Přehled hlavních akcí v roce 2016

leden:

• 16.1. R30  Soukromá rodinná oslava (,s bowlingem)​

Tak toto byla parádní oslava v rodině. Zajistilo se parádní jídlo a bowling, který jsem vyhrál o bod před Dankem :))

Radim, Haklovi, Veselí, Danek, Marťa, Jiřka, Anička a pak večer i další

• 23.1. Ples města Znojma (P+J, byl luxusní)

únor:

• 5.2. Oslava a podzemí - Ivanka myslím 50. pak pozvánka od Marečka -kolektiv z práce

• 13.2. Valentýnské kafe 

​Hurá, avizovaný valentýnský bowling se přece jenom konal, čest MCT zachráněna! Nejdřív panovalo totiž nadšení a když mělo dojít na lámání chleba....

Omluveni jsou jen ti, co je schvátil bacil mrňous - čili Zdenula.

Dělala jsem tentokráte taxi, nejdřív dorazila Dáša do Julcu, pak jsem nabrala Pavlíka s Aničkou u Tesca a už jsme frčeli směr Prýgl, hotel Rakovec. Mireček se dopravil sám, svým ořem. (poslední, že..)

Prostředí pěkné, dráhy dobré, nekouřilo se. Pan vrchní se nás ihned ujal a v rámci možností - páč hotel byl plný - se nám věnoval. Hráli jsme plné dvě hodiny a stihly plné tři kola. Vyrovnanou hru  počas všech kol měl pouze Mireček, my ostatní spíše takovou sinusoidu.  Dáša to rozjela hned v prvním zkušenou rukou profesionála, my s Aničkou jsme se držely jako vždy u toho našeho průměru, Pavlíkem zmítala nerozhodnost vyhrát - či nevyhrát do první desítky, Mireček si to koulel na jistotu. Já jsem se trochu vyprsila v kole druhém posilněna zřejmě těmi křidélky, co nám předložili na stůl, Pavlovi se též dařilo nejlépe v kole druhém, Dáša ho pojala jako kolo oddychové, Anička to rozbalila ve třetím . Nutno ovšem podotknout, že bowlingové zařízení si chvílemi žilo svým vlastním životem.

Takže když to shrnu - pojedli jsme, popili, dárečky si rozdali, vítězové také nepřišli zkrátka, zahráli  jsme si dostatečně. Fotečky také budou.

Děkuji mým věrným  mimobrněnským skalníkům, že dorazili .

Jiřka

Přítomni: Pavel. Anička, Mirek, Dáša, Jiřka

březen:

• 4.3. Ples MZLU​

​Nultý Ples LDF - tradice obnovena!

Tož, po několikaleté odmlce se jistá část nadšenců jala zorganizovat ples, který by měl obnovit věhlas tradičních plesů LDF MZLU v Brně. Jak a jestli se to podařilo, se dozvíte následně.

Ples byl nasměrován do areálu univerzity, což teoreticky evokovalo myšlenku, že to bude spíše taková klubová akce. Zpočátku tomu i účast nasvědčovala. Ale postupně se sály zaplnily, hudba se ujala své role a po slavnostním zahájení, kdy byl představen program a výřad zvěře, se ukázalo, že to bude skvělá akce, což nepochybně také byla.

Zábava pokračovala v plném proudu, hudby na obou podlažích hrály jak o život, tančilo se jedna báseň... byla nabídnuta vynikající večeře, občerstvení za slušnou cenu a, jako zlatý hřeb večera, módní přehlídka se sličnými děvčaty a samozřejmě tombola. I zde se nám dařilo a tak jsme si někteří mohli odnést nějakou tu lesní drůbež, jiní zas různé užitečné předměty.

Naše dámy se vyšvihly do slušivých šatečků, dobře si popovídaly a určitě byly spokojené. No a my chlapi samozřejmě také.

Pokud tedy bude splněn slib, že nová tradice plesů bude pokračovat, určitě se budeme snažit nevynechat, samozřejmě ve společnosti dobrých přátel, ani ty další ročníky. Tož, tak!

Díky Z+Z za pozvání a zajištění lístků.

FOTO

Účast: Zdenula, Zdenál, Jiřka, Pavel

Pavel, kníže z Klentnic

• 19.3. Rybářský veletrh BVV - s kol. HAAS

• (19.3.) Znojemské jarní kolečko-zrušeno

• 24.3. Bowlingová liga HAAS - 1. klání

duben:

• 1.4. Havelka, taneční koncert 

​Taneční s Havelkou

V pátek na apríla vyrazila nepatrná část MCT na taneček do brněnského Babylonu na Kounicově. A musím říct, že odvoz všech účastníků byl opravdu na úrovni. U Fordu Carentu byl přesně na čas přistaven oř - James Bond by se nemusel stydět

Zakoupené vstupenky do lóže i včasný příchod se vyplatil. Měli jsme stoleček jen pro sebe a pěkný výhled na sál i orchestr. Ze začátku to vypadalo, že prostory jsou přehnaně velké, ale časem bylo plno. Po prvním předtančení swingové taneční skupiny byl celý taneční sál zaplněn. Ondřej se svým orchestrem byl opět výborný. Bezvadné bylo to, že se mohlo dojít v dobových kostýmech, což přidalo na atmosféře doby třicátých let. Tak jsme si řekli, že pokud půjdeme i příště, také si něco takového pořídíme. ( nějaké to boa, čelenka, peří, klobouky, kšandy). V průběhu večera proběhl i kurz tance - nejdřív základních kroků swingu a následně charlestonu. A také několik ukázkových tanečků již zmíněné taneční skupiny. Ti byli senzační, bylo vidět, že je to baví, že jsou dobrá parta i když jsou věkově rozdílní....My jsme pochopitelně také svá tělíčka protáhli, ale do konce nevydrželi. Nožičky bolely, celotýdenní únava se projevila. Kolem jedenácté jsme seanci tedy ukončili. Náš osobní taxík nás opět bezpečně dovezl domů a my mohli hupsnout do postýlek.

Aprílový pátek byl tedy zakončen příjemně.

Jiřka

Účastníci: Pavel, Jiřka, Eva, Mirek

• 2.4. velikonoce na SK

• 9.4.Lednický relax

​Tož,

jako již tradičně, i tentokrát jsme zorganizovali lednický relax, za podpory lázeňských švihaček. Úlohy taxi se ujala dobrovolně Jiřka, asi jako úlitbu za to špatně objednané počasí :-)), což jsme s povděkem přijali.

