www.pgnext.estranky.cz

Akce 2008

Akce 2008
2. 2. 2008 Plavání včera, dnes a zítra
29. 3.2008 Otvírání jara na Pálavě, II FOTO M
5. 4. 2008 Hezký pohodový výlet s dětmi na Pohansko
19. 4.2008 Na Den Země do Mikulova, III
20. 4.2008 Výprava k soutoku M.&D. soutok Moravy a Dyje - SK
27. 4.2008 Odemykání Prýglu, I FOTO M , FOTO2 M
30. 4.2008 Pálení čarodějnic
1. 5. 2008 Pivní muška I. nebo-li Pohoda LVA
3. 5. 2008 OLS/ Cyklovýlet k soutoku Moravy a Dyje FOTO M
11. 5.2008 Opět na soutoku
12. 5.2008 Pivní muška III
16. 5.2008 Muzejní noc 16.5. v Mikulově
17. 5.2008 Po památkách LVA
1. 6. 2008 Moravský kras, I. Kolem jeskyní v Moravském krase
14. 6.2008 Po MVZ Aneb s Českým rozhlasem krajem vína a slunce
22. 6.2008 Cyklomaratón K24 Újezd u Brna 8.ročník Cyklomaratónu K24 FOTO P
19. 7.2008 "Cyklovýlet okolo Brna, aneb .... Gokeška" - Ochozská kachna FOTO P FOTO M
19. 8.2008 Mimořádné posezení v kavárně AIR Posezení u kafe AIR II FOTO P
23. 8.2008 Cyklovýprava na hrad Falkenstein, III FOTO M FOTO P
5. 10.2008 Koulení kola z Lednice do Brna III FOTO P
18.10.2008 Uzamykání Prýglu III
22.11.2008 Mikulovský Bowling Mikulovský bowlingový upgrade FOTO P
18.12.2008 Devátý vinohradský bowlingový turnaj... Bowlingové finále 2008 FOTO P
31.12.2008 JANE Country Silvouš Rozloučení s rokem 2008 FOTO P

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

LEDEN

1. 1. 2008 Silvestr 2007 dozvuky

Silvouše tedy máme šťastně za sebou. Jasně že to byla poslední akce loňského roku, která se kontinuálně přelila v první akci roku letošního. Ale jelikož zážitky z těchto dnů jsou zdokumentovány jinde a lépe, tak jenom doplním: Po odchodu z Brna jsme zavezli Verču domů a u Andulky při kafi (prý jen na skok) jsme ještě do pozdního večera probírali čerstvé zážitky :))

Tak teda, Ať se vám v tomto roce daří neméně tak dobře (a těm, co se nedařilo, tak mnohem-mnohem lépe) jako v roce minulém. A ve zdraví a dobré náladě ať se potkáváme na dalších našich akcích!!

Pavel

16. 1. 2008 První lednový sraz

První lednové posezení (vyjma toho silvestrovského) jsme spáchali v nově testované restauraci King's Head (nebo tak nějak). U těchto anglických králů to byla taky dobrá volba, jídlo opravdu skvělé a taky oddělený prostor pro nekuřáky, což budeme i v budoucnu preferovat.

Organizátoři se činili, tentokrát jsem kromě Jiřky, Džíny a Zdeňuli pokecal ještě se Zdenálem a Kamilem.

Díky všem za účast.

Podrobnosti k akci jsou na stránkách Moravské cyklotlupy.

=pgnext=

20. 1. 2008 Sraz v bazénu

Tentokrát zdravé břeclavské jádro zasedalo v bazénu.

Teda obrazně řečeno, jinak bychom se museli potopit s nějakým závažím a aj tak bychom tam mnoho nenamluvili.:-))

P počátečných štrapáciích v lednických lázních, kde na recepci panuje pořád ještě- a totální - chaos, jsme se radši přesunuli do břeclavského kryťáku.

Jelikož jsme se neflákali a plavali, nebyl čas na nějaké dlouhé plkání.

Proto jsme se preventivně objednali u Andulky na kafe a ona s tím preventivně počítala :))

U kafe jsme tedy pokračovali v zasedání, kde jsme probrali hlavní bod programu - co si vzít na sebe na ples.

A jelikož Andulka má doma bohaté depozita z dřívejších dob, které padnou Verči jak ušité, došlo aj na zkoušení šatů. No musím říci, že to holkám, i když je čerstvo po Vánocích, docela sluší. A Andulka je po zásluze povýšena do funkce výstrojního náčelníka :-)

=pgnext=

ÚNOR

2. 2. 2008 Plavání včera, dnes a zítra

Po začátečních zmatcích - včera, dnes a zítra, které jsem vyrobila tím, že jsem se koukla do kalendáře jak jsem byla zvyknutá a on je letos trošku jinak uspořádaný - jsme se nakonec shodli, že to plavání je v sobotu 2.2.2008 a tentokrát jsme se sešli v počtu čtyř, tedy Pája a tři "vodní víly". To k nám přibyla jedna Verčina kamarádka.

