Jdi na obsah Jdi na menu
 


Leden:

  • 1.1. Nový rok (+J)
  • 20.1. Ples města Znojma s MCT

Znojemské křepčení

Tož, první letošní ples, pro někoho prý i životní, jsme pojali jako předtrénink na ples příští. Čas ukáže, jestli tomu tak doopravdu bylo. Někteří naši odvážlivci, dobrovolně přinuceni k účasti, toho totiž moc nenakřepčili. Ale to je už věc dosti relativní. Předpokládám, že se každý bavil dle svých možností dobře. Takže za necelé dva měsíce budeme stát na startu se zahojenými kotníky a v plné kondičce. Alespoň my, co jsme protančili střevíce, určitě. 

Program plesu byl opět nabit překvapeními, či už předtančením Lukáše Pavláska se sympatickou Luckou Hunčárovou, perfektní hudbou skupiny Onkels nebo pěveckými hosty z muzikálu Děti ráje; určitě zajímavou uměleckou vložkou UV show s tématem Cesta okolo světa, až po... řekněme neobvykle pojatým losováním tomboly.

Tak či onak, doufejme, že jsme důstojně zahájili plesovou sezónu a těšíme se na přátele v Brně, a možná i na nějakého toho kance :)).

Dnes na startu stáli: Anička, Jiřka, Dáša, Vašek, Pavel a Martin. Dámám to, jako vždy, neobyčejně slušelo :)).Všichni jsme téměř bez poklimbávání vydrželi až do samotného konce. Tož, tak!

Pavel

Únor:

  • 4.2. ZNK I  33 km.

Zimní kolečko Šatov- Dyjákovičky- Vrbovec- Načeratice.  Poměrně teplo a slunečno, jakoby už začlo jaro.

  • 9.2. Bowling ve Znojmě, s kolegy z práce
  • 10.2. Valentýnské kafe Brno, Tradice MCT , tentokrát s kuželkama v Tuřanech.

Valentýnské posezení

Tak tentokráte to nebylo ani kafíčko, ani bowling, ale kuželkysmiley. Sešlo se nás 10 ve FAKO clubu v Tuřanech. Chválím, že to všichni našli a dostavili se včas!  Po delší době se konečně dostavila i Verča s Jirkou. Stůl byl pro nás už nachystaný, zahájili jsme tedy teplým nápojem, neboť moc zatopeno neměli. Vzhledem k jarním prázdninám asi velkou návštěvnost neočekávali. Ale po chvíli jsme se už přesunuli k drahám a tu nastali zmatky, že. Posílala jsem sice pravidla k nastudování, ale asi si je nikdo nenastudovalno. Tak si každý udělal pár zkušebních hodů, obsluha nastavila počítadlo a klání mohlo začít. Zapojili se i nerozhodní, co hned po příchodu křičeli, že hrát nebudou. Zpočátku si každý hledal svůj styl, někomu chyběli díry na prsty, někomu se zdála koule těžká, někdo to válel od jednoho rigolu k druhému a závěr vytáhl, každopádně jsme zažili spousty srandysmiley. A ty dvě hodiny utekly jako voda. Dosti znaveni jsme se přesunuli ke stolu k vyhlašování výsledků. Absolutním vítězem se nakonec stal Jirka, který hrát původně nechtělsmiley. Druhý skončil Mireček a o pěkné třetí místo se podělili Pavlík s Aničkou. No a ti ostatní vlastně vyhráli také, protože důležité je zúčastnit se, že..Následně jsme si objednali papáníčko a než ho donesli, rozdali si drobnosti k Valentýnovi. Jídlo bylo vynikající!  To byla taková pěkná tečka za vším.

Kolem šesté zazvonil zvonec a setkání byl konec.

Za mě to bylo bezva odpoledneyes

Jiřka

Zúčastnili se: Pavel, Jiřka, Anička, Zdenula, Mirek, Dáša, Verča, Jirka, Lidka, Luboš

  • 18.2. ZNK II,

test zimních plášťů na sněhu a ledě, 14 km letiště- Dobšice. Do konce měsíce kruté mrazy, sníh a led spolu s pokazeným kotlem. Přežil jsem.

  • 20.2. Laďa R. rozloučka párty

Březen:

  • 10. 3. ZNK III Šatov- Chvalovice- pod Lampelberk- zkratka do Slupu…ZN přes Dobšice(48)
  • 11. 3. ZNK IV. Velký Karlov (70).

Náznak jarního teplého a slunečného počasí, sníh slezl, ale i fouká dost čerstvo. Bylo potřeba rozhýbat nohy před plesem, povedlo se

  • 16.3. Ples MZLU, s účastí MCT.  Opět zdařilý luxusní ples s VIP společností

Zase jsme se po roce sešli na dřevařském plese. Sice v menším počtu, než bylo zamýšleno, neb nám ochořela Lidka a náhradníky se na poslední chvíli sehnat nepodařilo. Choroba je potvůrka, člověk míní, že to dobře dopadne, ale bacil se někdy prostě přelstít nenechá, a nepomohly ani 3-dňové antibiotika, a to si chudák Lidka pořídila nové plesové šatičky, velká škoda, no snad je Lidka provětrá s Lubošem na nějakém jiném plese nebo za rok s námi .J.

Pánové, musím také napsat, že vám to velmi slušelo v oblecích, bylo na vás radost pohledět. Dámy, aniž by se domluvily, promodřily ples, modrá je prostě dobrá J. Anička sice měla černé šatky, ale jakoby nechtěla trhat partu, ramena jí zdobil krásný třpytivý modrý šál.

