Akce 2022

14. 1.2022 Šobes poprvé, leden
10. 2.2022 Krátké skorojarní provětrání
13. 2.2022 Nenadálá jarní vyjížďka
13.3 .2022 Svatoklementská 
27. 3.2022 Šobes
29. 3.2022 Jaroslavice
 4. 4.2022 Žlutý sršáň na scéně
16. 4.2022 Velikonoční pánská jízda 
27. 4.2022 Jevišovice a test Žlutého sršáňa
30. 4.2022 Břeclavskem na kole
 1. 5.2022 Brněnská padesátka
 8. 5.2022 Hardeggská vyhlídka
14. 5.2022 Pivní stezka Petra Bezruče
16. 5.2022 Znojmo - kolem komína
15. 6.2022 Jevišovicko
 5. 7.2022 Kontrola hub v okolí Landštejna
10.-13.7.2022 Znovu na Landštejn
18.-21.7.2022 Druhá část "královské" dovolené
12. 8.2022 Cyklo s Cyklistkou
25. 8.2022 Přes Šobes s Frantou
 3. 9.2022 Po krásách LVA
18.10.2022 Hardegg s Fanou
23.10.2022 Přes Šobes s Dankem
25.10.2022 narozeninová oslava, Jiřka 
 9.12.2022 ?Jak jsem šel-nešel-šel do cykloservisu
10.12.2022 Predvánoční bowling a hezké posezení v Brně
XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

leden 2022

• Troje narozenin
• 14.1. Šobes poprvé 

​Šobesská vinice, jak praví průvodce, "se nachází v národním parku Podyjí, je jedna z nejstarších vinic v ČR a náleží mezi deset nejlepších v Europě. Zásluhu na vysoké kvalitě vína má specifické mikroklima v okolí řeky Dyje".

V lednu jsem byl blízko cíle už třikrát, ale nízké teploty mi nedělají dobře a nezachránily to ani vyhřívané rukavice. Dnes to konečně vyšlo. Bylo pěkné počasí, teploty do 10° a terén relativně suchý. Rychle jsem vyšlapal na Kravák, kde byla pauza. Pak jsem přidal tempo a coby dup jsem byl pod Hnánicemi. Jízda po šotolině a přes kameny je zábava. Pak kousek do mrazivého údolí k Judexovu mlýnu. Lávka přes Dyji a krátce nato už se sluním na Šobesu. Nikde živáčka, asi jsem byl jediný s tímto nápadem. Stánek bude otevřený teprve koncem března. Posléze pojedu stejnou cestou domů. Na lávce potkávám cyklistu a trochu dál ještě pejskaře. Tak přeci. Zpáteční cesta byla rychlá, ale mám toho dost.

únor 2022

• načrtnut 12.2. Valentýn, možná se i zadaří Nezadařil.
• 10.2. Krátké skorojarní provětrání

​Konečně se počasí umoudřilo a dnes byl pěkný den asi s 12° v odpoledne. Shodou okolností jsem měl volno a nejít dnes ven by byl hřích. Nastartoval jsem stroj a nejdříve jsem prozkoumal stav bahna v Gránickém údolí, a poté, co jsem shledal terén za uspokojivý, jsem pokračoval na Královský Stolec. Tentokrát jsem se i zastavil na vyhlídce, byl zde klid a posléze přijeli další elektřikáři. Měl jsem původně v úmyslu projet i Šobes, nakonec jsem usoudil, že na dnešek to stačilo. Vyjel jsem kamenitou "zkratkou" z lesa a posléze už parádním sjezdem po asfaltu jsem zaparkoval doma.

• 13.2. Nenadálá jarní vyjížďka

​Projet si opět šobesské kolečko mne napadlo už v lednu. Čekal jsem na lepší počasí. Ale do poslední chvíle jsem s tímhle nepočítal ani dnes. Krom toho, že byla vlezlá zima, jsem vlastně nepřemýšlel, kam pojedu. Bylo slunečno, ale dost svěží severák, což jsem v Gránicích necítil. A pak mě napadlo podívat se lesní cestou k Podmolí. To mně vyhovovalo; na zpáteční cestě by mě čekala divoká cesta zpět. U Podmolského rybníka jsem oželel rychlou cestu domů, říkám si, na Šobesu to foukat nebude, jedu lesem... konečně bylo rozhodnuto. Tak sjíždím dolů, byla to rychlovka. U vyhlídky jsem zabrzdil, byl tam kolega z práce (Zdenál, už jsme měli na kolech co do činění), se svým Bafangem a ještě jeden ne-elek-tři-kář. Tak jsme trochu pokecali a zpět jsme se setkávali až po Znojmo. To jsme brali lesem, kolem Havraníků a přes Kraví horu sešupem dolů. Kluci jeli jako divočáci, ale měl jsem delší cestu a v pohodě je stíhal. Ovšem to už zebalo na prsty a bylo nutné se rychle pakovat domů. 

Dnes tedy vyjímečná jízda, docela jsme si zasportovali, doma ale na mně přišla zima, tak jsem načnul to červené :)). Nakonec to dalo něco nad 30 km.

březen 2022

• výhled na jaro: akce Podyjí; průzkum různých i nových tras 

• 13.3. Svatoklementská 

Svatoklementská, turisticko-naučná stezka vznikla v r. 2009 u příležitosti 100. jubilea svatořečení Klementa Marie Hofbauera, rodáka z Tasovic u Znojma.
Klementův život a jeho rodný kraj přibližuje jedenáct informačních panelů po trase Znojmo - Dobšice - Dyje - Tasovice - Hodonice. Stezka je dlouhá cca 15 km a je vhodná pro pěší i cyklisty. Přibližně touto cestou chodil světec z Tasovic do Znojma, kde se v době svého mládí učil pekařem.

Tentokrát jsem vyrazil na východ, od mostu Koželužská přes letiště a Načeratice, odbočka k Tasovicím. Pak jsem navázal u Dyje na Svatoklementskou, pokračujíc podél řeky do Znojma. Jeden úsek je rozdrncaná polní, dnes naštěstí bez bahna. Dál pohodová asfaltka zakončená Dobšickou cyklostezkou, kde jsem opustil naučnou a vyrazil na poslední km přímo do centra. Slunečno a relativně teplo, ale větrno. Celkem 27km.

• 27.3. Šobes

Karma na dnešní den mi předpověděla úspěch, což jsem netušil, ale uvědomil jsem si to až večer, když už bylo po všem. Bohužel jediná kaňka se vyskytla právě v cíli, kde měli mít poprvé otevřen stánek s vínem a ceduli narychlo přelepili. Což mi ale neskazilo náladu. Ale po pořádku.

