Výprava na soutok se pro velký úspěch znovu opakovala, což jsme s Milošem jako šerpové s nadšením přijali, zejména když se hlásila dámská klientela :-)). Obloha bez mráčku a teplé ráno dávaly předzvěst pohodového výletu.
Cílem výpravy byl kromě soutoku samotného taky řopík, který, ačkoliv nezničitelný, poražen řekou čeká docela opomenut na své další objevitele.
Popři kochání se krásám přírody byl výlet využit aj na lov geokeší (hlavně pro Majku) a v neposlední řadě též jako pokus o Pivní mušku. Pokus proto, že se muška stopovala až k soutoku, tam jsme ji konečně chytli a otevřeli jedno plechovkové, ale se stoupajícím horkem to nebylo ono a to druhé jsem pokorně dovezl zase domů. Muška - chiméra se rozplynula, vystřídali ji komáři, nikoliv pivní, ale pořádní, živí a krvežízniví.
Cesta k řopíku byla trochu náročná, Miloš si zvolil variantu přes džungli, my ostatní jsme šlapali dál až se došlo k řebříku. Zde byl náznak pochybností, zda-li tam opravdu musíme (Jiřka), ale jakmile měla kolo za plotem, už nebylo vyhnutí. Musím ovšem s potěšením uznat, že naše dámy byly více jak trpělivé a vidět, že jsou to ostřílené turistky a ne žádná tintítka.
Tak statečně vydržely jak odběr krve od komárů, přebrodění potoka a šlehání kopřiv a trávy vysoké po pás, hlavně cestou k řopíku. Jiřka si namočila střevíček, ale kupodivu moc nebrblala a tak už se kopřivama ani nezabývala, dokonce měla radost, že nebude mít reuma :-) Majka zas v záchvatu geokačerské horečky okolnosti vůbec nevnímala :-). "Tak je to spravne, tak to ma byt ".
Přírodní krásy popisovat nejde, jednoduše tam musíte být. Zato jsme ale došli k poznatku, že jakmile sebou vezmete dvě dámy, tak se dají dohromady a začnou mluvit - tedy hlavně pomlouvat chlapy - a zapomínají šlapat. Ale přiznám se, že my s Milošem jsme měli téma obdobné :-))
A tak jsme namísto plánované rychlosti 15 udělali jen 13, čímž jsme nabrali časový skluz a část cesty k Františkovu rybníku musela být vypuštěna (s čímž se předběžně počítalo).
Na cestě zpět jsme se ještě zastavili u Pohanska a pak jsme doprovodili Majku na nádraží, kde jsme se důstojně rozloučili :-)). Po cestě jsme s Jiřkou ještě pozorovali na Dyji tři čiperná káčatka, jak už obratně umí plavat a lovit pod dohledem své mámy.
Ujeli jsme 42 km, průměr 13,0. Přítomni: Jiřka, Majka, Miloš a já
Poznatky z cesty .
- Čápi sedí na hnízdech, čápata pravděpodobně ještě nejsou. Vylíhla se první káčata
- kopřiva a lebeda rostou jak houby po dešti a tak se k soutoku, pokud na tom budete trvat, bez újmy nedostanete
- počet komárů na soutoku už překročil milión
- Výskyt klíšťat (na našich tělech) dnes veškerý žádný
- Ostatní cesty - myšleno okruh kolem Lán až k druhé brance u soutoku - pokud se vypravíte brzy před probuzením komárů, jsou v pohodě i po zbytek roku
=Pavel=