Leden:

• 25. 1. 2014 Lednový bowling

 Tož,

na první letošní akci přijely všechny děti hlavního pořadatele a vzorek zdravého jádra ze všech sekcí MCT, což bylo více než potěšitelné. Ačkoliv hlavním důvodem byla oslava narozenin, zlatým hřebem se stal podle očekávání bowlingový turnaj o šišku salámu, o niž měla zájem kromě vyzyvatele i omladina, už jen z principu. Nakonec ale utřela nos a trofej jim vyfoukl stařešina, a ještě s velkým náskokem. Jak to tedy probíhalo, je možno uvést níže:

Krátce po jedenácté přichází Miloš, a aby jen tak nelelkoval, hned po ubytování byl zaměstnán v kuchyni k výrobě chlebíčků. Záhy přijela Jiřka a hned aj všechny děcka, a tak jsme se již chystali k obědu. Ačkoliv hladovců bylo hafo, bylo jídla dost a dokonce zůstalo i pro posledního opozdilce Verču. K zahřátí polévka slepičí s tlustýma nudlama, pak kančí kýta se šípkovou, letos opět trochu zaváhaly knedlíky. Po obědě se střídmě hodovalo a připíjelo dobré vínko a pak jsme se vyvezli na místo klání. Bowlingové centrum bylo poměrně moderní a zakrátko jsme se sžili s dráhou. Hra nabírala rychlé tempo a kuželky padaly jak pod kulometem. Ačkoliv výsledky všech byly mimořádně dobré a u některých excelentní, nestačilo to nikomu, aby mě porazil, páč se mi z neznámých důvodů (opět) mimořádně dařilo! A tak hlavní cena zůstala spravedlivě v rukou sponzora, že...  

Po večeři se omladina vydala na putování po místních barech zapíjet neúspěch. My jsme pokračovali v družném hovoru a mírném poklimbávání po perném dnu ještě dlouho do noci.

Na druhý den ještě za ranního kuropění zmizel Miloš, páč ho čekala další oslava a nám již zůstávalo na pořadu dne jen pozdní svačina, předčasný oběd a důstojné rozloučení. Vše jsme zvládli na jedničku a ještě jsme - zejména zásluhou paní domácí - stačili všechno poklidit.

A, vzhledem k již jisté tradici, je již nyní jasné, že akce se s pravděpodobností, hraničící téměř s jistotou, bude do roka a do dne opakovat. Ovšem, pokud se dožiju. Tož, tak!

Pavel

Účast:

Miloš - dvorní fotograf, břeclavská sekce MCT

Verča - břeclavská sekce MCT, Valtice

Jiřka - brněnská sekce MCT

Pavel - pan domácí a zástupce znojemské sekce MCT

Radim - za Královské město Znojmo

Danek, Marťa - za knížecí město Mikulov

Bodové výsledky : (turnaj; 2.kolo; průměr)

Pavel 142; 105; 124

Jiřka 79; 63; 71

Verča 81; 78; 80

Radim 88; 139; 114

Miloš 69; 66; 68

Marťa 41; 98; 70

Danek 80; 99; 90

 FOTO u dvorního fotografa Miloše
 

Únor:

• Valentýnské kafíčko

Jelikož Sv. Valentýna vyšlo na všední den a ne každý bydlí v Brně, MCT se tentokráte sešla o den později v sobotu. Konečnému počtu zúčastněných a místu srazu předcházely hotové manévry.

Nejdříve se ve vybrané restauraci konala svatba, v dalších se sledovala Olympiáda (hokej), potom někteří, že přijedou, pak zase, že nee, pak zase, že jo.... další ochořeli, jiní dali přednost lepší nabídce......Verča pracovala, to jí omlouvá. A díky za telefonát.

Úderem třetí jsme se sešli před hl. nádražím " pod hodinami" ve složení Anička, Mirek, Pavel a já. Tedy opět zdravé jádro.

Nakonec jsme se operativně rozhodli pro kafe Práh, které nezklame. Je tu klid, nekouří se, nikdo neruší neustálým vyptáváním, nikdo nikoho nehoní, aby už vypadl - prostě pohoda. Škoda jen, že nemají trochu větší stoly, aby se ty dobroty na nich tak netísnily.

Rozhodli jsme se pro valentýnské menu, které obsahovalo výborný zázvorový čaj s medem a citronem a palačinek (dvou obrovských) s pečenádou. Každý si mohl vybrat ze široké nabídky:

ostružina ,aloe , černý rybíz, višeň......Výborné. Nad pečenádou se rozpoutala polemika, jestli to je nebo není zapečný čaj. A každý má svoji pravdu, že Pavli? Rozdali jsme si také malé dárečky k Valentýnovi, pokecali, pomluvili nepřítomné (ale v dobrém), prostě probrali tak trochu život. 

Po páté jsme toto poklidné místo opustili, přesunuli se na horní galérku Vaňkovky, ještě nám Anička povykládala, jakou vede charitativní činnost v Břeclavi - dbá nato, aby i naše rómské spoluobčanky měly ke každým střevíčkům jinou kabelku a opět nezklamala cestováním s IDOSEM. Poté jsme usoudili, že sobotního relaxu bylo dosti a rozešli se do svých domovů.

Bylo to opravdu příjemné odpoledne.

Jiřka

Březen:

• 22.3. Znojemské jarní kolečko

 Tož,

akce znojemského kolečka se i tentokrát zúčastnili pouze skalní tlupáci, byť Miloš měl naivní snahu sehnat i další lidi, čemuž se ovšem nepřikládál žádný význam, stejně jako lákání ostatních lidí včetně kolegů z práce. A tak jsme si opět jako obvykle museli vystačit sami, což také nebylo ke škodě věci.

Takže jsme se podle harmonogramu sešli v daný čas pod Řídící věží, následovalo ubytování a dokončení příprav včetně základního úklidu. Nutno dodat, že start akce byl omylem odložen o hodinu, což se ale možná příznivě odrazilo na teplejším vzduchu, byť dnes bylo objednáno letní počasí hned od rána a tak se vše dalo s troškou odvahy absolvovat i zcela nalehko.

Plán nařizoval výjezd na Kraví horu, ze kterého se stal posléze výšlap, nicméně ty vyhlídky stály za to, navíc jsme popovídali s párem cyklistů od Krnova a Jiřka si pohrála s jejich hafanem. Pak následovala vlnitá rovinka prokládaná rychlými sjezdy přes Konice, kolem kostelíka u Popic a Havraníků a pak ještě rychlejší sjez k údolí Dyje, vše dle plánu po cyklistické modré značce. Pak jsme se octli na již známém místě u jezu a rozhoupanou lávkou pokračovali loukou pod Šobesem a následně výšlap na něj.

Na viniční odpočívce pod Šobesem byla nařízena svačina a kupodivu nikdo neprotestoval :-)), následovalo kochání a chvíle slunění, než jsme se odhodlali šplhat zase dál. Následující kopec dal opět najevo, že už se nacházíme v hornatější části posledního cípu Vysočiny, Anička marně lapala po dechu a Jiřka se vracela zpět, jestli jsme se někde neztratili; ale každý kopec někde končí a i toho jsme se dočkali, načež následovaly již známé rychlé rovinky v podstatě až do cíle, s výjimkou malých stoupání kolem vyhlídky Králova stolce, velkým sešupem z Hradiště a závěrečným výstupem z Gránického údolí do Znojma. Čímž jsem naznačil zbytek trasy, ovšem za zmínku ještě stojí pěkné vyhlídky z Králova stolce, který byl obležen turisty a důchodci; kde jsme se kochali a fotili a učinili závěrečný odpočinek.. Jiřce se foťák odporoučel do věčných lovišť a tak to má chudák, těžce pašovanej z júesej, za sebou.. nakonec pak ještě trochu neobvyklý okruh po cyklostezce Znojmem kolem hradeb, o kterých Anička prý neměla tušení. Tím jsme jarní jízdu úspěšně zakončili a zakotvili v základním táboře.

