Akce 2011
leden

• 15.1. Do Lednice na kuželky

     První letošní kuželky byly tentokrát v nově objevené kuželně v Lednici, což byl - hodnoceno zpětně - patně dobrý počin. Zdravé jádro (Jiřka, Hanka, Anička a Pavel) se rozhodlo spojit příjemné s užitečným a tak nejdříve hupslo do bazénu, kde jsme ve vířivce promasírovali svaly a připravili tělo na následující zápas.

     Pak jsme se přesunuli na místo činu, což je restaurace Na Myslivně, s kuželkovou dráhou tamtéž. Zde už nás očekával Miloš a spol., čili Janula, Lenka, Petra, Lenička, pak ještě dorazili Martina,  Martin a Rosťa.

     Kuželky nejsou bowling a proto jsme si jen těžko zvykali na mizerné výsledky, ale postupně si každý osvojil svůj grif, o čemž  svědčí vyrovnané výsledky většiny  soutěžících. Soutěžících proto, protože jsem při jisté příležitosti už s jistou tradicí vyhlásil soutěž o nejlepší vrhače koulí na cíl, se symbolickou odměnou. Spolu s dobrým jídlem to patrně mělo také vliv na lepšící se výsledky.

     Tedy, přistoupili jsme k věci, mezitím pojídali místní speciality a kouleli a kouleli... Kouleli jsme i očima nad výkony některých z nás, zejména však Leničky, která nás málem všechny strčila do kapsy a koulelo jí to skvěle!  Inu, budeme mít důstojné nástupce. Kolik ta šikulka má let?

     Když už toho bylo dost, došlo k závěrečnému vyhodnocení. Byly předány ceny vítězům i "nehrajícímu kapitánovi" - zapisovatelce ex offo Aničce. Pravda, nad jejími metodami zápisu a sčítání dodnes kroutím hlavou, jedno je však jisté - neztrácela přehled a nakonec vše zdárně vyhodnotila. Dokonce bez brýlí.

     Pak se tlupa "důstojně rozloučila" a prchla na všechny strany. Někdo přímo domů, jiní na kafe, další třeba na nákupy či na romantickou procházku lednickým parkem.

     Výsledky byly vyhodnoceny za ucelených 17. kol  a k mé spokojenosti - a zajisté i ostatních  - dopadly takto: )

     Závěrem patří poděkování všem za účast a společnost. Zejména však Milošovi za zdárné zverbování nových lidí. Titul "Mrzutý jezevec" + jeden černý bod připisuji Mirečkovi. Snad se s blížícím se jarem probudí. Mrtvého brouka zdárně sehrál i Zdenál. Vzhledem ke zkouškovému období se vymluvili i Sokolíci. Z dálky nás povzbuzovaly  Zdenula a Verča. Omluvena byla také Blanka. Bylo konstatováno, že v tomto prostředí s týmž programem bychom to mohli někdy zopakovat. Tož, tak!

(Pavel)

Fotky u Miloše ZDE

Logo turnaje:

Přehled komentářů
poděkování
(Petra, 17. 1. 2011 18:13)
Ahojte všicni tlupáci,bylo to super sobotní odpoledne.Jsem ráda ,že jsem Vás poznala jste fajn lidičky. :-) :-)

Sranda byla....
(Pája, 17. 1. 2011 2:33)
a nejen s tabulkama; Jana furt hledal dírky v koulích :))) a prý to není ono, když nemá kam strčit prsty.. další zas vytrvale brnkali do provázku, inu být o půl metru dál, by se to asi nedokutálelo :)). Anička prý už příště bude koulet, tož abys začla trénovat. To budu zvědav na ty výkony. Posledních pár let se nám pořád někde zašívá. Zatím má jen bolavé prsty od tlačítek :-)). Někteří si zas libovali v rigólech, kupodivu nikdo nějak výrazně nebrblal :)) Ještěže jsem to nebyl já :)) Miloš zas zvládal funkci fotografa, otce rodiny i kouleče najednou. Vše se bralo sportovně a tak to má být. Potěšila mě velká účast, škoda těch, co nemohli dojít. Byl to důstojný vstup do nového roku.

tak čtu
(Zdenula, 16. 1. 2011 19:03)
že jste se měli supr a tak to má být :)

• 28.1. The Glass Onion 

Na koncert této sympatické skupiny jsme se vydali již podruhé a tentokrát se kluci do toho obuli ještě víc, než obvykle. Snad tím chtěli dorovnat své hodinové zpoždění, nicméně hudba to byla dravá od začátku až do konce a k tomu ještě působivé světelné efekty. Pravda, až na toho zákeřného strejdu, který se vyžíval v svícení divákům do očí, že...

Sál byl tentokrát nabitý mládeží, naštěstí jsme včas zabrali VIP místa na balkóně a tak jsme nad děním měli náležitý rozhled. Zúčastnili se Blanka, Valča a přátelé; Jiřka, Pavel a také Petr a spol. Příště snad i s vyléčenými žabáky :)).

Proč Skleněná Cibule? Toť otázka. :-))

Přehled komentářů
... cibule

(Pavel, 31. 1. 2011 9:57)
pokud to je název písně, tak - jak by řekl poručík Kolombo - tím by se to vysvětlilo :)).

The Glass Onion
(Blanka, 30. 1. 2011 12:11)
Díky za parádní reportáž a tím také za to, že jsem ji nemusela psát já. Glass Onion je název jedné písničky z "Bílého alba" Beatles. Proč zvolili tento název skupiny se pokusím zeptat.

únor

• 12.2. K mrazivému Soutoku - není lehké najít dalšího blázna, takže sólo
• 15.2. Valentýnské kafe - opět podle tradice v Brně

Valentýnské kafíčko bylo svoláno na 15.2. do pizzerie MARIANI  u nás v JULCU. Účast byla tentokráte nad všechna očekávání, dokonce se musely přidávat i židle. I když ze začátku to vypadalo, že u toho dlouhého stolu splknem s Hankou sami. Posléze se objevil ředitel Pája a pak už postupně Magda, Jaruška, dokonce i Janula dorazila docela včas a našla to, aniž by se musela vracet někde z opačného konce Brna. I zástupkyně zdravého jádra břeclavského Anička vyzbrojená několika mapami dorazila úplně sama...Trošku ovšem zazmatkovala Evka, která bydlí přímo naproti a asi po hodině se ozvala, kde jsme, že ona čeká na Táborské. Ale nakonec vše dobře dopadlo, dorazila i Gina, Mireček, Blanka a také Borek, který podpořil svojí účastí přítomné pány.

A jak to bylo dál? Ti, kteří se ještě neznali, tak se poznali, pokecali jsme , obchodovalo se s novou kolekcí svíček od Januly, Pája vařil jídla z hub  a prozradil, které jedlé a málo podezřelé druhy sbírá, upekl se ples MZLU, domlouvalo se MDŽ v Lednici, rozdávali a příjímali se dárečky (moc všem děkuji, ale neměli jste si dělat škodu) a taky se jedly místní specialitky. Obsluha byla příjemná, mana lahodná, včetně nápojů. Možná bych pro příště navrhovala, aby jsme povinně dělali kolečko kolem stolu, aby jsme si více pokecali jeden s druhým. Asi kolem půl osmé jsme se rozloučili a prchli domů.

Zůčastnili se: Jiřka, Hanka, Pája, Magda, Gina, Blanka, Anička, Jarka, Eva, Mirek, Borek a Janula.

Omluvili se: Jirka a Soňa, také Zdenula, která se raději tulila ke streptokokovi

Děkuji všem za účast, hlavně nově příchozím a těším se na setkání na nejbližší akci v Lednici

Jiřka

Přehled komentářů

kdyby jsi to četl
(Jiřka, 20. 2. 2011 16:46)
pořádně, tak jest napsáno, že probíhal obchod s novou kolekcí svíček od Januly a velikonoční teprve budou, až na kuželkách:)).

co dodat,
(Pavel, 20. 2. 2011 15:02)
asi jsme si už všechno řekli. Doplňuji, že jsme měli možnost zakoupit si valentýnské či velikonoční svíčky a popřáli jsme Jiřinkám ke svátku. Také jsem získal další nadšené houbaře do nově vznikající sekce.
Účast byla mimořádná, a to jsme ještě zdaleka nebyli všichni. Všem díky a organizátoru zvláště.

• ​26.2. Bratislavské plesání tohle jsem si vymínil jako trénink, a vyplatilo se...

březen

• 5.3. MDŽ v Lednici - tradičné kafe MCT s kuželkama

Slibované zopakování akce z ledna připadlo na dnešek a tak u příležitosti nadcházejícího MDŽ jsme se podle tradice sešli na posezení v již osvědčeném prostředí lázeňské Lednice. Samozřejmě nechyběl ani bazén, alespoň pro odvážné, i když voděnka je teploučká a takovýto relax určitě stojí za to. Pak už jsme se přesunuli na místo činu, kde už seděli někteří členové a dočkal se i Jirka, kterému šly hodinky notně napřed a čekal tam už drahnou chvíli.

Posléze dorazil zbytek brněnského jádra a nakonec i Miloš s doprovodem. Mezitím se objednalo dobré jídlo a úderem 14. hodiny se začlo koulet. Zde by mohl každý převyprávět svůj vlastní příběh, kterak se mu dařilo nebo nikoliv, kdy měl období triumfu nebo totálního útlumu. Tabulka však mluví za vše, tedy nechci se chválit, ale jelikož jsem byl pověřen sepsáním článku, tak prostě musím , tedy dnes jsem měl mi-mo-řád-nou konstelaci hvězd a soupeři mi nestačili ani dýchat na záda :)) Nu což, na letošek mám své ego vyspravené a příště už nechám vyhrát někoho jiného (možná!).

Pak tedy s velkým odstupem následovala tlačenice o druhé místo; Janula byla favoritem, ale o fous, nezklamala Jiřka a trochu zklamal Mirek, neočekávaně dobře si vedla i Anička a jednu chvíli dokonce byla ve vedení, ale pak její hvězda zhasla a rozžhnula se až na závěr, což bylo, naštěstí pro mě, pozdě. Dobře zabodoval i Petr. Pochvalu zaslouží i naše dětská sekce v zastoupení Natálky a Leničky.

Pak následoval šedý průměr a na závěr to bylo ještě slabší. Propadák si užila Lidka, která kdysi mívala velmi dobré skóre a zejména Luboš, od kterého jsem očekával, že rozbije bank. Inu, zanedbání tréninku se nevyplácí a zde se pravda ukázala v celé své nahotě.

Uzavříti defilé, připadlo dnes... na Miloše, asi je kluk zamilovaný nebo co, každopádně někdo to být musí (a je dobře, že to nejsme právě my, že?) a cenu útěchy vyhrál po právu. Citrón určitě zužitkuje ku svému zdraví a i další ceny byly ve formě ovoce; sladké náušnice byly přiděleny dětem.

Úloha zapisovatelky a obsluhy mixážního pultu byla opět s důvěrou svěřená Aničce; po počátečním zápase s tlačítky to konečně dostala pod kontrolu, ovšem po zkušenostech z minula bylo sečtení výsledků svěřeno výpočetní technice, páč takovou důvěru si zas nezasloužila; a tak jsme měli výsledky průběžné i celkové téměř okamžitě. U pultu to zkusili chvíli i Mirek a Natálka, pochopili to velmi rychle.

Nicméně, hra byla jen vedlejším produktem zábavy; tím hlavním bylo příjemné posezení a popovídání. Dnes mezi nás poprvé zavítali Petr, Jirka a Verča (Věra), snad se jim líbilo a zachovají nám přízeň. To už ale budeme brázdit jihomoravské hvozdy na kolách a tak uvidíme, jak se i s touto disciplínou popasují. Tož, tak!

Díky všem za účast a příjemnou společnost!

(Místo činu: Restaurace s kuželnou Na Myslivně, Nádražní ul., Lednice)

Pavel

Fotky ZDE i TAM
Doplnil Miloš:
Účast: Pavel+Jiřka+Anička+ 2*Věra+Lidka+Luboš+ Mirek+Petr+Jana+Natalka+ Petra+Lenka+Miloš..

s pozdravem
(lenka , 6. 3. 2011 14:39)
skore máte dobrý.vydařilo se Vám to.Moje poslední náštěva nebyla úspěšná.s pozdravem lenka

budiž nám aspoň útěchou,
(Jiřka, 6. 3. 2011 7:25)
že Ti to pěkné vítězství ohrožovaly dámy:)).
Bylo to opět suprové odpoledne a ještě k tomu ten bazén! Nešetřím slovy chvály:)).

• 18. 3. 2011 Brněnské plesání

Říká se do třetice všeho dobrého, ale s tím plesem MZLU to jde od desíti k pěti...

Zdravé jádro tance chtivých tlupáků se sešlo i přes škaredé deštivé počasí takřka na minutu přesně , tedy v 18,45 v hotelu Internacional na už ani nevím kolikátém plese MZLU Brno, pro MCT ovšem třetím v pořadí. Převlečeni za dámy a pány,  plni očekávání, jaké to bude, když už krize pominula.....Tentokráte jsme zvolili stůl u hlavního dění, tedy v horním sále. A to asi byla chyba. Krize hospodářská sice pominula, ale objevila se zase krize interní a to mezi dřevaři a lesníky .Výsledkem toho bylo, že horní sál byl poloprázdný, proděkan pronesl úvodní proslov plný vzletných veršů také k prořídlému publiku a průvod boha lesů s doprovodem byl tentokráte také jaksi značně očesán. Vypadalo to, jako kdyby někde slavili a ti silnější jedinci se proplížili sálem, aby se neřeklo. Ovšem nám to zase tak nevadilo. Byli jsme hned u zdroje občerstvení, na parketě jsme do sebe nevráželi, dámy dostaly při vstupu kytičku..Mimochodem - večeře vynikající, zvěřinový gulášek, kýta na smetaně, jen Janula se vymykala, dala si krůtí steak se zeleninou, jako že jí zdravě. To by ovšem ale před tím nesměla sníst půlku dorty, jak nám sama prozradila, že.. Ale budiž jí odpuštěno, protože slavila svoje.....té narozeniny.

Jak jsme posléze zjistili, veškeré dění probíhalo v sále dolním, tam to tedy vřelo. A tak jsme "zrobili kompromis", protože někomu se líbilo (teda většině)  svobodomyslné trdlování mezi omladinou a zase třeba Pájovi vyhovoval spíš ten párový tanec . Střídali jsme tedy  oba sály.

