Přehled stěžejních akcí 2015:  
 

únor 2015:

• 14.2. Valentýnské kaffee

​Valentýnské kafíčko bylo tentokráte pojato sportovně - trošku jsme si protáhli kostičky. Setkali jsme se opravdu načas a tak se začalo hrát přesně ve -14,00  v bowlinkárně Kostka v Komárově. První družstvo bylo složeno i z přespolních - Já, Pavel, Anička a Dáša, druhé bylo čistě brněnské - Zdenula, Zdenál, Jarka  a Mireček. 

Dáša sice tvrdila, že to nikdy nehrála, ale šupala tam desítky jedna radost. Pavlík stižen nemocí se statečně rval s koulemi, ale ne vždy pšenka kvete, že.. Důležitější je zdraví a to, že se dojel za námi podívat. My s Aničkou jsme se držely svých zvyklostí, pěkné hody byly občas narušeny nějakým tím rigólkem a i desítka byla. Ovšem družstvo brněnské má svoje borce a to Zdenulu a Mirečka. Těm to tedy koulelo! Mireček byl i vítěz celkový a jelikož bylo toho Valentýna, byl i patřičně odměnen. Vše je zdokumentováno.

Až na počáteční hluk z hlasité hudby a pozdější kouř z cigaret, to bylo příjemné posezení si myslím. Rozdali jsme si i drobné dárky a po sportovním výkonu si slupli řízečky jako bonus.

Usoudili jsme, že příští bowling vyzkoušíme někde v nekuřáckém prostředí, buď v Tescu v Kr. Poli na Cihelně, nebo třeba v Olympii. Děkuji všem za účast a ať žije Valentýn.

Fotečky taky budou, nebojte!

Jiřka

duben 2015:

• 25.4. Koulení kola z Lednice do Brna (sólo Miloš)

květen 2015:

• 1.5. K soutoku Dyje s Moravou (Anička) a Čarodky (Verča)

​Prvomájové poježdění
První máj byl ve znamení oficiálního zahájení cyklistické sezóny MCT. Za relativně špatného počasí jsme splnili svou povinnost a částečně projeli oborou Soutok, večer ještě dodatečně pálili čarodějnice a na druhý den ještě krátce pojezdili, načež jsme vše zakončili krátkou oslavou u Aničky... Již tradičně podeváté jsme se dostavili do Břeclavi na čarodky a Soutok, který se již stal kultovním místem MCT. Tentokrát jako již obvykle v komorní sestavě Anička, Jiřka, Pavel a také individuálně Miloš, který jako jediný vyrazil dle plánu, ovšem za deště. My ostatní jsme raději posečkali, až se počasí umoudří, což nastalo před polednem. Jelikož již byl pokročilý čas, zvolili jsme zkrácenou variantu k Lánům, resp. k Doubravce na divočáky. Tím byla naše mise u konce, spěchali jsme na oběd a taky, abychom se přichystali na nadcházející rej čarodějnic. Ten se konal tradičně u Verči, ve zkrácené deštivé verzi. Ale i tak považujeme dnešní program za splněný. Na nadcházející den byly předepsány Lichtenštejnské stezky, ale kvůli deštivému počasí se oficiální účast MCT zrušila. Jediný skalní byl opět Miloš, který se zúčastnil kompletního programu. Nicméně, po cestě ke grilovací akci v Úvalech, pod taktovkou Aničky, jsem si projel část trasy B do Valtic i s výšlapem na Rajstnu, takže za sebe jsem taky tuto akci symbolicky splnil. Na studené větrné grilovačce jsme nakonec vydrželi jen krátce, hned jak prchla Jiřka jsem vyrazil do Sedlece, kde jsem se naložil na vlak a již v pohodě dojel domů.

Pavel

Foto na  RAJČETI

• 2.5. Otvírání Liechtensteinských stezek (Anička) 

• 8.5. Odemykání Prýglu IX(Jiřka)