V poledne už jsem byl na Seisfelďáku , kde jsem spočnul a pak jsem štěrkovou cestou pokračoval na Šobes. Jsou tam sněženky, letos opožděně, ještě v únoru tam nebyly. Nahoře svítí sluníčko a díky závětří ze všech stran je tady i neskutečně teplo. Stánek z neznámého důvodu nebyl ještě v provozu, a tak jsem se moc nezdržoval a pokračoval do kopců. Následovalo strmé stoupání a posléze u Podmolského rybníka se rozhoduji zajet ke Žlebskému rybníku, kde mívám delší kochací pauzu. 

Ta se dnes vyplatila, ve vodě je množství potěru, žáby ale ještě netáhly, jinak tu bývá víc veselo. Až se pokochám, vrátím se zpět do Podmolí. Hospůdka bývá otevřená až v červnu, došla mi voda, ale domů to mám cobych kamenem dohodil. Pokračuji po lesní, pro mě luxusní, cyklostezkou, kde si vždy rád zajezdím, až sjedu k Andělskému mlýnu a opět se vyškrabu nahoru, k parkovišti. Samozřejmě, že pak sjedu ke Královu stolci, kde si u výhledu na Dyji krátce odpočinu. Pak po hlavní a serpentýnkou dolů a nahoru a už parkuju doma. 

Ale to ještě není vše! To mohlo být něco kolem druhé, co jsem zaparkoval doma a dal jsem trochu dobít baterku, protože jsem tušil, že dnes si nedám pokoj. 

Nakonec ta doba přišla o půl páté, ale jelikož se právě posouval čas, tak jakoby bylo půl čtvrté, nejlepší doba na večerní vyjížďku. A protože jsem měl dobrou náladu a kondici- ani nevím proč, jsem vyjel do Gránického a do Citonic, pak následoval Bezkov a od Podmolí jsem zamýšlel návrat domů; ale jak jsem byl v Podmolí, mne to táhlo dál; možná to znáte, když vás nic neomezuje ani časem ani kondicí, a hlavně vůli, jedete prostě dál. A když máte před sebou dlouhou rovinku a prudký sjížďák, který jste si předtím vydřeli, tak by byla věčná škoda toho nevyužít. Dokonce jsem to pustil nad 48, což je zde s tímto strojem riskantní. Po Šobesu jsem sjel i tou kamenitou cestou, po lávce a vystoupal do Hnanic, to už byl západ slunce a čekala mě už pohodová, ale rychlá skoro noční cesta po hlavní domů. Dnes rovných 70 km za celkem teplého, svěžího, jarního počasí.

Tato trasa s různými obměnami patří k mým nejčastějším, libuji si kamenité a štěrkové cesty, i krásný asfalt, nakonec i studené údolí, kam slunce skoro nesvítí. Kdybych měl soudit a porovnávat oba směry, preferuji víc směr "sezdola nahoru", hlavně kvůli poježdění od Popic a parádní cestě z Podmolí do ZN, podobně i většina výletníků, jejichž cíl ovšem končí na Šobesu. 

• 29.3. Jaroslavice

​Dnes jsem vyjel do otevřeného terénu, bylo větrno a tak prý, jen na chvilku. Nejdříve jsem se zastavil u letiště, pak pokračoval hrbolatou polní, kde jsme svého času "zlomili Jiřku", pravda, opačným směrem.. pak už po rovině a asfaltu do Vrbovce a k Lampelberku a dál paralelní občas slušnou asfaltkou až do Jaroslavic. Hnal mne silný vítr a tak jsem nemusel skoro šlapat, občas jsem měl i čtyřicítku a musel na rozbitých úsecích přibržďovat. Docela rychle jsem byl v Jaroslavicích. Je tam majestátní, ale dost zbědovaný zámek, a vzadu Jaroslavický rybník, kde jsem si odpočal a pozoroval vsádku ryb. Nazpátek mne čekala cesta spíše do kopce a proti silnému větru... inu, měl jsem jet na opačnou stranu a mít namáhavější půlku za sebou, než před sebou, ale vždy to nejde.. Nicméně jsem ocenil přípomoc motoru, který si s sebou vozím. A tak jsem zdárně dojel domů. Natočil jsem 45 km.

duben 2022

• brněnské hvozdy; mé oblíbené terénní trasy odloženo
• 2.4. Otvírání naučné stezky Hroznové kozy,  zrušeno

​​

• 4.4. Odemykání Prýglu se Žlutým sršáněm

   Tato akce byla jako obvykle nečekaná, páč jsem se najednou objevil v Brně a čistě náhodou v Komíně. Měl jsem tam obchodní zájmy, výsledkem čehož byla koupě "nového" kola. Souhra těchto okolností mě pak logicky zavedla na Prýgl, bylo třeba kolo za tepla vyzkoušet v terénu a odhalit dílčí nedostatky, kdyby něco. Projel jsem po pravé straně po schody, chvíli jsem se kochal slunečným počasím a otočil jsem nazpět. Jsem nadmíru spokojen. Prýgl je tedy preventivně odemčen, tak můžete klidně spát dál.

     Nakonec se projevila moje předvídavost, páč na druhý den mi předchozí kolo přešlo do nouzového režimu, bylo to tedy za minutu dvanáct. Nyní jsem na tu kýženou Šumavu (která zase nebude), připraven.

Hodnocení kola bude pod tímto článkem, až se toho nasbírá víc.

Představení a recenze (edit 6/2022)

Po Modrém Šídle jsem pořídil novější model, (MTF Hill 9.1 2020; z druhé ruky, 1800km) je vyšší level oproti předchozímu, a za příjemnou cenu... odteďka Žlutý Sršáň. Tedy vidle už 34/120, motor Bosch CX4 s 625 Wh baterkou, múj oblíbený Purion - to jsem dopředu věděl, stejně jako i prevné Boost osy; překvapenim jsou 4- pístkové brzdy, byť základní model. atd... 

Do tohoto testu vstupuji po cca 2500 vlastních km, má za sebou jak lehké jízdy na Břeclavsku (4.5 Wh/km), tak většinových v Podyjí 6-7 Wh/km a už těžších v Brně např. Stezku P. Bezruče 7,9 Wh/km a např. krajně neúsporných 9,3 Wh/km, kdy jsme se předháněli z Kraví hory na Šobes, zatímco obvykle je to kolem 6,8-7,4. Spotřeba je tedy velmi relativní a i na stejné trase jiná. Důležitější je, jak se kolo ovládá, jak brzdí, jakou jistotu má jezdec v zatáčkách, na šotolině, kamení či v bahně... a jaký komfort mi (subjektivně) poskytne. A má zkušenost je veskrze pozitivní.