Hlavním bodem byl, alespoň pro mne, bowling, zejména i proto, že vzhledem k deštivému počasí se nic jiného nedalo dělat. Koho zajímají výsledky, tak jsem s trochou štěstí vyhrál první dvě kola, a v tom třetím mi na poslední chvíli vyfoukla vítězství Anička, i když jsem měl nahráno přes stovku. Ale ani Dáši moc nechybělo, dokonce odbrzdila i Hanka, která mi taky na poslední chvíli zvedla tlak. Ale zachránil jsem druhé místo. Jiřka v prvním kole taky excelovala, ale pak jí došla pára a zbylá kola dohrála na svém obvyklém průměru.

Po bowlingu a dobrém obědě tamtéž jsme ještě hupsli do bazénu, který je inovovaný. Pak nás naše taxi odvezlo k Aničce, kde jsme dlouho do noci karbanili, za spravedlivého střídání vítězství.

Pak nás již nečekalo nic, neděle byla studená a mokrá, a tak jsme po vydatném spánku a obědě u Aničky vyrazili domů. Ale i přesto to byl skvělý víkend.

Účastníci už byli vyjmenováni, tak vzhůru do dalších akcí, které jsou co nevidět!

Pavel, kníže z Klentnic

•  23.4. Jarní Pálava 

 Po dlouhé době jsme se zas jednou odvážili na Pálavu. Přitom jsme si docela naivně mysleli, že to není tak dávno, co jsme tu byli naposled. Ale naše Kronika nelže a ukázala, že mezitím uběhlo pěkných 7 let... Pravda, v témž roce a ještě po další tři jsme alespoň probádali Mikulov a okolí na Dnech Země, naposled dokonce s odskokem do Klentnice. Samozřejmě jsme pořádali i leccos jiného, ale pokaždé, zejména pak po mém odstěhování se, jsme na tento pěkný kraj poněkud zapomněli.

Letos tedy došlo k nápravě starých hříchů a přes nepříznivou předpověď i minimalizovanou slíbenou účast, jsme dorazili na místo startu do Klentnice. Pak jsme švihem prošli Sirotčím hrádkem a pokračovali dál na Pálavu. Mnohé se změnilo v obci i okolí; příbyly turistické stezky a značení. Leč Pálava důstojně stojí na svém místě a zůstává pořád hezká jako obvykle. Dnes snad ještě hezčí, páč si zpětně uvědomujeme všechnu tu jedinečnou krásu.

Vzali jsme to klasicky po zelené vrstevnici k Děvičkám a po červené po hřebenu zpět. Všude bylo plno lidu, ale v klidu jsme se pokochali, pofotili, pokecali, zavzpomínali i dobře zašlapali. Počasí nám přálo, bylo místy slunečno i poměrně teplo, některým až moc:).

Závěr jsme učinili v restauraci Blanka, kde jsme ještě pokecali a dobře pojedli. Domluvili jsme též organizační detaily nejbližších akcí; pak již jsme museli chvátat na vlak, který jsme naštěstí stihli. Tož, tak!

Účast: Jiřka, Miloš, Dáša, Roman a já. Dík všem za splečnost a Jiřce za odvoz. Fotoreportáž od Miloše ZDE .

Pavel, kníže z Klentnic

• 30.4.Čarodky (foto)

​Na oslavě čarodějnic v Lanžhotě se sešla tradiční plná sestava, jako obvykle nechybělo grilování, módní přehlídka přítomných čarodějnic a samozřejmě probíraní všemožných témat jako vždy; ovšem bylo docela chladno a tak jsme se posléze, po ugrilování nachystaných specialit a spálení čarodějnice, přesunuli do interiéru k rozpáleným kamnům, a debata tak mohla nerušeně pokračovat do pozdní noci. Nakonec jsme ale usoudili, zejména pak pospávající účastníci, že noc je opravdu pokročilá a je načase akci ukončit. Účastníky byli Jiřka, Anička, Pavel, Hanka a jako hostitelé Verča a Jiří, čímž jim za skvělou organizaci moc děkujeme. Pavel, kníže z Klentnic

květen:

• 1.5. Soutok M&D

další ze série tradičních a jako obvykle i povedených víkendů na samém cípu jižní Moravy, byl ve znamení oslav filipojakubské noci a následně pak svátečního útoku na soutok Dyje s Moravou.. tedy, jak pro koho.

Jak bylo naznačeno, jednalo se o dvě různé akce, tedy v sobotu večer nejdříve pálení čarodějnic. Než jsme se ale sešli u Aničky, měl jsem již poježděn Soutok i široké okolí, o čemž bude zmínka později.

Na druhý den byl organizován tradiční prvomájový výjezd na soutok. Předcházelo tomu mohutné omlouvání všech, co se původně chtěli zúčastnit, a k tomu zaryté mlčení těch, co se zúčastnit nechtěli, že.. a tak již v předvečer akce bylo jasné, že účast bude spíše symbolická, páč počet marodů aktuálně převyšuje počet zdravých a i z těch si někteří zcela vědomě nedovezli kolo, či si svou účast nakonec rozmysleli.. ale je to jejich škoda.

Tentokrát mne ale má prozřetelnost nezklamala a tak jsem pro jistotu vyrazil na trasu jako předvoj, jak jsem již předeslal, ještě v sobotu dopoledne. Bylo velmi hezky, slunečno a relativně teplo, navíc mne nikdo nezdržoval a tak jsem profrčel Soutokem a následně i dalšími památkami LVA a užil si naplno tento krásný den.

V neděli pak, ještě před samotným vystartováním, jsem dámám připomněl tradiční líbání pod rozkvetlým stromem, s čímž bez námitek souhlasily :)) Pak jsem již vyrazil na Pohansko; sešli jsme se čtyři chlapi, tedy krom mě Miloš, Kubi a Jirka. Jeli jsme velmi rychle, ale zas jsme poměrně dlouho čekali na zadní voj, páč Miloš zanedbal zimní údržbu a šlapal víc dozadu jak dopředu. Jako bych to dost neopakoval, žéé? Navíc jsme často zastavovali i kvůli potkávání mnohých známých břeclaváků a pokecání s nimi. A tak se náš návrat, v porovnání s předpokladem, o dosti opozdil.  Upustil jsem tedy od záměru pokračovat domů částečně po vlastní ose, a ještě na závěr jsme poseděli s Aničkou při kafe. Dnešní počasí nestálo za moc, i když jsme se dešti vyhnuli, leč bylo větrno a dokonce i mně, dost chladno.

Tento dvojitý útok na Soutok a další brouzdání LVA mi tedy přinesl 111 km, i s docela nacpanými brašnami. Dobře jsem si zajezdil, pokochal a pobavil s přáteli. Užil jsem si to.