​Tradice otvírání jara obkroužením Brněnské přehrady nebyla ani tentokráte porušena. Dle dohody jsme se sešly s Aničkou u Ronda  a vyrazily směr Prýgl. Sotva jsme vyšláply na vrcholek Červeného vrchu, ozvala se horká linka  šéfa MCT,  kde jsme, že je u Ronda, tak nás prý lehce dožene...Pokračovali jsme tedy dále ve třech a mysleli si, že tak to i zůstane, neboť se postupně všichni omlouvali, ale nakonec nás v přístavišti čekalo milé překvapení a posílení MCT - Zdenulka s chotěm. (Kdybych četla ranní SMS, tak už bych to věděla dříve, že..). Chvilku jsme pokecali, "vytunili" se na cestu dle aktuálního počasí a před půl jedenáctou se vydali na okruh. Zpočátku to vypadalo, že to bude bludné kroužení. Nejprve nás na scestí zavedl Pája, odbočil kamsi na cestičku mezi křáky a my všichni jako ty ovce za ním a potom i já zabloudila kamsi, kde se už nedalo jet dále. Cestu všichni dobře známe, ale asi opojení jarem a pěkné počasí na objednávku učinilo své.  Raději jsme tedy volili jistou cestu po silnici až na Veveří. Tam jsme se usalašili na horním nádvoří pěkně na sluníčku a jali se občerstvovat. Zdenálovci rozbalili dokonce řízečky! Ochutnávku růžového jsem zachránila já, ostatní se upejpali, prý nemůžou. Inu stáří dotírá a choroby též...Sladkou tečku jsme ale neodmítly - my děvčata a daly si horkou čokoládu se šlehačkou. Hýbeme se - tedy můžeme.  Vedle nás měla zabrané stoly partie mladých lidí s dětmi, na stolech přímo hody lukulské, nakonec se z toho vyklubala oslava narozenin jednoho tatínka a dcerky a i nám se dostalo po koláčku, neboť jak se ukázalo, patron oslavy byl Zdenálův kolega ze skušební komise..

Po tomto vydatném posílení následovala cesta zpět. Na lávce přibylo zase něco zámečků, ale ten Miloškův a Petry jsme nenašli. Jen jsme tak odhadovali. Tato méně schůdná strana Prýglu byla jaksi přeplněná výletníky, tak to bylo spíše takové pochodování a vyhýbaní se navzájem. Jakmile se chodník rozšířil, tak už to šlo. Zastavili jsme se ještě u Princezny na nanuka a pak frčeli do přístavu. Tam se rozloučili se Z+ Z, ti frčeli směr Žabiny a my směr Rondo, nádraží a Julec. Pája chytl vítr do zad a ujel nám, my si dělaly s Aničkou starosti, jestli třeba někde neupadl, sháněly ho telefonem, nakonec čekal až na vrcholku Červeňáku.... U Ronda jsme byli coby dup, polodůstojně se rozloučili a ukončili takto otvírání jara.

Já ujeto 55,5 km. Ostatní si dopište v komentáři.

Účastnili se: Pája, Anička, Jiřka, Zdenula, Zdenál

Jiřka

 FOTO 

• 16.5. Lednické rochnění (Jiřka)

červen 2015:

• 13.6. Moravský kras ( Jiřka)

​​Sobotní výšlap do MK

I tentokráte byl na červen v plánu MCT  zakotven výšlap do krasu. Sice okolí hlásalo, že v tom vedru jedou jenom blázni, ale my jsme si řekli, že to aspoň zkusíme .  Zdravé jádro zastupovali Miloš a Anička za Břeclav, Jiřka, Zdenula, Zdenál za Brno a Pavel za Znojmo. Ten dokonce jel po vlastní ose.

Přesně v devět jsme byli všichni na startu v Obřanech. Nijak jsme neotáleli a vyrazili směr Bílovice, aby se jelo co nejdéle ve stínu. Z Bílovic se šlapalo do Adamova k první přestávce - u oslíků. Byli tam dva, hromada koziček, tři kůzlátka, čuníci.... Taková malá ZOO v lese. Trošku jsme se občerstvili a vyrazili do Blanska a odtud na Skalní mlýn. Šlapalo se pořád ještě v celku dobře i když teplota šla nahoru. Na Skalní mlýn jsme dorazili kolem poledne. To už pořádně připékalo. Zde jsme se rozdělili na polovinu rozumnou a nerozumnou. 

( už slyším ty komentáře). Rozumná část se uvelebila na terásce ve stínu a pří dobrém obídku a kafíčku se zákusečkem přečkala to největší vedro.... Ta druhá část za každou cenu chtěla pokračovat a objet tradiční kolečko Suchý žleb, Balcarka, oběd U Broušků, Sloup, Pustým žlebem zpět na Skalní mlýn. Nijak jim nebylo bráněno. Však taky byli asi za hoďku zpět a byli rádi, že si dali obídek na Skaláku....Sluníčko se mezi tím otočilo a tak jsme si ještě udělali poslední hromadné fotto a zahájili  " sešup " zpět do Brna. Z kopečka to šlo jedna báseň. Na to tata jsme dorazili do Bílovic a tak si dali ještě jednu přestávku s plnotučným, borůvkovými knedlíky, zmrzlinkou....

Pavlík si ještě usmyslel, že bude bivakovat na Prýglu a stůj co stůj musí shlédnout ohňostroj. Ono mu těch 150 km ještě asi nestačilo, že... 