Ovšem kdo se chcete pobavit a zasmát tak se k nám přidejte. Hned u pokladny vznikl menší zmatek, tím, že u mne jedna padesátikoruna + tři dvacetikoruny - jedna desetikoruna : dvěma = 60,- (opravdu skvělé kupecké počty), a začalo to v našich řadách šumět , že nám to zase podražili a rovnou teda o 15,- Kč. No to je prostě neskutečné, všechno se zdražuje. Světlo do toho vnesl hrdinně Pája, když si šel koupit vstupenku a nutil pokladní 60,-. Kč a ona mu pořád deset vracela, pak pochopil, že tedy to vstupné je 50,- a zdražili to pouze o 5 korun.

Pak už to bylo rutinně bez sebemenších zádrhelů. Vypadalo to tak, že Verča s kamarádkou plavaly sem a tam bez oddechu, Pája ten byl věčně třičtvrtě bazénu pod vodou a taky si to brázdil z jedné strany na druhou, ovšem já jsem si plynule a vytrvale přeplavala jeden bazén tam, pak jsem si odpočinula a počkala až se ti šílenci zase objeví u mne a plavala jsem zpět. Sem tam jsem se vydala do půl bazénu sama, pozdravila jsem se s ostatními a plavala zase zpátky. Pavel spočítal kolik mě stojí minuta prostoje ve vodě, ale mě to vůbec neštve, přeci si neuženu infarkt neeeeeeeeeee, nehledě k tomu, že tolik jsem toho v životě nenaplavala jako s těmito vodními a podvodními živly.

Po hodině plavání jsme se usnesli, že pokračování si dáme ještě u čajíčku - tentokrát bylinkového vlastnoručně mnou nasbíraných bylinek a tradičně kaktusového. No a Pája se pak vydal na zpáteční cestu do svého "soukromého bunkru pěšourem", zvládnul to celkem rychle a dál už to znáte. Podal podrobné hlášení.

S pozdravem "Sportu zdar a plavání zvláště " se s Vámi loučím do dalšího srazíku. Bez fotek.

Anička

9. 2. 2008 Geocaching

První šajn o geo..čem?

Při brouzdání na netu, hlavně co se tematiky sportu a turistiky týče, se může stát, že narazíte na šílence provozující geocaching. Co to je se určitě a lépe dozvíte jinde. Mě to taky zajímalo a tak jsem si prostudoval několik příhodných stránek. Což by taky mohl být konec příběhu, že.

Ale nedalo mi, a tak jsem se, byť nemající GPS-ku, zaregistroval, hlavně ze zvědavosti, kde asi tak ty poklady jsou, a hele, virus geonemoci z těch americans pages přeskočil nenápadně aj na mě.

Registrace - boj nervů

Nutno ovšem podotknouti, jé-jeje, že registrace byla sama o sobě hotový porod, v několika momentech jsem proklel celý džíokešink, emerický imperializmus, Gatese, Mrkvosoft+Wokna, Mozillu, Gozillu aj Ohnivou Lišku, nově taky internet , myš či klábosnici a konče jak jinak, tím pitomým počítačem.

Voco go: měl dojít z emeriky potvrzovací mejl s kódem, ale nijak nechodil. Pak mě napadlo, že mám asik zablokované určité domény, tedy jsem pracně zas všechno odblokoval, com,net,edu,eu,us, a celý firewall, snad chyběl jenom síajjej a efbíaj...

Další pokusy nepřinesly úspěch a tak jsem zuřivě kontroloval pořád dokola adresu a celý formulář, kdepak soudruzi udělali chybu. Asi nikde, páč najednou se zasek celý internet a začal obvyklý kolotoč restartů, vypínání, obnovení, odvirování či kontroly káblů. V této chvíli jsem tedy rezignoval, majíc na paměti, že ráno je moudřejší večera.

