Jdi na obsah Jdi na menu
 


Expedice Blava podruhé

6. 6. 2011

Tož, události tomu chtěly, abych byl pozván Editou na oslavu 50., takto již známé a potenciální členky bratislavského jádra MCT. V rámci úsporných opatření a zejména tréninku na životní maratón jsem to pojal opět jako tréninkovou expedici na kole.

Zvolil jsem trasu přes Rakousko, v Angern a.d.M. / Záhorská Ves přejezd kompou na SK a pak pokračování po ICG* až po Devínskou N.V., kde to vemu zkratkou přes Dúbravu do Karlové Vsi, kde mám cíl cesty. Po pečlivém naplánování trasy jsem vyrazil v pátek ve 14:03 a cesta ubíhala jako po másle; v prvních 30. km jsem měl průměr stále 23 km/h. Pravda, bylo to po silnicích a všeobecně z kopce, ale radost netrvala až tak dlouho, jak jsem si myslel. V dáli se ozývala bouřka a nebezpečně jsme se blížili k sobě. Posléze se mraky rozdělily na dvě části a třeskalo nalevo i napravo a já jsem byl zatím v suchu. Leč již začla být voda na silnici a nepříjemně stříkalo všude možně, páč jsem neměl přední blatník. Rychlost se zmenšila na 15 a míň, ale pořád to šlo dobře. Už se zdálo, že bouřka je pryč, když se stočila od severu zpátky a blížila se průtrž, černota mě zastihla v Dürnkrutu. Za prvních kapek jsem hledal útočiště a našel jsem parádní přístřešek, jakoby podloubí nedaleko nádraží. To už lilo, šlehalo, kroupy jak třešně za mohutného burácení hromů. Pak veselo lilo dál a to už bylo 16:30, kdy jsem přemýšlel, co dál. Nevěděl jsem, kdy to přestane a do kdy je přívoz otevřen. Měl jsem před sebou ještě 40 km, tedy půku cesty, a 4h do setmění. Nakonec mraky vypršely a za mírného kropení jsem jel dál. Teď už v proudu vody pomalu. Záhy jsem dorazil do Angernu k přívozu, za 1€ jsem se přepravil na druhou stranu a zde také naposled pršelo. Konstatoval jsem také definitivní krach foťáku. Cesta pak ubíhala parádní stezkou až do Vysoké, odtud už kousek do Devínského Jazera a v D.N.V. jsem podle plánu odbočil na vzpomínanou zkratku. Dojel jsem v 19:57, parametry z GPS byly 88 km, průměrná rychlost jízdy 17,6; čistý čas 4:56, nastoupáno +734/ -647 m.

To už jsem byl umyt a ubytován v rodině, večer jsme ještě debatili a popíjeli dobré vínko s Jurajom a Ankou, a spřádali plány na dny příští.

V sobotu již probíhala oslava, ale dopoledne jsem byl ještě objednán u Kvetky na krátký výlet do Hainburgu, vylezli jsme i na hrad a za úmorného vedra zpátky, což dalo mně cca 44 km. To už frčely přípravy na oslavu, naštěstí jsme to měli kousek pěšky v Petržalce, a tak krátce po 17. hodině jsme už byli vítáni oslavenkyní Edit a zasedli k přípitku. Zábava pak pokračovala do skorých ranních hodin, při vytrvalém tanci skalních a za pojídání a popíjení bohatého menu. K pití bylo kromě továrních jedů také kvalitní vínečko, dobře vychlazené pivo či nealko. Tabule pak nabídla plněné kuřecí prsa, řízečky vepřové, štrůdl domácí čtyřdruhový, koláčky, sýry, zeleninu či vynikající gulášek. Jídla byla opravdu skvostná a porce k nesnězení. Na dorty už nezbylo místo. Nejslabším článkem tak byla hudba. Bylo to krásné, ale krátké :))

Po protančené noci jsme se odebrali spát, resp. pokusili se spát, páč za chvíli už buntošili děcka. Dopoledne jsme ještě jeli do Biskupic a otestovali jsme cyklostezku kolem Malého Dunaje; chvíli jsme brigádovali u Elenky a pak se vydali, již s A. a J., domů. Trochu jsme si to prodloužili, čili padlo dalších 53 km, ale to už jsem dávno vypověděl návrat domů a udělal jsem dobře. Prospal jsem se a ani jsme nešli na to pivo, na které jsme se tak těšili...

Zavčas ráno v pondělí jsem se pak vydal na cestu domů, to již bylo do kopečka, cesta přes SK po ICG*, foukal vítr, leč pálilo slunko. Nakonec jsem to vzal ještě přes Pohansko a zakotvil na pivu U Ludvy, cesta dala 102 km a čistý čas 6h. Zde již bylo nastoupáno mnohem víc, čili  +1530/ -1571 m. Tož, bylo to docela náročné. Spálená záda jsem ještě několik dnů uklidňoval mokrými obklady.

*ICG - Iron Curtay Greenways = Stezka železné opony

Pavel