Pak již jsme zasedli ke kýženému obědu a vydatně pojedli, načež někteří okamžitě zdřímli, Miloš posléze vyrazil směr nádraží do náruče své milované a Jiřka dokončila dobrovolný úklid; pak dámy pokračovaly v debatě, já jsem rezignoval na okolní dění a tím jsme nenápadně ukončili den:)).

V neděli se počasí radikálně otočilo, čekal nás jemný déšť a mrholení; Jiřka jako obvykle hned prchla, prý na zahrádku, a já s Aničkou jsme se šli pokochat na výhledy z podhradních teras. To už bylo po poledni, následoval oběd a pak jsem vyprovodil Aničku na nádraží, abych měl jistotu, že opravdu odjela :)). Pak jsem šel samozřejmě také chrápat v podstatě až do rána.

 Dnešní jízda tedy dala očekávaných 32 tvrdých km; nutno ale pochválit naše dámy, které, ač letos ještě kolem nepolíbené, poctivě šlapaly a nefrflaly, což se již stává jejich dobrým zvykem. K pohodovému výletu zajisté přispělo i počasí kolem 20°, nezvyklým na tuto dobu a dobrá nálada všech a nakonec i beznehodový a bezporuchový průběh akce. Tímto jsme, poněkud předčasně a neoficiálně, zahájili cyklistickou sezónu a tak nezbývá, než pokračovat v nasazeném tempu a neusnout na vavřínech. Tož, tak!

Účast: Pavel, Miloš, Anička, Jiřka.

Pavel (FOTO)

FOTO u Miloše

Duben:

• 5. 4. Kolaudace u Aničky

Malá „Vinná muška“ spojená s kolaudací

Konečně nastal čas na kolaudaci  bytu  po opravách. Sice je pořád co dodělávat, ale už všechny nepředvídané katastrofy byly zažehnány. Tak se zdravé jádro cyklotlupy domluvilo a sešlo se ke spojení dobrého s užitečným. V rámci vyhlášené kolaudace se konala i první letošní vyjížďka po LVA – tradiční „Vinná muška“. Osvědčený to okruh, nenáročný a kochací, s tradičními zastávkami u Janohradu a Tří Grácií.

Jak už bývá zvykem ani domluva není jednoduchá. Sjížděli jsme se jako „Švábi na pivo“. Prostě jsem nepoučitelná, nepochopila jsem za ty roky, že co se dne, hodiny a programu týká nikdy se nesmí nechat žádná volnost. Jako první dorazil do místa konání Pavel – bezproblémový jedinec, za ním dle smluveného času dorazila Jiřinka a tím jsme na cyklistickou část byli všichni, poněvadž Verča jde ve šlépějích nespolehlivého jedince, v pátek večer totiž zjistila, že nemá nafoukáno kolo a veškerá mužská část co se kolem ní točí totálně selhala a tak se prostě nemohla včas dostavit. 

Po vyložení všeho potřebného, založení stanoviště, malém občerstvení a připravení sladké tečky na večer jsme vyrazili na cestu. Opravdu nádherné počasí, v lese balzám na nervy, kochací tempo, kde jsme měly s Jiřinkou i možnost popovídat jelikož jsme stačily s dechem. Cesta ubíhala s Pavlem za zády, občas vyrazil kupředu, aby si konečně trochu zajezdil, občas se zase zpozdil, aby nám dal náskok. Dorazili jsme do prvního stanoviště u Janohradu - zastávky na občerstvení. Na to, že je tepre začátek dubna bylo na místě spousty turistů a než mně Pavel poučil jak mám stavět kolo, abych neměla „osmičku“, najití té správné polohy, aby mi kolo nepadlo na zem nám bylo obsazeno vyhlédnuté místo k sezení. Trochu jsme pofotili, pokochali se přijíždějící lodičkou a dorážějícmi labutěmi, poklábosili a vydali se dál na cesty. Další zastávka byla plánovaná u Tří Grácií. Na místě samém jsme zjistili , že je zde k zakoupení malé občerstvení v podobě ochutnávky lahodného vinného moku, tak jsme se rozhodli vyzkoušet rossé z Frankovky. Všem nám chutnalo. Po rozebrání buclatých postav Tří Grácií za přispění paní co prodávala vínko, zda tehdy ženy též trpěly celulitidou a jestli řešili ploché bříška či nikoliv jsme se odebrali zpět k domovu.

V pohodě jsme ve velmi slušném čase dorazili domů a nastal čas začít trochu hodovat a připravit se na večer.Co by hostitelka jsem nachystala stůl , ohřála a naservírovala králíka na smetaně s knedlíkem, po něm následovalo kafíčko se sladkou tečkou – zákuskem „hrk hrk“ od Jiřinky a čekali na příjezd dalších zúčastněných. Po urgenci se dostavila Verča a po ní přijela po celodenní službě i Alka. Tak jsme mohli konečně pokoštovat domácí meruňkovici a zakousnout trochu slaného od Verči. Pak už každý funěl a nejraději by to „zalomil“ a dal si dvacet. Ale probrali jsme všechno kolem a dokola a naráz jak čas utíkal se Verča rozloučila „že už musí, že dává přednost lepší nabídce“. V tom Alka navrhla dát si partičku karet. Všichni jsme souhlasili a já podala krabičku s kartami. Dokonce i Jiřinka ožila a přidala se na pár partiček. Jak čas utíkal  a my se průběžně střídali ve výhrách začal na nás dopadat spánek.  Ukončili jsme hru a odebrali se na lože.

V neděli ráno už se konalo jen probuzení, lehká snídaně a někteří se ubírali k domovu. Torzo, které zůstalo se usneslo, že do obědu si  dá kafíčko, pár partiček karet a po obědě se vydá na procházku na památkami. Takový menší okruh, vyvětrat hlavu, pokochat se rozkvetlými stromy, zelenou přírodou v lese a posledovat jak se nám známá místa mění k nepoznání. Ale k lepšímu. Po návratu nezbylo nic jiného než se pomalu začít loučit a odebrat se domů s přáním brzkého shledání.

Děkuji všem za  účast, dárky ke kolaudaci a s přáním „Sportu zdar“ šupky dupky do další akce.

Účast: Pavel , Jiřka, Verča, Alka, Anička

Anička

• 30. 4. 2014 Čarodějnická noc

Rok s rokem se sešel a opět je zde . konec dubna a s ním mocná Filipojakubská noc.

Ženy, paní, děvčata,
nastartujte košťata,
konec dubna už se blíží,
začíná vám loupat v kříži???

Slet se rychle připravuje,
každá koště renovuje,
vylepšuje jeho vzhled,
pro ten mimořádný let!

Dejte pozor, ženy, matky,
letos na pohonné látky,
lejte přesně a né víc,
ať neletíte na Měsíc!