Nezbývá než poděkovat všem za společnost a hostitelům zvláště. Tedy také Aničce, která se nás ujala ubytovat a pečovat o nás a Hance za odvoz. Závěrem vyslovuji zbožné přání, aby nás příště, když už ne přibývalo, tak alespoň neubývalo :))

Tož, tak!

Pavel, kníže z Klentnic

Foto čarodky  Soutok

• 7.5. Medvědí soutěska (foto)

nedaleko rakouského města Graz, na východním okraji Alp, v údolí řeky Mur je malá vesnice Mixnitz (450 m.n.m.; N 47°19.782', E 15°21.804') a kousek od ní se nachází turisticky upravená Medvědí soutěska, kterou vytesal do krajiny divoký potok Mixnitzbach. Stezka je tvořená žebříky a schody, zakotvenými ve skálách a naskytují se tak úžasné výhledy do rokle a hlubin pod sebou.
Stezku tvoří přes 160 žebříků a je jednosměrná; a byť není moc dlouhá, absolvuje se výškový výstup přes 700 m, zakončený u chaty Zum Guten Hirten (1230 m.n.m.), kde se pak může pokračovat ještě výš na Hochlantsch (1720 m.n.m.), nebo hned souběžně s potokem po vrstevnici do vesničky Teichalm u horského jezera Teichalmsee, případně se vrátit od chaty zpět vedlejší turistickou stezkou do výchozího místa.
A tak není divu, že, když se naskytla příležitost k jednodennímu výletu, jsme neváhali a vypravili se na toto místo. Čekalo nás dosti teplé počasí, které se ale postupně změnilo na příjemnější a posléze až v studené deštivé, ale to bylo až v samotném závěru a navíc nás autobus čekal u jezera, tudíž jsme nemuseli vážit zpáteční cestu. Nakonec se výšlap nejevil jako zvláště náročný, ale zážitek je to nezapomenutelný. Obzvláště, když se necháte doprovázet příjemnou a usměvavou dámou, s níž můžete tyto zážitky sdílet.

Tož, tak!
Pavel, kníže z Klentnic

• 14.5. Jarní Prýgl (MCT) zrušeno, náhradní akce Bylinková zahrada Valtice (P, J)

​

• 21.5. Lichtensteinské stezky 

další ročník LS byl pod taktovkou nového organizátora, zneuznalého básníka Dyma, a provázelo ho několik, povětšinou však kupodivu příjemných, změn. Především byl start směřován do prostoru u Stadionu a Pivovaru, což mohli účastníci využít k posezení a občerstvení. Byla nabídnuta i výstava starých rádií a přestřižena páska nové vinotéky. Jako čestný host byl i Michal Jančařík, sympatický TV moderátor, který zde křtil svou novou knihu Na kole....Jižní Moravou. No, čeká ho těžká operace, tak mu přejme štěstí...

Tou slabší organizační stránkou bylo pojetí značení tras, kdy vodorovné nebylo žádné a svislé jen sporadicky, spíše ojediněle. Byla tak nabídnuta možnost volby své vlastní bloudivé trasy, co skutečně velká část lidu realizovala, nebo cílené pendlování mezi trasami, podle toho, která památka s razítkem byla nejblíž, a konečně také podle zvolené trasy třeba až do Mikulova. Také nabídnutá mapka byla malá a matoucí. Ostatní věci, jako závěrečné losování cen a doprovodní program, bylo tradičně v Loděnici a zde už to nemělo chybu.

Účast MCT na této akci byla dopředu jasná, čili symbolická; to ale neubíralo na kráse památek ani přírody. Krom toho zde byly stovky jiných účastníků a člověk mohl pozorovat nejen krásu moravských a slovenských děvčat, ale třeba změny v technickém vybavení kol. Já jsem pojal výlet jako příležitost dobře si zajezdit; cílem byla stovka, která mi chybí do plánu :)), ale hlavně proto, že K24 se kvapem blíží. Tedy znova popořádku:

Ráno jsem se nechal vysadit v Mikulově, nasedám na oře a jedu na Sedlec, nad Nesytem obdivuju novou rákosovou "Vogelsbeobachtungstelle", dál kolem žabinců do Hlohovce; kochám se a užívám si slunečného rána, především však mohutného žabího škřekotu. Pak už švihem na Tři Gracie a dál lesem do Poštorné, tedy má oblíbená nejhezčí trasa.  Jak se blížím k Charvajdě, posílám echo Aničce, které zůstává bez odezvy. Přesto ale cílím Na Valtickou; nyní má ještě pět minut, aby se ozvala, jinak mizím dál...a skutečně volá, kupodivu nechrápe :)), vychází ven i s vnoučkem, prohodíme pár slov, ale pak je čas jít, abych byl včas na startu a také proto, než mi Jindříšek stihne rozebrat kolo :))).

Přijíždím na start, je tu velké shromáždění cyklistů, dávám si jontový nápoj z místního zdroje, mimochodem velmi dobrý, nyní čekám, v zahrádce pivovaru, co bude dál, hlavně ale posílám zprávu Milošovi, který slíbil účast. Pak nastává kýžené zahájení, přijíždí Miloš s Petrou, domluvíme se na programu dne a vyjíždíme s davem směr Janohrad. Zde je další razítko; pokračujeme na lednické nádraží, mezi rybníky k Novému Dvoru a Třem Graciím, kde si dám vzorek vínka. Po krátké přestávce pílíme k Hubertu a Dianině chrámu, kde kromě razítka je i focení nevěsty, které nevidíme naposled. Pak po červené zadem k Valtické aleji a kolem hřbitova hlavní silnicí na Rajstnu, která mi dala pořádně zabrat. Bylo poledne, tam jsme spočli, opět se tam fotila tatáž nevěsta ve vinohradu s pozadím Pálavy. Posléze jsme se rozloučili, Miloš s Petrou mířili na oběd a dál pokračovat po trase LS, o čemž snad podají hlášení.

Já mám naplánován návrat domů částečně po vlastní ose minimálně do Mikulova, nebo kde mě zastihne krize. Projíždím svižně Úvaly, zvládám sjezdy rozbitou silnicí k Sedleci, najíždím na cyklostezku 41 na Mikulov, pak Březí a Nový Přerov, kde jsem zamýšlel oběd, nakonec ale pokračuji dál do Hrušovan, kde se budu rozhodovat, jak dál; to už je cyklostezka č. 5.