Klady:

kvalitní brzdy (4-pístky na 180mm), nyní je radost brzdit :)
kvalitní rám s moderní sníženou trubkou a precizní vedení káblů
špičková motorizace (Bosch4 85Nm) s vyladěným dávkováním
malý pasivní odpor - velmi příjemný pocit z jízdy i na OFF
velmi dobrá stabilita v terénu (pevné osy, obutí 27,5X2,6)- kolo je hravé, ochotně zatáčí
velký převodník 36T, tiché a přesné řazení Deore 11-42z/10s
motor je oproti jiným se stejnou motorizací téměř neslyšný

Zápory

možná jen kosmetické- zásuvka je teď "proklatě nízko" a v dosahu bahna, vody či soli
z konstrukce i názvu (HILL, hardtail) není určeno na těžký terén, což nepovažuji za vadu, ale ambice na to má
možná něco se ještě najde, ale v této ceně asi žádné

Dodatek (edit 1/2024): Žlutý sršáň plní svou funkci skvěle i nadále. Nyní má ode mně najeto 4500 km a jeho stav je bezchybný. Sršáň je hbitý a jeho geo mi náramně sedí. Je tedy univerzální na dlouhé výpravy a do lehkého terénu.  Do vrchu a terénu mám již jiné kolo, ale Sršáň zastane i toto bez uzardění. Velký význam mají 3 zaměnitelné baterie, což není náhoda. Zatím bez poruchy a jen s nutnou údržbou.

• 16.4. Velikonoční pánská jízda

Večer jsem přivítal Miloše, na programu bylo toulání po znojemských kopcích, návštěva velikonočních trhů i košt vína. Sešly se mi náhodou dvě elektrokola a tak jsem Milošovi nabídl svezení namísto pěší túry. Ráno jsme zavčas vyrazili, prvním testem byl Kravák. Miloš je zdatný cyklista a tak mi ujížděl, byl nadšený z motorového kola. Dál nás čekala Špalkova vyhlídka, dlouhý výjezd do Havraníků a posléze jsme sjeli pod Šobes. Na vyhlídce jsme okoštovali rulandské polosladké a pak nás čekal druhý test nahoru Šobesem. Pak jsme se zastavili až na Žlebském rybníce a zpátky lesní okolo Andělského mlýna a Králův stolec. Neopomenuli jsme ani výhled na Eliášovu kapli a na závěr jsme sjeli Gránice, abychom se vyškrabali po Na-pa-je-del-ské a dojeli domů. Tam už Miloš podcenil řazení a to ho zaskočilo natolik, že tam bezradně stál s padlým řetězem a kdybych se nevrátil, tak tam stojí dodnes.

     Bylo pod mrakem do 8°, ideál. Najeto přes 40 km, čistá jízda asi 3,5 h, po cestě zastávky na focení a kochání. Spotřeba energie cca 7,2 Wh/km.

Po zdárném výletě jsme ještě šli do města, pak na vínko do Enotéky; na druhý den šel Miloš pěškobusem opět přes Šobes, zkouknout další zajímavá místa a ještě stihl i očekavánou zelňačku, které jsem navařil za kotel :))

• 23.4. SK, vydařená akce!
• 26.4. Šobes a k Podmolským rybníkům, 46 km

• 27.4. Jevišovice a test Žlutého sršáňa

​Na myšlenku do Jevišovic jsem dospěl náhodou, při cestě za medvědím česnekem. Ten se ovšem nekonal, ale byl jsem k němu docela blízko. Namísto toho jsem radši jezdil po lesích a celkově testoval Žlutého sršáňa.  
     Cestu jsem volil co nejkratší, neminulo mě tak stoupání ke Kocandě i další kopečky, stoupal jsem obecně trochu výš a bylo to někdy už s dostatečným funěním, zvláště za Rozkoší, kde se stoupák zdál nekonečný. Pak jsem najel několik km po lesních cestách, dost pokryté hrubým kamením, někde zas po větvích po dřevorubcích i po vzrostlé trávě. Po cestě zpátky jsem si užíval dlouhého sjezdu; hnal mne i vítr a na přímé silnici to rozpálil na 56 km/h.
     Nakonec jsem vyběhl na hráz přehrady, kochal se tučnými kapry, pak ještě na druhou stranu, obhlédnout si camp. Zde jsem kdysi uvažoval o stanování; oprášil jsem tuto myšlenku poté, co nám zdražili benzín a vida těch krásných lesů dnes jsem nabyl dojmu, že to bude i na houby a že by to letos mohlo být ono. Ještě se podívám na recenze, co si myslí někteří uživatelé a pak se rozhodnu.
Zbytek cesty již po stejné trase, ještě jsem zajel objet kolečko přes Jankovec- jak jinak, zdejší les využívám k relaxaci dost často. Dál přes Plenkovice do ZN, vyjímečně už žádné kopce, spíš dobré a rychlé poježdění pokud možno vedlejšími stezkami. TRASA

• 30.4. Břeclavskem na kole

Čarodky se tentokrát nekonaly a tak jsem si vyjel soukromě, ostatně jako každý rok, na Soutok. Tentokrát i se širokým okolím; nejdříve jsem zamířil ke Kančí oboře, kde jsem dotankoval vodu, pak, když jsem byl tady, tak cestou na Janohrad, potom Lednice, kolem jezer k Novému Dvoru, na Tři Grácie, dozadu k Ladenské Aleji a pak poštorenskou kolem Fosfy k Františkovu rybníku, kde jsem měl delší pauzu. Pak smyčka nad tratí k rozc. Nad německými loukami a zadem ke kýženému cíli na Pohansku. Tady jsem ovšem pokračoval dál po hraniční cestě na soutok. Posléze jsem přijel na samotný soutok, bylo tam už hafo lidu. Pofotil jsem, pokochal a pomalu zpět, páč přijížděli další příchozí a nebylo se kam vyhnout.