Akce  již tradiční pro skalní tlupáky. S trochou zmatků jak u nás bývá zvykem jsme se sešli na čarodějnickém reji u Verči . Tentokrát tři čarodějnice a dva čarodějové. Konaly se velké přípravy. Věrka s Hankou vyrobili luxusní čarodějnici s kterou jsme se pak rozloučili, ostatní přispěli taky svoji troškou do mlýna ať účastí nebo něčím dobrým na zub. Tentokrát nám přibyl nový člen tlupy Jirka . Jen doufám, že ho ta divoká čarodějnická noc neodradí od další účasti na některých akcích., Tentokrát se stalo, že skalní tlupačka Jiřinka se nemohla pro selhání kosterního aparátu dostavit a tak to sledovala jen z lůžka domova. Přislíbila, že do "Přehrady" se poléčí , tak snad to bude pravdou. Jako velká nevýprava se projevil l tentokrát Pavel, kdyby jelo více vlaků,  tak možná by to jistil nějaký půlnoční, naštěstí tomu tak není tak musel dorazit dřív. Úderem 19.45 přijel do doupěte nejvyšší čarodějnice. Zaparkoval svůj velocipéd a mohlo se vyrazit do místa sletu. U Věrky už to bylo v plném proudu, oheň hořel, maso se opékalo, Jirka dělal super dozor, aby se to náhodou nespálilo.Už byla přítomna i Hanka se svými skvělými buchétkami. Po příjezdu se to vzalo všechno pěkně jedním vrzem, přivítací obtúlání, vyfasování nových leteckých průkazů - tentokrát už i v barvě a označkování všech členů super razítkem. Trošku jsme sice dumali co to má být, první moment a při trošce bujné fantazie v tom byl viděn drak, nicméně po  podrobném rozboru z toho vyšel klokan. Ono je to jedno, razítko jako razítko, hlavně, že nějaké bylo. Pak už nastal čas jen ochutnávání připraveného menu, kafíčko a něco sladkého na zub. Za bujaré zábavy jsme vydrželi do jedné hodiny ranní. Pak se zavelelo k odchodu, aby  jsme byli ráno čilí když se vyhlásil výlet k soutoku na 9.15 hod. Místy pro samý smích nebylo rozumět slova a padaly opět hlášky typu: Musím přiložit, aby nám tu bylo tepleji.....už je napuštěná teplá a studená voda....

 Účast: Věrka, Jirka, Hanka, Pavel, Anička

Díky všem za účast a doufám, že příští rok to přivedete všichni k dokonalosti a bude víc čarodějnic.
 Anička

Květen:

• 1. 5. 2014 Prvomájový soutok

Po probdělé předcházející noci bylo ranní vstávání na tradiční akci velkým problémem pro některé jedince. Nicméně se muselo dodržet co bylo předesláno a dáno ve známost všem  šerpou Pavlem, že sraz na vyjíždku je na Pohansku v 9.15 hod. Bylo dohodnuto , že Věrka s Jirkou, dorazí v 8.45 a společně se bude pokračovat s Pavlem a se mnou dál. Dopadlo to jako vždy, těžce jsme nestíhali a na Pohansko dorazili s 15-ti minutovým zpožděním. Tam už čekala Lída s Lubošem a Miloš. Trošku jsme udělali technickou přestávku na poklábosení, probrání všech možných a nemožných věcí, doplnili pitný režim a kolem desáté vyrazili na trasu. Na Pohansku začalo zatím mirné shlukování lidu k prvomájové zábavě , tak jsme raději prchli na cesty. Při nádherném slunečném počasí cesta skvěle ubíhala a potkávali jsme spousty cykloturistů a nadšenců.  Přesně tak jak Pavel nastínil jsme se dostali suchou nohou až na soutok, trošku jsme to zdokumentovali, posvačili a vydali se na zpáteční cestu zase trošku jinou cestou než na soutok. Navštívili jsme tradičně oboru s prasátky, pokochali se čapími hnízdy, zjistili, že zatím žádní komáří neštípou a bez zastávky profrčeli Pohanskem.  Někteří z nás se těšili na přestávku "U Ludvy" kde jsme trochu pojedli uzeného žebírka, doplnili tekutiny, zhodnotili skvělý den a rozešli se k domovům. Ujeto bylo něco kolem 50 km, tak porůznu, někteří možná i víc záleželo z kterého přijeli konce.
Účast : Lída, Luboš, Miloš, Jirka, Věrka, Pavel, Anička
 Anička, foto Pavel

• Jarní Prýgl

Prognózy našich meteorologů nás ovlivnily natolik, že jsme akci opět odpískali. (mimo ředitele MCT ovšem). Jelikož byla domluvena i "mokrá varianta" pro skalníky, přece jenom se něco dělo. Břeclavské a znojemské jádro se sešlo na kótě 5 v Juliánově po desáté, neboť  břeclavský racek měl spoždění a po malém občerstvení vystoupalo na kótu 7 - Bílá hora. Pokochalo se pohledem skoro na celé Brno a marně hledalo ty dešťové mraky.

Po obědě a menším odpočinku jsme se rozhodli vyrazit na hrad Veveří - ovšem autem. Až do Bystrce cesta probíhala normálně, ale protože se běžel jakýsi závod, auta  na Prýgl nepouštěli a odklonili trasu přes sídliště. Nevšimli jsme si objížďky ( respektive všimli, ale pozdě) a jeli tedy dál a dál s nadějí, že snad někde odbočka na Veveří bude. Když jsme skončili v Ostrovačicích, Pavla napadla spásná myšlenka - použít navigaci . Sotva jsme správně odbočili, opět nás stopli, prý zase nadměrný náklad. Ale nakonec to dobře dopadlo, na hrad jsme přece jenom dorazili. Trvalo nám to ovšem déle než na kole i s přestávkama v hospůdkách. Proběhla klasická ochutnávka růžové Rozárky, posezení u kávičky a živé country muziky. Počasí nádherné, prostě relax!

Večer jsme marně čekali na ohňostroj na Špilberku, který se konal už v pátek. Ale jinak dobrý.

Na neděli bylo domluveno grilování na kótě 8 - Bílovice, čili takové menší chataření. Počasí opět nádherné. Podařilo se nám nalézt starý gril, vyrobit provizorní rošt a grilovačka mohla začít. Navíc byl nedělní klídek bez sekání trávy a hluku sousedů, jen ptáčci zpívali...Dobrůtky z grilu chutnali jen přítomné dámy, protože Pavlík měl dietku. Zahrádka byla zalita, okopána - spojeno tedy příjemné s užitečným. 

Takže i když byla akce odpískána, nakonec počasí vyšlo a my si užili víkend a ostaní si jistě také našli náhradní program. 

Jiřka

Přítomni: Jiřka, Anička, Pavel

Červen:

• 14.6. Moravský kras

Dle plánu jsme přece jen uskutečnili již tradiční a osvědčenou projíždku MK. Na styčné kótě Interspaar se střetlo zdravé jádro  MCT - Anička, Pavel, Jiřka a Miloš téměř dle harmonogramu....Počasí se nás sice snažilo trošku postrašit bu, bu, bu drobným deštíkem, ale jelikož jsme "chlapíci stateční", řekli jsme si nee, když tak operativně zvolíme mokrou variantu. Dojeli jsme tedy na konečnou do Obřan a za chvíli se k nám přojili Martin s Dášou a dostavila se i Zdenula. Zdenál raději zvolil zříceninu a kosení trávy - jeho chyba.