Na konci Obřan nás opustili Zdenálovci a na značce u Spaaru jsem se odpojila já, Anička s Miloškem pokračovali na nádr a Pavlík vstříc ohňostroji a bouřce. A ta byla tedy parádní! Ale přežil to a prý spal v suchu a teple... Asi se slitovala nějaká lesní víla.

Výlet se podařil, tělo se protáhlo, parádní sobota!

Každý ujel kolik chtěl, já 73 km. Nevím, jak to vyšlo ostatním....

Jiřka

Fotečky Miloš

(reprezentační kartička)

červenec:

• 4.7. Velkomoravské stezky Podluží

​Velkomoravské stezky Podluží

Na Velkomoravské stezky nás pozvala Anička. Jelikož však přetrvávaly tropické teploty, byl na poslední chvíli změněn program na pasivní odpočinek, což se mužské části nelíbilo.  Bylo tedy domluveno - a chybou komunikace patrně špatně pochopeno - že pánové si udělají svúj program podle původního harmonogramu.

S touto myšlenkou jsem se také vyložil v Břeclavi a kontaktoval Miloše, se kterým jsme tuto akci realizovali, ovšem prozřetelně po lesní cestě, přes Pohansko do Mikulčic, tzv. Anglickou alejí.

V Mikulčicích jsme na Hradisku vylezli na novou rozhlednu, pak v dědině navštívili vinařství ?? s pohostinstvím, koštem a cimbálovkou k tomu.

Zpáteční cesta byla tatáž, v Lanžhotě jsme se zastavili v muzeu a také jsme navštívili kostelní věž, odkud je rozhled do jinak docela fádní krajiny. Nicméně kostel samotný, po rekonstrukci, s obnovenou glazovanou krytinou je opravdu krásný a patří právem mezi skvosty tohoto kraje. Stejnětak i muzeum - Selské stavění -  o jehož existenci jsem doposud neměl tušení. Pěkný zážitek mi trochu zkalily rozladěné dámy, které se mne nemohly dočkat, leč tropické horko vyžadovalo, abych se ještě parádně zchladil v Dyji. Nakonec jsem se k nim připojil až v Úvalech.

V neděli jsme si pak všichni vyjeli na Janohrad, zkusili jsme i trochu karbanu, ale to již jsme se brzy rozprchli domů. Já jsem ještě vyrazil na Apollo, kde jsem ve vodě přečkal největší vedro, ale pak jsem již zamířil do Valtic na vláček, což bylo značné ošizení mého původního plánu, leč letos, v těch tropech, to opravdu jinak nešlo. Přesto jsem za víkend najel přes 100 km.

Následné léčení spálenin si vyžádalo řadu dnů, stejně jako žehlení "průseru" :)). Nicméně, stálo to za to !

(Anička, Jiřka, Miloš, Pavel)

Pavel

• 25.-31.7. Slovinskem na kole ( reportáže)

2015-07-25 Slovinskem na kole 1: Vršič

Zájezd jsem objednával na poslední chvíli jako náhradu za zrušený Banát od Kudrny. V den odjezdu jsem měl volno a tak pilně balím vše potřebné. Jako obvykle spoustu věcí zapomenu a ještě víc beru zbytečně, ale tentokrát mám alespoň lepší oblečení a boty, což oceňuji posléze ve vysokých horách, lezení po skálách a vůbec za deštivého počasí, jenž nás každodenně provádělo.
Tak se tedy nechávám odvézt do Brna, kde se důstojně přišla rozloučit Jiřka; do odjezdu mám několik hodin, naštěstí to rychle utíká a v půl deváté večer již přijíždí Žabobus a holky se hned ujímají nakládání. Pak se celou noc jede do Kranjske Gory, kde se vybalují kola a po krátkém deštíku chystáme na cestu, a také vyjíždíme. Cíl je Bovec, ale ještě dřív je třeba vystoupat na Vršič, sedlo v nadmořské výšce kolem 1611 m.
I když vyjíždím docela nalehko, nesu s sebou dobré oblečení, pití, kousek jídla a hodně nářadí, navíc je takřka 100% vlhkost a stoupání 14%, takže se člověk dost zpotí, byť je zde chladněji. Cesta stoupá nepřetržitě cca 12 km, konečně jsme se octli na vrcholu; tady již pořádně fouká svěží studený vítr a tak si libuji v bundě, která mě zachrání. Po krátkém kochání sjiždíme dolů, čeká nás pohodové klesání takřka 30 km, zpočátku samozřejmě pořádně strmé, taky začíná pršet a velebím upgradovaným kotoučovkám, které, chvilkama rozžhavené dofialova, kvílí, ale svou práci odvádějí dobře. Oceňuji i pláštěnku, na kterou jsem tentokrát nezapomněl. I boty, do kterých mi kupodivu nenateklo. A také blatníky. Lituji těch, co vyjeli docela nalehko. Pak déšť přechází v liják, to tedy kotvím někde pod kopci v Trentu na odpočívce, čekáme snad dvě hodiny, i jsem si stihl zdřímnout. Déšť pak ustává a jedu ještě posledních 12 km do cíle cesty, což je kemp Polovnik v městečku Bovec. Cestu již zdobí nádherná řeka Soča, jejímž údolím se budeme pohybovat ještě pár dní a jež pramení někde pod tím Vršičem.