Zakoupili jsme  také tombolu, ovšem tentokráte jsme žádné zvíře nevyhráli. A ani jsme nechtěli, protože kdo by se škubal s bažantem a divočáci vypadali tak nějak nevábně. Vyhráli jsme ovšem věci praktické, např. likér Tiramisu, medovinu, batoh, koupelnový košík. Jediný, kdo nějaké to zvíře polapil, byla Zdenulka a zadařil se pořádný houser.

Je potřeba ho zlikvidovat, upéct pěkně do zlatova a a hned bude lépe, uvidíš Zdenuli !

Ještě se nám moc líbilo vystoupení členů brněnského Starletu, jehož členové předvedli nejen úvodní předtančení, ale později i ukázku latinsko-amerických tanců. 

Tedy i přes interní krizi MZLU jsme se bavili dobře a když už dotírala krize i na nás, byl právě konec plesu, druhá hodina ranní. Rozešli jsme se tedy každý domů a každý do své postýlky (to ovšem nevím na 100%) odpočívat.

P.S. Ještě jsem zapomněla říct, že tam byl jeden pravý Skot ve skotském kroji. Jestli ale byl skutečně pod sukýnkou- víte co- to se zjistit nepodařilo.

Přítomni: Pavel, Jiřka, Zdenula, Mirek, Janula a Zdenál.

Jiřka

Fotto

Re: Ples mendelu LDF
(Jiřka, 21. 3. 2011 12:03)
On mi to tak předepsal Pája:)). A Šéf má vždycky pravdu:)). Ale já stejně říkám, že to byl ples lesnicko-dřevařské fakulty:))

ples
(Verča, 20. 3. 2011 15:49)
článek i fotky super,moc Vám to sluší...

plesání
(Miloš, 20. 3. 2011 7:19)
Ocenuji, že jste se skvěle pobavili. I když, kance či bažanta, jste si domů tentokrát neprivezli... No, ja si taky užil,na detské diskotece. S dvemi minikočkami, co jsem dostal na hlídání...

(Zdenula, 19. 3. 2011 17:54)
díky, bylo zase fajn, článek supr, supr, supr! Díky za odvoz Mirkovi! Jiřinko, už se na tom pracuje :); mimochodem ten Skot byl přímo kouzelný

• 26.3. Jarní průzkum soutoku - nikoliv můj první letošní, ale skvělý

  I přes zlověstné varování počasologů se k první jarní Výpravě k Soutoku odvážilo Sedum statečných. 

   Někteří jsme se rozhodli předem, někteří čekali, jak bude ráno a některé to odradilo úplně. Je to škoda, páč akce "Soutok 26.3.2011" se již nikdy nebude opakovat! :)) Počasí nám však přálo a svorně jsme se shodli, že jsme udělali to nejlepší, co jsme v tento den udělat mohli. Každý pro sebe zajel solidní sousto kilometrů, kochali jsme se přírodou, lovili žáby, viděli (zatím) jediného čápa, více nějakých orlů, pravděpodobně "Orol Soutokowy" , hafo jiných ptáků jarabáků a jednu veverku. Také spousta bylinek již vykukuje, sněženky, fialky, podběl, plícník či kopřiva, listy konvalinek a jiné. Cestu, pokud jsme se zrovna nekochali, jsme poctivě proklábosili. Samozřejmě nechyběly četné zastávky k odpočinku, focení, studování naučných tabulí či svačině. Polosluníčko nás provázelo celý den, jen louže dočista nezmizely a tak nám byl samotný finiš k Soutoku odepřen.

   Trasu jsem nazval "Exkluzivní" a byla vedena neprobádanou oblastí kolem NPR Ranšpurk, tzv. Doubravenskou alejí, která volně pokračuje dál kolem Polínského vrchu až k poslední bráně do obory Soutok. Dál, jak bylo řečeno, byla "cesta zarúbaná". Zpátky po Signálce byla očekávaná voda a tak jsme to vzali po hrázi - což jsme ocenili poté, co jsme viděli neznámou tlupu brodící se k soutoku - pak navázali k Cahnovu (Cahn.prales), kolem stylového seníku, neviděných Ruských domků a pak rovně, čili střední cestou k Doubravce, Lánům a zámečku Pohansko, kde jsme se rozloučili s Petrem, Karlem a Nikolkou, která zaslouží medaili, páč to poctivě s náma, ve svých 7 letech, odšlapala!

   Pak jsme ještě doprovodili dámy na kousek cesty  k domovům. Ujelo se hezkých 45 - 95 km, podle bydliště či nálady.  Brňáky zastupoval  Petr, který to zvládl i s bolavou rukou; Mikulováky Ivana, která  to vše zvládla po vlastní ose a mákla si nejvíce, no a ostatní byli místní, čili Karel, Nikolka, Anička, Miloš a já. Zbývá zpracovat fotky a poděkovat všem za účast. Tedy díky a nashle příště. Tož, tak!

Pavel 

foto MCT 

Milošova fotoreportáž

soutok...
(Pája, 28. 3. 2011 16:38)
Velké dík všem odvážným účastníkům, zejména však těm, co vážili dalekou cestu do BV a Milošovi, který doplnil skromný vzorek tlupy o další účastníky. Jen tak dál!

Soutok
(Petr Štolfa, 27. 3. 2011 14:52)
Díky za hezký den
http://stolfapetr.sblog.cz/2011/01/28/333 neplatný odkaz

akce
(Miloš, 27. 3. 2011 13:26)
Bylo to super, vyšlo počasí i parta lidí. Malé i velké holky zaujaly svou zdatností. Ani jsem nepočital, že tento týden najedu, prvních 100 jarních km. A pošlete fotky i mě, prosím. Moje zaběry jsou na Rajčeti.

článek
(Zdenula, 27. 3. 2011 9:20)
není až tak důležitý, hlavní je, že jste se měli fajn a počasí vám přálo, tentokrát jsem ze svého brlohu fandila a přála já ":O))

článek...
(Pája, 27. 3. 2011 5:50)
se z časových důvodů opravdu nepíše. Tak snad večer. Ale když to necháme uležet, snad to lépe dozraje :))

duben

• ​2.4. Lehké jarní potrénování 

Po památkách L.V.A.
I dnešní krásný jarní den jsme věnovali sportu. Sice v Brně prý pršelo, ale tady na jihu jsme to měli lépe zajištěné a vesměs se na nás šklebilo teplé sluníčko. Vše klaplo jak má a tak jsme se sešli u Kančí obory na minutu přesně poobědě. Někteří přesto evidentně nestíhali a přifrčeli v krásném krajkovaném negližé.
Po dotankování kvalitní H2O a pořešení drobných závad se hned vyrazilo lesní cestou k Janohradu, kde byla větší pauza a zde nezklamal proviantní náčelník Anička, která se opět vžívá do své funkce a rozbalila výborné vlastnoručně pečené buchty. Nechyběl ani vzorek kvalitní švestkové dezinfekce, jíž zajistila Jiřka, samozřejmě k lékařským účelům na vypálení červa. Po delším splku jsme takto posílení vyrazili do Lednice a pak do polí, mezi Lednickými rybníky, kolem čápa ke Třem Graciím, kde jsme pořádali focení našich dvorních Tří gracií, ke všeobecné pozornosti  přítomného publika. To bychom nebyli my, abychom zas nepředváděli šaškárny, že...
Pak strastiplná písčitá cesta k rozcestníku Ladenská alej, pokračovalo se k Hubertově kapli, kde jsme udělali společnou fotku. Posléze ještě kratičký posez u Rendezvous-Dianina chrámu a pak parking u naší dvorní hostitelky Verči, kde bylo závěrečné posezení na kafi při výborné buchtě z dílny paní domácí. Bohužel již bez Bobana... Původně plánovaná trasa byla tedy vesměs dodržená a taky jsme krom zmíněných památek viděli i veverku, čápa, chytli malou žabku, též berušku i jinou havěť. Kvalitně jsme hlavně zašlapali a pokecali, zejména však konečně, po dlouhé pauze, s Verčou. Pak zbývalo jen zdolat zpáteční cestu, což se nakonec povedlo beze ztráty desítek.
Zde je třeba vyzdvihnout Leničku , která s námi statečně šlapala cestou-necestou a zaslouží obdiv a velkou čokoládu. Další účastníci Miloš, Petra, Anička, Verča a já - po dlouhé době tedy kompletní břeclavské jádro - a kromě toho jediný delegát za Brno, které o to důstojněji zastoupila Jiřka.
Díky všem za společnost.
Lehce jsme tedy potrénovali 32 lesních km, někteří letos poprvé; leč tamtamy hlásí, že se po obdobné cestě vyráží i zítra, byť v menší, ale pořád veselé sestavě. Máme se tedy nač těšit.
Pavel

Foto

Přehled komentářů
Lehké potrénování
(Petra, 3. 4. 2011 21:02)
Bylo to super sobotní odpoledne,doufám že jsme vás moc nebrzdili.A děkuji Verči za kafčo byl to dobrý doping.Musím se polepšit příště taky přivezu buchtu...
Lehké potrénování
Re: Lehké potrénování
(Jiřka, 3. 4. 2011 18:53)
O malých dětech je známo, že jsou nezmaři:)). A to se to někomu vykládá, když už má natrénováno, že. A nakonec, Ty jsi mě nazval stařešinou tlupy, tak mám na to nárok:)).
 

• 3.4. Další potrénování aby toho nebylo málo..​

Nedělní vyjížďka opět po LVA

Krásný nedělní den za letních teplot jsme věnovali dokončení včerejší mise a tak byl sraz nařízen Verčou u Nového dvoru. Samozřejmě jsme přišli pozdě a tentokrát jsem to zavinil já, protože jsem měl budíček teprve v poledne. No po tom včerejšku...
Cílem byl Hraniční zámeček a sedlecká vinotéka. Otestovali jsme taky novou asfaltku do Sedlece, zatím je pěkná, ale ne zcela bezpečná. Vinotéka byla zavřená a Verča vyhlásila válku žízni a tak se hledala hospoda. Ta byla taky zavřená, a tím ve výpravě nastal zvrat a stalo to, co se nečekalo, tedy že se jelo přes Úvaly. Tak kdo se tam už někdy plazil (na kole), ví, že tama už nikdy nepojede (to jsem si kdysi říkal taky) a ještě k tomu ta pr..l světa, kde lišky dávají dobrou noc (Markéta promine). Ale co už. Dámy vesměs šlapaly (pěšky) a já, abych zachoval dekórum, jsem to musel samozřejmě vyjet :)).
Pak byla v cestě ještě Rajstna, na kterou jsem vyšplhal už sám a scuka jsme měli Na rychtě, kde bylo ovšem obsazeno. Pak ještě čestné kolečko kolem radnice, abychom zjistili, že tady taky neposedíme, ale to už bylo rozhodnuto dojet k Verči na kafe i bez piva.
Na kafi jsme zase splkli, Anička nám málem zadřímala, kdybychom ji nerušili; samozřejmě zas nechyběly buchty od obou dam, takže to nemělo chybu. Máme tedy natrénováno jak rovinky, tak kopečky, ještě je potřeba doladit kola, páč tam pořád něco praská a pak už nás nic nezastaví. Mně to ukázalo 42 km, dámy o něco míň.
A jelikož jsme dnes mimo plán splnili co má být příští týden, tak máme fóra a můžem si spočnout. Inu krajina, kde zítra znamená již včera, na to jsme my experti.
Ale pokud bude pěkné počasí, bylo rozhodnuto, že se opět vyráží a  v případě škaredého, pokud bude vůle, se vymyslí nějaká náhrada. Návrh již padl. Ale ještě se vše může zvrtnout jinak, že...
Pavel

• 9.4. Karbanická odveta - to už je klasika

Ten, kdo už včera splnil to, co má v plánu teprve dnes, si může při větrném počasí pohovět v teple příbytku a věnovat se nezřízenému karbanu a popíjení. Tak se stalo v sobotu, zkrátka byla vyhlášena odveta v „žolíkovém turnaji“, aby někteří jedinci předvedli své umění.
Po telefonické domluvě, kdy mi bylo naznačeno, abych jako správná návštěva přijela na praseti, odrážela se dvěma pečenými kačicama a klepala čelem, jsme se sešli u samozvaného šéfa – Pavla, který samozřejmě připravil ochutnávku svého skvělého kuchařského umění a připravil na ochutnání čtyři chody:
výborná kapustová polévka,
 ještě lepší zabíjačková polévka,
 žebrácká kaše – kdyby česky řekl, že je to kroupové jelito tak bych tomu rozuměla o čem je řeč a
fantastická fašírka ala sekaná. K tomu se podával chléb a kyselý okurek.
Tuhle tabuli jsme s Jiřinkou doplnily taky troškou do mlýna. – Jiřinka domácí slané lístkové tyčnky a ovocnotvarohový koláč a já jsem přijela jako Karkulka co nese jídlo babičce v červeném košíčku – lahvičku červeného, něco slaného a vlastnoručně upečený tvarohový koláč. Takže karban se nám trochu zvrhnul v nezřízené obžerství, ale jinak skvělé. 
A co se hraní karet týká, což mělo být jedinou a hlavní náplní tohoto večera, to vypadalo jako vždy – pravidelně jsme se střídali ve vedení až konečné výsledky vypadaly takto: Třetí v pořadí Jiřinka, ta měla večer na fáze a po dobu co se nacházela ve fázi druhé i občas zavřela a dokonce jednou přímo z ruky, druhý Pavel – i tady je třeba říct, že se držel velmi statečně a dokonce jako jediný hráč večera zavřel z ruky volnou kartou. No a ač je mi to proti srsti se chválit, ale už to tak prostě vyšlo byla jsem první. A z toho vyplývá, že až se rozčeřené hladiny karbanu uklidní, bude další odveta. Kde a kdy, to se ještě neví, ale určitě ještě bude .
Zúčastnit se měla ještě Verča, ale bohužel byla opět pracovně vytížena a nemohla se dostavit. Čímž se - bohužel pro ni - připravila o netušené zážitky.
Sportu zdar a kartám zvláště!
Anička 

Komentáře

tady si někdo hrál
(verča, 13. 4. 2011 15:00)
fakt super. moc Ti to sluší

tady si někdo hrál
(Anicka, 12. 4. 2011 20:59)
a kdo si hraje nezlobí.... no přímo úžasné, ještě, že jsem neměla vypláznutý jazyk - pekelně se soustřeď. chi chi chi

Re: tady si někdo hrál
(Pavel, 12. 4. 2011 21:23)
Tak vidím, že za tu srandu to stálo :))
Časem snad vytvoříme originální tlupácké karty.