Vyrazili jsme tedy směr cyklostezka Bílovice n.Svit, Adamov. Zdenulka šlápla do pedálů a byla fuč. Za ní Dáša, potom Pavel a Martin s Milošem, kolonu jsme uzavíraly já s Aničkou, brblajíc, jestli to mají pánové od kilometru, či co. Síly je třeba rozložit přece rovnoměrně, ne?

První větší přestávka byla za Adamovem u Jedové chýše. Dali jsme si první svačinku a pokochali se pohledem na malinkatá prasátka, kůzlátka - dvorní fotograf Miloš vše zachytil na fotečkách.

Následně jsme vyjeli na hlavní silnici na Blansko. Šlapalo se dobře, počasí bylo ideální na kolo. Chvíli pofukoval vítr, honily se mraky a chvíli svítilo sluníčko. Před Blanskem jsme odbočili na Skalní mlýn. Když jsme tam dorazili, bylo už  všude docela rušno, tak jsme nelenili a jeli dál Suchým žlebem směr Kateřinská jeskyně, Balcarka. Na Balcarce byla opět malá přestávka se svačinkou. Anička si sice navařila i na kolo, zapomněla ovšem příbor doma a přece nebude jíst rukama, že... Tak si dala něco z místního občerstvení. Po přestávce vedla trasa dále směr Ostrov u Macochy, kde byl konečně i kopec! Jak ten se vyšlapal, měli jsme vyhráno. To už následovala cesta "náhorní plošinou" směr Sloup. Ale ještě před tím nás čekal sjezd k hotelu Broušek, kde se již tradičně zastavujeme na dobré papáníčko. Inu břicho plné - hlava veseláTentokráte to vyhrála svíčková s pěti knedlama, že Pavli? A také těstoviny se smetanovo-sýrovou omáčkou, kuřecím masíčkem a žampiony. Vaří tady skutečně výborně. Zdenula pokukovala ještě po čoko košíčku se šlehačkou a jahodou, což bylo i pro mne veliké pokušení, ale ne, vydržely jsme to.

Nastal čas vypravit se zpět. Ještě jsme mrkli k nedaleké jeskyni, ale hnal se tak zlověstný mrak, že jsme raději spěchali ke sjezdu Pustým žlebem, jako že tomu "ujedeme". Ale zase to bylo jenom strašení. Cesta Pustým žlebem má nový povrch, tak už není třeba dávat pozor na výmoly, ale můžete se kochat.

Nutno podotknout, že cesta zpět opravdu utíká skvěle, kolo frčí téměř samo. Ani jsme se nenadáli a byli opět v Obřanech. Martin s Dášou ještě pokračovali, ale už autem na Prýgl na ohňostroje a my k domovům a na vlak. 

Myslím, že výlet se vydařil a kdo nebyl, může jen litovat. Jsem ráda, že jsem vydržela celou trasu i když jsem už před koncem "mlela z posledního". Inu nemocenská učinila své, že....

 Jiřka

Přítomni: Jiřka, Pavel, Anička, Zdenula, Dáša, Martin, Miloš 

Červenec:

• 5. 7. 2014 Hardeggská vyhlídka

 Tož,

zdravé jádro opět nezklamalo a tak jsme se spořádaně sešli na akci Znojemského kolečka, tentokrát s pracovním názvem Hardeggský záhul .

I když počasí trochu zlobilo a zpočátku to vypadalo na odpísknutí, nakonec jsme vytrvali a posléze docela si i  libovali chladnějšího počasí. Přecijen, trasa se zdála být zpočátku nekonečná a kopce taky, obzvláště, když jsme u podmolského rybníka kotvili ještě kolem půl dvanácté a to jsme měli za sebou úspěšně pouze čtvrtinu cesty, že...

Pak se pokračovalo dál, občas a i dost často nějaký ten kopec, samozřejmě krapět větší, než jsme byli navyklí z břeclavska nebo i z Brna, ale to je již v tomto kraji obvyklé, nicméně posléze, po docela hnusném stoupání k Čížovu jsme se objevili na Hardeggské vyhlídce, což byl cíl naší cesty. Kochání bylo nekonečné, pofotili jsme, co se dalo a snad i pořádně odpočali. Pak následoval výjezd zpět do Čížova, kde jsme zakotvili v restauraci U Švestků a tam se dobře nadlábli, ovšem po delším čekání, páč bylo narváno. To už mezitím začlo bouřit a několikrát slabě sprchlo, ale déšť nepřicházel a tak jsme se kolem 15:20, jestli se nepletu, vydali na zpáteční cestu. Ještě jsme zdolali poslední kopec před Břečkovem, vyběhli do Milíčova a pak k lesu, to nám to už přímo svištělo a tak jsme kolem 17 hodiny již kotvili v základním táboře Pod věží. Čili, přes mnohá zpoždění, přesně dle plánu.

Pak již následoval kýžený relax, trochu se pojedlo a šlo se na kutě. Na druhý den byla ještě procházka terasami a Starým městem k Dyjskému údolí, kochání, ale bylo úmorné horko a tak jsme byli rádi za každý stín. Pak již následoval skromný oběd a důstojné rozloučení se zbytkem jádra i s mým železným ořem, jenž mi dobře sloužil přes 15 let. Málem jsem uronil slzu :)). 

Trasu jsem vybral původně po lesních a jiných stezkách, ovšem po částečném otestování jsem usoudil, že by to nemuselo sednout každému a tak jsem ji trochu zkrátil, vynechal největší krpály Národním parkem a alternativně volil trasu po silnici, i když nejhezčí lesní úseky Gránickým údolím jsem zachoval, aby toho nebylo zas tak málo. Nutno pochválit přítomné dámy, že šlapaly bez reptání a poctivě, až se z nich kouřilo. Nakonec jsme vše zvládli v pohodě a bez nehod. Našlapáno 46 km, dle některých prý 50, Miloš dobrovolně ještě o trochu víc.

Kromě mne se zúčastnili: Anička, Miloš, Jiřka a Hanka.

Pavel

FOTO u Miloše
 

• 27. 7. 2014 Valtické grilování

 Tož,

i letos se Verča rozhodla pořádat grilování v komorní sestavě MCT. Ale jelikož je akce rozložena na dva dny, má již tradičně dva pořadatele, totiž podle programu a toho, jak se rozloží hosté. Tedy druhým pořadatelem byla Anička, která přispěla společnou akcí na kole a bohatým pohoštěním, o kterém bude ještě řeč, s pracovním názvem Meruňkobraní. Samotný název již naznačuje, oč se jednalo zejména, ale tentokrát to nebylo o sběru, ale konzumaci. Ale, k věci.

Příjezd všech hostů k Aničce byl stanoven dle harmonogramu na jedenáctou hodinu v sobotu, což kupodivu všichni dodrželi. Po uložení kol a usazení následoval slavnostní přípitek loňskou úvalskou meruňkovicí, již osvědčené špičkové kvality. Pak následovalo meruňkové menu, narušené květákovou polévkou, který od nynějška považujeme za příbuzný meruněk. Pak Anička předložila mísu - neb spíše kotel - pravých nefalšovaných vlastnoručních poštorenských meruňkových knedlíků, kynutých i bramborových, s několika druhy posýpky. Tak jsme se nadlábli, páč jsme někteří byli vyhladovělí a čekal nás ještě náročný den. Po obědě totiž následovala jízda na Janohrad.