Asi na tom něco bude, páč ráno internet vesele vrčel a na mejlu se objevilo asi 12 nových mejlů s Registered Code, které ovšem nefungovaly. Tak jsem požádal ještě o jeden mejl, teď jsem už klidně počkal tu čtvrthodinu, než to sem z té emeriky doletí a pak jsem tedy kliknul na ten odkaz a - nic. No mít po ruce toho chytráka, co to vymyslel, už vraždím. Poslední zoufalý pokus: zkopírovat kód a pak vložit do registrace... no né, ono to funguje!! Tak jsem se stal geokačerem - teoretikem. Ale jak zakrátko zjistíte, pouze na chvíli, inkubační doba této geonemoci je asi půl hodiny, páč svou první životní (geo)kešku jsem chtěl objevit ještě toho dne.

Šel jsem na to vědecky: Prostudoval jsem dostupné mapy a kešky v mém nejbližším okolí, vytiskl náhledy letecké mapy a popsal jsem si co jsem z map zjistil. Jelikož jsem chtěl zase udělat pár km na kole, rozhodl jsem se pro kešku na Apollu a Janohradě.Ale to už je jiný příběh.

pgnext

Takhle nějak vypadá část Brna na geokačerské mapě:

9. 2. 2008 geonemoc propuká

Jak jsem už v předešlém článku předeslal, vydal jsem se dnes na lov mé první (geo)kešky.

Jelikož jsem moc nedoufal v úspěch, jsem si připravil hned dvě varianty: Apollo a Janohrad. Ale přeci jen, tahle místa znám velice dobře a hlavně jsem byl zvědav, jak se to asi ukrývá a co krabičky obsahují.

Jak jsem dorazil na Apollo, jsem si všiml podezřelé dvojice, která stála u místa, kde jsem předpokládal schránku. No všude liduprázdno, pár pejskařů u hráze a tihle přišli obdivovat kulturní památky v únoru, nějak divné.

Geonemoc se začala projevovat v pochybnostech, zda jsou to opravdu (geo)kačeři, nebo (geo)mudlové. Co takhle sledovat je, jestli hledají schránku? To by nebylo fér. Tak jsem si dal kolečko kolem půlky Apolla a jak jsem se vracel, podezřelá dvojice byla konečně na odchodu. Abych zas nebyl nápadný, hrál jsem si u vody s kamínky jako malé dítě:-)) než odešli. Pak jsem hned vyrazil a asi po 5 minutách jsem to našel. Můj první nález!! Otevřel jsem krabičku, vyndal zápisník a napsal zprávu. Předemnou tu byl někdo včera, takže dnes mě nikdo nepředběhl. Uvnitř bylo pár věcí na výměnu, přívěsky, nějaké hračky z Kindervejce a pod. Nebral jsem nic a rychle jsem dal kešku na původní místo a dobře zamaskoval. Povedlo se. Seděl jsem na zemi a užíval si pocit vítězství :))

Sláva mi stoupla do hlavy a tak už jsem se suverénně, jako bych měl vybratých tisíc keší, vybral na Janohrad. I tady jsem jako doma a tak se nebylo těžké zorientovat podle mapy. Turisté, zajisté...., nic netušili a tak jsem se nenápadně projel okolo Janohradu jakože mě dnes mimořádně zajímá, kdy se otvírá a jaký je návštevní řád :)).

Místo bylo opět velice dobře zaměřené, šipka na mapě byla na metr přesně tam, kde, jak jsem záhy zjistil, byl aj poklad. Tentokrát v šroubovatelné půllitrovce, pero ovšem bylo zmrzlé, naštěstí nosím, jako správný geokačer, své vlastní :))). Opět jsem učinil zápis, pochválil autora i sebe, nic jsem nebral a vše uložil na původní místo. Tady jsem udělal aj pár záběrů z mobilu, ale chvilku potrvá, než najdu kábl.

No supr, že by to bylo tak snadné? No uvidíme příště, až se vydám se svými (geo)dětmi na Kopeček, nebo (geo)příteli na Pálavu :)))

Tak sedám na - teď už mé (geo)kolo - a frčím domů, čeká mě ještě nějaká práce a hlavně napsat (geo)log do té Emeriky, aby celý svět viděl, jakože jsem to našel, aby se mohla ikonka schránky na mapě přeměnit na smajlíka a mě se připsaly na můj účet hned dva první (geo)body.

pgnext

10. 2. 2008 Další plovací víkendový den

Tenhle víkend byl trošku náročnější než jsem předpokládala, ale úspěšně se zvládl i s dalším plovacím dnem břeclavského jádra. Vyzvedla mě Verča doma. Já jsem měla jako vždy trošku zpoždění, nestíhala jsem domácí práce a už jsme frčely k bazénu. Musím prozradit, že se z Verči stává pod mým vedením poměrně úspěšná řidička. Jsme se řítily dovolenou rychlostí městem a tu náhle po chodníku mávající Pavel. Jsme ho nabraly a uháněly dál. Při placení vstupného samozřejmě Pavel zase udělal zmatky, protože chtěl rozměnit, aby měl desetikorunu a začal mi tam mávat stovkou. Tak jsem mu dala 5 dvacítek a měl to…..