Re: Re: tady si někdo hrál
(Anička, 12. 4. 2011 21:52)
... blbostem jsem vždy nakloněna.... a tohle je fakt skvělé, mně by to nenapadlo

• 16.4. Den Země Mikulov - ani letos jsme nechyběli..

Zkrácený program skupiny A v sestavě Anička, Verča, Pavel a Tom, jsme zahájili v Klentnici klasickým výplazem na Sirotčí hrádek. Nechyběla obhlídka skalních útesů a ani tradiční líbání Matičky Země. Provázel nás nádherný prosluněný den a udělalo se poměrně dost teplo. Proto následovalo krátké slunění s koštem oblíbených Verčiných šneků. Na závěr byl průzkum Kamenného města, zejména test, zda se ním ještě protáhneme. Holky to raději odložily na příznivější termín, ale i tak to byla paráda. Zanedlouho jsme už šibovali dolů a následoval přesun pod Turold.
Prvním úkolem bylo nakrmit bateriožrouta a pak se zařadit do fronty před jeskyní. Naštěstí jsme přišli hned na řadu a tak jsme absolvovali již známý výklad a prohlídku jeskyně. Dnes to opět nebylo až k Jezernímu dómu a ani ke Klenotnici, nicméně jsme měli možnost zblízka pozorovat zavěšené netopíry vrápence, kterých zde bylo asi dvacet a kde jinde než v Netopířím dómu. Nakonec ještě klubko netopýrů brvitých, kteří byli probuzeni a s nelibostí nesli naši přítomnost, resp. svícení do očí.
Pak jsme vylezli ven a dorazili zbytek občerstvení, také si prohlédli Geopark a to už jsme mířili k místu, kde probíhal doprovodní program a setkali se se skupinou B, čili Dětskou sekcí MCT v obsazení Miloš, Karel, Petra, Lenička a Nikolka. Také jsme se dozvěděli, že mají vrchol Turoldu již za sebou a tak, abychom se snad nezahanbili, jsme se tam vypravili taky. Cesta to byla náročná, Anička dokonce testovala nové hůlky, které ji víc zdržovaly než pomáhaly, ale nevzdali jsme to a posléze slavili úspěch. Zde se uplatnila znalost místních poměrů vedoucího a narozdíl od přátelské skupiny jsme nebloudili. Na vrcholu byl zasloužený odpočinek a kochání, na své si přišli i hledači pokladů.
Zpáteční cesta vedla prodíráním se houštinou po hřebenu lomu až k bunkru a sestupem do základního tábora, kde bylo nařízeno vydýchání a posléze důstojné rozloučení se s Tomem a skupinou B, kterou pak ještě šerpa Miloš na oplátku hnal vzhůry k bunkru.
To ovšem ještě nebylo všechno, páč následovaly dozvuky u Verči na kafi a poslední tečkou za pohodovým dnem bylo lehké žolíkové potrénování u Aničky, tentokrát s docela obstojným výsledkem. Tož, tak!
Pavel
FOTO A a FOTO B

Přehled komentářů
Přidán odkaz..
(Pavel, 19. 4. 2011 18:34)
na fotoalbum od Miloše. Koukám, že ten petrklíč, který jsem marně hledal, tam přecijen někde je. A jsem potěšen, že docela zdomácnělo slovo "výplaz", podobně jako např. "tlupa, zdravé jádro, sekce, či lehké potrénování..." :-)) Časem snad vydáme Tlupácký výkladový slovník.

Re: petrklíč
(Miloš, 20. 4. 2011 18:52)
Koukám, že ty hezké kytky co fotím, umí i nekdo pojmenovat :-)

Mikulov
(Petra, 18. 4. 2011 18:53)
Byl to krásný slunečný den, v jeskyni bylo trochu zima hlavně Nikolce, a proto nás Miloš vyvédl na vyhlídku teras Turoldu,už vím proč,je tam nádherný výhled a při výstupu nikomu nebylo zima,naopak omlouvám se Milošovi jestli jsem mu nějak ublížila ale první si stěžoval Kája,já se jenom přidala.Po odpočinku jsme spokojeně chodili kolem dokola a nikomu to nevadilo,bylo to asi tím že Miloš neměl GPS.Holky dostali od Pavla slosovatelné lístky,ale bohužel nic nevyhrály,ale nejlepší výhra pro všechny byl nádherný sobotní den plný zážitku.

Re: Mikulov
(Miloš, 18. 4. 2011 19:16)
Ten náš skalní vyplaz byl ještě v pohode. "Moje holky" mohly být rady, že nešly se skupinou A. To by se prodiraly krovisky (a bez mačety), ven pak vyšly jen v potrhaném prádelku :-)

Re: Re: Re: Mikulov
(Anička, 19. 4. 2011 10:11)
A co se prolézání děr týká, mně stačí vždycky ty, kterými musím protože bych se dál nedostala. I v jeskyni jsem brala s sebou kus vápence protože mi z batohu trčely hůlky a vždycky jsem se s tím někde šprajcla....

Mikulov
(Miloš, 17. 4. 2011 18:21)
Den Zeme se vydařil, já nalakal svoje holky + Karla s Nikolkou. Ten výhled z teras Turoldu, se jim moc líbil, výplaz už o dost meně. Pak se jeste za nami vydal další kamarad s rodinkou (2+2ks), I on musel poslouchát po celou cestu vzhůru, nadávky pritelkyně... Pak jsem už jen prestiral skvelou orientaci, než jsem zakopl o bludný kořen... Ale ve zdravi prezili všichni (i když jsem občas váhal, zda spíše fotit nebo zachranovat).

• 17.4. Janohradský karban 

V tento den jsme se operativně domluvili s Aničkou na krátkou projížďku k Janohradu. Nařídil jsem také, aby sebou vzala i karty. Tož jsme poměrně brzo dofrčeli na místo, rozložili se na deku a spustili karban. Dokonce jsme zaslechli závistivé hlasy, že si to hezky užíváme. Jak málo stačí člověku ke štěstí! Anička samozřejmě pořád vyhrávala, až to nebylo hezké, po čase jsme se přesunuli dál ke Třem Graciím, kde jsme karty opět rozložili. Zde se mi už občas i vedlo, leč pořád to nebylo ono. Nicméně, tuto slunnou neděli jsme si parádně užili a učinili i něco málo pro své zdraví.

• 23.4. Za kvakošem do Hlohovce - rychlá ranní geoakce

Ještě za hluboké noci vyrážíme s Milošem na jednu betelní akci, pořádanou příznivci geocachingu (GC2RJ37). Jízda nočním lese za měsíčního svitu je úchvatní, parkujeme jako první u Hraničního zámku, za chvíli přifrčí auto s pořadatelem a ownerem, pak i další opozdilci na poslední chvíli. Je 5:00 a ptačí pozorování začíná... spíš však všemožný zpěv včetně mohutného koncertu žab, pak se vynořuje z vody sluníčko a začíná pozorování ptactva v rozžhavené vodě... byla to parádní akce a ještě dřív, než ospalci vstanou, již přijíždím domů, abych za chvíli vyrazil na neméně špičkovou akci s cyklotlupou. Nojo, dneska nám to pěkně začíná...

FOTO

• 23.4. Přes 3 státy ke 3 soutokům - skoro to nevyšlo, o to víc skvělejší

Nápad na tuto výpravu se zrodil ještě v dřevních dobách cyklotlupy, dokonce jsme učinili i hrubý průzkum, ovšem již jaksi nikdy nezbyl čas a odvaha udělat to pořádně. Mezitím jsme ovšem omladili vozový park, taktéž jsme víc vytrénovaní a zkušenější. Na tu pravou dobu jsme si museli počkat a ta přišla zrovna dnes.
Teď přeskočím knižní úvod a jdime přímo do víru událostí.

Ještě za hluboké noci jsme se vypravili temným lesem s Milošem do Hlohovce, kde jsme za rozbřesku pozorovali ptáky na jedné zajímavé akci. Zážitek to byl jedinečný a krátce po návratu už volala Anička, a že co a jak; bylo domluveno a pak už jsem stepoval na nádraží, vyhlížejíc Karla. Hned se vyrazilo a na Pohansku už nás očekávala Anička s plnou polní a pokračovalo se dál. 
Cesta vedla podle plánu do Rakouska zelenou hranicí, pak po hrázi, místy podél řeky a tak různě, někdy se bloudilo, to v případě, že vedlejší "zkratka" vypadala lépe jak oficiální trasa, pak jsme podle očekávání zůstali viset v slepém rameni, džungli či písku. Ale zase to nebylo tak nudné, že?
Po čase jsme ale přecijen dorazili na soutok "A", kde byl nařízen dlouho očekávaný oběd a kochání. Budu stručný, tedy po obědě, v luxusu u kafe a jiných dobrot od Aničky - a kýžené pauze - se jelo dál. Netrvalo dlouho a už jsme přejížděli hranici, tentokrát legálně, a na dlouhou dobu přestala sranda, páč u našich slovenských bratov je zakázáno se smát, mít wolkmena na uších, jezdit lesem a jsou přikázány přilby a odrazové stopky na zádech. Prý od Nového roku aj pro pěší  .
My ovšem tohle vše nevnímali a těšili se na další štaci, která záhy následovala a - opět po neznačené cestě, kde měli problém i domácí - jsme už obdivovali soutok "SK", včetně legendární sochy, která je od určité doby "vylepšená". Nojo, doba se mění, ale lidi jsou stejní :)). Zde jsme se již tak nepoflakovali, páč jsme měli ještě víc než půlku cesty před sebou a víc než půlku času za sebou, a vzhledem k pokročilému času začal být cíl našeho putování ohrožen. Tentokrát už jsme Aničku nechávali pozadu, páč jsme zjistili, že když je vpředu, zvolňuje tempo a to dost podstatně, resp. si drží to své. :)). Ale pak jsme zastavili a oddechli si, a jen co dorazila, jelo se dál . Cesta byla dlouhá jak Lovosice, ale jednou stejně musela skončit a my se ocitli v zemi krále šaška, kde se sice krade taky, ale s úsměvem a říká se tomu braní na památku. Čekaly nás ovšem již lepší cesty a my jsme ještě víc zrychlili, díky čemuž jsme podstatně "vylepšili průměr" (Aničce bylo vědecky vysvětleno). Pak jsme škubali medvědí česnek, který jsem objevil nedávno a jenž se vyskytuje pouze na jediném místě, zato vydatně...
Soutok "CZ" byla naše poslední meta a tu jsme dosáhli ve vynikajícím čase, kde byla dlouhá pauza, dojedly se všechny zásoby, odborně jsme posoudili stav vody, břehů a vegetace a když už nikde nikdo nebyl, tak už se muselo prchat, abychom stihli ještě za světla domů. I cesta zpět byla zajímavá, jeden menší brod, který jsme úspěšně zdolali, taky jsme ještě o krapět zrychlili  a už jsme klábosili na Pohansku, kde byla závěrečná řeč. Každý řekl stručně své dojmy, shodli jsme se, že to byla akce výjimečná, opakující se při dané konstelaci maximálně jednou za deset let.
Závěr
Díky rychlým nohám, kvalitní přípravě a dobré společnosti jsme dosáhli jedinečného cíle - dostat se k soutoku ze všech stran. Pomohla též dobrá kondice, na které jsme pilně pracovali, a mohli jsme tak velkou část dne strávit pozorováním přírody či odpočinku a povídání. Osvědčila se též dobrá navigace; zkušenosti z minulé výpravy byly také k nezaplacení. Příznivý byl i vývoj vegetace a stav vody, páč některé úseky, jež jsme překonali, byly evidentně donedávna pod vodou a ještě před týdnem, nebo o den později, bychom cíle nedosáhli... lebeda ještě nevyrostla... komáři nebyli... klíšťata taky nee...ideální teplota, lehký větříček... zázrak! Karel se projevil jako společenský a galantní parťák a podle všeho jsme se neviděli naposledy. Nutno poděkovat též Aničce za kafe a dobroty, s nimiž se tahala jaksi navíc, čímž vytvořila domácí atmosféru a potvrzuje tak svou pevnou pozici proviantního náčelníka, a taky trpělivost, s kterou v tichosti poslouchala chlapské keci - (samozřejmě převážně stesky k babám a tchýním obecně i konkrétně, a pod.), páč jsme byli jaksi v převaze - myslíc si zajisté své.
Pavel, FOTO 

- trasa 73 km + k domovu
- doba výpravy 9:38 (h:m)
- čas jízdy 5:48
- prům rychlost  12,6 km/h
- 4 řeky (Morava, Dyje, Myjava, Kyjovka)
- 3 státy a tamtéž 3x soutok M.& D. (A, SK, CZ )

FOTOALBUM

třikrát
(Anička, 24. 4. 2011 17:34)
Tak musím prozradit, že tahle trasa neměla chybu, perfektní terén, pouze dva malé kopečky a jedno "tlačení na mostek". Místy mně sice chlapi nezvedení hnali jako "nadmutou kozu" ... prej baby jsou ukecané, ale nevěřte tomu, jak spustili svoje "stavidla" normálně zapomněli, že mně mají. Včas si to ovšem uvědomili a někde na mně počkali.

soutok
(Verča, 24. 4. 2011 15:47)
určitě to byl super výlet,těším se na fotky...