Cesta lesem ubíhala rychle a na Janohradě, letos s menší oklikou kvůli spadené lávce, jsme na krátko zakotvili. Po občerstvení jsme dokončili kolečko okolo parku a vydali se ještě obhlídnout Jízdárnu, která je konečně čerstvě a opravdu parádně opravená. Zde nás zastihly krátké přeháňky a tak jsme se schovávali pod stromy, než to přešlo. Pak se pokračovalo k Novému dvoru, kde jsme se ovšem ztratili, páč někteří rychlošlapi si to spletli se Třemi Graciemi, že... mezitím co Jiřka zas nacvičovala držkopád, aby nevyšla ze cviku :)).. (ale dopadlo to dobře). Nakonec jsme všichni zdárně trefili tam, kam bylo určeno, čili valtická odnož pokračovala k Verči a břeclaváci k Aničce, že...

Následně bylo na programu dne grilování u Verči, tedy po krátkém odpočinku a nabalení propriet se břeclaváci dostavili na místo činu. Zde již plápolal nesmělý ohýnek a připravovaly se všemožné dobroty slané i sladké; nechyběly opět meruňkové i švestkové specialitky. Leč oslavy pokračovaly jen krátko po setmění, páč někteří již chrápali ve stoje :)) Oslavovaly se jedny narozky a jeden svátek, a kromě toho také to, že jsme se opět všichni ve zdraví sešli.

Neděle byla ve znamení dospávání a pak oběda; nevím jak valtičáci, ale u nás se podávala tužebně vymodlená kachna s meruňkovou nádivkou, následoval excelentní meruňkový dezert, jehož název a složení jsem samozřejmě po pěti minutách zapomněl :-)). Předtím ale samozřejmě vydatná snídaně á la švédský stůl. Hotové lukulské hody!

No a abych se pochválil, proložil jsem to také s houbobraním, páč jsem již v sobotu vyčenichal lišky a brzo ráno je šel "vyzvednout" na mé dvorní místo, kde jedině rostou a nikde jinde, dokonce mi je nikdo nevybírá. Nicméně, Břeclavský les je teď ideálně vlhký a jelikož se sem bohužel již nedostanu, máte šanci. Nechal jsem totiž na místě snad několik stovek maličkých hlaviček, které do týdne dorostou.

Tedy po nedělním obědě a důstojném rozloučení jsme se každý rozešli domů. Mě zastihla silná bouře v Mikulově a tam jsem tedy ukončil své koloputování a nasednul na vlak. Ujel jsem celkem asi 140 km.  

Závěrem nezbývá než poděkovat hostitelkám za poskytnutí přístřešku a skvělé pohoštění i ostatním, co přispěli svou troškou do mlýnu. A s přáním, abychom se ve zdraví brzy všichni sešli na nějaké příští skvělé akci. Tož, tak!

Pavel

Účastníci: Verča, Anička, Jirka, Hanka, Jiřka, Pavel.

Skromné foto bude později rozesláno.

Srpen:

• Expedice Rügen (reportáže s foto)

2014-08-02 Expedice Rügen 2014 (1):Prora-Göhren-Sellin

Akci Rügen 2014, s dodatečným pracovním názvem "A kurva!!!" jsem pečlivě naplánoval a pak uskutečnil s cílem projít si ještě jednou stará známá místa okolo městečka Göhren, kde jsem strávil pár pěkných dnů zpřed nějakými 35 lety... a zároveň si projet proslulou cyklotrasu podél řek Odry a Nisy až do Čech, eventuálně pak až domů, a to cirka za jeden týden a vše na kole.

Vyrážíme tedy v sobotu za ranního kuropění autem, abychom asi za 10 hodin byli na místě, cestou jsme krom našich silnic testovali též neomezenou německou dálniční rychlost, ovšem tamější řidiči nejsou až tak ohleduplní k ostatním, jak se všeobecně tvrdí a jejich ležérní jízda v jakémkoliv pruhu nedovoluje pořádně sešlápnout plyn, nemluvě o četných zpomaleních na každé odbočce či zákrutě, takže jsme byli rádi, když jsme krátkodobě dosáhli přes 190 km/h. Nicméně cesta byla volná až na poslední úsek, kdy jsme omylem navigátora zamířili k přívozu na ostrov, samozřejmě s hodinovým popojížděním a tak se veškerá předchozí snaha eliminovala. Mezitím samozřejmě promítám, co všechno jsem vzal i navíc či co nevzal nebo zapomněl, vzpomněl jsem si na chybějící zámek či lepší obuv nežli sandále a dlouhé i teplé oblečení alespoň soudě podle studeného počasí hned po ránu, ale tohle jsem dlouho zvažoval kvůli nedostatku místa a v nejhorším bych snad něco operativně někde v sekáči zakoupil.
Trajekt nás za mírný bakšiš převezl na ostrov a pak jsme zamířili k městečku Prora, známým především kvůli obrovské stavbě na pobřeží, jež měla svého času sloužit jako rekreační středisko nacistů, že... dnes zchátraným a obývaným pouze ojediněle jako restaurace, sklady či muzeum. Zajímavé by mohlo být muzeum historie či motorizmu, kde na plakátech byly známé mopedy Puch či proslulé motorky MZ, že... ale na to již nezbyl čas.
Po prohlídce části staveb a koupání v moři Baltském - mimochodem dosti studeném za silnějšího, leč teplého větru, jsem vyložil a dostrojil kolo a důstojně se rozloučil s doprovodem, tedy Radimem a Pájou, kteří pak mířili na dovolenou do Berlína, kdežto já jsem se vydal na východ směr Binz, Sellin do Göhrenu. Nutno dodat, že na Rujáně jsou četné cyklostezky převážně vedle silnic, s kvalitním asfaltem, o jakém se nám ani nesní, leč o to mizernější je značení, což by mohla být kapitola sama o sobě a určitě se k tomu ještě vrátím. Mezi centrálním městem Bergen a východním cípem ostrova vede úzkokolejka s dobovým parním vláčkem, pořád stejným jako kdysi.
Rujána je rovinatá placka hustě obydlená s rozsáhlými lesy i polemi, pobřeží na východě je vyvýšené až kopcovité a zde jsou i četné ubytovací a rekreační zařízení i soukromé vilky. Země je úrodná a klima teplé, o čemž svědčí již posečená pole; ovšem půda je spíš písčitá než hlinitá, na pobřeží samozřejmě s jemným pískem bez kamení.
Do Göhrenu jsem přijel večer, po částečném několikerém bloudění v Sellinu, Baabu a jinde, ale pořád bylo dost času prohlédnout si městečko a pláže, pokochat se mořem a trochu se spláchnout, povzpomínat na staré dobré časy, ovšem i zde řádila neviditelná ruka trhu a Südstrand zela prázdnotou s vybydlenými bungalovy a areály, jakoby i zde také privatizoval sám Velký Klaus. Pak již padalo šero a byl čas vydat se zpět, abych našel místo pro bivak, které jsem si vytipoval již po cestě sem. Noc byla klidná, leč v dáli se krom houkání vláčku ozývalo pořád častější hřmění a netrvalo dlouho, a přišla divoká bouřka s pořádným lijákem až do rána. ( Tady jsem přišel k tomu dodatečnému pojmenování výpravy).Tož, pěkně to začíná. Nicméně bylo pořád teplo a ve stanu jsem přečkal vše v suchu. Dnes celkem pohodových 40 km.