Ale vrhneme se na začátek plesu, který byl zahájen jako vždy trubači, velkou Hubertovou družinou s krásnou Dianou, psy a dokonce i sokoly a poté proslovem pana děkana. Poté už se rozproudil ples. Opět nám hrály dvě hudby, v prvním patře dechovka a v přízemí hudba s modernějšími hudebními kousky. Výzdoba stolů byla nádherná a opět na stolech voněly výborné koláčky, jen škoda, že jsme zaváhali a nesnědli je hned, protože nám je nějaký dobrák k půlnoci vzal. Tombola byla bohatá, nějaké zvířectvo a další krásné a bohaté dary sponzorů plesu. Největší výhru měli tentokrát Anička s Vaškem, vyhrály troje puzzle, ty se budou skládat jedna radost.

Osobně se přiznám, že když jsem ke svým plesůvkám obula botečky na podpatku, bolavé koleno mě začalo tak bolet, že jsem nemohla dokulhat na ples, ale povolený i nepovolený doping :D, mi pomohl na parketu trochu zapomenout a řádila jsem dle možností, neptejte se, ale jaká byla noc, jen napíšu, že ráno bylo líp J. Tímto se přiznávám, že jsem opět tancem prohýřila ples, ale i vy ostatní jste se nenechali zahanbit, a tak jsme plesali a plesali J.

Myslím a snad budete souhlasit, že se nám ples vydařil a že tuto akci můžeme považovat za velmi zdařilou. Děkuji předem za opravy, doplnění či další poznatky z plesu.

Účastnili se: Jiřinka, Pája, Anička, Vašek, Dáša, Mirek, Zdeněk a Zdena.

Je nám líto, že se nezúčastnili: Lidka a Luboš, tak určitě příště.

Zdena

  • 23.3. Bowling z práce
  • 25.3. ZNK V., První jarní vyjížďka ZN (10)
  • 30.3. Velikonoce na SK 

Duben:

  • 2.4. ZNK VI, Velikonoční (21)
  • 7.4.  Otvírání hory

Vrbovec-Spolek Hroznové kozy. Pěkná akce s procházkou mezi vinohrady a koštem vínka. P+J

  • 14.4. DZ Mikulov-Pálava opět klentnické krásy a opět pouze s J.
  • 20.4. ZNK VII, Kravák 10km
  • 22.4. Lednice lázně

pěkný zkrácený víkend v lázních, procházky parkem i na medvědí česnek. S J, pak i bazén a bowling s MCT

  • 28.4.ZNK VIII (48)
  • 29.4. ZNK IX (49)
  • 30.4. ZNK X (23) Jarní série

Květen:

  • 1.5. Prvomájová vyjížďka Brno  Bobrava s MCT(100)

Prvomájová, Brno

Tož,

prvomájová vyjížďka v Brně se díky přítomnosti Zdenálovic rodiny nečekaně rozrostla na velkou akci a tak si zaslouží krátký článeček do kroniky. To aby se to dobře pamatovalo, byť někteří členové si to budou pamatovat dlouho i bez toho.

Sešli jsme se tedy operativně na Waypointu "62MOLY" (...což je můj tajný GPX kód pro trasu do Brna a znamená Most u Olympie, známý též jako Soutok S.&S., že...), ovšem měl jsem ušetřen nějaký čas a tak jsem se vypravil vstříc Jiřce. Než jsme se ale domluvili, která řeka je která, byla už na místě a tak jsem zakrátko obrátil také zpět. Příjezd Zdenálovců byl ohlášen na půl jedenáctou, což jsme využili povídáním a taky jsem posvačil. Pak jsme vyrazili rovnou za nosem, což tedy nebyla dobrá volba a museli jsme se krapět vracet. V Modřicích jsme už najeli na kýženou Bobravskou naučnou, kteréžto značení se ztrácelo a znovu objevovalo, aby zas někde zmizelo, a tak není divu, že jsme se najednou objevili kdesik na soukromé zahradě v Želešicích a nebyli jsme takhle bloudící jediní. Nakonec jsme vycouvali a popojeli ještě ke kamenolomu, kde jsme vyhlásili pro tentokrát konec a jali se hledat nějakou občerstvovnu. 

Nakonec jsme dojedli své zásoby, páč všechno bylo zavřené , krom vietnamských potravin, ale zaplaťpánbů za ně. Zde tedy tržní kapitalismus fuguje ve smyslu "trhni si". A to nám naši eurohujeři chtějí pozavírat ještě všechny obchody o svátcích. Ale k věci. Kolečko jsme dokončili zkratkou "kolem hnoje a přes průmyslový park", pak Zdenula s Katkou již vyhlásily všeobecný úprk, který, jak jsme se později dověděli, se jim málem nepovedl. Inu, letos to vůbec nějak padá a my ostatní doufejme, že už to máme vybráno. Nakonec jsme se důstojně rozloučili i my poblíž Ronda, kde jsem již zamířil na vlak.

Poděkování patří všem zúčastněným, tedy Zdenule, Zdeně ml., Katce, Zdenálovi, Jiřce a já sám sobě děkovat nemusím :)). Bylo ideální počasí, hmyz neobtěžoval. Jedna menší kolize (viz zmínka výše), jinak už jen samá pozitiva. Jo, nakonec jsme kvetoucí jabloň nenašli, ale byl tam hezky rozkvetlý vzrostlý kaštan :)). 

Najelo se obecně kolem 45 km, mně to dalo skoro stovku. Bobravská stezka (oficiálně Cyklotrasa Bobrava), má celkem asi 45 km (ovšem ne celá vede podél řeky Bobravy; samotná řeka má cca 35 km); naše kolečko vyšlo na cca 25 km, máme tedy prostor a inspiraci do budoucna. Ovšem není kam spěchat, nejdřív třeba dobře nastudovat mapu, pak nabrat dobrou kondičku.. takže kdoví jestli. Trasa je terénní, ale celkem hezká. Dnes plná kvetoucích konvalinek i veškerého lesního a lučního kvítí. Tož, tak!