Přes tři státy k soutoku ze tří stran
(Petr Štolfa, 24. 4. 2011 15:44)
Snad přiště pojedu také. Těším se na fotky. :-)

• 25.4. Velikonoční jízda

Po nedělním odpočinku na velikonoční pondělí se část zdravého jádra domluvila, že si vyrazí na již avizovanou vyjížďku na Rybniční zámeček. Usoudila jsem, že je třeba i trochu kultury a spojit dobré s užitečným není nikdy špatné. Rybniční zámeček se pro veřejnost otvírá pouze dvakrát do roka a to na velikonoce a v čase adventním. Počasí se ráno vyklubalo přímo ukázkové. Sluníčko svítilo a Verča po probuzení kolem deváté avizovala, že má konečně volno a může se vyrazit. Tichou poštou jsem to poslala dál k Pavlovi. Čas jsme zvolily před dvanáctou, abychom dali možnost jedinému zástupci mužského pohlaví, aby si tedy na to velikonoční pondělí taky přišel na své a jednou za rok mohl beztrestně „vyšlahat“ ženské (nemůžeme přeci říct, že jsme to zvolily záměrně s obavou jak nikdo nepřijde na „šlahačku“ bez mladého proutku tak můžeme do roka uschnout). Opět jsme vyráželi jako „svatá trojice“ Pavel, Verča, Anička.
Zvolili jsme trasu nám docela známou z pivních mušek . Pro jistotu jsem přibalila deku a karty. U Janohradu byla první zastávka, kde se trochu potrénovalo v karbanu a po hodince se pokračovalo dál na zámeček. Dorazili jsme tam kolem druhé hodiny kdy jsme stihli trubadůry až na konec. Někteří jsme se vyplazili na kopeček, někteří to svižně vyjeli, posilnili jsme se jarními oříšky na pevné nervy od Pavla a pokochali se velikonoční výzdobou a vazbami studentů vysoké školy. Opravdu je co vidět. S Verčou jsme tuto akci objevili náhodně poprvé před třemi lety. Pokaždé jsou vazby provázeny jiným podtextem ikdyž je to vždy velikonoční téma. Zdrželi jsme se hodinu a poslechli si znovu trubadůry, kteří hráli každou celou hodinu.
Plány jsme měli ještě i dál přes Nový Dvůr , sv. Huberta až do Valtic, ale bohužel jsme museli akci kvůli počasí ukončit. Přihnala se nějaká vlna větru a deště a tak jsme to otočili k domovu. I přes nepřízeň počasí k závěru dne to byla nádherná vyjížďka se skvělými zážitky. FOTO

Anička

• 30.4. Na slovenské svatbě - jo tak tohle nemělo chybu

květen

• 7.5. Jarní Prýgl - tu jsme už také jako doma

Odemykání Prýglu
Ačkoliv to zní neuvěřitelně, tak dnes to bylo již páté otvírání Prýglu. Jarní sezónu jsme sice zahájili už dřív, ale Prýgl je přecijen trochu severněji a tak se čekalo, než rozmrzne :))
Odemykání Prýglu vyšlo na dnešní hezký den a my ho náležitě využili. Hned v úvodu byl neplánovaný košt svatebního vínka, kterého bylo tak akorát na rozehřátí některých zimomřivých. My, co jsme měli už nějaký ten kilometr za sebou, jsme se zase dostali do varu :)) Ale netrvalo dlouho a sluníčko se zazubilo, bylo potřeba odhazovat vrstvy a bylo také pořád veseleji.
Tentokrát jsme otvírali netradičně ve dvou sekcích, pěškomilní se vydali po pravé straně a kolomilní po levé. Kontrolní otázka: Kdo byl dřív na Veveří? Tam jsme se nakonec sešli všichni a docela vydatně odpočívali, při prohlídce exteriéru a pojídání všeho možného. Pokračovalo se i v koštu hradního růžového. Pak jsme dokončili svůj okruh, každý sým směrem a tak jsme Prýgl odemkli vlastně dvakrát. Možná je to předzvěst dobré sezóny, byť někteří zdárně odolávají vábení a jejich výkony prozatím nejsou nikterak valné. Ale vše může být ještě jinak.
Prýgl si dnešní den užívalo i tisíce jiných lidí. Snad to bylo i jachtařskými závody na Přehradě. Vše se slunilo, promenádovalo;  kolisté, turisté, sportovci, důchodci, psékaři. Odvážnější se nezdráhali ani svléknout. Těch hezkých slečen je nějak víc, než za našeho mládí, není-liž pravda? :))
Na start nás přišel pozdravit Petr, který je bohužel zrovna nepojízdný. Taktéž šéfka Jiřka si jen odskočila od plotny a jiných starostí, a tak jsem převzal řízení sekce já. Ale nezapomněla na dobré domácí buchty, stejně jako Janula, a tudíž jsme nebyli jen o suché kůrce.
Pěškotlupu vedl šerpa Miloš, který již také na Prýglu nezabloudí. Vesměs to bylo cca 16 km, někteří ještě kousek domů.
Účast posílily Magda, profesionální fotograf Lukáš, dětská sekce MCT a nakonec přijel i Mireček.
Řazení na startu:
Sekce kolistů: Pavel, Zdenál, Zdenula, Magda, Mirek
Sekce pěších: Miloš, Petra, Lenička, Janula, Natálka, Lukáš
Sekce pozorovací: Jiřka, Petr. Z bunkru nám fandily  Anička, Blanka a snad i jiní. Teď jen zbývá zařídit, aby nám tahle skupina nepřebujela. Tož tak!
Pavel

Foto ZDE a TU

tentokráte musel převzít velení
(Jiřka, 8. 5. 2011 9:10)
sám ředitel MCT, protože jsem nemohla od nemocné maminky odejít na celý den. Tak jsem objednala aspoň pěkné počasí, odstartovala akci a v poledne jsem spolutlupáky skontrolovala, jestli ve zdraví dorazili na Veveří:)). A dorazili:)). Ochutnávka hradního vína už jela v plném proudu. Jsem ráda, že jsem mohla s nimi aspoň chvíli posedět a pokecat a taky všem děkuji aspoň za tu psychyckou podporu. Den snad všichni strávili příjemně a doufejme, že konečně letos vyjde ta kachýnka v Ochozi i Macocha.

• ​9.5.  Za hvězdama

Tento nápad vznesla Anička, a jelikož jsem za každou srandu, byl jsem pro. Ve skutečnosti šlo o planety, jež měly být vidět vedle sebe na obzoru krátce před svítáním. Šlo o Mars, Venuši, Jupiter, Merkur a Uran, nebo o nějaké jiné, teď je to jedno. Podstata tkvěla v tom, dostavit se velmi brzo ráno na dobré stanoviště, civět za jinovatky na východ a hledat tyto planety. Jak jednoduché. Ovšem pouhým okem, nad červánkovým východem byla tato možnost docela pošetilá, což jsme pochopili až dodatečně. Vydali jsme se tedy po čtvrté hodině ranní kousek za město, kde jsme hodinu mrzli, leč, div se světe, opravdu se ukázala hvězdička, byla to nejspíš Venuše, nízko na světlým obzorem a na kratičkou dobu. Pak už bylo světlo a vyhouplo Slunce, taky bylo načase to skončit. Nicméně, při ranním zpěvu ptáčků to bylo docela romantické probuzení. Nutno doplnit, že jsme o pár dní učinili ještě jeden pokus, tentokrát neúspěšný, a to výhledem z rozhledny Slunečná. Tím naše hvězdářské pokusy na notně dlouhou dobu skončily v propadlišti dějin.

• 14.5. Lichtenštejnské stezky - opět hezká akce, zadařilo se

Tradiční akce po Liechtensteinských stezkách nebyla vynechána ani letos, dnešní zaměření bylo rakouské a tak se nás na startu u kostela v Unterthemenau sešlo o trochu víc, ve dvou vlnách.
Předvoj s Milošem, Karlem a spol. vyrazil trochu dřív, s vidinou prvních v cíli jako obvykle. Zda se jim to povedlo, toť otázka.
Hlavní skupina ve složení Anička, Renek, Milena, Markéta, Jiřka a  Pavel spořádaně šlapala trasu "B", která vedla tentokrát do Rakouska kolem vesnice Reinthal, následoval Katzelsdorf, Schrattenberg, Feldsberg, (Bischofwarth, Eisgrub - vynecháno), Unterthemenau, Lundenburg.  V této sestavě jsme nečekaně svorně dojeli až do cíle, ač s dílčími technickými a zdravotními defekty. Renek dodatečně líbal matičku Zem, byť trochu drsněji, než je zdrávo. 
Nakonec se dobrá věc podařila a  dobrá nálada zvítězila. Nemalou mírou tomu přispěla Anička s proviantnem, mimo jiné teplým kafem a něčím k zakousnutí; budiž jí za to věčná chvála. Zkratka byla volena prozíravě, páč na 14 hodinu byl naplánován déšť a ten taky přišel. Naštěstí jen první varovná přeháňka, ale to jsme byli už téměř doma.
Nutno podotknouti, že na trase jsme nebyli tentokrát sami, páč to byla akce veřejná a sešlo se několik stovek účastníků. Viděli jsme tak směsici lidí, kol, vozíků, oblečení a dvě svatby. Na závěrečný mejdan jsme se nedostavili, páč jsme razítka nesbírali a krom toho, že brněnské a hodonínské jádro již prchlo domů, už i vytrvale pršelo. Ujelo se cca 48 km. Tří zmrzlých se nezapřelo, ale počasí bylo - na tu bídu -  "celkom dobré". Tož, tak!
Pavel

FOTO1  FOTO2

 Přehled komentářů
.. byli jsme u toho
(Anička, 15. 5. 2011 10:22)
Jako vždy už poněkolikáté. Někteří už si mysleli, že se žádná akce nekoná, že je to legrace, ale nakonec vytrvali a trasu odjeli. Já s tím svým proviantem jsem skoro jako "atrakce" tož nevím jestli to nekrouhnu a bude po ptákách chi chi... ale na druhou stranu čím bych se zase bavila no nééééééé a mám jistotu, že se mně nikdo nebude chtět v průběhu zbavit, minimálně do té doby než se to všechno spořádá....
Ale ne všichni vyjedou v dobré náladě, dvakrát jsem dostala sprda... jednou takový nerudný pán, ikdyž vypadal šikovně, nás sprdnul, že jedene dvě vedle sebe a kdo prej nás má objíždět a pak zase mně sprdla pani, že mám jet vpravo a já si to štráduju vlevo... Byla jsem ráda, že ten kopeček vůbec vyšlapu a bylo mi zcela jedno zda po levé či pravé straně, ale pro to ona neměla nějak pochopení....

• 21.5. Pánská jízda tentokrát baby zaváhaly..

Průzkum Mikulčic
    Náhrada za Ochozskou kachnu byla  -co se km týče - jen slabším odvarem toho, co bylo plánováno; kachnou byla aj předpověď počasí, která již týden dopředu věštila hotovou Sodomu-Gomoru. Tůdle..! Chybějící kilometry jsme vykompenzovali zvýšeným tempem a zůstalo tak i dostatek času na kochání a četné posezení u pivka, a tak nám ani nevadila absence bab.
    Byla navržená trasa Anglickou alejí do Mikulčic a po cestě zpět byl naplánován ranč U zlomené šlapky a pak závěrečné pivečko U Ludvy. No, v tom horku... Cestou bylo podáno hlášení a Anička nás ještě přizvala na karban, páč prý je jí nějak smutno. Takže plán skvělý.
    Cesta ubíhala svižně a než bys řekl švec, už jsme se proplítali davem a stánkami v areálu Mikulčických vykopávek mrtvých i živých. Ty zde zastupovaly davy Bulharů-ek, kteří zde měli pouť a pokud by to měl být statistický vzorek národa, tak hezkou babu nemají ani jednu. Zlaté moravské holky! Tedy, ještě nejásejte, néže by byly obzvlášť úchvatné zrovna úplně všechny, ale, s přimhouřením oka, si vybere skoro každý .
    Ještě jsme prodloužili trasu po areálu a do vesnice, a když bylo kochání dost, tak nezbývala než cesta zpátky. Krásné dlouhé lesní úseky asfaltem jsme prosvištěli za občasného zastavení na focení a za nepřetržité konverzace na účet bab, kterou jsme mohli bez zábran naplno rozvinout. No co jiného, hokej už přece skončil .
    Na ranči, kde nás vítala delegace pejsků, jsme pak dali delší odpočinek ve stínu a vychlazeného pivka z dvanáctého schodu. Pak ještě zbývalo pár kilometrů k  Lanžhotu a stejnou cestou až k Ludvovi, kde měli obzvláště vychlazené pivečko čerstvě čepované. Nakonec jsme dorazili k Aničce na ten karban.  Miloš přizval i rodinnou tlupu, navíc - jak říkal - za sebe kaskadéra v žolíku Radka, který nám dal teda fakt na frak. Nedařilo se hlavně Karlovi a to tak, že kdyby si měl za to vybírat štěstí v lásce, byl by už na druhý den ženat  . A to ještě musel poslouchat ty přiblblé hlášky, že... Holky také přichystaly něco k snědku, čili jejich místo v tlupě je nenahraditelné a pánské jádro to samozřejmě oceňuje.
    Nu což, každá sranda jednou skončí a poté, co se vytratil Miloš a spol. - prý že zmokne prádlo - jsme ještě  karbanili, štěstí se ale už nijak neotočilo, snad jen na Karla, který v závěru konečně několikrát usmoleně uzavřel.
    Den byl tedy suprový, žolíkovým králem se stal Radek a pánské torzo cyklotlupy urazilo 73 km.
Pavel
 FOTO Miloš

• 22.5. Slunná neděle s MCT jako dokončení včerejšího...