Dál jsem jel obvyklou trasou doprava, kolem hájenky a Doubravenskou alejí k hájence Lanžhot, kde jsem se byl dívat na divočáky. Letos mladí nebyli vidět, zato loňským se zadařilo. Dál pak k Lánům a okolo Pohanska, kde jsem nezastavoval. Ještě bych mohl pokračovat dál, ale už bylo moc teplo a soudě podle jízdního řádu, mohl bych stihnout vlak po půl druhé, což se stalo a pak jsem se nechal ukolébat - po noční to bylo dost snadné. Počasí mi přálo, ráno ještě zima, kolem 10h se odmlžilo a pak začlo příjemně a k závěru i nepříjemně hřát. 

Do BV vlakem, pak najeto 69 km se žlutým sršáněm a zpět.

květen 2022

• 1.5. Brněnská padesátka

     Tuto trasu jsem měl v merku už dávněji a dnes jsem se na ni vypravil se Žluťákem. Hlavním důvodem bylo ale setkání s Jiřinkou, byť akce na kole byla vyplněním celého dne a výpadek jedné akce by byl důvod k odvolání i té druhé.

     Brněnská padesátka byla pojata v duchu Brněnské podkovy (pěší trasa KČT s úpravou pro cyklo), nakonec vedla částečně i po ní, takže děj se odehrával v Mariánském údolí, postupně v Ochozu a Řícmanicích, ale jádro bylo v Bílovicích, odkud vedlo vlákno po žluté do Útěchova k Buku a po zelené zpět. Závěr měl být na Klajdovce, ovšem z důvodu ztráty telefonu jsem z ůsporných důvodu musel z trati sjet a vrátit se ke Kašparově studánce a pak nejkratší cestou do Julcu. Liboval jsem si členité kopcovité trati, velmi dlouhých výjezdů v Mariánkách a Melatínu, jako i nádherných sjezdů po šotolině i asfaltu. Díky pramenům jsem neměl nouzi o vodu. Telefon jsem nenašel, ale ani mi ho, sviňu, nebylo líto :)

     Leč osud to zařídil jinak. Nakonec se s pomocí poctivého nálezce povedlo zkontaktovat Miloše, který okamžitě informoval Jiřku a i díky tomu - byť byl trochu nakřáplý- , fungoval a nebyl uzamčen a dokonce byl nabitý... už tohle považuji za malý zázrak a vydalo by to na celovečerní telenovelu. V Obřanech jsme si pak dali závěrečné kafe pod rozkvetlými jabloněmi.

     Celkem najeto 63 km (8,1Wh/km), ale s pomocí Boží, páč mi zbývalo asi 10% baterie a v závěru musel jet úsporně kolem Svitavy. Trasa

• 8.5. Hardeggská vyhlídka

Mnoho zážitků a akcí, které mne vnitřně okouzlily, se snažím občas zopakovat. Patří mezi ně zejména okolí Brna s Prýglem, Moravský Kras a Šumava. Pak jistě i Jižní Čechy, jižní část Vysočiny, některé kousky Břeclavska a samozřejmě domácí Podyjí.

Hardegg mne okouzlil již dávno a rád si vyjedu některou trasou, např. částečně nebo úplně po silnici, zpátky z Břečkova, Bezkova či Milíčovic lesem přes Citonice; nejčastěji však po červené cyklo, jež vede okrajem NP,  po prokličkování Gránickém údolím nahoru k Andělskému mlýnu, za Podmolím a podél podmolských rybníků, dále pak bludištěm stezek v Lukově, ve kterém vždy zabloudím. Konečně, až se vyšlápne kopeček k Čížovského rybníku a pak už jen plahočení k Čížovu a trochu dál už zmlněnou silnicí na Hardeggskou vyhlídku.. Nejraději si tuto trasu nechávám nazpátek, je víc ve stínu a odpočinková.  Dnes bylo příjemně pod mrakem, místy jsem to hnal, místy zas kochacím tempem. Pulci již volně plavou, žabáci kupodivu žádní, rybí potěr je nasazen všude. Trochu sprchlo a tak byl Hardegg svěží a od turistů klidný.

Celkem 51 km se Žlutým sršáněm, 4 hodiny a spotřeba 8,25Wh/km. Zůstala mi rezerva přes 20%.

• 14.5. Pivní stezka Petra Bezruče

Osmadvacetikilometrovou cyklistickou trasu z Brna do Černé Hory na Blanensku otevřel v rámci svých turistických programů černohorský pivovar v sobotu 25. září 2004. Pivní stezka Petra Bezruče začíná u nádraží v Brně-Řečkovicích a nejnáročnější stoupání má na vrch Jedle ve výšce 561,5 metru nad mořem. Propagační jízda začala hromadným startem zájemců a vyvrcholila v černohorském Centru Sladovna. Člověk ale nabývá dojmu, že vyznačením a otevřením stezky zde pivovar aktivitu nadobro skončil a zanechává ji vlastnímu osudu.

Myšlenka projít si tuto trasu ve mně zrála před mnoha lety, co jsem se o ní dozvěděl. Nikoliv však kvůli pivu, ale kvůli přírodě samotné. Dnes asi nazrála ta správná konstelace. Ačkoliv pivovar znám již z dřívějška, je krásně opravený a nabízí ponaučení i relaxaci, mně jeho zlatavý mok nezaujal, ale to je subjektivní názor. Okolí pivovaru je též zajímavé, kdysi jsem vyšlapal na část zámku či na kalvárii.

Co se značení trasy týče, tak je katastrofální. Asi to odkoukali od Němců nebo Rakušáků, tam člověk zabloudí i za bílého dne a na rovné cestě. Značení je dekadentní, cedule leckde chybí, jsou odmontované nebo zarostlé a mnohdy je člověk na pochybách, zda jede správně; žádné informace po cestě, ani turistické rozcestníky. Na mapě je sice vyznačená trasa, v reálu jen sporadické značky, které mne nechali několik kilometrů bloudit. Nikde žádné info, upozorňující třeba na studánky, skály, vyhlídky, ani názvy rybníčků, žádný místní označení, prostě nic. Je tu tedy zdánlivá výhoda: člověk může jít kam chce, obecně na sever, výsledek je stejný - bez ohledu na to, zda tudy údajně kráčel Petr Bezruč, nebo nikoliv. V tomto Bohem zapomenutém kraji se zastavil čas. 

Stranou těchto zkušeností je však  příroda úchvatná a zachovalá, nejvíce se mi líbil úsek od Lelekovic po Vranov; zde to byl svěží, voňavý a chladivý les, propleten zurčícími potůčky a bezejmennými rybníčky. Od Šebrova dál a výš už bylo vykáceno moc vzrostlého lesa a je to vidět na přírodě, je unavená, přehřátá a sem bych se na houby nevypravil. Vranovsko ale stojí za bližší prozkoumání a i Vranov má krásný kostel, který by chtělo blíž poznat.