Pavel

  • 5.-6. 5. Břeclavskem na kole+ čarodky u Verči sMCT(125+75)

Soutok M.& D. s odloženými čarodkami

Tož,břeclavské jádro se konečně probouzí a to je dobré znamení. Na odložené čarodky s výjezdem nás pozvala Verča s Jiříkem. Termín měli všichni volný, počasí bylo ideální a tak nezbývalo, než se domluvit, sejít a vyrazit.

Tentokrát se všichni dostavili na výchozí pozici včas, což je nevídaná událost. První mezistanice byla u Aničky, kde jsme my přespolní měli základnu. V půl desáté jsme vyrazili směr Pohansko, kde už stepovali lanžhotští sršni. Zakrátko jsme vyrazili směr Soutok, po slunečné straně. Cesta ubíhala v pohodě. Na Soutoku prozatím bylo prázdno, ale postupně se to začlo plnit. Po nezbytném kochání, focení a odpočinku jsme obrátili zpět, pro změnu kolem Polínského vrchu, Doubravskou alejí k hájence na prasátka. Letos byly asi tři. Stoletý jezevčík už ani neštěkal, ani se neukázal hned, ale po chvíli doběhl pro pohlazení. Usalašili jsme se pak nedaleko na odpočívce a docela dlouho jsme odpočívali, aj jsem si krapět zdříml. Jezevčík přiběhl ještě jednou označkovat si svůj revír. Pak jsme vyrazili dál, Verča s Jiřím se odpojili domů, my jsme pak zakotvili na lehký oběd U Ludvy. Pak už jen návrat k Aničce, kde jsme do večera spočli. Teplé počasí, dlouhé kilometry a svěží vítr nás docela unavili.

Večer jsme dorazili k Verči, kde už se opékalo a grilovalo, taky byla nachystaná hranice s čarodějnicí. Tentokrát byla laděná do izraelského vojenského stylu, možno s náznakem džihádistky. Taky se dočkala svého osudu... Grilování u hokeje nemělo chybu, trochu bylo již zima a přišlo vhod veškeré teplé oblečení. Dámy si doufám dobře poklábosily, já jsem to pozoroval přes zavřená víčka. Pak jsme se pobrali na kutě.

Na druhý den již bylo naplánováno loučení a odjezd domů. Po definitivním rozloučení se všemi jsem se nejdřív vypravil na medvědí česnek a pak v pěkném počasí za poměrně příznivého větru jsem dojel v pohodě domů.

Pro mne úžasný výlet, kochání a střetnutí s přáteli. Po cestě jsem taky viděl plno nových věcí. Čápi tentokrát jakoby ani nepřiletěli. Kolečko okolo soutoku dalo i s popojížděním cca 45 km, u mne celkem 200.

Zbývá ještě poděkovat Verči a Jiřímu za skvělé pohoštění, taky Aničce za přístřešek a pak tu byla ještě Jiřka, se kterou jsme se dlouho neviděli :)).Na co jsem zapomněl, to napište do komentáře. Tož, tak!

Pavel

  • 12.5. A60

Důstojná oslava kulatin naší skalňačky Aničky. Tož, když už se to nelepší, ať se to alespoň nehorší, co víc si přát, že..

  • 18.5. Muzejní noc ZN
  • 19.5. Otvírání LS (+Miloš; 175)

Habánské stezky

Tož,
tato tradiční veřejná akce slibovala opět jedinečný zážitek a to jsem si nemohl nechat ujít, i když to vypadalo ze strany MCT na akci jednoho muže. Ale už jsem si zvyk.

Na startu jsem byl již po deváté hodině a to mi nečekaně prozvonil Miloš, že jede taky. To bylo od něj velmi šlechetné, páč měl vydělávat peníze a namísto toho je došel utrácet :)) Tak jsme mohli po cestě dost pokecat a probrat pánské záležitosti, i když většinou jsme tvrdě šlapali. To, že nově vyznačená Habánská stezka je rozdrncaná už ze začátku, jsem věděl už před léty, a tudíž jsem se doposud bílovicko-vrbickým kopcům úspěšně vyhýbal. Navíc jsme se docela ztráceli, páč oficiální trasa občas odbočovala od té značené, či naopak. A plácali se v tom všichni. I některé kontrolní body byly utajeny.. Nebýt Miloše coby místního šerpy, bych se v těch vinohradech a záludných uličkách ztratil. 

Nakonec jsme, přes malou zkratku u Hradišťku, poctivě dokroužili až k Janohradu, kde se Miloš chystal poobědvat a pak se těšil na slosování cen, zatímco já jsem relaxoval u Kančí obory u romantických  jezírek se žábami, lekníny a hejny komárů. I medvědí česnek se ještě našel.

Habánská stezka vede již otevřenou krajinou, přes obce a mezi vinohrady; skýtá jedinečné zážitky jak ze samotné jízdy, tak s pěknými sakrálními stavbami, nespočtem vinných sklípků i jiných přírodních krás a výhledů. Navíc se zde vyskytuje mimořádně vysoké procento krásných vysportovaných děvčat a dam :)) A kdo chce vidět jediného letos hnízdícího čápa, musí holt taky na Háčko :) Ale už to nejsou rovinky a netrénovaného jedince příroda rychle odstaví.