Bovec je obklopen vysokými vrchy, zahalených v mlze; toť typická scenérie Julských Alp. Po příjezdu do kempu stavím stan, házím studenou sprchu a čekám na večeři, kterou vyčarovala Jarmilka kdoví odkud, páč ještě před chvílí s námi brázdila vršičské serpentíny. Pak následuje krátké seznamování, posléze již nás deštík zahání do stanů a přichází i bouřka, prší celou noc i se svěžím větrem. Nicméně je relativně teplo, spím v suchu a v pohodě. Za dnešek 46 vysokohorských silničních km.

​​2015-07-26 Slovinskem na kole 2: Bovec

V Bovci budeme ještě jeden den, a tak nemusíme balit mokré stany. Na programu je několik alternativ, krom flákání se, také rafting či canyoning; na kole také cesta na sedlo Predel busem či po vlastní ose s následným sjezdem k jezeru Lago di Predil na italské straně s následným návratem do tábora, nebo delší trasa pro pokročilé po italské straně. Volím zlatou střední cestu, stejně jako asi většina z nás; sjíždím k jezeru a kousek kolem něj, pak sjíždím i do vesnice Cave di Predil, což je hornická vesnička a dnes tu mají zrovna nějaké oslavy. Je tam i hornické muzeum či vojenské historie, vůbec jsou zde lidé dost hrdi na první světovou.
Po projížďce vesnice se vracím na sedlo, což je dnes jediné pořádné stoupání, dalo celkem zabrat, ale teď mne již čeká kýžený slet dolů, slunce pálí, ale je chladno a tak to dobře frčí, postupně mizí serpentíny a tak můžu konečně i odbrzdit, ale pořád ne tolik, kolik bych ještě mohl. Takž cesta byla velmi rychlá i s náležitým kocháním, teď tedy kotvím v kempu a plánuji ještě vyjížďku k vodopádu Virje, což je kousek za Bovcem. Ovšem to bych nesměl být já, abych zase nebloudil a tak stoupám kamenitou cestou kdesik do vrchů, slunce nepříjemně peče, pak uznávám svůj omyl a sjíždím to zase dolů, konečně alespoň vyzkouším ty lepší pláště na těch kamenech, drží to celkem dobře. Vracím se na původní cestu a tak jsem za chvíli u vodopádu, který je jako vykouzlený v tom vedru, nicméně nemám chuť na koupání v jeho průzračných vodách, což později lituji.
Vracím se pak do města, dám si studenou sprchu v kempu a zanedlouho se chystá kýžená večeře. Pak ještě povídání o zážitcích, probírání programu na příští den. Dnes dosti pohodových 45 km. Pak mírný deštík klepal až do rána, což už mě nepřekvapilo.

2015-07-27 Slovinskem na kole 3: Kobarid

Dnes se přesouváme dál na jih, po deštivé noci balíme mokré stany, po snídani a balení vyrážíme na kole, cílem je Kobarid.
Jako obvykle máme na výběr ze dvou tras, volím zase tu snazší, po cestě, kdežto MTBáci mají hodně prodlouženou přes kopce a hvozdy Stolu, což už je náročný terén, na který bych si normálně možná troufl, ale přecijen si chci užít trochu lenosti na dovolené, že... nakonec jsem tomu rád, páč se spustil déšť a jedeme tedy v dešti po silnici, v Boce vyjíždíme opět ke krásnému vodopádu, který je prý největší ve SLO, voda padá asi ze 130 m. Vodopád je v mlze, ta se ale občas ztratí a tak se nám skýtá pěkný výhled. Pak se již přesouváme po silnici, občas nějaký ten kopeček, ale obecně spíš klesání, také déšť ustává a když vjíždíme do Kobaridu, je již sucho a sluníčko, jakoby se nechumelilo. Také je znát, že už nejsme v těch vysokých horách, je zde již poměrně teplo. Táboříme v kempu Koren, je zde teplá voda v ceně, takže můžu konečně něco vyprát, ale suším to další 3 dny :)) Nabízí se návštěva sýrů či procházka městečkem, k večeru je plánována procházka k vodopádu. Odpoledne si vyjedu kolem kempu Lazar kamenitou cestou nad Kobarid, pak se vracím do tábora, kde není ani noha, všichni jsou u vodopádu Kozjak, kam jdu taky a koupu se v jeho chladných tůních. To už je večer a tak chvátám na večeři, ale k vodopádu se chci ještě ráno vrátit, pokud bude čas. Večer je delší posezení, pokec u piva, pak ale opět začne poprchávat.
Za dnešek pohodových 40 km plus procházka k vodopádu.