Trasa od Globusu 54 km, neplánovaně najeto 66. Polovina po dobrém asfaltu, asi čtvrtina po lesních nedobrých cestách a čtvrtina po rozdrncaném rozpadlém asfaltu. Překonává se i značné výškové převýšeni. Zůstala rezerva 13 km, měrná spotřeba 7,4 Wh/km.

• 16.5. Znojmo - kolem komína

Tuto vyjížďku organizoval Zdeněk a přihlásily se ještě dvě dámy, A. a D. Nejdříve jsme shromáždili dámy a vyrazili kolem plenkovického rybníka, dál do Kravska, kolem Zámeckého rybníka v Kravsku, což byla pro mne neznámá, leč zajímavá trasa. Nakonec jsme dali kolečko u Kocandy a v Plenkovicích jsme na terase hospody dali malé občerstvení. Dnes bylo velké vedro a tak jsme to zavčas ukončili. Nicméně, dámy se ukázaly jako zdatné cyklistky a tak se prý domluvíme zas na nějaké akci. A prý to už bude dál. Dnes najeto 37 km. Znojemská elektrotlupa je úspěšně založena :))

​co ještě bylo v květnu

• test výdrže do Boskovštejnu; ujeto 44 km po krásné lesní cyklostezce; bude následovat druhý test s jiným kolem
• Hnánice přes kopce, 23 km
•  Test Žlutého sršáňa do Boskovštejnu - 45 km; 
• 31.5. -tentýž den výlet do Rudlic- organizoval Zdeněk + naše nová parta, tentokrát o dost náročnější terén, 35km. Za květen přes 500 km. 

červen 2022

• 15.6. Jevišovicko

Další ze skvělých vyjížděk. Tentokrát opět se "znojemskou elektrotlupou". Plán byl Boskovštejn a Jevišovice. Už to tam znám z nedávna, tentokrát ale Zdeněk vybral "ještě horší, než jsme doufali". Všemožný terén, i bahno  se vyskytlo, kupodivu nikdo nefrflal. Dámy samy říkaly, že dosud to jde, až to nepůjde, tak se vrátíme. Vracet jsme se nemuseli :)). Doposud jsem si nezvykl.

Tak jsme za nedlouho zabruslili do Boskovštejnu, zde chcípl pes. Muzeum zavřené, jediná hospoda zkrachovala, dětský park chátrá, no děs běs. Dál jsme to vzali na Jiříkovice lesem na Jevišovice. Tam už to vypadalo lépe. Na hrázi jsme pozorovali metrové ryby, druh nevím. Po vyjížďce do centra jsme zakotvili U Suchého čerta, tam jsme dali občerstvení. Pofotil jsem zámek a pak hurá zpátky. Brali jsme to kolem JZD a pak po silnici z Bojanovic, posléze jsme odbočili na lesní ke Kocandě, to už bylo z dobrého kopce a v chladném vzduchu. Tam jsme se postupně oddělovali, až jsem dojel sám. Celkem 48km, k večeru, asi 3h i s přestávkami. Trasa

•  dovolená zatím ve hvězdách, čekám na poslední slovo od J. Poslední slovo nepadlo, tudíž pojedu sám.
• nejvyšší čas na houbaření
• znovu najeto přes 500 km

​červenec 2022

• prázdniny na kole

• bezpočet jízd po okolí ZN, většinou 20- 30 km, teď už jenom brzy ráno, nebo pozdě večer. Pokud se neochladí.

• 5.7. Kontrola hub v okolí Landštejna

​Tak jsem se konečně dočkal i Landštejna. Brzo ráno jsem se nachystal a vyrazil. V tom začlo pršet. V Lesné čekám, až přejde to nejhorší a přemýšlím, co dál. Za hodinu to ustalo a tak, že pojedu dál. V mokru na houby nejedu, ale mohl bych si pobrázdit místní lesy. Jen co jsem se rozhodl, tak začlo pršet. Ale už je rozhodnuto. Jemnice - prdel světa, uzavřená, jako vždy, co pamatuju tak asi 5 let. Zajížďka, ale jde to. Ve Slavonicích zase lije, vydržím to a zastavuji Pod Landštejnem. Využívám otevřenou Jednotu a nakupuji si snídani a oběd. Bída, jako v každé Jednotě. Buď celý chleba, nebo poslední rohlíky, jiné pečivo nevedou, tlačenka sádelnatá, tučná, bída a bída, i kdyby člověk chtěl víc zaplatit. Na parkovišti čekám asi 4 hodiny, i jsem se prospal. Nakonec se vyčasilo a jedu na hrad Landštejn. Bylo asi 14 hodin. Rychle vybaluji sršáňa, v pohodě přestál minulý pád. Sedám na kolo a jedu se kochat přírodou.

Ale nedá mi to, zvláště když vidím, auta zaparkované kdekoliv u lesa, patrně houbaři. Zajedu do lesa a už za chvíli objevuji první lišku. Pak už to šlo. Akorát jsou špinavé a ulepené jehličím. Asi po páté hodině už toho mám dost a hledám cestu zpět. Ale to netuším, že už jsem pod Rožnovem, jedu sice správným směrem, ale spíš dokola. Po cestě je plno lišek, občas se zastavím, pak frčím dolů do vesnice, koukám Stálkov, OK, tam bych měl odbočit na Landštejn, ale bulharské značení je až za křižovatkou a vracet se nebudu. Cesta klesá prudce dolů a čekám, co přijde. Ne, že bych neměl navigaci, ale je mi to jedno. Tak jsem přijel do Slavonic. Hurá, do Landštejna je to již jen 12 km do kopce. Nu což, teď bude pracovat můj "Boš", nasazuji kadenci a Tour, občas i Turbo. Hlavně rychle z hlavní silnice, slunko se blíží k západu a oslněný řidič je slepý. Ale dobře to dopadlo, už jenom stoupák k hradu a balím. Udělal jsem třicet krásných km a kilo lišek jako bonus. Dnes příjemný a dost chladný den.

Čeká mne cesta domů, normálně hodina a něco, nyní dvě a něco... než vše vybalím, je půl jedenácté.