Návrat domů byl velmi rychlý, páč mě hnal vítr do zad a předzvěst bouřky, která se nedostavila. Nicméně jsem byl již v koncích a tak jsem si řekl, že nasednu někde na vlak za předpokladu, že nebudu čekat víc jak půl hodiny. Takže jsem jel dál:)) Krátce po šesté jsem byl v Hrušovanech, vlak jel za 13 minut a tak bylo rozhodnuto :)) 

Počasí bylo zrána dosti chladné, pod mrakem s mírným větrem, dle mého ideální pro tuto trasu. Odpoledne už nám bylo horko, pak to zas vypadalo na déšť či bouřky. Za dnešek mám odšlapáno 175 km. Pro mne opět excelentní zážitek! Děkuji Milošovi za doprovod a společnost.

Tož, tak!

Pavel

  • 25.5. Noc kostelů 

večer nabitý akcemi. Znojemská  Kostelní noc byla opět úžasná.

  • 26.5.Prýgl s MCT (100).

A tak nás zase bylo pět.

Nejdříve všichni slibovali účast na každoročním kolečku kolem Prýglu a pak skutek utek. Nakonec přespolních bylo více než domácích.

Vystartovali jsme se zpožděním, protože Pavlík zase vyrazil po vlastní ose a trošku se mu rozhodil harmonogram. Ale ostatní trpělivě posečkali a kolem půl jedenácté jsme vyrazili klasicky z přístaviště podél vody i po silnici směr Veveří. (hrad). Ten byl dobyt před dvanáctou. Usadili jsme se ve stínu pod stromy a hodovali. Svoje zásoby, Maruška přispěla rebarborovou buchtou, v hradní vinárničce připravili výbornou ledovou kávu i ochutnávku pověstného růžového - hradní Rozárky. Po očku jsme pozorovali přípravu podivné, trochu extravagantní svatby, nepochopili jsme dlouho, kdo je ženich, kdo nevěsta a nebo jestli jenom nechystají herci nějaké představení. Maruška s Pepou si ještě prohlédli horní nádvoří s cimbuřím, my stálice ho už známe, že...Po jedné jsme vyrazili po druhém břehu zpět. Zpočátku byla cesta trošku náročnější, neboť zřejmě deště spláchly hlínu a trčelo poněkud více kamení. Ale pak už to bylo v pohodě. Až tedy na menší nehodu Pavlíka, který píchnul. Začal tedy lepit a my pokračovali až k restauraci Princezna, kde jsme na něho počkali. Ani jsme nestačili spořádat zmrzlinu a už byl tam. Tak si taky trochu spočnul a poté už následoval sjezd zpět do přístaviště. Tam jsme se rozloučili s Maruškou a Pepou, kteří ještě stíhali zahradnictví Brabec a nákup rostlinek a zbytek pokračoval po vlastní ose domů. Zdenál do Žabákova, Pavel na  Nádr a já do Julcu. Počasí nám dnes přálo, bylo sice horko, ale většina cesty byla ve stínu stromů, tak to šlo. Byla to hezky strávená sobota. Děkuji všem za účast.

Zúčastnili se: Jiřka, Zdenál, Pavel, Maruška, Pepa

Prýgl jsme důstojně otevřeli i přes menší účast mnohých původních členů. Krom nás a Zdenála to zachraňovali i Bartesovi. A bylo to hezké.

Jiřina

  • 27.5. ZNK XI

Plenkovice,Mlynská naučná s HAAS(cca40). Úžasný výlet zorganizovaný Zdenkem H., vše parádně připravené a zajištěné.​

  • 30.5. Gránice (16) Docela běžná vyjížďka krásným údolím

Červen:

  • 8.6. ZNK XII (max cca20). Jevišovické grilování s kamarády z práce.
  • 9.6.MK s MCT a ohňostrojem na Prýglu.

Jak již bylo řečeno v pozvánce, nastal čas na Moravský krassmiley. Sešli jsme se na točně v Obřanech opět v počtu 5 kousků - nepřejmenujeme se na tlupu " Bylo nás pět " ? Desátou krom mne stíhal ovšem zbytek tak, tak..Kníže z Klentnic se trochu zamotal cestou a někdo spinkal déle, že...Ale hnedle jsme vyrazili směr Bílovice, takže žádná prodleva nenastala. U Sokolovny chystali nějakou slávu, tak už to tam hučelo. Po nezbytné převlékací přestávce se jelo dál, směr Adamov, krmení oslíků a koziček U jedové chýše se také nevynechalo, menší stoupání do Blanska  se také zvládlo bez potíží i cesta na Skalní mlýn. Akorát se nám zdálo, že rok co rok nám nějak přibývá těch zatáček, za kterými už má být cílsmiley. Cesta byla většinou stínem stromů, ale přece jenom bylo dost horko, usoudili jsme tedy jednohlasně, že spočneme na dobrém jídle na Skaláku a dále nepojedeme, však to už vlastně všechno známe, že.  Jídlo bylo výborné, aspoň co se české klasiky týče, pivko snad taky. Odpočívalo se dobře, ale čekal nás ještě návrat domů. Cesta zpět jako vždy ubíhala rychle, frčí se z kopce, vítr vane. Ještě jsme udělali menší přestávku na zmrzku v Bílovicích a frčeli do Obřan. Žabiňáci dostali ještě chuť na klobásku, tak jsme se už rozloučili, páč Páju čekala ještě cesta na Prýgl na ohňostroje a přespání  v hloubi lesa. Ráno hlásil, že je živ a zdráv, takže vše dobře dopadlolaugh.

Byl to příjemně strávený den. Usoudili jsme akorát, že vzhledem k teplotám, asi posuneme termín na dříve, ať můžeme ještě v pohodě udělat to naše kolečko kolem jeskyní.

Jiřka.

Zúčastnili se: Zdenál, Zdenula, Katka, Pavel, Jiřka

Pokračování na MK a Prýglu jako tradičně s bivakem na Prýglu. V neděli pak do BV a odtud po ose domů.So+Ne = 278 km.