Jinak v bazénu byl klid, nebylo tam vůbec hodně lidí a dalo se klidně plavat. Verča s Pavlíkem jsou fakt vodní živly a mě prý by měli vrátit polovinu vstupného za prostoje. Ale to vůbec není pravda,se soustavně vylepšuju. Jsem den ode dne lepší a lepší, akorát jsem si dneska nechala vysvětlit povel "plaveme kraulové nožky " , všichni se hýbou kupředu a já stojím na místě. Nakonec jsem zjistila, že kraulové nožky prostě nemám a nikdy mít nebudu, prý s nimi musím víc mrskat a to mi teda nejde. Možná kdyby mi ty nožky mrskaly jako jazýček bylo by to super. Ale není tomu tak, takže mi Verča doporučila, že se na to mám vyfláknout a „ploutvičky “ si dát pod prsa a nožkama mrskat jako žabka.

Jo a v tom bazénu by měli vynalézt nový vzorec na placení vstupného, každý by dostal tachometr a podle počtu odplavaných metrů by platil vstupné.... mě by to stálo nejméně....

Samozřejmostí je, že po bazénu se vždycky ještě dá kafíčko nebo čajíček u mne doma a při tom se rozebere co se bude dít v dalším týdnu. Takže břeclavské jádro nikdy nezahálí a vždycky je připraveno. Nic nás nemůže zaskočit.

A ještě napráskám, že příští týden je zase vyhlášen další plovací den, ale tentokrát tomu bude ještě předcházet „trénink na souši “ v podobě kolečkobruslení. Nevím jestli si to ještě nerozmyslíme s Verčou, abychom na ten týden válení nejely jako z válečného tažení:

Sportu zdar….bez foto.

Anička

13. 2. 2008 Geocache 3

Dnešní mrazivý den by nebyl plně využit, kdybych si k večeru nevzal do hlavy pěší procházku. Tak jsem vyrazil svižným tempem, páč večerní mlha se už hlásila a já chtěl ještě stihnout tu geocache "Za Starú Břeclavú" jak se to odborně nazývá. Cesta od Tesca k Ladné byla plná aut, ale občas byla aj pauza, a zrovna takovou jsem využil, když jsem asi v půli cesty do Ladné pátral po schránce. Sice byla tentokrát mikro, krabička od filmu, zato velmi dobře zaměřená v mapě a tak jsem zaznamenal, po včerejším neúspěchu, konečně bod. Mimochodem, to jsem se snažil vybrat Mikulovský zámek (zatímco mi opravovali autíčko), ale asi nemám ještě ten správný "geočich" na tyhle věci, a kromě toho, občas potřebuje člověk studenou sprchu, aby mu sláva nestoupla do hlavy :))

Takže moje skóre je 3:1, zatím, a na ten Mikulov se mrknu časem, až budu mít víc času, přístroj nebo pomocníka.

Jinak jsem získal další oběť, moje geokač(er)ka se již zaregistrovala a strašně se těší, už si sbírá předměty na výměnu :-)) Třeba začneme zrovna na tom zámku.

17. 2. 2008 geočtyřka

Cestou na Slovensko jsme se poctivě připravovali na lov kešek, bohužel ranní chumelenice a mrazivý vichr nám nedovolili víc, než odskok na Apollo, kde Marťa(n) odlovila svou první životní keš. Po cestě nás sice hnal vítr do zad, ale aj tak nezbylo než pošilhávat na břeclavský zámek, splav, hodonínské rybníky i ZOO, jakož i zámek v Holíči a senické náměstí a jinde, kde údajně - a docela určitě- jsou další kešky. Tak nám doufám neutečou. Na místě samém, tedy u babičky kdesi v Tramtárii není ani h.., teda těch je tam dost ale keška žádná.

Po cestě zpátky se naskytovala ještě příležitost na trnavském nádraží nebo stadionu, eventuálně v bažinách kdesi u Váhu, ale po zralé úvaze a s ohledem na čas jsme mířili rovnou do Hodonína, kde se nám zamlouvala ZOO (mimochodem, znakem tamější ZOO není slon, ale zebra :)) ).