• 10.-13.7. Znovu na Landštejn

​Po předchozí rekognoskaci jsem čekal na pár volných dní a to už jsem měl Landštejn v plánu- nakonec mi vyšlo i parádní počasí na kolo, nezbývalo nakoupit zásoby a teď už mě nic nezastaví. Ale nakonec málem ano, ráno pršelo a už to vypadalo podle minulého scénáře, ale jedu v poklidu a už volím jinou cestu, ale se stejným blouděním, je zde vždy zakletá cesta od nepaměti. Nakonec přijíždím, čekám na ubytování a jedu se projet, pak na večer znovu. Kouknu do lesa, lišek není a nic jiného letos neroste, ale to je v pohodě, udělal jsem 30 km, dal jsem si studenou večeři a posléze, než se nachystám a upřesňuji plány, spím. Byla chladná noc.

Druhý den, jak přestalo pršet, usedám na oře a jedu do N.Bystřice, nejdříve na Landštejn a přes Klášter do Albeře, to už navazuji přes město na Kámen republiky a kousek dál. Mrknu kousek do Rakouska, pak už vidím třeboňské stezky, ale otáčím se a paralelní zelenou se vracím. V půlce to vzdávám, bahna bylo víc, nežli snesu a navazuji na cyklo-, která vypadá líp. V Bystřici pojedu na Artolec, "je to dál, zato horší cesta", ale bez provozu, krásnými lesy, kde jsem před patnácti lety perfektně zahoubařil... dnes ani prašivka, ale to už vím a cílem je teda ježdění, nakonec dojíždím do tábora se 70+ km, jsem spokojen. Dnes bude vlastnoruční teplá vydatná večeře.

Třetí den jsem naplánoval výlet na Dˇáblovu prdel, je to max.15 km pěkným lesem, mám čas, ale je mi jasné, že najedu mnohem víc. A je to tady, mapa v telefonu se najednou zbláznila, začla mluvit, už jsem ani nedoufal po tolika letech, bylo to od Rožnova po Dˇáblovu prdel, asi jim uniká Free internet, páč se sám přihlásil a já ho zásadně nepoužívám. No dobrá, ale vede mne úplně jinam, pořád mne to vrací zpět a vůbec se mu nelíbí, kam jedu. Než si to uvědomím, pěkně jsem zakufroval a teprve mi došlo, že chce mermocí na silnici. Tak to radši vypnu, co mne ještě s tím krámem čeká, už jsem s tím měl dávno praštit o zem. Ale mám zaplou slepou navigaci v jiném přístroji a ta je spolehlivá, pokud se člověk předem připraví. Ale já se nepřipravil :)) Pak mám ještě kompas, abych si zorientoval světové strany, to se hodí, ale když člověk neví azimut, je mu to .. na nic. Díky těmto vymoženostem jsem ztratil hodinu, což mě nevadí, horší je, že mě to navedlo do toho krpálu, co jsem říkal už nikdy víc... ale co by člověk neudělal pro jednu debilní fotku:)). Pak již v pohodě přímo na Terezín, u samoobslužného výčepu si dám bezinkovou, i když jsem původně chtěl Bernarda a vracím se stejnou cestou zpět. Vařím si jídlo a k večeru jdu dojet ten deficit, takže další třicítka po mírně zvlněné lesní, jako včera, do N.Bystřice a zpět, ale to byla při zapadajícím slunci nádhera.

Čtvrtý den budu balit, ale dnešní plán nemám, možná Slavonice a projet si opět známou cestu Thayaradweg do Rakouska.. Ovšem ráno bylo takové horko, že trajdání v Rakousku kategoricky zavrhuji, parkuji v Landštejně a kupuji si něco k jídlu, v autě ale praží a tak vybaluji kolo a jedu do lesa, kde přečkám polední žár. Cesta mne zavede do Matějovce a objevuji stinnou lesní stezku "Napříč českou Kanadou", je úžasná a někdy si ji projedu až do Kunžaku- leč teď určitě ne, parkuji v lese a sbírám pár borůvek. Je zde chladno, mám čas, posléze ale sjíždím do města, balím kolo, větrám a zapínám klimu a záhy už troubím na odjezd. Doma si dám chlazené pivo a večer vybaluji půl auta. Výlet byl parádní, pořád v chladném lese, žádné lelkování, mám trochu lišek a borůvek... jsem utahán,  jako bych zde strávil 14 dní. Najel jsem 200 km, dle plánu :)) Ten držkopád v plánu nebyl, ale přežil jsem a Žlutý sršáň taky. Album

• 18. - 21.7. Druhá část "královské" dovolené

Původně jsem chtěl tábořit v Jevišovicích. Po pečlivém zvážení jsem záměr upravil na "příměstský tábor" i se svýma plusy i mínusy, zejména kdy panují tropické dny i noci; navyše bych musel řešit přístup k zásuvce, převážet ansábl, řešit diskomfort sousedů a hluku, stravu atd;, v neposlední řadě, pokud bych nalezl nějaké lesní plody, musel bych to na místě zpracovat. Krom toho, potřebuji hodně jezdit a tak budu dojíždět podle potřeby, přes den nějak prospím a ještě můžu zalívat kytky:)). Tak jsem si to vyčerpávaje zdůvodnil. Na druhou stranu, i z důvodu elektrifikace, budu za totálního mastňáka, ale to si nikdo nevšimne :).  

Program jsem v podstatě dodržel, vyrážel jsem brzo ráno, abych měl dopoledne odježděno a pak zase večer, tedy asi po 20. hodině do úplné tmy a někdy i kousek poté. Sedlám Žlutého sršáňa, pojedu nalehko, mám zásobu na 80 km a kdybych měl šetřit, i víc, což je relativně postačující. Projedu se jevišovickým lesem, jsou tady úžasné lesy a klidné stezky. V poledne už jsem doma, musím něco nakoupit, trochu to dobít, pak si zdřímnu a večer jedu typicky pod Šobes, někdy objíždím kolečko přes Šatov -Vrbovec a už za tmy se vracím domů.

Nakonec soudím, že to byl dobrý nápad, díky tomuto rozvrhu netrpím teplem, mám čas na relax a kochání a mohu si vyčistit mysl. Takto jsem najel přes 350 km.  

Za tento měsíc jsem najel 1061 km, což je můj rekord.

srpen 2022

• 12.8. Cyklo s Cyklistkou

​Na tuto akci jsem se těšil. Na následující dny jsem měl připravených několik výživných tras. Ségra Anička, zkušená cyklistka, jež nejezdí žádné paběrky, ale umí i stovku v kuse a někdy i mnohem víc. Leč po rovinkách a asfaltu. A teď to měla být krosová škola. Nakonec mne mile překvapila. Bosche zvládla za 5 minut a první jízda do Dobšic dopadla dobře. Na druhý den jsem tedy naplánoval přejezd Šobesu terénem a po vyhlídkách. To jsem zvědav, jak tohle zvládne. Nezklamala. Bravurně a svižně zvládala kameny, kořeny i písek, to jsem dosud nezažil. Hotový koncert. Dokonce si libovala, že takovéto terény u nich nemají. A když mají, nemá na to kolo. 