  • 16.6. Hudba na kole​

 Opět to nevyšlo jak jsem zamýšlel, ale nebylo to špatné. Dojel jsem vlakem do Valtic a odtud do BV vyložit Jiřku. V 9 přijel Miloš a jelo se do Valtic, zde bylo zahájení, které jsme úplně nestihli. Pak se jelo dál, k Vinařským závodům. kde jsme dali další hodinovou pauzu. Mezitím jsme s Milošem vyjeli na Rajstnu a po návratu jsme vyrazili dál. Ale že se některým moc nechtělo, byl očividné. ​Tak jsem navrhl, abychom to nebrali přes Úvaly, ale lesem kolem památek až do Sedlece. Tedy okolo Randevous, Hubertkaple a Tří Gracíí, abychom i něco viděli. Zde jsme dali vzorek vína, já jsem zůstal na skvělé muzice a ostatní hnali do Sedlece na jídlo, relax a hudbu.

Po skoro hodině jsem taky vyrazil, ale k Rybárně, kde jsem si dal dobrý oběd. Ostatní se pak vraceli zpět a jak mě viděli sedět za stolem, )což byla strategická chyba :)), tak také usedli a tak jsem čekal, až dokončí občerstvení u kafe, zmrzliny a piva. Mně bylo jasné, že je to konečná.
Tak jsme se už nějak doplížili do Lednice ke kolonádě, kde byl opravdu konec. My s Milošem jsme zajeli ještě k Jízdárně, kde zpíval sbor mladých slečen a byl to pěkný zážitek. Pak se jelo nejkratší cestou do Břeclavi; Janohrad se tak opět nestihl. 
Počasí teplé, ale ne horké. Dnes polooblačno. Bylo den po deštích. 
 Viděli jsme dvě nevěsty- na Rajstně a u Jízdárny. 
Víno jsme nevybrali nejlepší, ale dalo se. 
Zpět jsem jel po ose do Hrušovan; celkově pěkná projížďka a úžasné zážitky při hudbě. Celkem 104 km. Škoda, že  jsem opět nestihl rakouskou část, co jsem měl v plánu.

  • 22.6. K24. Neexistuje nedokáži, jen nechci! závod organizátory zrušen. Přijede Jiřka.
  • 23.6. Víno pěšky a na kole, Valtice. Ale nejspíš asi nic. Takže nic

Červenec:

  • 5.7.2018 Dovolená v JČ, aneb Záhada Bermudského trojúhelníku vyřešena!

Oblíbené heslo Jiřky je "Kdo je připraven, není ohrožen". My nebyli připraveni ani co se plánu týče, ani materiálově, ani.. no prostě jsme to řešili hekticky a chaoticky - tudíž není divu, že pak děly podivuhodné věci...

Letošní červencové svátky skýtaly 4 dni volna a tak jsme je využili ke krátké dovolené v Jižních Čechách.
Po peripetiích s ubytováním jsme nakonec již v únoru zvolili nám již znám penzion U černého čápa v Horní Lhotě. Bylo to pravda trochu dál od Třeboně, než jsme zamýšleli, ale volba byla nakonec výborná. V penzionu byla rodinná atmosféra a pan majitel se staral o nás jako o vlastní. I když mu nahodile přijíždějící hosté hřímali, že má otevřeno jen pro ubytované. Sám jsem se tomu divil. Nicméně se začly dít neuvěřitelné věci. Začlo to už doma, kdy Jiřka zapomněla klíč od nosičů a musel jsem vynaložit všechen můj um, abych je odemkl bez poškození. Po příchodu na místo pak suše konstatovala, že nechala doma mobil. My již víme, že hodně lidí to má jako pupeční šnůru a musí být online, bez toho nejdou ani na záchod, co kdyby náhodou...
já jsem měl zase radost, že nebude furt čučet do přístroje a bude se mi o to víc věnovat:)) Nu což, svůj mobil mám a foťák taky, takže pro mne žádný problém. A zde, hned jak jsem vstoupil do pokoje, rupla pode mnou postel. Propadl jsem se až na zem. Zavolali jsme personál a našli příčinu. Ale stát se to o půlnoci, byl by z toho pěkný trapas. Asi bych jim těžko vysvětloval, co jsme dělali..:))
Ale počasí nám přálo, trochu jsme pojedli z domácích zásob a ještě týž den jsme vyrazili na kolech podél Nežárky, jakože do Nežárky. Přijeli jsme do pěkného města a kochali se zámkem, obchůdky i památkami. Dokonce jsem zdokumentoval památnou tabuli cosik o 15 poledníku. No dobrá, Nežárka je docela hezké město, libovali jsme si.
Jen to muzeum Destinové bude asi někde bokem.
Večer jsme plánovali výlet autem do Hluboké. Ale nějak mi neštymovaly souřadnice z GPS a mapou. Označil jsem to za Bermudský trojúhelník, kdy my jsme na východ od Nežárky a (od naší ubykace) mi to ukazuje záporné souřadnice. Jiřka mě přesvědčovala, že asi je to správně. Svatá prostoto! Já, napůl topograf a odkojený geogachingem se přeci nemúžu mýlit! Ale byl jsem již unavený, něco jsme pojedli, postel byla opravená a tak jsem tento problém už neřešil.
Nicméně, jak jsme přijeli do Hluboké, tak se zas projevili ony negativní vlny. Jak tak vesele fotím a pózujeme, jsem si najednou všiml, že mi foťák hlásí
nepřítomnost karty. Kouknu dovnitř a zela po ní díra. Samozřejmě jsem ji nechal u Čápa v noťasi, jak jsme si večer prohlíželi fotky. Smíchy jsme málem pukli, neboť toto není již náhoda! Neztratil jsem ale duchapřítomnost, sešli jsme do města a v informacích měli na prodej mou kýženou kartičku. Ale bez redukce. Nakonec se slečně sželelo a za mírný bakšiš mi prodala svou vlastní redukci. Tak jsme šli na oběd do rybárny, a pak, když už jsme jednou za život tady, jsme opět prošli celý zámek i zahradu a pořádně to zdokumentovali.
Po cestě zpátky jsme autem vjeli do Nežárky, abychom se podívali na ten zámek s muzeem Emy Destinové, který jsme včera nenašli. Byl zamčený, a tak jsme se zde již nezdržovali. Po návratu k Čápovi jsem večer ještě vyrazil pro oplatky opět do té první Nežárky, koupil jsem je, ale tentokrát jsme zašel do informací, protože mě něco furt nesedělo.
Pán mi dal mapu města a bylo vše jasné. Z Nežárky se vyklubal Jindřichův Hradec, souřadnice najednou seděly jak mají, Země se tedy točí správným směrem, východ je tam, kde je východ a bylo vše jasné. Teď ještě, zda to mám říct Jiřce, a nebo mám zachovat dekórum ostříleného navigátora...
Na třetí den jsme vyrazili kolama do Třeboně. Teď už jsem měl i dobrou mapu a trasu jsem si dopředu naplánoval, teď už opravdu přes pravou Nežárku... takže se nic mimořádného nestalo. Dojeli jsme do Třeboně, pojedli borůvkový knedlík, na který jsem se rok těšil. Prošli také město a kousek kolem rybníku Svět. Pak jsme zvolili trochu jinou cestu, bylo to již náročné, slunko pražilo, komáři štípali, ale jeli jsme správně, i když jsme několikrát byli na pochybách, kde jsme. Jiřka mě málem zviklala, navrhovala různé zkratky,
ale tentokrát jsem se nedal a udělal jsem dobře. V polích se najednou objevil úsek, který nám byl povědomý z rána a to už jsme měli "domů" jen kousek. Dobrý gulášek od pana domácího jsem snědl na dva hlty a po pivečku se taky jen zaprášilo :))
Poslední den jsme po bohaté snídani sbalili věci, důstojně se rozloučili, naložili kola a jeli domů. Po cestě jsme ještě shlédli Novou Bystřici, Slavonice a Klášter. Na Dačice a Jemnici už jsme neměli chuť, tak zase příště. 
Byl to vydařený výlet, pro mne i v mnohém poučný.