Tady po trošce bloudění a hledání té správné světové strany bez kompasu jsme konečně našli ten správný orientační bod a po delším pátrání geokačka Marťa objevila tu pravou skrýš, z čehož měla náležitou radost (budiž jí to přáno). Po zápisu a výměně dárků jsme tedy pelášili vpřed, ještě nás čekala cesta do Mikulova a při té příležitosti jsme odbočili k Janohradu, kde si Marťa odlovila u " toho strašidelného stromu "(už byl soumrak a docela se bála) svou třetí kešku a tím se stala - dle mého skromného amatérského názoru - už ostřílenou geokačerkou.

Pokud tedy náhodou objevíte v bloku kešky nalepenou takovouto známku (viz níže), tak to jsme my. P.

24. 2. 2008 Další odlov

Hezký skorojarní víkend jsme využili aj tentokrát pro léčení naší geonemoci.

V sobotu jsme si udělali pěší výlet k Ladné, kde si mé nadějné (geo)kačky odlovily svou další kešku, tedy Marťa šla rovno za svým geonosem docela najisto. Domča sice ještě netuší, co to vlastně hrajeme, ale má ještě dost času, aby ji to chytlo. A ještě jsme se vybrali do Valtic, když už to máme po cestě, najít ten slavný "Stromovous" a snad i "Peklo", abych měl i já alespoň jeden bodík. "Stromovous" ve valtickém zámeckém parku jsme napotřetí našli, ale skrýš byla dost vysoko a tak je pro děti nedostupná. Naštěstí jsme si ve třech poradili a tak aj děcka mohli nahlédnout do jeho "chřtánu".

Jiná situace nastala v "Pekle", což je další zajímavé místo ve stejném parku, ale trochu dál a i když byl soumrak na spadnutí, děcka ani nenapadlo začít se bát, jak byly zanítěné pro hru. A tak na místě samém prošmejdily každý podezřelý pařez a dřív než jsem se nazdal, tak poklad byl na světě: No supr. Tentokrát v něm byla aj putovní mince, kterou jsme nechali jiným, děcka si zaměnily figurky z Kindervajíček a pak jsme pelášili pryč. Bohužel už jsme se neodvážili na čtvrtou a poslední valtickou štaci na Belvederu, neboť už byla docela tma a u hřbitova jsem nechtěl děcka strašit. Takže příště. Tedy k dnešnímu dni máme shodně po 6 úlovcích, ale snad už zítra budu vést, přeci se nedám porazit děckama, žejo. I když na druhou stranu, je docela dobré mít svého důstojného nástupce :)))

Tak to byla sobota.Děcka jsem odevzdal zase dál a já začal plánovat neděli.

A jelikož v neděli bylo už jarní počasí, tak jsem se vydal na Pohansko s cílem až na Soutok. Ještě u splavu jsem vytáhl tu zatracenou keš, kterou jsem měl v merku už měsíc a furt jsem nevěděl, kde je. Super skrýš!! Dále jsem zkontroloval Trosky - tentokrát břeclavského hradu - kde, jak známo, je další keška. Tady bylo ale plno důchodců a tak jsem pádil na Pohansko. Mimo zámeček jsem zkontroloval aj bunkr, ale jelikož se tam potulovalo moc (š)mudlů, nakonec jsem ten poklad ani nehledal. Což mělo za následek, že jsem změnil plán, operativně čili hned, jednak se mi tak daleko už nechtělo, a pak ten zámek...tedy jsem se vydal zpět, na zámku jsem skrýš našel skoro "po čichu" a povzbuzen jsem pokračoval směr Janohrad.

Tady už mám odloveno a tak jsem si chtěl ještě zakreslit Minaret a Obelisk, jako abych měl příště lepší hledání. Nakonec jsem musel přidat do pedálů, páč v lednickém parku se musí pěšky a tak mě těch 5 km docela zdrželo...Nakonec bylo kilometrů mnohem víc jako původně plánovaných, ale stálo to za to!! Takže za víkend 4 poklady, 10 km pěšky, 50 kolo.

BŘEZEN

9. 3. 2008 Pokus o Soutok

Dnes, po dlouhé přestávce zaviněné počasím, jsem vyrazil na Soutok s cílem vyzvednout po cestě pár keší a hlavně otestovat sjízdnost terénu. Prvně jsem zastavil na Pohansku, kde jsem zevloval kolem bunkru, ale ukrytou keš jsem opět nenašel. No holt musím počkat na toho sponzora, co mi tu GPS-ku zafinancuje :))

Pak jsem se vybral dál směrem na Lány, zámeček je napůl opravený a docela prokoukl. Tady jsem objevil mou12. keš a posilněný úspěchem jsem se řítil na Soutok. Mé putování skončilo 3 km před Soutokem, kde na kládách seděli dva maníci, určitě nějací cykloblázni, co se vraceli ze Soutoku. Tedy už se nevraceli, už tam seděli drahnou chvíli a podle toho, jak byli promáčeni a zabláceni, asi ještě dlouho budou. Na skoupém slunci totiž sušili kalhoty, boty a ponožky a podle vyprávění, jak se brodili půl metrovou vodou a pak bahnem jsem od další cesty odstoupil. Soutok je tedy nepřístupný a minimálně další dva týdny ještě bude, pokud nezaprší. Čemuž asi nikdo nevěří.