Vyjížďka na Slunečnou
    Den předem na karbanu byla domluvená i neděle na kole, samozřejmě pouze v případě příznivého počasí. To se opět vydařilo, navíc byla přislíbená účast Verči, když už ne na kole, tak alespoň na kartách, na které nás Anička opět pozvala. Bylo domluveno také setkání se sekcí "B" (Miloš + x) na ranči (U zlomené šlapky), ke kterému nakonec z jistých důvodů nedošlo.
     Vyrazili jsme tedy s Karlem na Slunečnou, což je vršek a rozhledna zároveň, kdesik nad Pavlovicama. Tentokrát foukal svěží vánek do zad a tak jsme přifrčeli za necelou hodinku s průměrem 23,6 na místo činu. Nahoře nám větřík konečně zchladil horké hlavy a když jsme se náležitě pokochali výhledama i posezením, bylo načase promyslet cestu zpět.  Mezitím zvonil telefon a  už jsme referovali  Aničce i Jiřce o průběhu výpravy; inu, hlášení musí být a kontrola také  .  To už jsme měli naplánovanou cestu mírnou oklikou přes Rakvice, Podivín k Janohradu, a aby toho nebylo náhodou málo, ještě kolem Nového dvoru lesní rychlovkou do Poštorné. Cesta ubíhala podle plánu a na Janohradě bylo taky plánované pivečko, které dnes opravdu sedlo, leč mně pořád nevychladilo zevnitř a tak jsem pokukoval, kde skočit do vody. Nakonec jsem v Prostředním rybníku dal pár temp a konečně smyl se sebe prach. První koupání v přírodě bylo sice opožděné, již dřív jsem to chtěl zkust na Prýglu, ale zde jsem již nezaváhal a neprohloupil, páč voda je už poměrně teplá. Karel s díky odmítl a tak čekal, naštěstí potkal kamaráda a alespoň pokecal. Pak jsme valili již po dobře známé cestě dál, lesní parádní dálnice byla příjemnou tečkou za pohodovým výletem, na konci kterého nás čekal ještě karban a kousek cesty domů. Karel se tentokrát nedal zlomit a karban kategoricky zamítl, doteď netuším, zda kvůli volání divočiny (tedy babám nebo kamarádům), nebo - a to nejspíš - jsem ho včera těma kecama vylekal .
    Závěrečný karban tedy probíhal v naší osvědčené sestavě, tedy s Aničkou a Verčou. Jako obvykle štěstí sedlo na Aničku i s přídělem žolíků v každém kole a my s Verčou jsme se jen občas trapně uchytili, nicméně bylo veselo i tak. Verča alespoň podala náležité hlášení z dovolené, prý jinak velmi příjemné, leč neodpustitelně propásla prvomájovou šanci na líbání, nemluvě o čarodkách .  No pozdě bycha honit, snad se zadaří příště. Verča posléze prchla domů, páč měla lepší nabídku, i když si popravdě neumím představit, co může být lepší než karban . Nicméně, do večera ještě daleko a tak jsme pokračovali dál. Snad by se již nic nezměnilo, to by ale  Anička nesměla objevit vzorek slivovice. Po prvním koštu došlo k zajímavému přírodnímu úkazu, páč se karta najednou obrátila a následovala šnůra triumfálních výher z mé strany, většinou z voleje. Tento nevídaný jev nás oba zaskočil, mě samozřejmě příjemně, a můžeme se jen dohadovat, zda to bylo zbystřením či otupením mysli a jak u koho, či něco jiného. Faktem je, že když už zbyla k pití pouze voda, karta se pomalu začla vracet do normálu a umožnila Aničce - která smutně konstatovala, že takovou potupnou porážku ještě nezažila - závěrem alespoň čestně napravit reputaci.
Teď jen škoda, že se to nikam nepsalo, páč to mohla být dobrá odveta a vstoupit do dějin cyklotlupy; takhle bez důkazů mi to nikdo neuvěří. Nicméně, po zkušenostech z minula, i po konzultaci s Jiřkou, jsme došli k závěru, že tuto anomálii víno nevyvolává, a tak se budeme vědeckým zkoumáním vedlejších účinků slivovice v budoucnu intenzivně a zajisté i seriozně zabývat . Tož, tak!
Z pohledu cyklisty dnes vydařený den a 53 km skoro se vším všudy .
Pavel

• 27.5. Myjavské kopečky tohle jsem si oddřel sám, ale nelituji
• 28.5. Superstar v Brně s dcerou, pěkně jsme zmokli

červen

• 6.6. Oslavy v Blavě - toto byloa také parádní akce, díky Edit 
• 11.6. Lednický relax - i dpočívat se musí umět

 Na dnešek byl sice nařízen individuální trénink či odpočinek, ale nedalo velkou námahu domluvit se na výjezdní relax do bazénu v Lednici.
Sešli jsme se nakonec tři a nebýt časové tísně a toho, že někteří zase museli do práce, připojili by se i další. Přesto jsme si však kvalitně zarochnili v bazénu, pak následovala krátká procházka do parku k zámku. Dámy to táhlo nezadržitelně k cukrárně, a po doplnění hladiny cukru byly na programu dne kuželky.
Kuželkový turnaj, kvůli nízké účasti, sice nebyl začleněn do oficiální tlupovní ligy, přesto jsme se dočkali hry plné zoufalého očekávání a nečekaných zvratů. Dlouhou dobu byla ve vedení Anička, přesto se ale vítězných vavřínů nedočkala. Doteď netušíme, jak se to mohlo stát a kde soudruzi z NDR udělali chybu. Zápis ještě bude podroben pečlivému zkoumání. Neoficiálně jsem tedy klání vyhrál já, i když s odřenýma ušima, před Aničkou. Jiřka pak obsadila hezké třetí místo.
Jelikož nás ještě čekal doma oběd a měli jsme již notný hlad, byl v souladu s programem výjezd ukončen. Nicméně, mimoplánově se pokračuje i zítra, ale to už v jiné sestavě a na jiném místě.  Dojde tak k propojení obou břeclavských skupin, jelikož ani skupina "B" dnes nezahálela a zajisté podá řádné hlášení.
P.S. Výsledky byly ověřeny a potvrdily původní předpoklad.
Pavel

• 12.6. Jahodový karban u Aničky

Jak bylo předesláno, i dnes se sešlo zdravé jádro, leč málem neúspěšně. Pánská odnož se totiž neozývala a málem bych hnípal doma, když mě zachránila Verča a vytáhla na Pohansko. Prvotní pivko u Ludvy padlo na žízeň, pak jsem škubal u Aničky třešně a tahle kombinace nevěštila nic dobrého, zvláště podle toho, co následovalo...
Aničku jsme totiž probudili velmi brzy a tak jsme si vyslechli výtky, že se máme ozvat s předstihem. A to jste ještě neviděli pohled na rozespalou a pokrčenou tvář :)) Naštěstí jsme to vyžehlili tím, že jsme jí pomohli očistit jahody, které na ni čekaly od včera. Odměna byla sladká v podobě koktejlu. Pak jsme spustili karban jako obvykle, tentokrát nás obehrála Verča a my jen zírali, jak to umí kamuflovat. Prý nejde karta... Mně prohra po včerejší výhře ani nevadila, Aničce se nakonec taky podařilo čestně zavřít, i když s pomocí Boží a dvou žolíků. Takové Pyrrhovo vítězství, které by mě snad ani netěšilo. Ale u ní se to prý počítá. Nicméně, Aničko, budeš se muset nad sebou vážně zamyslet :))
Parádní den jsme zakončili cestou do Valtic, po cestě jsem taky nezahálel a našel pár pěkných pýchavek k tomu choroši, co jsem vezl z Pohanska. Taky třezalku a poslední vzorky bezu, a nezapomněl jsem na pár ořechů na tu ořechovici, kterou budu vyrábět. A jelikož podobný úmysl má i Anička, bude tedy dvorní degustace jak vyšitá. Nakonec jsem objevil ještě další třešeň a doplnil břicho doplna.
Vražedná kombinace dnešních poživatin se začla ozývat, ale já jsem na cesty vybaven, i když to nebylo třeba a vydržel jsem až domů. Tož, tak!
Pavel

• 20.6. K24 Cyklomaratón, můj životní rekord
• 25.6. Lehlý sportovní den v Lednici  - skoro již tradičně a v příjemné společnosti

  Odvoláním akce Macocha jsme sice ztratili poslední možnost k průzkumu těchto krásných končin, nicméně nám tak zůstal ušetřen jeden den a tak by byla škoda ho promarnit někde na zahrádce nebo nějakým úklidem. Navíc bylo třeba odblokovat ztuhlé svaly a nervy po perném týdnu a tak nebylo zatěžko dát opět mimoplánový scuk. Jak se pomalu stává tradicí, i dnešní volný den pojalo zdravé jádro jako lehký sportovní relax se vším všudy, tedy zahájením v lázeňském bazénu v Lednici.
 Příjemná vířivka, tentokrát pouze v dámské společnosti, dala základ kvalitnímu uvolnění, načež se zapomnělo na druhý bod programu, tedy "romantickou procházku zámeckým parkem", jak říkává Miloš. Bylo to asi dobře, páč dalším bodem programu byly kuželky a mezitím venku vydatně sprchlo.
  Na Myslivně už nás u dveří vítali otázkou, jestli budeme hrát, čímž tedy patrně patříme jaksi mezi štamgasty. Kuželky probíhaly v obvyklém duchu a s obvyklými výsledky, čili jsem opět s přehledem vyhrál, tentokrát jsem si udržoval náskok hned od začátku. Dlužno dodat, že mi zdatně šlapala na krk Jiřka a vyhrál jsem jen "o prsa"; tragický výkon však předvedla Anička. Nicméně jsme kvalitně procvičili svaly od sportu i od smíchu a jelikož ještě zbyl kousek dne, byl dalším bodem karban u Aničky. Když jsou sportem šachy, tak je taky i karban, zejména, pokud se nehraje o prachy a musí se přitom přemýšlet. Což žolík bezesporu je.
  Zahájeno bylo nejdříve popovídáním u kafe, dobré roládě i zmrzlině, pak Jiřka prchla domů a tak se lehkovážně vzdala možnosti výhry a přenechala odpovědnost na nás. Tož, zadařilo se mi opět, Anička sice nesměle zavřela úvodem, párkrát v průběhu a vícekrát na závěr, ale to zdaleka nestačilo na zdrcující úder, který jsem nasadil a v nepřerušené sérii excelentních závěrek i dlouho držel. Ani závěrečný vědecký rozbor neodhalil příčiny jejího neúspěchu. Zdá se, že si Anička své štěstí vybrala už kdysi dávno a nyní sbírá smůlu po kýblech a mně se daří na všech frontách.
  Leč, štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš; navíc bývá dosti vrtkavé a když se unaví... obrat může nastat nečekaně a kdykoliv, tak se nechme překvapit. Docela jí to i přeju. Odveta tudíž visí ve vzduchu a přijde zajisté při nejbližší příležitosti.
Tož, tak!
Pavel

• 5.7. Sváteční Pohansko. Taky hezká vyjížďka

Zdravé jádro na Pohansku
Po propršeném víkendu se konečně usmálo sluníčko a tak jsme již nemohli zaváhat s vyjížďkou na kola. Obzvlášť když účast přislíbila i Verča a kupodivu i sraz v určenou hodinu byl dodržen přesně.
Po dlouhém váhání jsme zvolili Pohansko, tentokrát trochu jinou trasou a po cestě jsme  se krmili malinami, pak jme to prodloužili k Lánům, kde byl delší oddech, páč Anička nezapomněla vzít karty. Mastili jsme ostošest, sluníčko hřálo a k nebývalé pohodě přispěl i můj úspěch v karbanu. Verči se dnes nedařilo, ale připisujeme to nervozitě, kterou zažívala kvůli nastávajícímu večeru :)) Anička zůstala v šedém průměru, ale očividně se karta obrátila už včera a její hvězda opět trochu víc zazářila. Nicméně to na mě nestačilo a tak jsem si užíval vavříny slávy. Ovšem, jak se ukázalo později, ne dlouho...
Pak následoval návrat na Pohansko, kde byla ukázka boje z klubu vojenské historie, za potlesku stovek diváků. Trochu jsme se zdrželi, protože cesta byla neprůjezdná. Nakonec jsme ještě Verču doprovodili na půl cesty domů kolem celnice a vzali to lesní zkratkou do BV. Loučili jsme se hodinu klábosením venku, až jsme se nakonec domluvili na pokračování karbanu, páč Anička toužila po odvetě. To už jsme kotvili u ní a při dobrém čaji se pokračovalo nekonečně dlouho. Bohužel, čím déle, tím to bylo pro mně horší a horší. Sice jsem taky párkrát z voleje zavřel, ze začátku snad i víc, v půli to bylo fifti- fifti, ale pak Anička nastoupila k raketovému útoku a ani neustálé prodlužování mi nepřineslo obrat. Závěr byl ve znamení  trojitého debaklu, se kterým jsem klesl  na samé dno žolíkového bahna. Jo, tak už to někdy bývá.
Odjížděl jsem tedy již za hluboké tmy, sice poražen, ale s dobrým pocitem krásného dne. Nicméně, je třeba udělat přestávku, nechat vychladnout vášně a hlavu  a nechat to vykrystalizovat. Jistě není všem dnům konec, že..
Na kolách jsme udělali cca 35 km.
Pavel.

• 6.7. Další výlet po okolí 

Na druhý sváteční den  bylo dohodnuto s Aničkou, že si vyjedeme kousek po okolí. Počasí přálo a tak jsme projeli klasickou cestou k Janohradu, kde jsme dali karban.  Zde se mi dařilo teprve nakonec. Pak jsme ještě zajeli ke Třem Graciím, kde jsme taky dali několik partiček, tentokrát už v režii Aničky. Hezký den jsme zakončili cestou domů. A protože toho nebylo málo, zejména však, že jsem se chystal na maliny, tak jsme naplánovali krátkou vyjížďku i na zítra. To jsme se sešli teprve v 16 h., ale přesto bylo nebývale teplo a na malinách jsme se pěkně zapotili. Zejména však doškrábali. Ale úroda, leč dosti chudá, jistě stála za to. Nezbývá, než to rychle zpracovat a uložit na horší časy.

• 12.7. Expedice Nezider Tohle byla dlouho plánovaná akce a byla povedená
• 17.7. Nedělní výjezd

Dnes jsme se domluvili s Aničkou na vyjížďce k Janohradu. Tam byla plánovaná přestávka na kofolu a karban, pak se jelo ke Třem Graciím, kde se karbanilo znovu a pak se dokončilo klasické lednické kolečko. Anička se vrátila do svých obvyklých kolejí, čili opět převážně vyhrávala. Tož, buď se zvětšuje mozek jí, nebo scvrkává mně. Jinak si to neumím vysvětlit. Ale hezký výlet stál i za tu prohru, že...