​​

2015-07-28 Slovinskem na kole 4: Most na Soči

V noci opět sprchlo, ráno ale vysvitlo sluníčko a začlo pálit. Málem se usušily věci, páč nijak nespěchám. Dnešní etapa bude mít pouze nějakých 25 km, cílem je Most na Soči. Ráno tedy ještě jdu pofotit Kozjak, pak vyrážím na cestu podél Soči. Záhy začíná kapkat, asi 4x vytahuji pláštěnku a sundávám, postupně se ukazuje, že déšť ženu před sebou a tak ti, co vyjeli o kapánek dřív, pěkně zmokli. Cesta vede k Zatolminu, kde by měla být odbočka k jeskyním, konkrétně nám doporučili Dantovu jeskyni. Ale za dědinou bloudím, nakonec přijíždím k nějakému vstupu někam, ale to není ono a zorientovat se nejde (posléze se dovídám, že jsem byl docela dobře, ale chtělo to jet ještě dál). Vracím se tedy do dědiny, zkusím hlavní cestu, páč značení na Tolmin neexistuje, ale je to dobře, akorát přijíždím z jiné strany; na křižovatce házím korunou, kterou cestou se dát, nakonec to byla ta správná a až dál za městem je značka na Most... samozřejmě opět bez udání km.
Cesta mne dovede opravdu do cíle, no ne, a jsem snad první u autobusu, tak brouzdám po širokém okolí, než přijedou i ostatní a začneme se nakládat. Je zde opravdu krásná řeka s přehradou, daly by se najít i jiná pěkná místa, či vodní sporty.
Dál už se povezeme do Ajdovštiny, kde nás má čekat zdravé jádro, co jelo po ose, samozřejmě přes pořádné kopečky. Nakonec opravdu čekají všichni, zdá se, že už drahnou chvíli, na parkovišti je odpočinek, nákup i studená večeře, naloží se zbytek kol a jede se trochu dál, do kempu Pivka Jama.
Zde již skoro za soumraku stavíme stany a dáváme se do cajku.
Za dnešek docela mizerných 30 km.

​2015-07-29 Slovinskem na kole 5: Postojnska Jama

Opouštíme kemp, kola zůstávají v přívěsu, páč dnešní program je nebikerský.
Jedem k Postojnským jeskyním, což je jen asi 20 km od kempu. Hanka jde vyřídit vstupenky, osobním šarmem se jí povede vyřídit vstup na 10. hodinu i přes mraky Japonců, co se derou dopředu. Nakládáme se na vláček a začíná spanilá cesta jeskyní. To byl jen takový úvod, pak vystupujeme a seskupujeme se k mladému průvodci, dle holek prý mimořádně esteticky vybavenému :)). Ale máme i průvodce elektronického a tak, kdo si ho zapne, ví, o čem je řeč. Provádí nás systémem cestiček, dómů a prohlubní, ukazuje obzvláště zajímavé krápníky, pak něco z historie dobývání a objevování, nakonec dojde i na zde živoucí živočichy. prohlídka trvá asi hodinu a půl i se závěrečným vláčkem, který nás vyveze opět na povrch. Zážitek je obrovský a krása jeskyně se nedá nijak lépe popsat.
Pak nás čeká delší cesta k Jadranu, kam přijíždíme v pozdní odpoledne a v Portoroži se utábořujeme na dva dny v kempu Lucija.
Po postavení stanů je ještě čas vykoupat se v moři, či se projít po městě. A tak asi všichni pádí hned k moři, které je již v areálu kempu. Voda je teplá a slaná :-)) Pak vyjíždím do města, dávám taky koupání téměř v centru, projedu až k majáku a kochám se. Po večeři vyjíždím na kole za město, dojedu k chorvatské hranici, tam se otočím a vracím se za tmy do kempu. Jelikož je teplo a ještě dost času, jedu znovu do nočního města k majáku, tam si dám koupání v přílivu a tím je dnešní čas vyčerpán. Je skoro půlnoc, ale na spaní je času do rána dost. Výjimečně neprší. Dalo to celkem 32 plážových km.