Před Hrušovanama zjišťuji, že mi vlak jede za dlouho, je 15 hodin, jede se mi dobře a mám ještě kousek svačiny a vody a tedy jedu domů po ose; volím lepší, ale o 15 km delší cestu přes Hevlín, pak po č. 48, která vede znojemskem, na Jaroslavice, kde je krásný zámek. Předtím ale trochu bloudím chotárama a zejména v Dyjákovicích, kde značení tvoří čestné kolečko všemožnýma uličkama, abych vyjel tam, kde jsem začal. Pak polňačka na Hrádek, dál již silnice, za Jaroslavicama poslední velký kopec a pak ještě pár ospalých dědin a už se rychle blíží Načeratice; zde už to dobře znám, a sjíždím do Oblekovic. Následuje ještě výšlap do města, bude 18 hodin a jsem doma. 

Dnes tedy úžasné poježdění, setkání s přáteli, krásná příroda a velmi hezké letní, posléze už i nelibě horké, počasí. Celkem 121 km. Tož, tak!

Pavel

Foto MCT 

Foto Defenger

červen:

• 8.6. Šumava (foto)

​Tož,

letošní dovolenou jsme, po zralé úvaze Jiřky, nasměřovali do tuzemska. Byla vybrána Šumava s CK. Blížící se termín navozoval obavy ze záplav, které řádily v této oblasti.
Nakonec, jak se ukázalo, jsme měli štěstí a strefili jsme se mezi ně. Absolvovali jsme tak všechny výlety bez deště, i když někdy to bylo o fous.

Druhou příjemnou stránkou bylo zázemí penzionu SKI ve Kvildě. Slušné ubytování s kvalitní šumavskou stravou a velikostí porcí neporovnatelné s moravskou kuchyní. Venku krásná příroda s možností nekonečného brouzdání údolími řek i šumavskými kopečky, rozsáhlé planiny i, bohužel, nevábně vyhlížející úseky kůrovcem sežratého lesa. K tomu drsnější počasí, které v létě přijde i vhod.

Pochvalovali jsme i průvodce; zavedl nás na místa, které bychom sami možná neobjevili, kupříkladu Prameny Vltavy, Knížecí pláně či Tříjezerní slať u Modravy, s parádním pojezděním údolím Vydry a Roklanského potoka, se závěrečným posezením v místním Pivovaru. Nakonec i pěkný odskok do skanzenu v bavorském Finsterau, že?

Takže sečteno a podtrženo: Úžasná dovolená v lůnu netknuté přírody, hlubokými lesy a svižnými kopci, vše protkané potůčky a bažinami. Slušné zázemí, noví přátelé a nečekaně vynikající šumavská pohostinnost. To jsou dobré argumenty, proč si vybrat právě Šumavu a proč se sem ještě někdy vrátit. Tož, tak! Pavel, kníže z Klentnic

• 18.6. (akce zrušeny)
• 25.6. Moravský Kras 

Sedmý ročník této naší aktivity se myslím vydařil, i když nějaké ty šrámy kochajících se okolím se přece jenom vyskytly, že? Odborná pomoc však byla nablízku a naštěstí to nebylo nic vážného. Všechno jinak klapalo jako hodinky.

červenec:

• 2.7. Author Znovín CUP (účast jsem zrušil)

• 5.7. Znojemské letní kolečko 

Po roční odmlce se podařilo navázat na založenou tradici znojemských koleček. Byla navržena klasická trasa přes Šobes, ale zahrnul jsem do ní i četné vyhlídky, které jsou po trase a na něž se doposud z různých důvodů nedostalo.

Nyní přeskočme popis přípravy trasy i lidí a pojďme přímo do víru událostí. Jako výchozí bod byl zvolen sklep Pod řídící věží, kteréžto  detašované stanoviště bylo zřízeno pro letní měsíce, potažmo pro větší počet lidí. Jako první přijíždí Jiřka a než stačí zaparkovat, ozývá se Miloš, že už se blíží též. Dnes bude za hrdinu on, páč jede po vlastí ose z BV, což je panečku dobrých 80 km. I když jsou to rovinky, s plně naloženými bágly, s přihlédnutím, co ho ještě čeká, je to parádní výkon. 

Po Milošovi přijíždí Martin s Dášou, kteří zaparkovali auto někde v centru a po dohodě se připojili k nám. Základ je tedy dobrý a jsme dle našich propočtů kompletní; a tak po krátké přípravě vyrážíme. Po prvních 100 metrech se již bloudí, čímž se potvrzují některé přírodní zákony známé jako Murpyho, nebo profesora Parkinsona. Nyní tedy jdu dopředu, klopíme kola v serpentinách a přifrčíme dolů na výchozí souřadnice " U Hejkala Koželužského", kde nás nečekaně čekají Josef a Marie, toť naši noví přátelé, hlášivší se z cvičných důvodů inkognito :)). Tož to jsme potěšeni, a tak hned po přivítání s ostatními a obeznámení s programem vyrážíme směr Kraví Hora, vyhlídka u vysílače. Zde se projevil další známý fakt, že když dáš lidem na vybranou... no prostě někteří lidi nesledovali červenou značku, naštěstí je kopec nikam jinam než nahoru nepustí:)). Také jsem zkusil vyzkoušet fyzičku některých odvážlivců po modré cyklistické; já jsem to tentokrát vzdal hned na začátku, vyjel to v pohodě jen Martin, ale je podstatně mladší a lehčí, že...

O něco dál, ještě na Kraví hoře je odbočka k vinicím, kde je vyhlídka na jižní svahy, osázené vinohrady a pohledem na přilehlé obce i dalekou Pálavu. Zde potkáváme skupinku lidí, které budeme potkávat po cestě až do Podmolí. Jako místní šerpa vysvětluji zpaměti cestu, po cestě se to opakuje u jiných lidí a tak mě napadá, že příště si vemu pořádnou mapu, pokud ovšem bude co platná, páč někteří lidi ani netušili, kde jsou nebo kam právě míří.  Pokračujeme zpět na modrou, která nás doprovodí po celý den; teď míříme na Sealsfieldův kámen, dobře známé vyhlídce na rozeklaná údolí Přírodního parku Podyjí, s línou Dyjí kroutící se v meandrech jako had, hluboko pod námi. Pak se sjíždí štěrkopískovou, trochu nestabilní, ale příjemnou a rychlou lesní cestou nad Havraníky, odkud se dostaneme kolem Tří lip na rozbitou stoletou asfaltku, která nás dovede svižně na rozcestí žluté, červené i modré turistické, tedy k Judexovu Mlýnu a lávce přes Dyji, což se zve také Pod Šobesem. Za lávkou se zahlásíme slečně, která zapisuje počet projíždějících pro účely správy Parku.