Zpátky jsem natankoval na Pohansku do feldflašky chlazené pivo a hned mi bylo líp. Chvilku jsem spočnul, obdivujíc hejna důchodců patrně z Břeclavi a nedalekého Rakouska, jak si to přifrčeli na kolech a obsadili všechny lavičky. Jakoby tady měli geriatrický sraz, no alespoň vím, co budu dělat v důchodu :)))

Tedy abych nepřišel domů s prázdnou, udělal jsem si ještě odbočku na Františkův rybník, kde jsem s úspěchem zalogoval No13, a pak už, jen tak mimochodem, ještě u Fosfy u té měsíční krajiny jsem vyzvedl tzv.Ecocache, v pořadí 14. Ještě v Břeclavi jsem se pokoušel dostat blíž k Farnímu kostelu (asi tušíte proč), ale všechny branky byly zamčené.

Takže stav Pohanska je v tomto momentě asi takový: Soutok nepřístupný, jinak hezký výlet předjarní přírodou, čápi ještě nedoletěli, pár srnek a zajíců jakož i hejna kachen dává tušit blížící se jaro, zatím všude v lesích voda a klid. Až na tu těžbu dřeva, samozřejmě, vypadá to, že se někdo rozhodl celý Soutok vykácet :((

Připisuji dnes přes 42 km. A mimochodem, ustoupila i blížící se rýma a jsem opět fit:)))

16. 3. 2008 Mikulovské kešobraní

Dnes jsem měl v plánu s geodcerkou vybrat v Mikulově vše, co se dá. Bohužel kvůli dešti a blátu jsme museli oželet výšlap na Turold a Kopeček, na jehož multinu se chystám a mohlo přijít za vhod předem zjistit indicie. Takže nás to čeká dvakrát někdy příště. Povedlo se najít alespoň mikrovku na Zámku, což bylo zásluhou poctivé přípravy a taky na Kozím hrádku, kde sice keš je jednoduše ukryta, ale člověk se zas trochu zapotí než tam vyjde. Teda alespoň ti starší a netrénovaní :-)) V Mikulově tedy ještě čeká multina na Kopečku, pak normálky na Kopečku, u Zapomenutého hřbitova a na Turoldu, a pak přijde na řadu Pálava :))

23. 3. 2008 Velikonoční vyjížďka

I když bylo dnes poměrně zima a déšť na spadnutí, vypravil jsem se kolmo k Novým Mlýnům, jakožto místu budoucího setkání s Brňáky dle Štolfova šíleného strategického plánu (stolfapetr.sblog.cz) :-)) Cestu tam jsem pojal jako ověření indicií pro geocacging, konkrétně pomník novomlýnské tragedie z r. 1936. Cestou jsem se taky dozvěděl, že na Obelisk je vstup zakázán do 13.4., údajně kvůli padajícím stromům. Nejinak je tomu i u Novomlýnských nádrží, v lokalitě u Křivého jezera, tentokrát na neurčito a nejspíš natrvalo kvůli vzácné květeně.

Cestu mám již projetou a doslova prošlapanou, jak jsme tam onehdy kouleli to Kudrnovo kolo, přesto to byla z BV docela zabíračka. No přesně 25 km tam a o něco míň zpátky. To jsem už prchal před deštěm, jehož první varovné kapky začly smáčet mou tvář, naštěstí jsem jel mezi kapkami a tak rychle, že se to stačilo sušit :))) Tedy indicie mám doma, souřadnice jsem dopočítal, ale na místo se kvůli onomu zákazu nedostanu.Tak jsem alespoň poslal vzkaz ownerům, aby s tím něco dělali. Mimochodem, rybochod u Bulharské přepouštěcí hrázi je hotov, velice hezké místo, doporučuji shlédnout.

29. 3. 2008 Jarní Pálava

Jarním pochodem Moravské Cyklotlupy jsme slavnostně otevřeli jaro. Lepší místo jak Pálavu jsme ani zvolit nemohli. Hezká příroda, hrady, pouštění draků, líbání Matičky Země, geocaching, zábava, posezení. Prostě supr.