  • 20.7. Šumavské hvozdy potřetí

Parádní dovolená na kole. Třetí dovolenou na Šumavě jsem si pečlivě naplánoval a vyčlenil si na ni deset dní a tentokrát bez doprovodu. Dámy prominou, ale toulání mám v krvi a tentokrát jsem chtěl šumavské hvozdy projet křížem- krážem od Železné Rudy až po Lipno, sólo a natěžko, se spaním v nouzových nocovištích v lůně přírody, zrovna kde mě noc přistihne. A takovou sparringpartnerku, bohužel, nemám. 

(Pá, 20.7.) Koncem července nastala ta správná konstelace hvězd a hned ještě v pátek po práci sedám na vlak a jedu do ĆB. Po infarktových situacích se zpožděním vlaků jsem se za tmy dopravil do rušného velkoměsta plným nebezpečných indivíduí. Je to horší jak v Brně. Naštěstí jsem měl nachystané souřadnice do kempů i do volné přírody a tak vyrážím někam na západní stranu, také tomu říkají Stromovka. Kempy v rekonstrukci, ale bylo to tady poněkud podezřelé, patrně plné pobudů. Tak jedu dál za město asi 7 km na variantu č.4 do hlubokého lesa. To už byla snad půlnoc, nacházím pěkné bezpečné místo a ani nerozbaluji ansámbl a lehám jen do spacáku. Je velmi teplá noc plná hvězd, a sucho, což ještě netuším, že naposled. V noci mě vzbudilo podupování, rozsvítil jsem a hned objevil srnce, který začal štěkat. To již znám dobře, tak tedy blikám, pokud nepřestane a on štěká, dokud nepřestanu blikat. Nakonec jsme se domluvili a zbylý úsek noci už byl v pohodě. 

(So, 21.7.) Brzo ráno se vracím do města, abych pokračoval dál v jízdě. Nasedám na vlak do Horažďovic, tam přesednu na Klatovy a odtud do Železné Rudy. Vlaky jely načas, jen cestou se začly plnit k prasknutí, vodáci a vodačky i s vesly, děckama a hafo cyklistů. Postupně zas někde všichni povystupovali a do Alžbětína jsem dojel v poledne skoro sám. To se objevily první kapky, na nic jsem nečekal a vyjel do německé Eisenstein, pak dál na jih, až jsem vyjel z mapy a nevěda, kde jsem, jsem se potupně vracel zpět. Nakonec jsem přecijen našel kýžený německý rozcestník Deffernik, tam se zeptal jak dál a už jsem šlapal na Scheureck -Gsenget do Prášil kolem Falkensteina, tedy už šlapal doopravdy. To už lilo, měl jsem pláštěnku, ale mokro v sandálech. Tlačil jsem kolo do vrchu, deset metrů, výdech, napít se a zas dál. Tak pořád dvě hodiny. Už bylo i šero, ale spát jsem zde nechtěl. Bylo zde až podezřele liduprázdno. Nakonec jsem zdolal kopec, sjel dolů a přejel hranice pod Gsenget. Pořád mírně pršelo, to už jsem byl skoro durch mokrý zevnitř, propocen. Od hranice to je dalších 5 km do Prášil do kopce, v Prášilech jsem kvůli tmě minul kemp a držel se poslední mety, nouzák Hůrka u Prášil, tedy ještě dalších 5 km, z toho půlku tlačit do strmého kopce černým lesem.. o půl jedenácté přicházím na místo, byli tam už nějací nocležníci, stavím stan a jdu se umýt dolů do potoka... Dnes asi největší záhul, je půlnoc, chvíli spím, zatéká mi přes podlážku, mám ve stanu louži. Začíná to úžasně :).
 