• 2014-08-03 Expedice Rügen 2014 (2): Sellin-Stralsund-Jatznik 

Ráno po váhavém probuzení, páč ještě pršelo, jsem začal balit a snídat; už se i vyjasnilo a tak kolem 8.hodiny vyrážím na cestu, vracím se na Binz, ale ne úplně, jedu na Bergen a Stralsund, z dobré půlky jede stezka vedle hlavní silnice, něco pak po hlavní, dost se budují nové stezky, a tak to v pohodě jede až do Stralsundu, páč jedu převážně po rovině a z kopce.

Do Stralsundu přijíždím pod novým dálničním mostem z ostrova, město je krásně vysluněné a v dáli se rýsují nádherné budovy a velký přístav. Podjíždím dálnici a pak směřuji po Greifswalder Schaussee, jinak bych snad netrefil, páč značení (jakékoliv!) neexistuje a na pomoc přichází i GPS, která mě utvrzuje ve správném směru. Od teďka, ještě netuše, ji budu zapínat poměrně často.

Za Stralsundem najíždím na kostkovou dlažbu, která mě povede dalších 25 km do Greifswaldu, což ještě netuším, navíc se přidává svěží protivítr, který, což opět ještě netuším, mě bude doprovázet po celou cestu. Drncám tedy po kostkách, posléze se již málem plazím, páč cesta je nekonečná a nejede to, potkávám angličana na lehočtyřkolce, prohodíme pár slov a drncá také dál, škoda, že jsem ho nestihl vyfotit.

Následuje polední Greifswald, hlavní okresní město, velmi pěkné a čisté a posléze seseznávám, že bylo asi nejhezčí ze všech, co jsem viděl, i když i jiná městečka jsou malebná. Navíc tankuji veřejnou vodu na náměstí, poprvé a naposled, páč v Němcích se asi nepije a to ani v neděli, kdy si pošahaní němčouři pozavírali obchody a pokud člověk nemá zásoby, nezbývá než vodu žebrat nebo kupovat na benzince, stejně jako jídlo. Nicméně mi v tom horku, které následovalo, voda vystačila na pár desítek km a v Anklamu již sháním vodu, nikde nic a tak již jsem nucen koupit 5l tekutiny na benzínce, pořádně se napiju a posvačím, přičemž posedím se dvěma motorkáři, jenž také dávají pauzu a vyptávají se odkud a kam jedu.

Po dobrém odpočinku již pokračuji, slunce pálí jak sviňa a furt do ksichtu, pak konečně se chystá zapadnout, načež začíná poprchat a dávám pláštěnku. Když již docela lije, zajíždím do lesa, kde vidím zrovna dobré místo, zvedá se vítr a tak hledám menší porost, aby mi nespadl na hlavu velký dub. Rychle roztahuji stan a schovávám se, to již bouří a vítr lomcuje se stromy, prší a lije a bouří celou noc až do pozdního rána. Naštěstí byl vichr, jak se později dozvídám, oproti jiným lokalitám ještě docela mírný. Jatznik Bahnhof, dnes 153 krutých km.

• 2014-08-04 Expedice Rügen 2014 (3): Jatznik-Hohensaaten

Ráno bylo deštivé a tak jsem ze stanu nepospíchal. Přesto kolem deváté již kapat přestalo a byl jsem připraven pomalu vyrazit. Bylo poměrně teplo a tak se silnice rychle vysušovala. Cesta je docela pohodová, až na to, že mám rozhozené tělo, tedy zejména zadek. Jak později zjišťuji, už se to do konce cesty nezlepší.

Zakrátko projíždím Pasewalk, zde se nezdržuji, páč hrozí další deštík. Pokračuji nyní již po silnici směr Löcknitz, Krackow a Penkun, je to jakási zkratka dle mapy. Což se mi stává osudným, protože cesta není nijak značená a v Penkunu bloudím, pak mě GPS zavede na polňačku, kde po bouři jsou popadané větve akátů a tak není divu, že šlapu naprázdno zadní. U Neu Luckow se to pokouším zalepit, ale po zalepení páté dírky se objevuje dalších 6, duše je jak řešeto a nyní mi již docházejí fleky; měním tedy duši za novou a tuhle v nejbližším koši vyhazuji.

Projíždím Casekow, Kunow... no a za chvíli jsem již ve Schwedt n/O., zde kupuji další pití i drobné potraviny a v horkém slunci se skrývám ve stínu města. Odteď pojedu konečně podél Odry, opět je problém trefit na správný směr, ale hned jak se mi to podaří, šlapu prázdné přední kolo. Vydrželo ale dost, vytahuji 5 trnů a lepím 4 díry, nyní jsem tedy bez náhradní duše a s pár posledními fleky v rezervě. Do města se nevracím, stejně jsem cykloprodejnu ještě neviděl, očekávám, že mám již všechnu smůlu za sebou.

Jedu ještě kousek kolem řeky a ohlížím se po pěkném místě na spaní, zatím nikde nic a to už je docela šero, ještě pár dlouhých dědin, až konečně za Hohensaaten, poblíž místa zvaného Krummer Ort, vidím něco slušného pod silnicí, rozbaluji tedy rychle propriety, páč komáři dotírají a docela nenápadně se blíží i déšť. Prší ale jen mírně, je pořád teplo. Dnes 112
 km.

• 2014-08-05 Expedice Rügen 2014 (4): Hohesaaten-Eisenhuttenstadt

Ráno zavčasu balím, abych nebyl tak nápadný, oproti bučí krávy, ale jsou za elektrickým drátem; vyjedu nahoru na cestu a pak se zastavuji na blízkém odpočivadle, kde trochu posnídám. Mám ještě dost vody na půl dne, i jídlo by se našlo a tak mi nic nechybí, jen pevná vůle, páč se mi šlape pořád hůř.

Cesta je ještě velmi slušná až po Lebus, kde cyklostezka končí. Odteď bude cesta přes vesnice a jiné stezky, cyklostezka se jen ojediněle vrací k řece a její kvalita již není nic moc. Navíc vede pořád do kopce a do lesů. Vjíždím do Frankfurtu n/O., malebné městečko, opět se trochu zdržím, pofotím i něco zakoupím a za městem bloudím jako vždy, nejsem ale sám, je tam více takových cyklistů a posléze mě dohání Tomáš, se kterým pak jedu dalších asi 30 km až do večera. Tomáš je Brňák a jeho cesta je téměř stejná jako moje, ale má vyšší tempo a tak mu sotva stačím, domluvili jsme se, že potáhneme spolu do večera a pak se uvidí.

Vjíždíme do Eisenhüttenstadt, vidět nějaké zdevastované fabriky a několikrát hledáme správnou cestu, Tomáš již chce bivakovat, já bych jel do setmění, nakonec ale bloudíme u řeky a tak se rozhodneme najít vhodné místo k přespání. Asi 6 km za městem se nám to podařilo, je zde sice dost komárů, ale žerou hlavně Tomáše, páč nemá stan. Zato má vařič a kuchtí něco teplého, takže jsme fifty-fifty. Je teplá klidná noc a poprvé neprší. Za dnešek ještě pořád slušných 129 km.