Hezký výhled do daleka do všech stran, krásná příroda s fialkami, sněženkami, petrklíči, hlaváčky či konikleci už na nás čekala. Spolu se skřivánky, mravenci, beruškama a motýli a jinou drobnou havětí. Dravci nad Pálavou hledali svou příležitost.

Prošli jsme od Stolové hory, přes Sirotčí Hrádek až na Dívčí hrady a přes Děvín zpět. Dík Jiřce, Zdenulám, Andulce, Verči , Milošovi a Adrejovi za společnost.

Fotky a podrobný článek je na stránkách Moravské cyklotlupy.

31. 3. 2008 Poslední březnová

V závěru měsíce jsem po předchozí přípravě vybral Jakrovu kešku na Sirotčím hrádku a Čmuchalovu skrýš na Dívčích hradech, obě s MCT při pochodu Pálavou. Tyhle kešky jsou opravdu skvost, tedy svým umístěním, nikoliv obsahem. Ukrytí důmyslné jak to už u těchto vlastníků bývá. Kešku Pálava jsem jaksi opoměl, Kočičí skálu jsem nestihl a Na špici jsme nebyli. TAk třeba časem.

A posledního března, při příležitosti odevzdávání daní (jako vždycky na poslední chvíli) jsem zlanařil Toma, takto synovce asi kolem 8 let, k výšlapu na Kopeček. Vlastně už jsem mu to sliboval dlouho a jak mě uviděl, hned běžel pro baťoh, foťák a svačinku a tak se objevil v plné polní :-))

Cestu na Kopeček jsme zvládali skvěle, nakonec nebylo kam pospíchat. Nahoře jsme dali krátkou pauzu a po cestě už věděl, že jdeme na poklad, a tak se moc těšil. Dokonce vykládal, že ví, kde je, brebta jeden. Pak jsme prošli vrchem k lomu a tam podle indicií jsme ji našli. Teda dalo nám to zabrat, byla trochu jinde jak jsem myslel a už jsme to málem vzdali. Hezká Čmuchalova keška. Nádherné místo.Vyměnili jsme dárky, zapsal jsem svou 26. a Tom svou 1. keš. Samozřejmě jsem ho večer zaregistroval a pomohl napsat log. Prozatím bude o něj pečovat má geodcerka, která je už zkušená kačerka. Ale časem, až povyroste, to už bude zvládat sám.

DUBEN

5. 4. 2008 Dubnové Pohansko

Po dlouhé době mi Radim avizoval návštěvu a jelikož se chtěl pochlubit novým kolem, naplánoval jsem výlet spolu s Marťou, na Pohansko. Jak jinak, než na lov keší :-))

Sice bylo už odpoledne, než jsme se všichni sešli, ale času do večera bylo ještě dost a tak jsme vyrazili směr nádraží-Pohansko, kde prvním bodem měl být odlov keše zvané "Byli jsme a budem" podle nápisu na bunkru u zámečku Pohansko. Tady jsem už dvakrát neúspěšně pátral a tentokrát to už taky vypadalo na neúspěch, když tu náhle R. objevil netušenou skrýš přímo před očima... teda že mě to nenapadlo dřív!! Ale ono se nadarmo neříká, že víc očí víc vidí nebo víc hlav, víc rozumu a tak podobně. A tak jsme tentokrát využili dosud nevyužitý "geočich" nášho nového pomocníka a tímto jsme ho okamžitě zlákali na geocaching :-))) (Moje třetí oběť :-))

Tento bodík byl za dnešek můj jediný, ostatní už mám doma, ale jelikož děcka z Pohanska nemají nic, tak jsme, po krátké pauze na zámečku, pokračovali v cestě.

U zámečku Lány jsme odlovili "Lány" a vraceli se zadem k Františkovu rybníku, kde je taky jeden poklad a taky ho děcka hned našli. Dalším cílem byla měsíční krajina při kalových nádržích Fosfy, tady byl odlov taky v pohodě a to byl - kromě Soutoku,který na nás musí počkat - konec pokladů na Pohansku.

Ale času bylo ještě pořád dost a tak jsme pokračovali podle "plánu B" přes město na zdevastovaný břeclavský zámek, což byl další cíl naší cesty a ještě rybochod u Dyje, tam už byla potřebná malá nápověda. Kupodivu to ještě pořád nebyl konec.

Ještě jsem měl naplánovaný odlov "muzikantské" přímo v Břeclavi, ale jelikož je tam velký provoz "mudlů", tak jsem chtěl místo navštívit až za soumraku.