• 24.7. Chataření s MCT. Skalní jádro se opět dalo dokopy, tentokrát i s lepším programem

Chataření na Vyškovsku
Jak bylo předesláno, byl zvolen náhradní termín na soukromé chataření, které domluvila Anička, tentokrát již pouze s poměrně scvrklým zdravým jádrem. Přesto proběhla rychlá domluva a již jsme parkovali v Brně a očekávali Jiřku, která také očekávala nás. Po příjezdu do Lulče jsme navštívili paní domácí, která nás zásobila nůší meruňkových buchet a  jala se nás ubytovat. Po úklidu a částečné desinfekci chaty od dotěravých vos, které uštědřili hned po příjezdu Jiřce žihadlo, jsme provedli nastěhování a zabydlení; dnes jsme se po celodenním shonu zmohli pouze na zkouknutí filmů, připravených v noťasu.
Druhý den byl ovšem ve znamení hlavní výpravy do okolních hvozdů a takřka bez přípravy a naslepo jsme plánovali dokončit kolečko kolem Opatovické přehrady, které jsme loni z jistých důvodů nedokončili. Chladnější počasí nám přálo, cesta ubíhala v pohodě, v programu byl y zříceniny Hrádek a Kuchlov, samozřejmě zdejší kopečky se vesměs šlapaly. Pak jsme ještě zrychlili, páč Jiřka předpověděla déšť na 15. hodinu. Mezitím, co dámy cupitaly do kopečků, jsem stíhal ještě česat maliny a krmit se, pak jsem je vždycky někde doběhl. Leč, chyba lávky, dámy si zvykly a když se cyklistická stezka změnila v krosovou dráhu ála Šumavské Bahno, tak je ani nenapadlo počkat mě někde, zatímco jsem se válel v bahně a pak umýval v potoce. Naštěstí jsem byl pojízdný a dohonil je notně daleko v hlubokých lesích. Poté, co jsem jim vyčinil za trhání kolektivu - samozřejmě jsem za to mohl já - jsme již nerozlučně dokončili misi, dokonce jsme si troufli i na krutou závěrečnou zkratku - Anička dokonce s ruplým kolenem - která se ale vyplatila. Pozdní oběd se chystal docela rychle, děvčata již netrpělivě kroužily kolem "polní kuchyně" jako vosy kolem bonbónu a nakonec jsme se přecijen dočkali a pořádně se nadlábli. Podával se vepřový jazyk na způsob svíčkové na smetaně, k tomu ještě uzený bůček a k mání byla ještě jedna houbová omáčka, to vše samozřejmě s bramborovým knedlíkem. Po krátké siestě pak domácí buchty a kafe a pak zasloužené lenošení. Mezitím sprcha ze solárního vaku a pak do pozdní noci kýžený karban, již za vydatné bouřky. Dařilo se opět Aničce, tentokrát nás všechny rozprášila jako sedláky u Chlumce. Zde se patrně již projevuje důsledek zvětšující se hlavy, kterou jí diagnostikovala Verča, a tak jí dopřejme trochu té radosti a nezáviďme. Ovšem na příkladu Aleny je vidět, že každá výhra je relativní a chce to jen čas, který  nám ostatním nebyl dopřán.
Poslední den výpravy, za oroseného dopoledne, jsem se vypravil k Přehradě dohledat zbylé lišky a maliny, taky abych si konečně zajezdil, že.... holky vyhlásily lenošení a balení, leč měly zakázáno z jistých důvodů chopit se vaření, nežli přijedu. Pak se ohřálo připravené jídlo, dnes byl oběd sladký a přímo královský, tedy meruňkové knedlíky z tvarohového těsta od Aničky, potřené nutelou a makové škubánky, které jsem nachystal já, vše promaštěno másílkem. Pak jsme nechali pracovat žaludeční šťávy a nakonec, když už bylo vše sbaleno, umyto a naloženo, ještě dojezení buchet a kafíčko. Odjez a zpáteční cesta již proběhly bez zajímavostí, v Lulču jsme poseděli u paní domácí,  ještě omrkli zdejší lom - koupaliště, a  pak již dokončili cestování. Tečku za hezkým výletem jsme udělali u Aničky u zbylých zásob, tedy řízečků a sekané, a kasické kafíčko, to vše souběžně s probíráním organizačních a technických detailů Zahradní slavnosti, která ji očekává již velmi brzy.
Udělená firemní dovolená MCT "Za vzornou práci pro kolektiv"  tedy neměla chybu a my máme opět mnoho nezapomenutelných zážitků :)). Pavel.
 

komentáře
... žolíky
(Anička, 28. 7. 2011 14:01)
Jak se tak dívám na tabulku, rozhodně jsme to měli protáhnout až na původně plánovanou tisícovku. Nooooo, ale zase od 12 pravda, zápas
(Jiřka, 25. 7. 2011 19:50)
řecko-římský se konal, jako loni, ale musíte si příště vytýčit arénu, nebo pani domácí přijde o nožky u postelí:)). A místo buchet vyfasujete kladívko a hřebíky...Jinak už bylo vše řečeno, jenom ještě prozradím, že Alenka pěkně našim excelentním karbaníkům pošramotila jejich skvělou pověst. Nestačili se divit:)).

srpen

7.8. Brigádně doma.

Právě jsem se vrátil z prodlouženého výjezdu na SK. Cílem bylo, kromě návštěvy rodiny, také poopravovat co bylo předjednáno, tedy zejména výměna všech kohoutků na topení a oprava tekoucího spoje. Jako přidaná hodnota byla výměna WC kompletně. Ještě první den jsem měl kohoutky hotové, zbývalo ještě broušení rezavých spojů a trubek topných řebříků. S bráchou jsme vše vykoumali a jeli zakoupit do Baumaxu, vešli jsme se do slušné ceny a nezapomněli téměř nic. Pak ještě bylo třeba sehnat svařečku na plastové trubky a konečně jsme mohli začít. Dodatečně ještě chyběla jedna mufna, ale i to jsme vyřešili. Pak nastala mravenčí práce a  příprava na natírání,  konečně se téměř v hodině 12. povedlo vše dát dohromady, smontovat a odzkoušet. Vyřešilo se také hodně technických problémů zejména s přesunem WC. Neteklo kupodivu vůbec nikde a nic. Pravdu díc, vzhledem k použití speciálních materiálů jsem to očekával. Obavy jsem měl jen z plastových spojů, které jsme dělali poprvé. Nakonec zbývalo ještě do noci vyřešit podklad lina a zasilikonování, tedy na zábavu jsem neměl vůbec čas. Stihl jsem jen naškubat bez, posbírat hrušky a ještě dát kafe se ségrou. Máti poctivě vyvařovala, dlužno říci, že vesměs zeleninová jídla, tedy lečo, rizoto, polévky i jablečnou buchtu. Stihla i guláš a mnoho jiného. Relax se tedy odkládá.

• 23.8.  Odskok na SK.

To jsem byl takhle náhodou v práci, a jelikož jsem to měl "kousek" do "Haciende de la Salgo", jsem jenom na chvíli zajel i k mámě, že... Tentokrát se nic nedělo, nebyl čas a tak jsem alespoň poměřil, co je potřeba a propašoval jsem taky potřebné trubky. Dokončení se dočká možná až v zimě.

září

• 3.9. Nach Falkenstein! 

Pátý ročník cyklovýpravy. Historicky největší účast MCT, co pamatuju.
Avizovaný poslední ročník výpravy "Nach Falkenstein!" se setkal s mimořádným ohlasem díky neúnavné propagandě Miloše; také členové MCT zde byli do posledního muže, tedy alespoň ti, co.chtěli. Objednalo se též letní počasí, na tuto dobu snad až příliš horké.
Proud cyklistů mířil z Břeclavi do Valtic, část přijela k Verči a další již čekali u kašny. Tam jsme se taky sešli přesně načas, za chvíli dorazili i Mikulováci a po krátkém zmatku, kdy se ignorovalo vzájemné seznámení, jsme se společně vydali na cestu. Nutno říci, že tentokrát velice spořádaně a pokaždé všichni společně čekali na posledních, na určených místech. Zpravidla vždy na kopečku, abychom mohli vydýchat či posvačit. Tak jsme postupně projížděli vesnice Schrattenberg, Herrnbaumgarten i Poysbrunn - to už silueta hradu Falkenstein nabývala reálnou podobu a byla na dosah ruky. Trasu většina z nás už jela, ale přesto se nezabránilo bloudění. Šerpa Miloš pochopil navigaci po svém jako tvůrčí proces a tak poslední skupinu zavedl mezi vinohrady, s krásnými výhledy na úrodnou krajinu, ale také s pěknými kopečky a pražícím sluncem.  Inu, navigace v mobilu je dobrá, pokud se používá a mapu jsem sestavoval asi pro srandu králíkům. Bloudící ovečky se k nám nakonec přidaly za Panským Sadem (Herrnbaumgarten), na odpočívce u koštu hroznů. To zase bez Ivany, která to pro změnu vzala "zkratkou" na Poysdorf, že...
Ve Falkensteinu jsme zakotvili u chladivého pramene Mariccogrotte (Mariongrotte) - kapličky se začátkem naučné stezky (Weinlehrlpfad) a Křížové cesty. Tu svou jsme měli již za sebou a tak jsme zde pouze odpočívali. Teda alespoň ti, co to neminuli. Nakonec sem sjeli i ostatní, co již dobývali hrad Falkenstein. Chladivá voda osvěžila tělo i duši a dodala síly těm, co již byli v koncích. Dorazila též Majka z Mikulova i zbloudilá ovečka Ivana, a tak jsme byli konečně kompletní.
Pod hradem bylo pak shromáždění, na kterém se rozdaly instrukce a Památné glejty. Pak zbývalo "posledních" 30 km; my už ale víme, že docela pohodových a rychlých. Vynechali jsme vyhlídku Südmährerkreuz u vesnice Klein Schweinbarth, čímž se ušetřilo jedno prudké šlapání a pár kilometrů. Příjemné sjížďáky z Falkecu až do Mikulova nás dobře zchladily a další cesta byla též pohodová. V Mikulově se odpojila Majka; Ivana s dětmi jeli s námi ještě do Sedlece na kofolu.
V Sedleci Na Obecním jsme pak spočli a proběhlo oficiální rozloučení. Nakonec pouze s Mikulováky a Aničkou, která již zavolala svůj pohotovostní vůz. Valtičáci nakonec jeli s námi přes Hlohovec, což bylo, z hlediska bezpečnosti práce, velice rozumné. Ve Valticích jsme se pak rozprchli na všechny strany, my jsme ještě zakotvili u Verči na kafe, na které jsme se pozvali :)) Brňáci pak nastartovali své oře a já s Milošem jsme posledních 11km absolvovali též v pohodě.
Závěr
Výletu se zúčastnilo 27 lidí, + na start přijela pozdravit Jolana. Zvládli jsme předepsaných 50 km s nastoupanými 1020 metry, většina však více kvůli bloudění, popojíždění či jiné trase k domovu. Břeclaváci natočili cca 72 km, nejvíce zřejmě Ivana o nějakou desítku navíc. Poděkování však patří všem bez rozdílu. Panovala dobrá nálada, výlet se povinně líbil všem, že..
Obešli jsme se bez zranění a technických poruch, na začátku byl zaznamenám jeden menší kolaps s kolem (krom indisponované Aničky dodatečně oznámil defekt Marek). Zúčastnilo se kompletní zdravé jádro MCT, houfně i Milošovi  kamarádi veslaři a jiní. Anička to zvládala se zlomeným malíčkem na noze, ale tak akorát na doraz. Trasu v relativní pohodě zvládaly též nejstarší členka výpravy Jiřka a nejmladší slečna  Adélka.
Prověřili jsme tedy opět svou fyzičku, zdejší kopce již trochu potrápí nepřipravené. Mnozí jeli trasu poprvé a snad si také odnesli pěkné zážitky. Burčáku jsme se i přes posunutý termín letos zase nedočkali, zřejmě kvůli chladnému létu je opožděn. Tak třeba příště?
  FOTO již kompletní.
Pavel

 Wýprawy se zúčastnili: 

uroz. pán Pavel "Pája ~ pgnext" G., z knížectwí Nikosburg a statku Altenmarkt
uroz. pán Miloš "šerpa Miloš ~ miruf ~ defenger" R., z panstwí Lundenburg
uroz. paní Anna "Anička ~ babicka.Marry" L., ze statku Oberthemenau
uroz. paní Věra "Verča ~ verinkamala" M., z knížectwí Feldsberg
uroz. pán Ladislav "Laďa IV." Č., z panstwí Lundenburg
uroz. paní Yveta "Iva ~ Ywett IV." Č., z panstwí Lundenburg
uroz. paní Jana "Džejn ~ Naplavka" N., z panstwí Lundenburg
uroz. pán Marek "Marc dé Mon" P., z panstwí Lundenburg
uroz. ml. pán Jakub "Džejkops" N., z panstwí Lundenburg
uroz. slečna Adéla "Adélka ~ girl" N., z panstwí Lundenburg
uroz. pán Josef "Pepa ~ Chossé" A., z panstwí Lundenburg
uroz. slečna Eva "Evitt", z panstwí Lundenburg
uroz. slečna Markéta "Ketty", z knížectwí Feldsberg
uroz. ml. pán Radim "Raďas", z knížectwí Feldsberg
uroz. ml. pán Dalibor "Libor", z knížectwí Feldsberg
uroz. ml. pán Marek "Maroš", z knížectwí Feldsberg
uroz. ml. pán Jan "Honza", z knížectwí Feldsberg
uroz. paní Marie "Majka.Duha" Sch., z knížectwí Nikolsburg
uroz. paní Ivana "Iva~cocoonka" N., z knížectwí Nikolsburg
uroz. ml. pán Jiří "Jirkas~now" N., z knížectwí Nikolsburg
uroz. slečna Lucie"Lucesita ~ girl" N., z knížectwí Nikolsburg
uroz. paní Jiřina "Jiřka ~ vlcatko ~ ina.ika" V., ze statku Julienfeld
uroz. paní Hana "Hanka ~ spittka" S., ze statku Popuwek
uroz. paní Zdenka "Zdenula ~ aluned" K., ze statku Sebrowitz
uroz. pán Zdeněk "Zdenál ~ Kopera" K., z Falkenau a markrabstwí Brněnského
uroz. paní Alexandra "Saša ~ Sandra Fox" F., ze statku Hostienitz
uroz. pán Petr "Péťa ~ Petan Kos" K., z Brandýsa a knížectwí Nikolsburg

Statistiky:
Najeto (Oficiální trasa) 48 km
Nastoupáno: 1020 m
Celková doba: 7:50 h
čistá jízda: 3:48 h
Doba zastavení: 4:02 h
Prům. rychlost pohybu: 12,6 km/h
Prům. rychlost celková: 6,12 km/h
Max. rychlost: 50,5 (Pavel), 56,5 (Zdenál) úsek státní silnice- Poysbunn
Úseky 50km/h: červeně tečkovaně
Místa čekání- odpočívek: červ.kroužek

Komentáře
Falkenstein
(Josse, 18. 9. 2011 23:34)
Super archivování akcí...
Děkujeme za perfektní organizaci. S pozdravem Josse (veslaři)

Falkec
(Sandra Fox, 8. 9. 2011 8:34)
Ahoj, zdravím všechny výletníky, MTC, naplaveniny a spol. Výlet byl velmi zdařilý a nám se moc líbil. Doufám, že budeme mít zase někdy příležitost s váma někam vyrazit.