2015-07-30 Slovinskem na kole 6: Portorož

Na dnešek je předepsáno flákání se u moře. Ale nevím o nikom, kdo by tak činil. Pro jízdychtivé jsou navrženy dva okruhy, jeden vnitrozemím do Koperu, druhý do Chorvatska do Umagu. Volím jednoznačně Umag, už jen kvůli porovnání. Vyjíždím po již známé stezce k hranici, tam se připojuji k dvojici, se kterou po trošce bloudění přijedeme do Umagu, kde se rozdělíme. Projíždím centrem, po plážích i k majáku, docela pokojné městečko, plné turistů, je slyšet často čeština, po deštíku fouká od moře dost silný vítr. Když mám toho dost, vracím se zpátky. Testuji boční stezky, nakonec mě to zavede kamsi k Murinu, tam již vidět, jako i jinde, dost nepořádku u silnic a černé skládky, sláva, už jsem doma, v tom Slovinsku mi to chybělo :)). Projíždím dírama Frantiči, Kolumbera a pod., na mapě to snad ani není, slunko již pálí a ani vody nemám nazbyt, nicméně ještě pořád nemusím tápat, kde jsem, je mi to jedno a všeobecný kurz je dobrý. Nakonec všechny cesty vedou do Valiče, tam již najíždím na tu kamenitou stezku, kterou jsme sem přijeli, zakrátko jsou hranice a jsem doma. Ještě bych rád někam naposled vyjel, ale po večeři již máme takovou rozlučkovou párty a tak již nic nebude. Poslední bivak a před námi poslední den s nočním přejezdem domů. Dnes 49 parádních km.

2015-07-31 Slovinskem na kole 7: Vintgar/Bled

V noci se strhl silný vítr a k tomu déšť. Naštěstí ráno ustal, i když vítr ještě obtěžoval při balení. Nakonec jsme zde vše zdárně naložili a vyjíždíme směr Bled, což je několik hodin jízdy na sever Slovinska. V poledne jsme tam, na programu je soutěska Vintgar, poslední náš vodopád; přijedeme k němu na kolech, tam je necháme (kupodivu se o kolo nestrachuji) a jde se. Soutěska opět nezklame, nabízí úchvatné pohledy do divoké řeky, visuté chodníčky jsou jedinečné, přicházíme až na konec a mnozí ještě i pod hlavní vodopád; prý se tam někteří i koupali. Pak se vracíme zpět, nasedáme na kola a jedeme pár kilometrů do Bledu, k Bledskému jezeru. Zde máme pár hodin čas, někdo se koupe, někdo jezdí na kole nebo jde na hrad. Také brouzdám po okolí jezera, do vody se mi nějak nechce, ale je zde moc hezky. Nad jezerem se tyčí hrad a na ostrůvku je pěkný kostel, dostupný loďkama. Ale již mě nic neláká, tak dávám ještě kolečko okolo jezera a pak ještě jedno okolo města, už se vidím doma a konečně nakládáme kola i sebe a již za soumraku odjíždíme.
Jede se celou noc přes Rakousko, ráno v půl páté jsme v Mikulově, za hodinu v Brně a já teď ještě musím vyřešit, jak se se vším ansáblem dopravím domů. Nakonec nechávám kolo v úschovně na autobusovém nádraží, jedu s kabelama vlakem domů, kde mám nějakou hodinu pauzu, pak se ještě vracím pro kolo. Za úschovu chtěli 15 Kč, za deset minut mi jede vlak a tak pálím na nádraží, v poslední chvíli odpichuji jízdenku a nakládám se, doma jsem definitivně kolem 15 hodiny. Teoreticky, páč když už jsem na nádraží, odpočat a docela nalehko, proč si nedat ještě jedno uvítací znojemské kolečko kolem Kraváku, že?

​srpen 2015:

• 5.8. Dovolená v MK

​Po návratu ze Slovinska jsem měl v plánu Moravský Kras, ale nejdřív následovaly dva dny odpočinku a přípravy. Po pečlivém výběru byla zvolena následující konfigurace: pod stan, do kempu, s kolem, částečně po vlastní ose... byl zvolen kemp ve Sloupu, naloženy brašny a v úterý před polednem již jedu vlakem do Brna. V Brně nasazuji na známou stezku č. 5 směr Obřany, Bílovice, Adamov, BK, Skalní mlýn a Pustým žlebem do Sloupu. Cesta ubíhá velmi rychle, byť jsem plně naložen; tvrdý trénink se projevuje v dobré kondici, kterou nenarušuje ani tropické vedro, které letos vládne již třetím měsícem.
Po cestě stačím ještě prozkoumat mnohé díry v Pustém žlebu, nicméně ne úplně všechno a tak se sem zítra vrátím. Ve večerních hodinách již tábořím v klidném kempu Relaxa, ceny jsou mírné a k dispozici je teplá sprcha, poměrně pěkně zrekonstruované zázemí a funguje i kuchyňka, kterou nebudu využívat, páč nemám nádobí. Za dnešek 45 km natěžko a to snad stačí.
Druhý den ráno příjemně sprchlo, vyrážím do Šošůvky, pak k Sloupsko-šošůvské jeskyni, dále do Ostrova a po zelené na Horní můstek Macochy. To už slunce pálí a tak volím toulání lesem. Posléze scházím na Dolní můstek a z něj strmě dolů Pod Salmovku; pak vyjíždím Pustým žlebem k Brouškovi na oběd. Nato zase zpět dolů do Blanska za jediným účelem, a to vybrat pár korun z automatu, páč zrovna operativně prodlužuji svůj pobyt zde o jeden den. To už je velmi pozdní odpoledne, jedu zpět, tentokrát Suchým žlebem vystoupám vzhůru k Macoše a pak opět po zelené již za šera, do tábora..Tím dnešní den končí.
Třetí den hned zrána jdu do Sloupu do obchodu, nakoupit trochu jídla. Posnídám a vyrážím do lesa po stezce 505 převážně dobrou asfaltkou do Suchého, mně z minulosti trochu povědomého, což je dědina s plytkým jezerem kdesik nad Boskovicema. Nejdřív ale strmé stoupání krásným lesem asi 12 km. V Suchém se kochám a sluním, ale do vody se neodvážím. Přecijen jsem u toho moře asi trochu zfajnověl a zdejší voda se mi jeví poněkud neprůzračná a mám obavy, abych z ní nevyšel špinavější, než jsem. Pak ještě brouzdám lesy a vracím se zpět; to už frčím z kopce a pouštím to, co to dá. Pak k Brouškovi na večeři a jedno krátké kolečko po okolí, s večerním pivem v táboře.
Nastal poslední den, nyní nikam nespěchám, tak jdu pro snídani do obchodu. Pak balím stan a vše, co je v něm, a bez zastavení, páč mám již všechno dvakrát prohlídnuto, sjíždím Pustým žlebem po stezce č. 5 až do Brna. V Bílovicích jsem chtěl pojíst, ale v Sokolovně ještě nemají navařeno, inu jel jsem moc rychle. Jedu tedy na vlak do Brna. Zde dlouho čekám na vlak, konečně nasedám, ale v Miroslavi to končí. Zapomněl jsem totiž, že je pátek a že dál to jezdí jen o víkendu. A že mi to pokladní, když už jsem si platil celou cestu, neřekla, bába jedna. Jedu tedy po vlastní ose posledních neplánovaných 40 km domů. Tropické vedro je neskutečné, naštěstí jsou otevřené obchody a tak mám pitný režim zajištěn. I kopce zdárně zvládám a tak posléze zakotvuji Pod věží a ukončuji tak Moravskou misi. Za dnešek tropických 80 km, celkem 210.
Na poslední, slovenskou část dovolené tak letos, z časových i jiných důvodů, nedošlo.

Závěrem:
Konečně jsem si vyhradil čas na důkladné prozkoumání MK. Zbývá ještě prozkoumání všech jeskyní zevnitř. Zdejší kraj je ale tak zajímavý, že i venku je stále co obdivovat a proto se sem budu znovu rád vracet. Tož, tak!

​Pavel

říjen 2015:

• 11.10. Uzamykání Prýglu (Jiřka)

​Tož,

každoroční uzamykání Prýglu bylo poznamenáno  mizivou účastí už snad ani ne torza zdravého jádra, ale jeho fragmentů. Je sice pravda, že počasí nebylo zrovna nejideálnější, ale s odstupem času se jeví, že to byla nejlepší možná volba v letošním pošmurném, deštivém a mrazivém začátku října. Leč diskutabilní otázkou zůstává, zda by při lepším počasí byla i lepší účast... Ale, k věci.

Takže dle domluvy jsme se s Jiřkou sešli na nádraží a jeli šalinou na Prýgl. Tam probíhal opět běh Vokolo Prýglu, a tak jsme se mohli kochat nadšeným a vysportovaným závodníkům, a obdivivat jejich odvahu a výkony. Samozřejmě jsem víc pozornosti upjal na sportující dámy, a zpětně usuzuji, že pokud by tohle měl být reprezentační vzorek populace, nejsme na tom tak špatně:)).