Vyšlapeme kamenitý úsek na vinici Šobes, kde je zřízen stánek s ochutnávkou místních vín, kterou využijeme dle jejího účelu a též k odpočinku či svačině dle možností. Pak se již šlape proslulý kopeček na vrchol Šobesu; někteří šílenci ho vyjíždí, aby pak sotva popadli dech, ale to bude již to nejhorší stoupání za náma a pak následují rychlé rovinky a sjezdy poměrně dobrými cestami k do Znojma; nejbližší cíl Podmolí, kde si U rybníku dopřejeme delší odpočinek s posezením a obědem dle místního menu. Před námi je ještě Králův stolec, Hradiště a sjezd gránickým údolím k Obří hlavě.

Po posezení u rybníku se vydáváme na poslední, opět rychlou část trasy, a to po naší modré lesem k Andělskému mlýnu, kde odbočujeme na zelenou a spořádaně slézáme, abychom nerušili přírodu a živočichy.. Miloš ovšem píchnul, zůstává u něho Martin a když se objeví signál na mobilu,  domluvíme se, kam mají jet a že je počkáme na příští vyhlídce. Přijíždíme na Králův stolec, další z nejhezčích vyhlídek do údolí Dyje; je hodně navštěvovaná a teď to také není jinak, leč již máme toho někteří dost a zakrátko na to, jak přijedou naši chlapci, jedeme dál. Modrá nás vyvede ven z lesa a jedeme po nové asfaltce do Hradiště, kde se zastavíme pod klášterem s vyhlídkou na Gránické údolí pod hradem i části Znojma. Nabíráme také lahodnou vodu z místního zdroje a pak nás čeká prudký sjezd dolů a pak podél Gránického potoka k Obří hlavě, kde je závěrečné posezení u "něčeho dobrého". Tam si také naposledy sdělíme své dojmy a další plány,  rozloučíme s náměšťskýma a šlapeme ( tedy vedeme kola) do posledního závěrečného kopce k výchozímu stanovišti Pod věží:)) .

Trasa oficiálně 32 km, seshora nebo od nádraží +2 až 4, Miloš prozatím známo +80 a o cestě zpátky poinformuje snad sám.

Pavel

FOTO od Miloše

• 22.7. Bowlingová liga HAAS lepiči- 2. klání

• 25.27.Moravský Kras- dovolená

Tož,
ani letos jsem neodolal volání divočiny a mělo to být delší toulání od Dlouhých strání, Pradědu se zakončením v Moravském Krasu. Nakonec sice z původního plánu sešlo, ale těch pár dní co mi zbylo jsem opět věnoval krásám Moravského Krasu. Letos ale panuje proměnlivě deštivé i bouřkové počasí, střídající se s tropickými teplotami. Proto jsem zavrhl celodenní plahočení s plnými bágly a cestu do Brna si zjednodušuji vlakem. Pak nasazuji kochací tempo údolím Svitavy a dál pořád po cyklo č.5 do Sloupu, mého oblíbeného nocležiště. Po cestě mě stopuje ženská a že prý jestli nemám pumpu, no co by člověk neudělal pro dobrý skutek; samozřejmě pumpuju já a samozřejmě má ten hnusný autoventilek, který nejde ani pořádně přetlačit, že.. tak jsem se zapotil ještě dřív, nežli přišly krasovské kopečky. Ještěže nepotřebovala lepit... po jakž- takovém dofouknutí ji doporučuji, aby tedy rychle pospíchala, než jí to zase ujede- no spíš abych jí zas nemusel "pomáhat"... a opravdu ujíždí a naštěstí ji už více nepotkám:)). Krom tohoto zážitku již má pohodová cesta nebyla ničím narušena a tak posléze míjím Skalák i Balcarku a šlapu kopec v Ostrově, zanedlouho pak sjíždím do Sloupu a utábořuju se v Relaxe. Po vybudování základny házím teplou sprchu, smyju ze sebe celodenní špínu a povečeřím z domácích zásob. Pak se jdu podívat do dědiny a večer si dávám v kempu pivo, prý Kácov, z něhož mě v noci bolí hlava :)). Noc byla teplá až tropická, a tak si ustýlám před stanem, kochám se hvězdami a zalezu až za jarního kuropění. Nicméně, již to není ten klid, kdy je člověk v lese sám, a dost dlouho mi trvá, než si zvyknu na dlouhé klábosení, partnerské dohadování či řev malých parchantů dlouho do noci :)).
Čerstvý vzduch mi ale dělá dobře, ráno se budím svěží a tak přemýšlím, co dál. Prvně jdu do obchodu, nakoupit něco k jídlu ke snídani i k večeři; pak volím "fakultativní výjezd" do Boskovic, prý je tam hezky, možná se podívám i na hrad, ale nebalím nic kromě lepení. Tak si užívám cestu nalehko přes místní stoupáky, je to dobře udržovaná lesní cesta č. 505 do Suchého; zde to již z minula znám a tak se nezastavuji. Dál sjíždím do Velenova a Valchova, kde pak různými "zkratkami" zajíždím do Hrádkova, což mě netrápí až do doby, kdy se v dáli ozve pořád důraznější hřmění. S prvními kapkami teprve zjišťuji, kam bych měl jet abych dojel tam, kde jsem chtěl být, kdybych... naštěstí vytahuji záchranu v podobě navigace a posléze, již za prvního lijáku, parkuji na okraji Boskovic.
Bouřka odešla tak jak rychlo přišla, za čtvrt hodiny je po všem a za další půlhodinu již je sucho a slunce praží, jakoby se nechumelilo. To již brouzdám centrem Boskovic a různými uličkami, než se toho nabažím a jdu se podívat do mapy, kam pojedu dál. Původně to měl být okruh přes Rájec, případě Černou Horu, ale jen to dopovím, začne v dáli opět hřmět a tak zkracuji cestu co možná nejpříměji do Sloupu. Po cyklo 5017 mi to ukazuje 14 km, budiž, ale ještě netuším, že pojedu dvě hodiny do kopce či pěšmo a přitom podruhé zmoknu. Lesní cesta se táhne s převýšením 200m, ale zde jsou opět houby i borůvky, déšť je teplý a osvěžující, navíc slunko již nepeče a zůstane to tak do večera. Vyjíždím konečně kopec, cesty jsou opět již suché a tak odbržďuji a sjíždím závodním tempem zase dolů, krásná asfaltka a pěkně to chladí, zakrátko je tady Žďár a Petrovice, a pořád dolů do Sloupu. Je pořád odpoledne, jdu se převléct a vyprat a pak jdu na oběd do restaurace Stará škola; to je ta, kde si tenkrát Zdenálovci taky prý pochutnali a opravdu, pochvaluji si také a tím dávám Brouškovi vale; pivo ovšem jen dvanáctku zas nějaké patoky plzeňské, jakoby tady nebyl nějaký malý místní pivovar.. nakonec pak jdu otestovat zakouřenou knajpu U Kola, kde opravdu klasická hřmotná slečna sedí na stole, po ulepených stolech se promenádují přiopilé mouchy,,, klasika, dávám si nějaké pivo, původně jsem myslel, že to bude nějaká brča, ale bylo opravdu dobře vychlazené a dobré.. nicméně se zase blíží bouřka, chci rychle odejít, ale sotva vyjdu ven, již se spustí liják a schovávám se někam do podloubí. Pak to tedy zase přestane, posíláme to na Brno a již je skoro jasno a za doprovodu duhy se dostavuji do tábora. Vidím, že se kemp skoro vyprázdnil, je zde i o poznání tišeji a jiní se zas schovali do stanů. Noc je jasná a teplá, ale je již mokro a tak pro dnešek zalézám dovnitř.