• 2014-08-06 Expedice Rügen 2014 (5): Eisenhuttenstadt-Zentendorf

Ráno se brzo vstává, rychle balíme a vyrážíme, trochu se vracíme zpět, kde jsme včera bloudili a teď najíždíme na stavbu, páč jinou možnost nevidíme; ještě je zde klid, akorát cestu stráží dva psiska, ne a ne se jich zbavit, chtějí si naštěstí asi jen hrát. Pak najíždíme na dobrou stezku, bohužel jen kousek, následují rozhrkané panely a již tuším, že mne to bude stát hodně sil, udržet tempo s Tomášem. Vše bylo špatně, v podstatě až teď najíždíme na značené objížďky, klikatí se to pořád nahoru do lesa a přes dědiny, nakonec již jsme asi na správném směru a tak Tomáš odbržďuje a mizí v dáli. To už se rýsuje Forst, obdobná cesta je až do Bad Muskau, pro jistotu všechno rychle projíždím, páč mým cílem nebylo kochat se dědinami a ospalými městy, ale přírodou. Ta je sice hezká, krásné hluboké lesy a již docela kopce, leč od řeky se pořád poněkud vzdaluji a vidím ji jen občas, taky že je to již Nisa, která docela zurčí, což věští, že je tu již větší stoupání. V poledne zajíždím k řece, kde konečně vidím vhodné místo na koupání; koupu se v mělké řece, voda je teplá a čistá, pokračuji pak dál do Bad Muskau, kde zakupuji nějaké to pití a jídlo. Dále následuje již jen Zentendorf; zde samozřejmě opět bloudím, ale již se kochám tajuplným atrakcím, je jich neskutečně mnoho a jsou hezky udělané. Za Zentendorfem již hledám místo na bivak, ač je ještě poměrně dost času, ale řekl jsem si, že na dnešek mám dost. Nacházím pěkné místo v lese, dlouho čekám, než se setmí, mezitím se krmím ostružinama, kterých je tu dost; pak natáhnu plachtu a spacák. Dnes poprvé nerozbaluji stan, taky je pěkně teplo a sucho, což vydrží po celou noc. Na hranice to mám ještě přes 100 km, tak toto bude nejspíš poslední noc v Německu. Za dnešek již jen kolem 100 km.

• 2014-08-07 Expedice Rugen (6): Zentendorf-Hrádek (konec)

Klidný spánek za teplé noci na mechu, s hvězdičkama prosvítajícími skrz koruny smrků. Navíc bez jakéhokoliv hmyzu, takže nebylo potřeba rozbalovat stan. Vyrážím velmi brzy z lesa, čeká mě poslední stovka kilometrů a to je moc dobrá zpráva. Zato je hned zrána poměrně teplo a postupem se to zhoršuje. Projíždím velkým a pěkným městem Görlitz, po dlouhém tápání a bloudění pak na Zittau a zakrátko, tedy asi v poledne, přejíždím do ČR. Za pár kilometrů je již Hrádek n/N., objevuje se také doposud nevídaný bordel a to všude, u lesa, silnic a ve městě, špína a rozbité chodníky. Vítejte v Česku!
Z Hrádku koukám co nejrychleji zmizet, ale nic krom lokálky do Liberce nejezdí, jedu tedy do Liberce, mimochodem nezvykle čistým a pěkným vláčkem. Zároveň přijímám rozhodnutí, že zde dovolenou ukončím, mám toho přecijen dost a nic hezčího mě nečeká. V Liberci se orientuji na nádraží, tam zjišťuji, že dnes již nic kloudného nejede, zato mi byl vybrán ranní spoj do Brna a zakupuji i jízdenku. Pokud ovšem přežiju noc. Koukám do navigace v mobilu, kterým směrem je nějaký les, jedu tedy kolem bezdomoveckých doupat a podezřele vybydleného baráku nahoru pod Ještěd.
Zde je již klid, pomalu se blíží soumrak, poslední turisté se vrací z kopců a já obsazuji vyhlédnuté místečko. Chystá se pršet a tak rychle stavím stan, po pár kapkách vše ustane a tak již zůstávám ve stanu. Za dnešek 111 km.
Je teplá noc, ráno trochu chladněji, rychle balím a jedu zpět na nádraží. Vlak jede dle plánu, mám místenku pro kolo a pro sebe, a tak s jedním přestupem jsem krátce po poledni v Brně.
V Brně se neprozřetelně rozhoduji, že na oplátku za jízdu vlakem pojedu domů po vlastní ose, leč zapomněl jsem, že jsem již notně jižněji a tak do mne pere slunce, posléze se doslova plazím a proklínám vše, na co si vzpomenu. Nicméně, každá voda nakonec steče dolů a Stázina... co to povídám, a Znojmo je přede mnou jak na dlani. Takže, ještě naposled 65 těžkých km plus 6 za Liberec k tomu.
Závěrem:
Další vysněná dovolená s úspěchem skončila. Celkem najeto 708 km na těžko..Na cestě mi stačilo cca 20€. K tomu cesta autem+vlakem. Všechny zážitky a zkušenosti jsou k nezaplacení. A mám pocit, že se sem ještě jednou podívám. Pro příště bych ale mnohem víc pojezdil Rujánu, zato bych skončil nejpozději v Lebusu. Vybavení bych ponechal, možná bych hledal ještě místo na dobré boty a i něco teplejšího, ale mohl bych oželet nějaké to jídlo, které se dá dobře zakoupit, s trochou předvídání a kromě neděle, i na cestě. Tož, tak!

Září:

• 21. 9. 2014 Znojemské podzimní kolečko

 Dle nově založené tradice znojemských koleček (otázkou je, jak dlouho vydrží), byla zorganizována akce s pracovním podnázvem Burčákové stezky, což by snad mohlo vyvolat klamnou představu - obzvláště když jsme se tematicky připojili k oficiální akci Tour de Burčák (TdB)- že se bude mohutně popíjet burčák; opak však byl pravdou. Vše bylo hlavně o kole, projížďkou mezi vinohrady prosluněným podzimním pohraničím Znojma. Na programu dne bylo i shlédnutí oficiálního ME v cyklotrialu, které právě probíhalo ve Znojmě, a komu by to snad nestačilo, mohl ještě fandit MR v orbě nedaleko Mašovic.

Bylo objednáno perfektní počasí, byť tomu někteří účastníci zatvrzele ani v průběhu dne pořád nevěřili, ale Aladin opět věštil naprosto přesně celý víkend. A tak jsem, po předchozích štrapáciích, mohl na startu naší akce slavnostně přivítat hned dva skalní účastníky Cyklotlupy; Miloše a Jiřinku. Po ubytování se nejprve shlédlo zahájení závodu cyklotrialu, načež jsme se vydali na trať, nejprve po oficiálním značení TdB, se speciální vlastní úpravou tentokrát přednostně po silnici. Prozatím nás nechávali chladnými otevřené sklepy v Sedlešovicích, Šaldorfu i v Šatově, pak jsme ale překročili donedávna ilegálně hranici a octli se v Kontrolním bodu v Unterretzbachu, kde jsme již neodolali vůni burčáku a ochutnali pravý nefalšovaný rakouský Šturm, mimochodem velmi lahodný. Po dostatečném pokochání se okolím i vlastním sklepem jsme se pak vydali v protisměru trasy TdB do Hnánic, odkud jsem měl v plánu vyjet ještě na Šobes, což ale Jiřka, vzhledem k svému momentálnímu nahnutému zdraví, kategoricky zamítla, byť bys na něj kamenem dohodil. Tak jsme tedy, pro klid v rodině, zvolili návrat do výchozí pozice; přesto jsme dali pěkných 30, občas dost krosových km.