To už jsme ale také dorazili na Veveří, kde jsme se na chvilku usídlili, dali vzorek hradního růžového vínka i horké medoviny, a pak, když kochání bylo dosti, jsme se docela mastňácky nechali odvézt autobusem. Ale úkol jsme splnili, Prýgl je zazimován, což je podstatné.

Pavel

​listopad 2015:

• 7.11. Lednické podzimní rochnění​

17.11. Znojemské výhledy (Pavel)

​Svatomartinská husa

Na dnešní svátek bylo naplánováno setkání skalních u martinské husy, ale aby to nebylo jen tak zadarmo a nenahrnuly se davy hladovců, bylo to spojené s výšlapem. Zafungovalo to, ale husa nebyla k sehnání a tak jsem tvořil náhradní menu, jehož základem byl boršč a gulášek hovězí, a jako předkrm různé pomazánky, saláty a kachní játrovka dle vlastního receptu. Situaci zachraňovala ještě Anička, která prozřetelně zasponzorovala mladé svatomartinské růžové z valtických knížecích sklepů, že...
Dle domluvy přijíždí ještě v předvečer akce Anička a po ubytování v Modrém apartmá Pod věží se věnujeme probírání obecných otázek a dění v cyklotlupě zvláště. Mezitím dokončuji úklid a vaření a zahajujeme karban, ve kterém se nám střídavě dařílo. Pak již čas notně pokročil a to byl konec večerního programu. Ráno ještě za tmy jsem se vystrojil do obchodu přikoupit poslední ingredience a pak jsme chystali pomazánky a snídani, než přijde Jiřka. Ta přijela kupodivu zavčasu dle plánu, nasnídali jsme se a trochu splkli, než jsem vyhlásil nástup.

Vzhledem k počasí a časové dispozici jsem zvolil mírnější variantu Gránickým údolím po nové Mločí nauční stezce. Bylo se čemu kochat a docela jsme se i zapotili při návratu, páč Znojmo je na kopci a pokaždé je třeba poctivě šlapat. Mloka jsme neviděli, ale jsme viděli černou veverku a datle, kteří klovali do stromů.

Po návratu domů jsme zasedli k tabuli a po (dobrém) obědě jsme si dali i to kýžené vínko. Pak jsme ještě dlouho probírali všechno možné, kromě jiného bylo, alespoň pro příští rok, domluveno, že nenecháme tlupu chcípnout na úbytě. To už se vymezený čas nachýlil a vyprovodil jsem dámy na nádraží.

Pavel

prosinec 2015:

• 19.12. Předvánoční bowling (Zdenula)

V hojném počtu, ale bez pracujícího Páji, kterého nepustila z rukou inventarizace, jsme se sešli v Stodole v Brně, kde jsme bowlingovým utkáním ukončili srazíky tlupy v roce 2015. Pro hluk a velký prostor u stolu jsme se sice všichni navzájem neslyšeli, ale snad to nebylo tak zlé a všichni jste se dobře bavili.

Bowling: počítám jen prvních 10 kol bowlingu, kde nás na hlavu porazila Lidka svými 111 body a to i přesto, že ji Anička při prvních dvou hodech moc bodově nepřispěla (vyměnily si spolu totiž 1. kolo). Z pánů byl nejlepší Zdenál svými 84 body, ale kam se na Lidku hrabal :D. Pája prostě chyběl, že jo, Pájo? Úžasná byla Petra, která hrála poprvé a nakoulela 56 bodů, když si vzpomenu na své začátky, tak dávám klóbrc dolů.

 Další výsledky: Jiřinka 72 bodů, Anička 74, Miloš 81, Mirek 73, Zdenula 94.

Miloš s Peťkou a Leničkou spěchali, a tak jsem si rychle ještě zalosovali  vánoční dárečky, popřáli jim hezké Vánoce a pak ještě na chvilku usedli k nějakým dobrotám na jídlo či pití. Od 17 hodin byla v Stodole uzavřená společnost, takže jsme se potom také odebrali ven, rozloučili se s Mirkem a trolejbusem jsme se dopravili na vánoční trhy, tam jsme se chvílemi hledali a chvílemi ztráceli, páč lidu tam bylo přehršel, poněkteří ochutali svařák, grog či štrúdl a poté jsme se rozloučili a odebrali, Anička na vlak a ostatní do svých domovů.

Snad se vám akce líbila a to, na co jsem zapomněla, okomentujete v komentářích :). Mějte se o Vánocích sluníčkově a v novém roce se snad znovu uvidíme.

Účastníci:  Jiřinka, Anička, Lidka, Petra, Lenička, Mirek, Luboš, Zdenál, Miloš a Zdenula. Na poslední chvíli se omluvila Janula.

ahoj Zdenula

FOTO u Miloše

najeto:3600 km