Tak jsme v jednom dni zvládli stovku a v dalším 70. Plus pár malých vyjížděk, dohromady to bylo 220 km. Nakonec se jí to zalíbilo natolik, že uvažuje o pořádném e-horákovi. Tak jsem zvědav, co vymyslí, ale  my si určitě ještě zajezdíme.

• 25.8. Přes Šobes s Frantou

Mezi kapkami deště jsme si našli čas na vyjížďku přes Šobes, s kolegou z bývalé práce a nyní opět s kolegou e-cyklistou. Trvalo roky, než si to pořídil a mám dojem, že ho k tomu donutila energetická krize více než sportovní zájmy, nakonec je relativně mladý a zdráv a určitě má i jiné zájmy. Mně se naskytla příležitost, krom dobrého parťáka, otestovat jej jeho rukama a udělat patřiční závěr. My, co známe F. víme, že investuje opatrně a úsporně a tak se vlastně divím, že se plácl přes kapsu a pořídil si jetého EV-bike s přestavbovým středovým motorem za bratru 15 táců. Nicméně, on to vidí optimisticky.

Po výjezdu na Kravák bylo jasné, že nic není nemožné a u něj mi bylo sympatické, že se ničeho nebál. Ačkoliv tuto trasu jel poprvé a poprvé tak náročnou, vše s přehledem zvládal, kamení, písek i kopce, nemluvě o tom, že na takový terén nemá kolo ani výbavu. Šílenec. Díky jeho neomezené přípomoci mi byl neustále v patách, troufám si říct, že nebýt neznámé cesty, zmizel by mi za obzorem. Ale v kopcích jsem ho dohnal, zde se projevila síla Bosche a převodů.

Tak jsme vystoupali na Seisfelďák, dále k Havraníkům a za Hnánicemi  už byl asfalt, přes kopce nejdříve k zastávce na Šobesu, pak až k do Podmolí. U rybníku jsme se občerstvili a pak jsem jej navedl přes lesní k Andělskému mlýnu, pak odbočka k Mašovickému lomu a dál už po hlavní do Znojma. Trasa pro mne tradiční, on z ní měl plno zážitků a byl nadšený. Kdo by nebyl. Udělali jsme 31 km za 3 hodiny i s přestávkama, u mně dobrý. Baterie mu snad ani neubyla, já jsem spotřeboval 2 a půl čárek (s Šídlem), nebo jak říká ségra, "paliček" . Výlet byl mnohém poučný i pro mně.

Závěrem: Kolega si nehraje na přilbu nebo na defekty, prý on nepadá a na e-bike se nepíchá. Přeji mu úpřimně hodně štěstí. Přestavba vypadá jako přestavba, s baterií na rámu je to ale pokrok a projevilo se to kladně jako u všech pohonů se střeďákem a rámovém uchycení baterie. Motor ani baterie nehřáli. Jak jsem zmínil, na rovině je to žihadlo, v mírných kopcích to jede jak ďas, ztrácí v prudkých stoupáních, kde se motor trápí. Prý poprvé musel použít všech 10 stupňů a ještě pořádně šlapat. Nakonec, do terénu to není ani stavěné, ale zvládá to. O jeho brzdách mám svůj názor. Otázkou je spolehlivost a životnost, protože vím, jak kolega o kolo pečuje - nijak.

září 2022

• 3.9. Po krásách LVA

Tentokrát jsem pojal výlet opravdu zeširoka. Nejdříve jsem zamířil pod zámek, kde měly být pivní slavnosti, ale ještě to připravovali. Dál jsem zamířil klasicky k Janohradu, bylo už plno. Pak kolem lednických rybníků ke Třem Graciím, tam byla svatba. Dále k Hubertovi, Dianě a do Valtic. Tam jsem trochu spočnul na náměstí a vinařského dvora, pak jsem vyšlapal na Rajstnu- jediný kopec široko-daleko. Po kochání jsem opustil Valtice a od hájence k hájence po šotolinové rychlé cestě na sraz velorexů. To už je, jak známo, u Břeclavi. Tam jsem se pokochal padesáti stroji, které pak v oblacích dvoutaktů odstartovali na spanilou jízdu na Pohansko. To byl shodou okolností i můj průjezdní bod a tak jsem veterány viděl podruhé. 

Mým cílem ovšem byl Soutok, který jsem za hodinu dobyl, a zpátky jsem to vzal k ruským domkům a hájence Lanžhot, kde je obora divočáků. Letos je rodinka kompletní i s pěti už odrostlými potomky. To si někdo pochutná:)). Zpátky na nádraží zkontrolovat, kdy to jede a tak se rozhoduji, že na dnes mám odježděno a pojedu za půldruhé hodiny domů. Akorát čas na Pivní slavnosti, ale moc mne to nezaujalo, zato jsem měl už pořádný hlad. Ale jsem si řekl, že pokud nebudou napsané na tabuli ceny, tak si nic nedám. Na stadionu to kupodivu měli, jinak to takticky raději nemají. Tak jsem si objednal guláš, ale měli i borůvkové knedlíky, žebra, nebo klasiku řízek, smažák ap. Člověk, když neví, jak to bude chutné, alespoň ví, kolik to stojí. Guláš byl ovšem vynikající, měkoučké libové maso a slušná porce i dobrá cena. Po jídle jsem pomalu zamířil na vlak, naložil sršáňa i sebe a v pohodě se dopravil domů. Úžasný den.

Dnes tedy 85 elektrokm. Jízda byla pojata i jako test baterie, ale ani dnes jsem nedosáhl dno kapacity, dle budíku mně zbylo asi 40 ECOkm. Vypočtena měrná spotřeba 4,7Wh/km. Což je paráda. Počasí mi přálo, slunečno, ale chladněji. 

