Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chata Lhota

22. 7. 2012

 ... soukromá akce MCT se stala nepsanou tradicí a tak v obvyklém termínu byla opět zamluvena chata přes Aničku. Brzký odjezd v pátek byl k ničemu, páč se jelo s různými zastávkami, byť šílenou rychlostí silničního piráta Aničky, 5 hodin... ale to ještě nebylo nic proti návratu, kde už se plánovala jenom jedna zastávka v supermarketu..

No tak jsme přecijen konečně dorazili na chatu, začal úklid po myších a všeobecné zkulturnění, to již přijíždí Jiřka a v blbé náladě, páč musela popojíždět na silnici, a my si to samozřejmě hned odnesli, páč jsme ji nepřivítali jak se patří, trestuhodně jsme zapomněli na dechovku a transparenty, a tak jsme ani nesklidili pochvalu za tu robotu. No nic, ještě bylo dost času do setmění a jelikož dámy potřebovaly relaxovat, vyrazil jsem podle očekávání sám do lesa, prý na houbaření. Něco málo opravdu na jednom místě i omylem rostlo, a tak jsem se vracel alespoň se vzorkem lesní mykoflóry, což bylo vítaným zpestřením zítřejšího oběda a bohužel také jediným houbařským počinem tohoto víkendu...

Večer již sprchlo a tak byl program jasný; dámy byly odpočaty a tak následoval karban, který trval až do ranního rozbřesku zrovna v době, kdy jsem se už měl původně chystat na houby. No nic, bylo nutno dospat probdělou noc a jelikož opět sprchlo, tak i výmluva byla jednoznačná. Snídaně přesto byla dost brzká, páč Anička trpěla samomluvou, což bylo ovšem vyvráceno hned jak jsme slezli ze špačkárny. Jiřčina nálada se taky jako švihnutím proutkem rázem otočila o 180 stupňů a tak byl dán základ pro poklidný den. Mě opět lákal les a využil jsem tedy zbylé dopolední volno; dámy prý mají plno práce na chatě, což se potvrdilo po mém návratu, kdy opět tvrdě zařezávaly:)) Neskutečný veget, ale budiž jim to přáno. To už byl velký hlad a konzumovalo se co dům dal, než se připravil oběd. Tentokrát Jiřka zazářila s nápadem na lívance s marmeládou a polité čokoládou, po jisté době se již dařily obracet a tak oběd byl opravdu skvostný. To už kotvila u nás Alena, jen tak lehce si odskočila od plotny poplkat, než prchla do práce. Ale moc toho nepojedla, z obavy o svou štíhlou linii. Čas pokročil a z oběda jsme hned přešli na přípravu večeře, zlatého to hřebu tohto víkendu. Naštěstí se mi baby nevrtaly do vaření, každý si dělal své, Jiřka přišla s receptem na hovězí pupek, Anička na grilovaný hermelín a já s ražničí, které bylo nejnáročnější. Smažení brambor na etapy zabralo nejvíc času, pak už se osmahly další delikatesy a dámy napichovaly na špejle, zatímci již plápolal oheň pod grilem. Pozdní večeře pak proběhla s veškerým dostupným komfortem, buchty, kafe, vínečko či čajíček, i něco ostřejšího na trávení se našlo, můj žaludek chrochtal blahem, ale i tak nebylo možné vše pojíst. Poslední zbytek dne jsme tedy ještě strávili romantickou procházkou na Přehradu, zatímco Jiřka se dobrovolně ujala mytí nádobí. Tož dělba práce dobrá. To již opět slabě pršelo a tak byl další program jasný, karban a opět karban, ale až po krátké siestě. Ta se protáhla do půlnoci a po krátkém procitnutí následoval pouze přesun na kutě, že... 

Noční déšť pokračoval do rána a tak poslední den byl pochmurný, nedělo se už nic, snídaně a předčasný oběd s dojídáním včerejšího, mezitím se balilo. Jiřka pak prchla domů, páč si potřebovala odpočinout, ale to už vylezlo sluníčko a my s Aničkou jsme se již málem opalovali. Škoda, že už se jí na kolo nechtělo, plán by se ještě pořád mohl splnit. Vyrazili jsme s vidinou krátké zastávky na kafe u Aleny a krátkým nákupem, ale podle očekávání se kafe protáhlo do večera a nakupování taky, včetně zkoušením plavek, a tak se zpáteční cesta protáhla na šest, respektive 9 hodin, žéé? Dlužno však pochválit, že Anička pro klid v rodině již krotila své řidičské vášně a jela již téměř podle předpisů, až se mi chvílemi zdálo, že spí, dokonce nadávala neukázněným řidičům !

A to je tečka za hezkým víkendem, užili jsme si ho v plné míře, přežili jsme kupodivu ve zdraví, byť tam nebyla vana, sprcha a teplá voda, televize a jiné civilizační neřesti. Tož, tak!