(Ne, 22.7.) Ráno ještě všichni spí, jdu se projít, stejně prší a tak snad počkám, než přestane a trochu se mi vysuší věci. Vidím hafo hřibů, trhá mi to srdce, že je tam musím nechat.. jím borůvky, je hodně borůvek.. doplňuji vitamíny na cestu. Vracím se do tábora, stále prší a tak balím vše mokré a jedu odtud pryč. Pak přestává pršet a nastupuje pražící slunko, alespoň je mi teplo, vytlačuji se k jezeru Laka- nejvýš ležící jezero na české Šumavě, a asi i nejkrásnější místo. Průzračná modrá voda, pár kachen, pár turistů a nádherné ticho. Kochám se dlouho, pak zase dlouho bloudím lesem, páč jsem si vybral lyžarskou trasu, která je v létě neprůchodná, což zjišťuji skoro na jejím konci. Vracím se, bloudím ještě a pak vyjedu na asfaltku, ale dvakrát se vracím, páč již nevím, kde jsem. Baterie v GPS totálně zmlkly, teď musím bez navigace a rozmočená mapa mi moc nepomáhá. Příště si vemu kompas, ten nepotřebuje baterie.. jak by se hodil... Nakonec potkám lidi, ti mi řeknou, že jedu blbě, pak alespoň vím, kudy do Prášil. Tam něco pojím a jedu směr Modrava. Opět tlačím přes kopce, tentokrát šotolinový a opět nekonečný, skoro 8 km dlouhý. Pak konečně Poledník, tam začíná asfalt a sjíždím strmě dolů několik kilometrů pod Oblík, k Javoří pile, kolem Tmavého potoka a Roklanského potoka, až je mi zima. Ale tam už to dobře znám, Rybárna a Modrava na dosah. V táboře rozbaluji bivak a nechávám sušit, jsou tam i známí z předešlého tábora, je pozdní odpoledne, vše je v mžiku suché, mezitím dávám v Pivovaru borůvkové knedlíky a pivo a tankuji vodu. V noci zase sprchne...
 

(Po, 23.7.) ...ale ráno svítí slunko, nespěchám, koupu se v ledové vodě a čekám, až se vše vysuší. Mezitím zajdu do Modravy na polévku, ale je to bída, to co má být otevřeno je ještě zavřeno, nikde nic, ale nakonec přecijen, kulajda, i když mohla být i lepší. Vracím se do tábora, balím věci a jedu na Antýgl. Tady to znám z loňska, krásné rovinky, pak to beru přes kopec Hakešickou cestou, Pod Oblík a k Tříjezerní slati, nejkrásnější slatě, jsem zde již potřetí ale pořád je to úchvatné, pak krátkou strmou spojkou frčím k Rybárně, opět trotli s nepřivázanými čokly, už je tu přelidněno. V Modravě něco sním, kupuji náhradní baterie, začíná bouřit, ale jedu podél Modravského potoka k pramenu Vltavy, to již prší a tak se vracím do Modravy. Nakonec, mám kde přespat, ale záhy bouřka končí a praží slunko až je horko, jedu zpátky, zkratkami kolem Ptačí a Černohorské nádrže, zde již zase kape, blíží se bouřka, mám ještě dva kiláky a konečně z kopce již za deště přijíždím k Pramenu Vltavy pod přístřešek. Nastává hodinový slejvák. Pak to trochu přestane a mně čeká pár km do Bučiny. Je klid, prší celou noc, ale jsem celkem v suchu. 
 

(Út, 24.7.) Ráno jedu přes Bučinu na Knížecí pláně, zde chci dát teplou polévku, ale ještě neotvírají, jedu do Borové Lady, tam nikde nevaří a tak měním plány, jedu do Kvildy, kde jsem měl být až zítra; tam si dám dobrou porci polévky v pekárně, jedu na Jezerní slať - zde není nic k vidění, vyjíždím Horskou Kvildu a usazuji se v lese, nacházím plno borůvek a také lištičky, na mém již známém místě. To mi už nedá a sbírám je, rozkládám na pařezy a budu je dosušovat po zbytek cesty. Taky nakládám do octa, co si vezu už tři dny z domu. Relaxuji, spřádám další plány a rozhoduji se že zde budu ještě jeden den. K večeru sjíždím do Kvildy, dávám v pivovaru dobrou večeři s řízným pivem a jdu přespat do Bučiny. Tam jsem rychle, však kopce už od Poledníka ustoupily. Zde opravdu bučí krávy, jsou metr od tábora a taky tak smrdí :)) Jsou zde opět nějací známí, je zde vůbec plno, asi deset stanů, dáváme řeč, pak se jdu koupat na hraniční potok. Ještě si zapisuji události. V noci zase prší. 
 

(St,25.7.) Další den ráno už neprší, ale je mokro a zima, už ani nevím kolikátého je, sjíždím opět do Kvildy na teplou polévku, mají velké porce a chutné pečivo. Pak konečně sjíždím i z kopce do Borové Lady, tam jedu okolo Chalupské slati, pramene Volyňky, kde beru čistou vodu, a Nového světa, tam nenacházím to, co jsem hledal, přijíždím zpět do Borové, tam nevím, kde se dá slušně najíst, jedu tedy do Horní Vltavice do kempu. Dnes tedy pořád z kopce nebo po rovině, to se mi líbí. Ale je cítit, že už nejsem tak vysoko, slunce praží a je už velmi horko. V kempu postavím stan, jdu do dědiny, jediný obchod za chvíli zavírá, nemají nic, prodavačka mi prodává své tři rohlíky a v kempu si dám pivo. Jsem unaven, v kempu zůstanu dvě noci a pak se uvidí. Uvažuju, že pak večer sednu na cyklobus do ČB. V noci jako obvykle prší.
 