Třetí den, tedy dle plánu můj poslední zde, se probouzím opět velmi brzo jako do práce.. mám v plánu návštěvu jeskyně a pak bych jel po cestě někam dál..a to jsem se spletl o hodinu, kdy již čekám u pokladny do jeskyně. Než přijde dost lidí, co se chtějí podívat na dlouhý okruh, uběhnou dvě hodiny, ale stojí to za to. Sloupsko-šošůvská jeskyně je nečekaně pěkná a má co nabídnout; konečně tedy plním svůj slib, že se postupně podívám do všech jeskyní zde přístupných, mezitím co se v jeskyni příjemně chladím a kulturně obohacuji, venku je pěkné horko a dobře se mi vysušují věci; po dvou hodinách mířím hned na oběd, pak se mrknu ještě do kostela a jdu do tábora balit. Vyrážím domů, je půl druhé a poslední den již vypouštím z plánů, páč nad Brnem zase bouří. Postupně se střídají mokré a suché oblasti, za Adamovem je již sucho a šlo to někam bokem. Cesta je parádní a rychlá i s naloženým kolem; asi ve 4 hodiny jsem již na nádraží a zakrátko nastupuji do vlaku, který mne čestným kolečkem kolem Pálavy doveze domů... čeká mne den odpočinku a plánování, v pátek totiž navazuji na třetí část letošní dovolené, po vlastní ose do Bratislavy a pak ještě dál. Letos tedy stíhám vytoužený dovolenkový hattrick na kole. Pavel, kníže z Klentnic

srpen:

• Individuální dovolená (SK; 

​

• HaBalon 

​Dostal jsem od syna dárek v podobě letu balónem. Čekali jsme na příhodný termín a trasu nad Pálavou. Příznivá konstelace nastala 7.8.2016. A tak jedeme do H. Věstonic na shromáždiště, za námi ještě kamarád na motorce, který nás bude dokumentovat zdola.
Průběh letu:
Start Strachotín 19:18h, přistání u Klentnice 20:15. Délka letu 6,6km, max. výška 780 m.n.m. Doba letu 1 hodina. Rychlost průměrná 6,8km/h, maximální 11 km/h. Let jsem zaznamenal na GPS a tak jsem mohl vygenerovat příslušné grafy. Výškový profil terénu je převzat z mapového serveru po promítnutí trasy letu do mapy.

Zážitek to je nezapomenutelný. Pálavu známe jako své boty a tak bylo zajímavé zkouknout ji i z výšky. Jiřka odmítla, zejména po shlédnutí Vratných lahví ji tam nahoru nikdo nedostane. Škoda pro ni. My jsme se kochali, krásně se vznášeli nad novomlýnskými nádržemi a pak docela nízko nad Děvičkama. Strach ani závratě jsme nezaznamenali, naopak nadšení. V zapadajícím slunci jsme přistáli na louce u Klentnice, kde jsme oba byli pasováni na Knížata z Klentnic. Tedy už mám oficiálního dědice :)). Radime, díky

Pavel

září:

• 3.9. - Nach Falkenstein! (k 10. výročí Cyklotlupy)

Výpravy na Falkenstein, jež nás sporadicky doprovázejí historií naší Tlupy, měly od počátku zvláštní slavnostní nádech a staly se naší srdeční a kultovní záležitostí. Možná i díky jedinečnosti upravených rakouských vinařských vesniček, vábivé vůně a chuti hroznů a burčáku a také docela obtížné trase, která odradí nejednoho svátečního cyklistu. A nejinak tomu bylo i dnes, obzvláště, když od první slavné výpravy na Falkenstein  - a naší první cyklovýpravy vůbec-, uplynulo právě 10 let.

Na startu ve Valticích jsme se sešli všichni včas, jmenovitě Anička, Jiřka, Maruška, Pepa, Miloš a já, a abychom zachovali dekórum, jsme si hned slavnostně přiťukli šampaňským, s mnoha přáními do další desítky. Pak jsme ještě malinko upřesnili detaily a nezbývalo než vyrazit. První stoupání na Rajstnu nás prověřilo, jak jsme na tom celkově fyzicky i duševně a nutno říci, že jsme obstáli. Ovšem domluva - nedomluva, jsme se zase neplánovaně rozešli, respektive naše dvě rychloběžky pojaly výklad trasy po svém a tak jsme se pořád někde hledali, čekali a popojížděli. Tentokrát jsem alespoň nebyl za trotla zas já :)). My skalní jsme se však drželi předepsané trasy, a tak kousek za ponožkovou  vesnicí Herrnbaumgarten, jejíž byvalá sláva již notně vybledla a pomohla by jí snad jen výstava spodního dámského prádla, jsme dali plánovanou krátkou pauzu u koštu hroznů.  

Leč všechny cesty vedou do Falkensteinu a tak nakonec vše dobře dopadlo, naše dvě závodnice nás tam již drahnou dobu čekaly a tak jsme se mohli podruhé slavnostně přivítat. Inu, příště je třeba víc prostudovat mapu a instrukce a nehonit se za kdejakou oranžovou chimérou, co se zrovna namane:)).

Ve Falkensteinu jsme obkroužili také slavnou sklepní uličku, ale burčák nikde nenabízeli a tak jsme vzali zavděk posvátným pramenem Mariongrotte a s odpočinkem ve stínu stromů u ní.

Po pořádném odpočinku nás čekal ještě výstup k hradu a pak parádní sešup kamenitou polňačkou a pak i dobrou silnicí směr Guttenbrunn, z něhož nás čekali už jen příjemné sjezdy a rovinky takřka až do cíle. Rychle jsme tedy profrčeli Ottenthalem, Mikulovem, až v Sedleci jsme chtěli vyměnit naše peníze za dobré pohoštění, ale neuspěli jsme. Nakonec padla volba na Rychtu, takto proslulou restauraci ve Valticích, kde jsme, po zdolání závěrečného hlohoveckého kopce, posléze také zakotvili a nelitovali jsme.