Po návratu jsme se dali do přípravy pozdního oběda; mezitím jsme s Milošem ještě stihli poslední závodníky Cyklotrialu a vyhlášení vítězú i exhibici. To už přijížděla do Znojma Anička, čerstvě pruhovaná - sešívaná, tentokrát jako pěší torzo Cyklotlupy. Konečně jsme tak mohli zasednout ke kýženému pozdnímu obědu, či spíš předčasné večeře. Poté jsme se vydali za burčákem, abychom tématu dnešního dne učinili zadost; po delším hledání se nám to podařilo a burčáček byl perfektní, a při něm jsme také strávili zbytek dne.

Na druhý den se mí hosté hned od rána pomalu vytráceli jako pára nad hrncem; posledního účastníka, Aničku, jsem důstojně vyprovodil k vlaku po lehkém obědě, po předešlé procházce opět prosluněnými zámeckými terasami. Nyní tedy zbývá jen poděkovat účastníkům za zdařilý víkend.

Pavel  

FOTO, opět s velmi zdařilými záběry, je na stránkách nášho dvorního fotografa 
Koulení kola 2014

Říjen:

• 4. 10. 2014 Koulení kola

Tož, 

devátý ročník Koulení máme opět úspěšně za sebou.

Dnes se konal mimořádný náhradní ročník, spískaný Kudrnovými příznivci Koulení za rozpačitý přesun na jiný termín opět v režii Kudrny (ale asi ne tíchž lidí). Protestního koulení se zúčastnili asi jen tři týmy soutěžících, jako diváci dvacítka kačerů, desítka nezařazených a čtyři skalní z MCT. 

Přestože akce byla poněkud komorní, navíc s uzavřenýma úsekama po povodních a trochu mizernějším počasím, docela dobře jsme se zahřáli rychlým šlapáním a povídáním po cestě, pravda, kromě těch, co letěli domů jak o závod a nestihli se ani důstojně rozloučit, že... a nyní ani výmluva na spěchajícího Zdenála neplatí, i když, možná to řídil na dálku :)) 

Na cestu jsme do závěsu přibrali tentokrát Standu z Ostravy, který kvůli nám zapomněl i lovit krabičky, ale i tak se zdál být spokojený. Tentokrát jsme kvůli začínajícímu dešti vynechali i Lihový dům v Blučině, což, jak se zdá, učinili až na Standu všichni. Kvůli uzávěrce silnic jsme nestihli ani ten pověstný burčák ..na druhou stranu jsme zase objevili další úseky trasy směrem do Šakvic, převážně však po tankodromu, jak bylo někým komentováno. Dál jsme pokračovali přes Popice, kde jsme se pod Pouzdřanama napojili na obvyklou trasu až do Brna. Nutno říci, že již jsou dokončené nové úseky trasy 5A někde kolem Rajhradic a dobře značené, což jistě stojí za širší průzkum.

Do Brna jsme dorazili neobvykle brzy před druhou hodinou, následovalo lehké občerstvení u Tesca, kde jsme nakonec dali i ten burčák, tak je tedy cíl splněn :-o a pak důstojné rozprchnutí se na všechny strany. Dali jsme tedy poctivých 65 km a něco navíc na cestě ke startu a domů.

V souvislosti s vnitřní krizí Kudrny je zřejmé, že série podzimního Koulení, v její tradiční podobě, nadobro skončila. Pro nás, jenž jsme měli tu odvahu se opakovaně této akci účastnit, to také znamená konec jedinečné jízdy prosluněnými podpálavskými stráněmi, se spoustou kamarádů u skvělého burčáku, a také zajímavé trasy až do Brna.. I když, takhle na jaře... no o tom, až to bude aktuální. Tož, tak!

Pavel

Jiřka, Pavel, Zdenula, Katka (MCT)

• 12. 10. 2014 Vokolo Prýglu

Na úvod to nejdůležitější - již 9. ročník byl důstojně uzavřen celým kolečkem a na kole. Sice za chabé účasti 3 skalních členů, ale přece. ( A to jsem několikrát slyšela, prý stařešina MCT. )

Takže sekci břeclavskou zastupoval Milošek, Znojmo Pavel a Brnéčko já. Sešli jsme se později, než bylo plánováno, ale to nevadilo, protože na Prýglu byly běžecké závody  a trať po silnici byla uzavřena, vlak z Břeclavi měl zpoždění a já jela s migrénou.. Zařadili jsme se za chuml běžců kolem jedenácté a když odstartovali poslední, vyrazili jsme i my. Tentokráte jsme to měli i s policejním doprovodem a sanitkou, tempem asi 7km za hodinu až na Veveří. To už tedy vadilo i mě, ale zase výhodou bylo, že jsme se kochali a pokecali si, že....

Vystoupali jsme jako obvykle na hrad a dali si občerstvení - kafíčko, svačinku, Milošek musel za nás provést ochutnávku hradního vína a burčáku. Také jsme rozeslali pozdravy těm, co měli důvěryhodnou omluvenku. Na to, že už je říjen a sluníčko zrovna neslunilo, bylo tam i dost návštěvníků, nějaká ta atrakce a občerstvení různého druhu. Postoupily i nějaké nové opravy hradu, ale ten náš skleník a zimní zahrada nějak není pořád na programu - Zdeni. Ale mezi plevel zasadili aspoň afrikány....

Cesta zpět byla již veselejší, běžci mezi tím doběhli do cíle, tak se nám tam nikdo nemotal. A dokonce bylo i houbobraní! A keškaření! Pavlík leč nachlazen, rázem ožil, když ho oslovily dvě sličné děvuchy a pobavili se vzájemně o keškách na Prýglu. Myslím kolem 15 hod. jsme dorazili zpět do cíle. Milošek i fotil, tak snad budou k zhlédnutí.

Sezóna byla  důstojně zakončena a už nás čeká jen nějaký ten předvánoční bowling v Brně, či kuželky v Lednici. Možná i Silvouš? Tam se nás snad sejde více.....Zazimujte tedy zahrádky, poznačte si včas do diářů a odežeňte nemoci. Jiřka

Ujeto cca 22 km, Milošek asi víc....

Prosinec:

• 14. 12. 2014 Koulení ve Stodole

V sobotu k 14. hodině jsme se postupně dostavovali na bowling do Stodoly v Komíně. Nakonec nás bylo deset  - Jaruška, Jiřinka, Anička, Verča, Hanka (z Valtic), Mirek, Pája, Miloš, Zdenál a Zdenula, tedy celá sestava. Poslední dorazil Pája, ale to jen díky mně, protože jsem houbybrńák a špatně jsem mu poradila. Škoda, že se neporadil raději s Jiřinkou, to by nasedl na tramvaj č. 1 a byl by u nás coby dup. Kaju se a snad mi bude  časem odpuštěno, že kvůli mně nestihl počátek hry, což ho vyvedlo z míry do té míry :), že nemohl vyhrát, tak jako vždy a porazit nás na hlavu. Samozřejmě nechyběla i naše tombola, malé čokoládové dárečky od Jarušky, úžasné houbové "zavařeniny" od Paji, které snad budou zvěčněny na fotkách. Ale hlavní je, že jsme si zahráli,  popovídali si a bylo nám fajn. Nakonec jsme se rozloučili s tím, že se jistě zase za rok sejdeme.

Už vlastně nevím, co psát, ale jistě mě doplníte v komentářích.

Zdenula

------------------------------------------------------------------------------------------

najeto: 4015 km