• ​9.9. ZHV a vzácná návštěva

Po delší době se konalo vinobraní a my jsme nemohli chybět

• 13.9. vyjížďka fabrické tlupy

Znovu jsme si vyjeli v sestavě A., D.,Z. a já, bylo hezky a pohoda

• 21.9. houby, houby a zase houby 

Sezóna trvala 3 týdny a místy slušná úroda, až jsem to už nestačil jíst a konzervovat(václavky). Podobně i růžovky, klouzci a bedle; ostatních poskrovnu, zejména hřibovitých jen pár kousků. Ojediněle se ukázal i stroček. Celkově jsem spokojen. Najezdil jsem i mnoho km- odhadem 300 - 400 km, ale houby nebyly prvořadé.

říjen 2022

• 9.10. SK

Krátká návštěva na SK. Závěrem jsme se projeli i na elektrokolech kolem Dunaje. K večeru bylo velmi chladno. Trochu jsem Haibike (SDuro trekking) testoval, i když už ho znám, vydrží hodně a (na tu bídu) mám celkem dobrý dojem.

• ​18.10. Hardegg s Fanou

Tentokrát jsme vyjeli po ránu a nejdříve jsme vyjeli přes Gránice a po asfaltu až na Vyhlídku. Letos už jsem tady byl několikrát, teď jsme ale hnali jako o závod a projevilo se to ve spotřebě. Zpátky jsme to vzali po značené terénní stezce, i na Hrádek jsme zajeli a závěrem i Králův stolec. Vzhledem ke zběsilé jízdě mi baterka vyšla na doraz, s rezervou 1km na Eco. A to jsem už dávno šetřil, jinak bych tlačil. 57 km, tedy výpočtem 8,3 WH/km se řadí mezi ty vysoké v mé tabulce spotřeby. Jinak stejnou trasu jezdím za cca 6,3 Wh/km. Z toho mám další pučení:Šídlo mi na takový styl nestačí.

• 23.10. Přes Šobes s Dankem

Danek taky rád jezdí na kole a tak jsem ho přizval k testu na elektrokolo. Hnali jsme to přes Kravák na Šobes a po lesní domů, nechyběly zastávky na vyhlídkách a sjetí Gránic. Nakonec jsme vyjeli po Koželužské, taky vyběhl s lehkostí. Kolo asi dostalo zabrat,  neměřil jsem, ale ani nevyužil plnou přípomoc  a kromě toho se projevilo 30 let věkového rozdílu a plného zdraví, tak na tuto vymoženost má ještě čas.   

• 25.10. narozeninová oslava, Jiřka 

Narozky se budou ofiko teprve konat, ale já jsem si vyjel po Brněnských hvozdech a pak jsme se sešli aspoň na kafi. Nojo důchodci a nemají na nic čas.. 

Pojezdil jsem v širokém kolečku Prýgl a okolní kopce až do Bílovic, pak do Julcu a nakonec, jelikož mně nikdo nebrzdil, projel i Mariánské ůdolí a závěrem pak chviku splkli. 61 km  a moc pěkně, krátkodobě i 20°, ale většinou 10° a večer i míň. 

listopad 2022

• .I listopad je dobrý na ježdění, zvláště poslední desetiletí. Krom práce jsem pojezdil kratší vyjížďky po kopcích, mlze i za krásného počasí, nebál jsem se ani bahna. První polovina měsíce od 0 do 8, občas i 15°. 
• další soukr. oslava. Odložená oslava J. a M., spojená s martinským vínem a samozřejmě i dobrým jídlem.

​prosinec 2022

• 9.12. ​Jak jsem šel-nešel-šel do cykloservisu

Ano, taky jsem tam dobrovolně šel a odevzdal nemalé prachy :)). Soudruzi servisáci, jak se dozvěděli, že kolo není od nich, spustili arogantní poznámky o plečkách a že to neumí opravit. No neochota byla cítit na hony daleko. Ne, nejde to, neumíme, nikdy jsme to (u mé značky) nedělali, nic nejde. Přitom se mi vysmívali ať si tu (plečku) opravím tam, kde jsem to koupil. Toto je na žalobu, nikde nepíšete, že cizí kola nespravujete? Nakonec zjistili, že přestřelili, tak že se na to podívají.

Pánové, už jste zapomněli, co prodáváte vy? V době, když MTF začal vyrábět ekola Bosch, mimochodem velmi spolehlivé, velmi moderní rámy, vy jste pořád tlačili 400 polointegrované Performance, hnusné na pohled, TAKÉ z Thaiwanu, s mizernými brzdami a předražené a vaše dubové palice zavrhli rozměr 27, tak kdo tady prodává plečky? Trochu sebekritiky a úcty k zákazníkovi by nezaškodilo, ve vašem případě za vagón. Měl jsem zprávy o lenosti a neochotě vaší firmy, ale že si pan MAJITEL otevře hubu a sprostě se do mne naváží, to je vrchol. Ano, někde jsem to četl: "otevřel si hospodu, ale chodili tam lidi." S prací jsem byl spokojen, ale kvúli těm vaším nevymacháným hubám sem už nikdy nevkročím. Vaše škoda, mám těl kol víc. Název této firmy se "špičkově proškolenými" odborníky, je Bike-Life, pro úplnost. No a pro ještě větší ůplnost dodám, že v jiném případě ve 2M Cyklosport se mě kluci ujali s nadšením a dokonce na počkání.

• 10.12. Predvánoční bowling a hezké posezení v Brně

Jako tradičně, i letos jsme si udělali pěknou akci v Brně, které se ujala Jiřka, prý naposledy. No to si nemyslím, páč máme dost kamarádů a rád bych je viděl i příště, ale chápu, že je to o nervy a v mém případě o infarkt, proto se už do ničeho hromadného nehrnu. Chceš/nechceš či nemůžeš, žádné náhradní termíny a proto si většinou musím vystačit sám. Ale to jsem nechtě odbočil.

My, co jsme se i tak ve slušném počtu sešli, jsme si krásně zabowleli, leč po rocích covidu a jiných nemocech to nebylo nic moc. Excelentně hrál Zdenál, další obsadili střed a...poslední jsem byl já, Luboš nekoulel. Následně jsme se přesunuli do kubánské restaurace, pojedli i popili a dali si ceny a dárky. Nojo, ani tentokrát to nemělo chybu!

Anička, Lidka, Luboš, Jiřka, Miloš, Mirek, Pavel, Zdena, Zdenál.

Jiřka - 73

​Jezdilo to letos velmi dobře a s přípomocí jsem najezdil 5600 km.

Pavel, akt. 31. 12. 2022

dál jsme slavili:

• dvoje narozky vnoučků
• Vánoční koncert (Vašo Patejdl,7.12. MD Znojmo)
• Mikuláše
• vánoční setkání v rodině
• Silvestr

..