(Čt,26.7.) Další den hned jdu rychle do obchodu, kupuji skoro poslední kousky pečiva, ale salámy mají dobré a tak mám jídlo na dva dny, taky pár rajčat, paprik a broskví. Pak jedu pod Boubín a do Lenory, ale je už teplo a jsem rád, že nemusím tahat všechny bágly a jedu si nalehko. K večeru sbírám borůvky do láhve, pak spustí liják, sotva přiběhnu pod střechu občerstvení. Dám si pivečko a počkám, až přestane. Ve stanu je ale sucho, už jsem to vykoumal. V noci zase mírně skáplo, ale zítra nikam nespěchám, sbalím se až v poledne.
 

(Pá, 27.7.) Ráno lenoším a v poledne mám sbaleno. Měním plány, jedu do Stožce, tam chci přespat a hned ráno sednu na vlak do ČB. Jedu tedy již převážně z kopce, Lenora, Soumarský most, České žleby, Stožec... Tam jsem v pět hodin a rozhodnu se jet ještě dál do Nové pece... v Černém kříži chci vyjet na Plešné jezero a tam eventuálně přespat, ale je tam závora a zákaz vjezdu, jedu tedy do té Pece. Je to posledních 15 km po úžasné rovince, bruslařské asfaltce, mezi horama, údolím vedle Vltavy a železnice. Je zde rušno, plno pěších, cyklistů a hezkých bruslařek :)) Dvě dokonce ošetřuji po pádu, že... v Nové Peci, což je začátek Lipna, zakotvím v kempu, koupu se v teplé Vltavě, dávám jídlo a jdu pozorovat zatmění Měsíce. Pěkná podívaná, ale ješte než vyleze ze stínu, blíží se bouřka a spěchám do stanu. Lije jako z konve, prší celou noc...
 

(So, 28.7.) Poslední den expedice, je sobota, čeká mě již jen cesta domů. Balím mokrý stan, jdu na dobrou polévku, v devět mi jede osobáček, ve 12 jsem v ČB, tam si dám nevalný oběd někde v centru a ve 14 mi jede vlak Okříšky/ Znojmo, jede to kupodivu načas, večer jsem doma. Dávám vše sušit a prát, je zde teplo jak sviňa, nedá se spát.. zlatá Šumava!
 

Srpen:

  • 3.-5.8. Moravský Kras, krátká cyklodovolená​

3.8. pá -vyjíždím v 17  vlakem přes BV do Brna. NOVOSEDLY-VALTICE VÝLUKA, zpoždění 20 min. naštěstí rychlík v BV má také zpoždění. Jako za starých časů. Přijíždím do Brna, jedu do Bílovic, na ostrůvku dávám pivo a jedu na bivak do lesa. 14+1 km.

4.8.so -jedu na Skalní mlýn, přijíždím v 10h včetně zajíždky do Lažánek. Dávám teplou polévku nevalné moc kvality. Jdu do Kateřinské jeskyně. Pak jedu pustým žlebem do Sloupu,kupuji oplatky, mám čas a jdu na oběd k Brouškovi- švestkové knedlíky. Pak  jedu údolím Luhy do lesa. Jsou tam velké ostružiny. Blíží se bouřka, chystám bivak na Židovině v lese. 
v noci vydatná bouřka, promokl jsem i pod plachtou. 50 km

5.8.ne ráno jdu na polévku k Balcarce, sjíždím do Bílovic, před jedenáctou dávám oběd -sokolský guláš s bramboráčky, moc dobré. Po 12 h jsem v Brně, jedu na vlak přes Miroslav, Hrušovany domů. V 15h jsem doma. 40+1km 

  • 11.-12. 8.SK na otočku.

Září:

  • 1.9. Oslava A.Č. 60 na SK. Zaskočil nás déšť, ale grilování v kruhu široké rodiny vyšlo.
  • 8.9. Vinná muška (A, P, J)​

Na pozvání Aničky, projížďka na břeclavsku. Bylo hezky. Částečně po ose domů, 80 km.

  • 15.9. ZN vinobraní​ letos pouze s Jiřinkou. Program byl tentokrát slabší, ohňostroj ale parádní.
  • 22.9. ZNK XIII., TdB Znojmo​ Poslední akce MCT na kole. Pouze ve dvou, nazítří ještě dorazila Anička.

Říjen:

  • od 10.10.DRW zblízka. Aschach, Ottensheim, Alkolohoven, Efedrin a okolí
  • 27.10. Soukr oslava. Jiřka

Listopad:

  • DRW. V rámci pracovního volna jsem se byl několikrát projet k Dunaji.

Ještě teplo, brzy večer ale vlezlá zima.

Prosinec:

  • vánoce /SK. Zase klasika, tentokrát autem

předcházelo tomu vánoční kaffe s J. a návštěva dcery. A ještě i návštěva Rostina, že... Pak tedy samotné svátky u mámy s každovečerním karbanem u ségry. Ale taky jsme dali pěkný výšlap po Zoborem. Bylo přijatelně chladno. Před Silvestrem jsem byl už doma.

  • Silvestr tradičně s nejbližší rodinou.

I tentokrát jsme shlédli pěkný ohňostroj a bouchli šampaňské před domem a pak jsme ještě šli na vyhlídku u Mikulášské a tam vyžehli ještě jedno :-)) Prý to byl dobrý nápad. 

 

najeto: 3925 km