Po dobrém pozdním obědě následovalo rozloučení; tedy jsme se rozloučili s náměšťskými přáteli Marií a Pepou; já s Milošem jsme nasměřovali kola do Břeclavi a holky se ještě rychleji dopravili tamtéž autem. V Břeclavi jsme se pak rozloučili s Milošem a nás zbylé tři čekal ještě nedělní program pod taktovkou Aničky. To už je ale námět na další reportáž.

Trasa: klasická s malými úpravami, ujeto 53 km, nastoupáno 850m

Počasí: slunečno a velmi teplo, později příjemný vánek a polooblačno.

Průběh: bez úrazů a technických potíží. Nálada skvělá.

Foto ještě teplé, u Miloše 

Nezbývá, než poděkovat všem za účast, skvělou společnost a pohostinnost. Takže díky!

Pavel, kníže z Klentnic

 4.9. Stezka bosou nohou (doplněk k 10.výročí MCT) 

Stezka bosou nohou

Po krásné oslavě desetiletého výročí cyklotlupy výletem na Falkenstejn jsme se v základní trojce - Pavel, Jiřka a Anička, druhý den vydali na již dříve avizovanou procházku Stezka bosou nohou,  jež je otevřena od května roku 2013 jako  nevšední turistická atrakce. V ČR je to rarita

Okružní trasa o délce necelých 5 km vede ze sousední rakouské obce Schrattenberg k Valticím - k romantické stavbě Kolonáda na nejvyšším bodě Lednicko - valtického areálu. Po cestě je umístěno celkem 11 zastávek, na kterých se návštěvníci můžou projít bosi po kůře, šiškách, písku, kamenech... Balancovat na vratkém mostě z dřevěných trámů, odpočinout si na dřevěných lehátkách a kochat se pohledem do širokého okolí z nejvyššího místa - kopce Homole. Děti se mohou sklouznout na přírodní skluzavce. Chůzí bosou nohou po různých přírodních materiálech mají být zprostředkovány zvláštní smyslové vjemy. Kdo bude chtít, může si na zastávce s přírodním grilem připravit něco z přinesených zásob.

My jsme se na stezku napojili u Kolonády ve Valticích, kam jsme se tentokrát  dopravili autíčkem.  Hned na začátku prej když "stezka bosou nohou" je třeba se vydat na celou trasu bos. Tak jak bylo řečeno tak bylo taky uděláno a zadokumentováno. Jen my dvě doprovodné ženštiny jsme tenhle nápad nesdílely a tak jsme stezku absolvovaly v botech. Prošli jsme poctivě všechny zastávky kde už jsme ovšem i obuv zuli a určité úseky absolvovaly tak jak se sluší a patří. Uprostřed této krásy je parádní odpočinek u bylinkové zahrádky kde je i stánek s občerstvením. Tak jsme toho využili, dali si kafíčko a na  osvěžení trochu burčáčku. To se pak pokračovalo vesele dál. Cesta pro bosého trochu "trnitá", ale i s trochou brblání vydržel až do konce.

Po absolvování jsme se pak přesunuli zpět k obědu a troše odpočinku a už byl čas na rozloučení se a vrácení zpět do reality všedních dnů.

Skvělé zakončení víkendu.

Tak vzhůru s vervou na další společné akce.

Anička

• 16.9. Znojemské vinobraní (soukromě) 

​

• 24.9. Znojemské podzimní kolečko - Tour de Burčák 

​Tuto tradiční znojemskou akci pod patronátem Vinařských stezek jsme absolvovali v rámci znojemského kolečka, čímž bylo zároveň postaráno i o program a tak jsem zabil několik much jednou ranou :)). Přesto tahle nabídka patrně nebyla dost lukrativní pro velkou část našich známých, i přes příslib poskytnutí zázemí, a tak jsme se na startu objevili zase jen tři. Tedy kromě dvou kolegů z práce, Jirky a Marka, kteří se také s nadšením zúčastnili. Nu což, jsem nepoučitelný, ale vše do času. Teď ale k věci:

Sobota zavčas ráno, ještě nemám sbaleno a nakoupeno a už dostávám zprávu od Aničky, že se řítí šíleným tempem vlakem ke Znojmu. Těsně před ní také přijíždí Jiřka, zaparkovává a dávám dohromady kola a věci. Pak ještě dáme rychlé kafe a jdeme nakládat.

Vyrážíme v deset hodin k Louckému klášteru, kde je oficiální zahájení akce. Poté vyrážíme směr Sedlešovice, Konice, atd. Jede se dobře, nálada vesměs skvělá, všude stovky cyklistů i pěších koštéřů, bylo objednáno parádní teplé podzimní počasí a tak jedeme nalehko. V prvním sklípku U Nápravů také koštujeme vzorek burčáku a je vynikající. Pokračujeme na Konice, Popice, přejíždíme hlavní a míříme po zaprášené polňačce do Šatova. Zde jsme chtěli krátce pojíst, ale bylo všude hafo jiných cyklistů s týmž úmyslem a tak popojíždíme dál. Po celkem pohodové cestě najíždíme na úsek hrbolaté cesty podél Daníže, odbočuji k bunkru, kde se chvíli zdržím. Bohužel jsem odřekl dobré jídlo a červený burčák v zájmu zachování integrity tlupy, páč holky jedou napřed a přeci je nenechám pak někde čekat. To by mohl být průser :)) Nakonec čekají v pohodě u burčáku u sklípků před Chvalovicama; posedíme, ale již mám hlad a tak jedu kousek dál k Adámkům na avizovaný řízek. Samozřejmě zas pozdě, vše již sežraly hladové cyklistické kobylky. Tož záchrana v podobě škvarkového chlebu a že tedy pojíme ve Vrbovci u vinaře Vrby, jak je avizováno dále.. Jo, povídali, že mu hráli, že... Přejíždíme pohodově Chvalovice a okrajem Dyjákoviček, ve Vrbovci narážíme ovšem na zmatečné značení, které nás vodí za nos, samozřejmě oběd žádný a tak činím zásadní rozhodnutí, proti němuž není odvolání, a sice, že již nebudeme bloudit a pojedeme přes Načeratice do Znojma. Vidina sprchy ale zhatila mé plány na oslavu v areálu Louckého kláštera, páč holky byly přecijen kapánek unaveny, byť tato trasa ještě patří k normálním znojemským rovinkám, že? Pak ale jdeme do města na jídlo, páč dnes nevařím. Hledáme ještě nějaké zákoutí na závěrečný burčák, ale kde ho mívali, tam mají reservé a kde by mohl být, tam není, a tam, kde určitě je, to je zas prý moc daleko...nakonec zasedáme ke kýžené sklínce přímo na náměstí a jsme konečně všichni spokojeni. Večer ovšem zakončujeme jen sporadickým vyprávěním, proloženým podřimováním.