Nach tam..
(miloš, 6. 9. 2011 5:02)
Tož navigaci v mobilu jsem nepoužil, bohužel. Jinak by mne dovedla po silnici za vami, doufám. Hlidal jsem zadní voj, a hned v první dedině jsem, ztratil smer. Takže jsem provedl taktický obchvat Herrnbaumgartenu obešel rakušany ze severu, pres vinohrady. K hlavni sile, jsme se pripojili,když už jako špačkové ozobavali jižanské hrozno. Mala Adelka, si davala na vrcholech dlouhy relax. Pobavillo mne, jak rikali, že Ivanka čeka u hradu a pak nas růžovka dohnala na silnici k němu... 70 km.

Falkec
(Ivana, 5. 9. 2011 20:40)
Chtěla bych poděkovat Pavlovi za organizaci a povedený článek, při kterém jsem pukala i s dcerou smíchy... Výlet se opravdu líbil a nepovinně, dokonce i mým těžce znaveným dětem, které se v Mikulově u staré celnice dohadovaly o kratší trase přípo k domovu, ale nakonec jak slyšely o kofole, tak jsme to logicky vzali zkratkou, přes Sedlec. Jsme prostě na zkratky přeborníci. Děti jsou evidentně celá maminka. :-) Miloškovi děkuji za informovaci o výletě. Všichni jste byli moc fajn a tím že jsem Vám tak ujela, ušetřila jsem Vás na chvíli od svého ječáku. Těším se na další akci. Sportu a zkratkám zdar

Falkec
(Anička, 4. 9. 2011 15:32)
... tentokrát jsem to velmi podcenila, tak zničená jsem nepřijela ani při první výpravě na zcela jiném kole a za zcela jiné situace .... bez přípravy, bez naježděných kilometrů, bez výbavy a po zdolání úvalského kopečku kdy jsem prohlásila - už nikdy více -...
Nicméně výlet to byl suprový, to páté kolo u vozu na mne zase pěkně počkalo, peleton jsem s přehledem vždycky uzavírala, srandy bylo jak je u nás dobrým zvykem dostatek a tak to má být. Takže přátelé, bylo s vámi skvěle a vzhůru za dalšími zážitky. Sportu zdar...

Re: Falkec
(Majka, 4. 9. 2011 16:49)
Anduličko, jedinou útěchou Ti budiž, že mi dnes taky moc do vyskakování není...ale vzhledem k tomu, že jsem letos seděla snad jen desetkrát na kole, tak se ani moc nedivím...:-(
Ale my se hned tak nedáme, že? :-)

Re: Re: Falkec
(Anička, 4. 9. 2011 17:58)
To víš, že se nedáme Majko. Bojujeme pořád, tak to holt v životě chodí. Já dnes mám na pořadu akorát pelíšek a zase pelíšek. Do toho studuju "bolesti kolene"... holt ač nerada si musím přiznat, že srátnu, ale do "starého železa" se ještě necítím, tak s tím musím něco dělat. Jenže co naplat já se můžu roztrhat a je to furt stejné chi chi)))))
To akorát chlapi chytají druhou a třetí mízu......

Re: Falkec
(Pavel, 5. 9. 2011 12:23)
Mně se zas zdálo, že jsi v plné formě, někdy jsem tě hnal až jsem zapomínal na zlomený prst, takže se uzdrav a na koulení nástup s plnou polní.

Falkec
(Marc dé Mon, 4. 9. 2011 21:35)
Ahoj všichni, tak já taky pár slov za prvňáčky - Naplaveniny od řeky Dyje: "Nejstatečnější byla Adélka, která se překonala a na dala to. Kuba s Jaňulou taky valili na maximum, já jsem to trochu přepískl s převodem v kopci na Falkenstein, křeč ve stehně mi dala jasně najevo, že mi chybí trénink. Cesta domů byla pak celkem v pohodě, jen to slunce peklo fest, škoda jen, že jsem ještě někde v Sedleci ke kofolám přikoupil defekt na zadní kolo, takže mi to postupně ucházelo a mně taky pomalu, ale jistě, docházelo... Poslední kousek, něco přes kilometr, jsem pak už šlapal pěšky". Dnes ráno jsme vstali a už jsme se byli všichni zase trochu projet, takže na prvňáčky snad dobré. Těšíme se, že někdy zase s Vámi vyrazíme.

Re: Falkec
(Pavel, 5. 9. 2011 14:27)
Patrně nejtěžší trasu z našeho repertoáru jste v pohodě zvládli a tudíž s váma počítáme i na příště.
Jako by to bylo včera...
(Majka, 4. 9. 2011 16:46)
co jsem vás naposledy viděla - a ne tři roky. Na rozdíl ode mě jste pořád stejní! :-)
Pavlovi děkuji za opravdu moc hezký glejt, který jsem si vlastně ani nezasloužila...Všechny zdravím a snad brzy zase na shledanou! :-)

(Jakub, 4. 9. 2011 20:42)

Ahojky všichni, byl to moc dobrý výlet. Trochu jsem bloudili s Milošem ale na konec jsme našli ostatní. Nejhorší byl ten kopec na Falkenstein ale nebylo to zase tak hrozné. Ale jinak moc hezký výlet počasí hezky vyšlo!

(Verča, 4. 9. 2011 18:56)

nic si z toho nedělej,on si musí rýpnout,ale jelo Ti to perfektně....

(Zdenula, 4. 9. 2011 18:23)

přidávám se, další supr výlet, mějte se všichni fajn a na brzkou viděnou

říjen

• 1.10. Koulení kola 6. ročník, obrovská účast kačerů i jiných, nezklamala ani MCT

Koulení kola z Lednice do Brna
Tak máme pokouleníčko opět za sebou. Letos za historicky nejlepšího počasí (podobně bylo v roce 2006, ale to byla ráno kosa a mlhy, že, Jiřko... a za rekordní účasti skalních MCT a také přidružené kačerské společnosti, čítající již 6 desítek hlav. Abych se pošesté neopakoval, tedy nebudu popisovat krásy zdejší přírody, kterou jistě velmi dobře znáte.
Na start v Lednici jsme dorazili s Milošem podle plánu v 8:30. To už bylo náměstí plné koulečů, autobusů a doprovodu, hafo kačerů a také prostých diváků. Obsadili jsme jednu volnou lavičku, vlastně jsme z tama vyhnali koulející, kteří čekali na start. Rozložil jsem registrační propriety a za všeobecného zmatku, kdy se lidi scházeli jak švábi na pivo, jsem několikrát dával organizační pokyny hlavně nováčkům, hledali se známí koulející a čekalo se na zdravé brněnské jádro MCT. To dorazilo za pět minut dvanáct :)) (Hanka si pak stěžovala, že jsem ji  nepředstavil, ale v tom shonu mě už stejně nikdo neposlouchal). V zápalu událostí jsme také prošvihli zelené soutěžní kartičky a kdo ji i měl, tak zapomínal na razítka, že, Miloši..
9:02 Odstartováno jest! Kouleči rychle odpílili poleno, již za dvě minuty někteří vyrazili na cestu. My jsme počkali jako vždy za Lednicí, a tak jsme si zkrátili trasu o 4,5 km parkem, kterou mají kouleči na zacvičení. Pak jsme v pohodě jeli, postupně k "bulharskému" jezu, čili jezu, rybochodu a elektrárny v jednom, zmákli první dva hnusné bulharské kopečky a pak byla rovinka okolo Mlýnů III, vlevo silueta Pálavy, pod ní vinohrady, modrá obloha, vpravo modré moře... určitě nejkrásnější pohled celého koulení. Pár vln pod Pavlovem a už sjížďák do Věstonic ke sklípku s osvědčeným červeným burčákem. Miloš dal i bílý, ale ten byl prý moc sladký, zato ten náš byl v nejlepší formě, ze začátku jako nektar, za hodinu akorát, před Brnem mi bouchl uzávěr, to již byl na vrcholu a v Brně poslední zbytek již mladé víno :)) No v tom teplu a hrkání se nedivím. Ale to jsem předběhl, čili dáváme burčák a svačinu, pořizujeme zásoby na cestu a hurá do... Strachotína. Lépe řečeno, parta mi ujela a mezitím se ozvala mladá kačerka z Kostic, která přijela pozdě a chtěla se zaregistrovat. Po delším pátrání jsme se sešli na hrázi, zapsala se a já jim pak zdrhnul stíhat zadní voj koulečů. Až teprve za Pouzdřanama dojíždím poslední kouleče, kteří se trápili s kolem, ale čas měli ještě relativně dobrý. Pak dojíždím baleťáky, kteří koulejí již pravidelně a dnes jim to taky kdovíjak nešlo. Holky šikovné, ale baleťák byl zřejmě opět nejslabší článek, ale letos přecijen krapět lepší než loni, kdy dostal padáka :)) Ve Vranovicích potkávám známé kačery a za dědinou konečně doháním zadní voj MCT, páč ten přední se opět utrhl ze řetězů:)) Holky tedy šlapaly jak hodinky, za což zasluhují pochvalu před nastoupenou jednotkou :))
Pak tedy jedeme spořádaně spolu, připojil se k nám nový kačer, občas něco hledáme, spolu pak dojedeme až do Blučiny. Tam jsme ve 13:58, čili harmonogram plníme úplně přesně na dvě minuty, dáváme výborný oběd za slušnou cenu, pivo a pokec, taky se trochu věnuji kačerské komunitě. Těsně po 15.h. vyrážíme zase s tímž kačerem směr Brno, kde máme být v 17 hodin, v Rebešovicích se ale utrhl a tak již jede zadní voj sólo až do Brna. Holky postupně míří domů a s Milošem cvakáme na radnici v 16:58. Zde nás již dvě hodiny spořádaně čeká Jana,  dlouho ale nevydrží a za chvíli prchá, prý na masáž :)) Tu bych taky potřeboval, páč od toho tepla a námahy mi klimbá hlava, samozřejmě hlavně z nevyspání, burčáku a piva, Jana si dělá srandu, ale přežil jsem, jsou tam někteří kačeři, ale po 18 hod. již jedeme k vlaku a sedáme do kupé s dalšími kačery a já opět podřimuju. Po pohodové cestě to mám kousek domů za vlahého letního večera a já pak usínám dřív, než bys řekl švec.
Ujeto všichní kolem 75-80 km,  bez újmy na těle i duši. Kouleči zrobili nový světový rekord v čase 3h 55min, což je přes 16km/h  a nechtěl bych je stíhat na kole. Byl to opět jeden z nejvydařenějších výletů letošní sezóny.
Zúčastnili se Zdenula se Zdenálem, pak Jiřka, Hanka, Miloš a já. Aby toho nebylo málo, na neděli jsme s Milošem přichystali akci, o které jistě bude ještě řeč.
A poslední zprávy z boje: Zdenula se Zdenálem pomáhali koulečům, kteří lehkovážně zanedbali servis, a pomohli jim tak zdárně a v poměrně dobrém čase dokoulet. Zdenál prý usilovně pumpoval a tak si dnešní porci piva právem zasložil. Miloš dokonce navrhl udělit Zdenálovi Řitířský řád :)).
Zbývá tedy jen poděkovat všem za účast a společnost, což právě činím a snad jsme nekouleli naposled, že. Tož, tak!
Pavel
Foto u  Miloše.

(Hana, 2. 10. 2011 21:22)

Abych nebyla pozadu ve výčtu km, já měla najeto celkově 87 km. Překonala jsem brzké ranní vstávání, za tmy dojezd k vlaku. Ale výlet stál za to. Azuro, panoramata Jižní Moravy, burčák, jídlo a Pavlikův výborný šípkový nektar a nasbírané jablíčka :-),něco málo pro mě i o "geocachingu"....akorát ti chlapi se při startu nějak rychle rozutekli. Černý puntík Zdenálovi se Zdenkou, kteří nasadili temto s prvníma "koulečema" a nám chyběli. Díky všem za hezkou sobotu :-).

(Anička, 2. 10. 2011 21:22)
tak to já na vás vzpomínala z lenošení, dokonce jsem se vyburcovala i k napsání SMS, ale odezva žádná, tož jsem nebyla ani v obraze jak se to vyvíjí. Já se z odpočinku vrátila dnes večer a vidím, že jste to všichni ve zdraví přežili. Počasíčko bylo opravdu skvělé, sluníčko svítilo o sto šest .... tak sportu zdar
Re: .....Tak tedy první vlaštovka:))
(Jiřka, 2. 10. 2011 10:49)
6. ročník se vydařil, počasíčko přímo na objednávku, burčáček vynikající, obídek v Blučině na jedničku, až na to zničené a bolavé tělo:)). Každým ročníkem je to jaksi horší, čím to asi je? Nejspíš tím starým kolem, nejvyšší čas ho vyměnit. Nejlépe s elektromotorkem:)). Pan docent s partnerkou nám opět ujeli, ale pomáhali soutěžícím, tak to je omlouvá:)). Nevím jak ostatní, já najela celkem 76 km.