Znojemské kolečko v jeho nejkrásnější podobě máme tedy za sebou, ti, co nebyli, už ho nestihnou a můžou jen litovat. Ale to už jsme zase tam, kde jsme byli na začátku.

Tož tedy, Vivat Znojmo, Vivat burčák! 

FOTO

Pavel

​říjen:

• 1.10 Hody-SK
• 8.10 Uzamykání Prýglu (s Jiřkou) 

listopad:

• soukromá oslava J60, M20

• 18.11. Havelka anebo Znojemský pětiboj

​Tož,

cyklistická sezóna skončila, ale ještě se neukládáme k zimnímu spánku a i v tyto pochmurné dny je možno věnovat se něčemu jinému, než papučové kultuře. A tak již v pátek přijíždějí Anička a Jiřka, abychom se trochu pobavili, samozřejmě vše bylo řádně naplánované a připravené. Začíná totiž předvánoční nálada a my skalní kulturáci jsme ji zahájili parádním koncertem MM, tedy v roli posluchačů naší oblíbené skupiny Odřeje Havelky, který zrovna zavítal do Znojma. Čímž jsme měli možnost poprvé zavítat i do místního divadla, které je neočekávaně nádherné a je skutečně perlou tohoto okresního města. A také díky menším rozměrům měli muzikanti s publikem takřka osobní kontakt a vystoupení bylo samozřejmě excelentní dle očekávání.

Obvykle bychom tímto také končili, ale v tomto období zrovna slaví narozeniny naše skalňačka Jiřka, a to zrovna krásné kulatiny, tak by byla škoda to neoslavit ještě s námi. To byl druhý zlatý hřeb, a k této příležitosti jsem také pořádal také mírně odloženou Martinskou husu, tentokrát to byla skutečně mladá obzvláště propečená husička s domácími knedlíky a dvojím zelím.

Samozřejmě k ní patří svatomartinské vínko, tentokrát růžové, ale ještě předtím a pak i poté jsme udělali generálku na silvestrovské (vinařské) sympozium, které tajně připravila Anička několika luxusními vzorky vína a opravdu to byl další gurmánský zážitek. Nu což, když oslavy, tak pořádné, ne?

Ale jak se ukázalo, ani to nebylo vše, páč Jiřka vyhlásila bowlingové klání, které jsem chtěl nejdříve sabotovat, ale nakonec jsem podřimování na kanapi oželel, jak já říkám, pro klid v rodině. Pak jsem se i těšil, protože se mi zdál výsledek jasný. No, nakonec ano, ale nebylo to tak lehké, páč se mi v prvním kole katastrofálně nedařilo, naštěstí ale ani soupeřkám, ale výsledek považuji spíš za ostudu. Ve druhém kole se ale štěstí otočilo, padalo to tam jak do jámy, ale opět i holkám a tak mi Jiřka pěkně šlapala na paty, obzvláště v závěru, čímž to vytáhla, prý na blbé dráze, až na nějakých 117 bodů, tedy svůj životní rekord. Nakonec i Anička atakovala stovku a já mohu mluvit o velkém štěstí, kdy jsem v závěru v posledním hodu uhnal desítku a pak ještě dvě prémiové desítky, čímž jsem dosáhl 121 bodů, jinak bych skončil na smetišti dějin :)) Ve zbylém čase jsme načli třetí kolo, zde už měla na výhru našlápnuto Anička, ale také mně tam desítky šrotovali jedna za druhou, ale to jsme již nedohráli.

Takže toto klání bereme jako předtrénink na nastávající vánoční bowling, jsme ve vrcholové formě a laťku nastavujeme dost vysoko! 

Před námi ale byl ještě dlouhý večer, který jsme trávili odbornou debatou na všechny témy; nakonec jsme usoudili, že témou sympozia ponechéme to, co je naplánováno, tedy vinařsko - gurmánské, páč zde máme nejmíň neshod. 

Program znojemského víceboje byl tedy naplněn, i když jsme mohli, krom jiného, ještě dobře zakarbanit, ale to se mi už opravdu po takovém výkonu vůbec, ale vůbec nechtělo. I tak to byl parádní víkend, čímž tedy důstojně zahajujeme sváteční období s nastávajícími vánočními svátky, novým rokem i plesovou sezónou a tak se máme nač těšit. 

Děkuji dvorním dámám MCT za společnost.

Pavel, kníže z Klentnic

prosinec:

• 17.12. Předvánoční bowling ve Stodole

Jako každoročně jsme se sešli na předvánočním bowlingovém klání. Bylo nás sedm jako trpaslíků nebo jako sedm statečných :D. První přišel Miloš, který cestu z nádraží do Stodoly a pak i zpět absolvoval pěšky, prý pro kondici. V jednu hodinu jsem přišla já a zažila jsem velký jásot, protože ve Stodole se právě hrálo nějaké velké bowlingové utkání, všude bylo plno lidí, jásotu a skandování.

O půl druhé přišli i ostatní – Jiřinka, Anička, Dáša a Pája. Ale to jsme se pomalu přesunuli k 5. a 6. bowlingové dráze a začali hrát. Mirek se sice omylem dostavil až o hodinu později, ale i tak nás porazil na hlavu a zvítězil svými 134 body. Stovek padalo pomálu, jakoby se jim k nám nechtělo. Ale nevadí, myslím, že hlavní bylo se sejít, popovídat si a pobýt chvíli spolu a užít chvilku předvánočního klidu v přítomnosti milých lidí, což se, myslím, povedlo. Samozřejmě nechybělo losování dárečků a rozdávání cen vítězům.

V 17 hodin měla být v Stodole uzavřená společnost a i my měli jiné plány – podívat se na vánoční trhy, což se po okružním putování k MHD, povedlo. Jiřinka totiž myslela na nás, kteří potřebujeme pohyb, přiznávám se bez mučení, že jsem to já :D. Vánoční Brno nás přivítalo svým svátečním osvětlením a svými vůněmi.

A to by bylo vše, co jsem chtěla napsat a snad mě i doplníte, díky za vše a přeji vám ještě jednou hezké Vánoce a v novém roce vše nej!

Účast: Jiřinka, Anička, Dáša, Pája, Mirek, Miloš, Zdena

(Zdena)

FOTO (Miloš)

•  30.12. Silvestr soukromě

_______________________________________________________

celkem 3500 km