• 2.10. Uzamčení soutoku mimo plán, ale zase bylo hezky

Jak bylo řečeno, ukuli jsme včera ve vlaku další akci na dnešní prosluněnou neděli. Nejdříve chtěl Miloš do Mikulova, já na soutok, po konzultaci s Ivanou padlo rozhodnutí na mou stranu a tak v pravé poledne za zvonění zvonů sedím u Poštorenského kostela. Již přijíždí Ivana s dětmi, čekáme na Miloše, který dospává a padají nám na hlavy kaštany. Jako vždy ten, co to má nejblíž, přichází poslední, pak sedáme na kola a jedeme pod Fr. rybník zadní cestou na Pohansko, zámeček ale necháváme na cestu zpět a zastavujeme u Lán, kde ukazuji děckám kešku. Nadchlo je to a hned se zapisují :)) Pak jedeme podél Signálky dál, Ivana je dnes ale nějak sdílná a jako obvykle - ženská, když začne mluvit, tak zapomíná šlapat, ale furt lepší než Anička, která se i zastaví :)); děcka pořád ujíždí a my je pořád hledáme :)). Přijíždíme již k soutoku, také hafo lidí se tam hrne, cesta dnes parádní, v lese vytvořena náhradní a na cípu se společně fotíme a krátce kocháme. Pak hledáme poklad na soutoku, bod patří mně, cesta zpět pak jde naší oblíbenou spojkou přes Cahnovský prales, občas se zastavujeme a zanedlouho jsme opět u Lán, pak Pohansko, kde u bunkru lovíme a taky lovíme další dva nové poklady. První objevila Lucka, pak u dalšího stromu jsme marně prohledávali všichni, už se zdálo, že zde přenocujeme, nakonec jsem slavil úspěch já. Pak zasloužená odměna u Ludvy, dvojitá kofola nebo pivo, to už je skoro pět hodin a Ivana je pořád klidná, jakoby ji čekal za rohem vrtulník. Pak vyrážíme a doprovázíme ji valtickým lesem, předtím ještě zkouším tvrdost patníku a své hlavy, obojí vydrželo a jde se dál, to už se zmráká a kdybych měl baterku, určitě bych jel po Hlohovec. Takhle ale prchám a jsem rád, že ještě za šera dojíždím domů. Miloš prchl o kapánek dřív dojíst to nedělní kuře, od kterého jsme ho v poledne vyrušili :)) Dal jsem tedy 65 km, Miloš dnes o něco míň, Ivana s dětmi dobrou stovku.
Paráda, soutok jsme si soukromě uzamkli a tak může klidně již zítra sněžit, dnes to šlo ale nalehko a v sandálech, příjemný teplý sluneční den, jakoby ani nebyl říjen. Díky všem za společnost, děcka poctivě šlapaly, i když prý Lucka brblala a moc se jí nechtělo natruc tomu, že má měsíc zaracha. Jirka zas každých pět minut volal své kočce do Ostravy, Ivana se zlobí, začátek měsíce a už probendil celé kapesné, ale což, když ji miluješ, není co řešit, jak praví reklamní slogan. Nicméně, dnes jsem získal do klubu dva nadějné kačery a pokud vyjde ta Pálava, tak se Ivana s děckama také připojí a to se cení. Tož, tak! Pavel
Foto  Miloš

Komentáře
Děkuji medvědům za podnětné komentáře :))

• 9.10. Pohodová oslava na SK  v rámci rodiny,  taky neměla chybu
• 14.10. Okolím Blavy služebně, dokončeno soukromě

• 15.10. S MCT na Prýglu, opět pěšky, ale hezky

Pohodový prosluněný Prýgl
Avisované zakončení cyklistické sezóny bylo plné protikladů. Tak například: Cyklistická sezóna se uzavírala pěšky:-)). Obloha opět jako na objednávku vymetená, sluníčko - ale trochu chladno, o čemž svědčilo asi 90% přítomných výletníků, kteří již použili teplé bundy, kozačky, čepice... Pouze Pavel příjíždí ve svém žlutém sršáňovi s břeclavským jádrem a vylézá jako " protest song " v tričku bez rukávů, kraťounkých kraťáskách a sandálechB-). Janula, která vždy zápasí s časem - byla tentokráte na místě srazu první! A tak by se dalo pokračovat....
Po proběhnuvším přípitku na zahřátí a seznámení se s Jirkou, který dorazil až ze Zlína, se s velkou slávou vyrazilo před jedenáctou směr hrad Veveří, tentokráte posíleni i mikulovským jádrem. To zachránilo věkový průměr účastníků, neboť Ivča a Jolana vzaly sebou svoji omladinu, která se nechala zlákat zřejmě na lov kešek:-)). Vzali jsme to po straně pravé, více přírodní a prosluněné. Cyklistů bylo jako šafránu, ovšem o to více nervních, neboť naše 13-cti členná výprava zabírala celou šířku chodníku, sem-tam nějaký běžec. Cestou se hlavně klábosilo, hledali se kešky, kochalo přírodou, fotilo. Kolem půl druhé jsme doťapali na hrad, Anička statečně za pomoci svých turistických holí také, já za pomoci holí přírodních, které cestou svojí mačetou vyrobil Miloš no a Iva zase se svým puchýřem, že:-)).
Na hradě jsme jako obvykle poseděli, občerstvili se, prošmejdili neprobádané, udělali společné fotto. Jelikož některé z nás na sebe upozornila chorá záda, koleno, či slíbená návštěva servisu, začali jsme koketovat s myšlenkou vrátit se zpět do přístaviště autobusem. Jirka zjistil, že autobus jede co nevidět, tak jsme odvelili odchod směr zastávka pod hradem:-). Nakonec jsem jela já, Zdenula, Anička a Janula. Ostatní prý hrdinně dojdou pěšky.
V přístavišti jsme byly nato tata, Zdenulka prchla na šalinku, Janula vyrazila s autíčkem do servisu a my s Aničkou jsme si dali odpočinkový závěr dne u kafíčka a čekaly na zbytek výpravy.
První se objevil Pavel, ovšem ostatní nikde. Jediný dorazil totiž opravdu pěšky a zbytek to nakonec taky vzdal a dojel parníkem:-)).
Jirka potřeboval dovézt co nejdříve na autobus, aby nemusel čekat na pozdní spoj, tak jsem se rychle rozloučila a vyrazili jsme směr Zvonařka.
Den se nám tedy vydařil, důstojně jsme zakončili sezónu ( i když Pavel bude zřejmě jezdit i s rampouchama na kole).
Zůčastnili se: Pavel, Janula, Zdenula, Jiřka, Mirek, Anička, Miloš, Iva + Jirka+ Lucka, Jolana + Tom, Jirka(ZL). 
Fotto od dvorního fotografa již k nahlédnutí.
Jiřka

Prýgl
(Anička, 16. 10. 2011 23:28)
Musím doplnit , že břeclavské jádro mělo tentokrát jinou "brzdu" než jsem byla já a to si ještě vymýšlel při nákupu takové koláčky, které ani na kase neměli v seznamu . Tak jsme museli čekat až paní pokladní někde zjistít co to vlastně má když to vyměnit nechtěl.
Já jsem tak rychle nakoupila, že rychleji už to ani neumím..... Jinak jsem byla spokojená šlapalo mi to včera daleko líp než dnes, počasí bylo skvělé, tolik sluníčka snad ani v předpovědi nebylo. Zábava byla fantastická samozřejmě jako vždy. Dík všem
Re: Prýgl
(Miloš, 16. 10. 2011 18:59)
Další super akce, skvela společnost i počasí. Pěšmo mi to nevadilo, bylo vic časů na kochaní, povídaní i focení. Akorat. bychom tu prehradu mohli někdy obejit/objet, uplně celou, bez zkracování :-)
Re: Re: Prýgl
(Jiřka, 16. 10. 2011 19:51)
Asi jsi chyběl, Milošku. Tu jsme už několikrát objeli celou. Ale to bylo již dříve:)). Počkej, budou doby, kdy dorazíme na Rakovec do hospody a tím bude Prigl uzamčen:)).

supr výlet
(Zdenula, 16. 10. 2011 12:26)
souhlasím, opět velmi zdařilá akce, dobrá nálada i sluni přálo, děkuji za ni za sebe, omlouvám se za úprk (poslední dobou jaksi prchám furtum furt :D), páč nechtěla jsem "dopovat" doma před akcí a to jsem zaváhala a tak jsem, přiznávám se bez mučení, se už viděla doma a namazala se dodatečně ;D samo sebou zevně žéééé :).......fotky moc pěkné!!!!! díky za ně

• 16.10. K slunnému Janohradu.

Po slunném Prýglu jsme se domluvili i na dnešek, páč počasí bylo stejně nádherné, leč již krapět chladněji. Udělali jsme tedy krátký okruh, u Janohradu trochu splkli a hurá domů. Večer už docela kosa na ruce. P+A, 22 km

• 23.10. Zachmuřená neděle.

Zachmureným chladným lesem jsme opět dorazili na Janohrad, a stejnou cestou i zpět. Bylo už pořádně zima a i já jsem se musel už trochu oblíct :)) Pak jsem vrátil Aničku a ještě se projel lesem, abych se konečně zahřál a již s blikačkami dorazil domů. 43 km. 

listopad

• 6.11.  Ve Vaňkovce. To jsem byl takhle s Marťou utrácet penízky za dárky...  Na mé možnosti jsem se prohnul víc než dost. Nuž jednou za rok se to musí vydržet, ale vánoce budou chudé...

• 12.11. Degustace domácích výpěstků se sice nekonala, ale...

Degustace domácích výrobků
Tož, plánovaná degustace domácích lektvarů vyhlášena gurmánskou sekcí MCT se z různých důvodů nekonala. Jednak Jiřka přišla o své milované autíčko a tak neměla jak dopravit ty tuny zavařenin, kterými chtěla oslnit a získat slávu. Druhak byl hekticky naplánován termín a v pozdních večerních hodinách by se to stejně nestihlo. 
Sešli jsme se alespoň v malém počtu, podle možností ochutnali Aniččin bezkonkurenční šípkový likér, pak ořechovku či višňovku... (doplňuji ještě o speciálně k této příležitosti vymyšlený pečený čaj), a v bunkru jsme ještě koštli z mé ořechovky, na kterou jsem právem pyšný, pak ostružinovku a griotku, které připravuji dle svých objevů pokud možno v co nejhustší konzistenci, páč ty řídké mi připadají tak nějak odfláklé. K tomu i Jiřčinu meruňkovici, která je opravdu z meruněk a letos obzvláště řetízkuje )).
Tož,  jídla mám předvařeno na týden, ale já to určitě urychlím :)). Dnes doslova platilo, že kdo zaváhá, ten nežere a to ke své škodě, páč se akce, kvůli vyčerpání vzorků, letos už nebude opakovat. I když... prý se již čistí a stáčí šípkové víno? :))
Vzorky se tedy kvůli nedostatku komisařů nehodnotily, škoda, mohl jsem to vyhrát  . Speciálně jsem se těšil kromě individuálních marmelád a kompotů, zejména na souboj ořechovek, griotek a šípkové marmelády s hlavním "konkurentem" Aničkou. Nuže, příště. Ale jedno velké pozitivum to přecijen mělo: konečně jsme dospěli do stadia praktické spolupráce, dovedností, objevujeme nové recepty a vyměňujeme si zkušenosti. Není pochyb, že příští rok nezaváháme zejména s ořechama a rozšíříme své obzory šípkama. Do té doby je bohužel ještě daleko, zato máte šanci všichni. Tož, tak!
Pavel

• 13.11. Na oslavu narozenin do Mikulova.

Tak mé dítko završilo 15 let svého života... Už to není ta malá holčička, co po mně lezla a chtěla pohádky. Co naplat, teď je to již dospívající slečna se všema těma ženskýma roupama, že...

prosinec

• 6.12. Tradiční Mikulášské kafe s MCT v Air restaurant na Zelňáku.

Rozebraly se opět nové drby, některé další akce a novinky. Přišli Zdenula, Jiřka, Hanka, Jarka, Anička i Mirek i já. Další akce budou taky v Brně, zejména bowling, možná i nějaké posezení na Silvestra, ale už bez mé účasti.

• 17.- 18. 12. Dvojí návštěva u Aničky 

Nechyběl ani karban, při kterém šla karta mně a tak to byla příjemná satisfakce na závěr roku.

• 17. 12. Bowling v Žabinách

I když ještě těsně před akcí vypadalo, že " nic nebude " nakonec vše dobře dopadlo. Hlavní organizátorka Zdenula nám totiž opět zápasila s bacilem mrňousem a tentokráte prohrála a neboť jsou se Zdenálem jako labutí pár a jeden bez druhého nikam, odpadl i on.  Někteří zase úplně zapomněli, že něco je a musela se jim osvěžit paměť - viď Jarko? A naopak mile překvapili Lidka s Lubošem, kteří dorazili  i když nějakým šumem vznikla domněnka, že se nezúčastní.
Nakonec jsme tedy hráli dvě družstva, jedno brněnské  - Jiřka, Jarka, Mirek a Luboš a družstvo nebrněnské - Miloš, Saša, Anička a Lidka. První hody byly takové nesmělé, řekla bych seznamovací - s dráhou, rigólem, či samotnou koulí. Po zkušenostech s Probe, byly dráhy až moc luxusní. Pak se hra rozjela, všichni se snažili a Jaruška to teda válela! A navíc nám donesla vzorky cukroví, které opravdu přišlo k chuti. Ovšem kdo zaváhal, než...., protože šikovná servírka nám ho vysypala na zem. Asi záviděla....Naše družstvo brněnské posílil značně Luboš, který teda má páru, to se musí uznat. Ale věrná jeho družka Lidka, i když postavy drobné, také koulela o sto šest a podpořila družstvo nebrňáků. Celkově je možno říci, že se opravdu snažili všichni podpořit svoje družstvo, celá hra probíhala sice v méně soutěživé atmosféře, než když bývá přítomen samotný šéf MCT Pája, který tentokráte stávkoval a raději laškoval se svými deprézemi, ale v příjemné náladě, povídalo se, pilo a fotilo. Když vypršel čas, Anička zdokumentovala  body - já jsem akorát postřehla, že na družstva to vyhráli brňáci - a přesunuli jsme se jestě na hoďku poklábosit ke stolu mimo dráhy. Bylo totiž škoda vrátit se do toho předvánočního shonu.
Něco po čtvrté jsme se rozloučili s přáním hezkých a spokojených svátků do svých domovů. Byla to taková příjemná tečka za setkáními v tomto roce. Co bude v roce příštím? Nechme se překvapit.

Jiřka
Dostavili se: Jiřka, Jarka, Mirek, Luboš, Lidka, Miloš, Anička, Saša
Fotky u Miloše
Výsledky:
Brňáci - Jiřka 76, Jarka 84, Mirek 79, Luboš 106; summa 345
Břeclaváci - Anička 88, Miloš 74, Saša 92, Lidka 87; summa 341

• 24. 12. Vánoční svátky jsem oslavil v bunkru sám.

Nakonec to nebylo zas tak deprimující, nežli by se mohlo zdát. Přípravu na důchodcovské roky tedy mám. Nakonec jsme se domluvili předem na půlnoční mši. Na půlnoční mši jsme vyrazili s Aničkou do poštorenského kostela. Miloš se po domácí poradě nezúčastnil. Po mši jsme ještě dali ospalého panáka u Aničky a pak jsem vlahou nocí šlapal pěšky domů; naštěstí letošní zima je teplá a ani dnes nemrzlo.

• 31.12. Silvestr na SK