Do soumraku bylo díky posunu letního času ještě daleko a tak jsme se vypravili na multinu "Židovské památky" a pak cestou zpět na vzpomínanou "muzikantkou", což je naše první mysterka. No popravdě řečeno, mysterka pro mě, děcka k tomu přišli jak slepí k houslím, ale zato poctivě hledali. Byla potřebná malá nápověda, jelikož skrýší je tam mnoho a poklad jen jeden, navíc "JaKrovsky" dobře ukryt.

Tím byl dnešek definitivně uzavřen a skóre 8 keší s mými geodětmi" nebude jen tak lehce překonáno. Na večer nás čekalo logování a ještě dlohé vysedávání u počítače, takže další den byl budíček před polednem. Ostatně, je totiž neděle a máme dost času :-)).

Skóre k dnešku tedy činí: P:27, M:17, R:8, T:1 D:2(neregistrovaná)

Uvažujeme o založení naší první keše, důstojné místo máme vyhlédnuto.

____________________________________

mudla - čumil, netušící člověk

geocaching - viz geocaching.cz ,(com) a jiné stránky

keš, cache- skrýš, schránka, poklad

lov, odlov - hledání téhož

log, logování - zápis do zápisníku, deníčku a na příslušné stránky geocachingu

geo- - v žargónu geocacherů předpona u všeho, co souvisí s geocacherstvím.

JaKr- autor a vlastník mnohých keší zejména na břeclavsku

multi, mystery- druhy keší

10. 4. 2008 Malá důmů

Dnešním dnem jsem definitivně zanevřel na kešku u brněnského hřbitova. Potřetí bez úspěchu, a tentokrát jsem věřil, že hledám na správném místě. Poté, co jsem to zkoukl dokonce zevnitř hřbitova, jsem si řekl, že už sem nepřijdu bez GPS. Takže asi nikdy :)))

Ještě předtím jsem chtěl omrknout terén v Heršpicích, kde se ale buduje a není tam přístup. Alespoň jsem si omrknul další dvě nadějná místa kdesi u dálnice popři Olympii. A abych nebyl úplně bez úlovku, jsem se připravil na "bronzmukla" v Brně, kde jsem chvíli pozoroval cvrkot kačerů a posléze, po srazu MCT jsem to, za asistence přátel, kteří mi dělali křoví, vybral.

Dnes tedy jedna mikro domů, celkem 29. Tu jubilejní si vychutnám na nějakém zajímavém místě, třeba už v sobotu na Soutoku.

12. 4. 2008 Soutok M&D

Dnes jsem si naplánoval cestu k Soutoku. Počasí ráno nevěštilo nic dobrého, ale nakonec, jak se cestou ukázalo, bylo to celkem v pohodě, dokonce jednu chvíli vykouklo i sluníčko :-))

Vyrazil jsem netradičně na Lanžhot, kde na staré cestě je ukryta nová keš. Jak jsem dorazil na oné místo, usoudil jsem, že "tohle" není důstojné pro mou jubilejní keš, a tak jsem pokračoval dál na Soutok. Zvolil jsem neprozřetelně "polní zkratku" ještě před Lanžhotem a tak jsem se po několika neplánovaných km dokodrncal až k oboře, kde to bylo trochu lepší, ale pořád to nebylo ono. Na cestě byla přejeta užovka, oběť rybářů, co se všude cpou autem. Nakonec jsem narazil na docela dobrou stezku, přecházející v asfalt, až na ten jez, který jsem musel překonat po fošně i s kolem. UFF!!

Pak jsem se ocitl poblíž Lán a to už znám, tedy plná doleva a na Soutok.. Cesta byla pohodová a dnes kupodivu nikde ani noha. Pár km před Soutokem jsem se pozdravil s čápem, co střeží cestu, obdivuju jeho troufalost, drzost nebo zoufalost? tady si postavit hnízdo. "Doufám, že stihnete v klidu vyvést mladé, tohle nebyla dobrá volba, pane čápe..."

Dále už to znáte, odbočka do lesa a asi kilometr k Soutoku, chvilkama půl metru od kraje rozzuřené Dyje...

Na Soutoku jsem spočnul, trochu pofotil a už poďho na kešku zvanou taktéž.

No.. tohle byla zkouška vysoké geokačerské... Bez patřičného aparátu, kde podle fotky nevíte ani h., kde to vlastně je... Když jsem kroužil okolo udaného místa potřetí, říkal jsem si, že naposledy. Napočtvrté jsem to našel :-)) Jubilejní 30. si opravdu zasloužila tohle hezké místo.

Keš byla, tak jak je avizováno, promáčená a nedalo se zapsat. Tak jsem jako důkaz udělal pár fotek a pak už zpět k našemu čápovi.. seděl spořádaně na vejcích a tentokrát ani neodletěl. Jeho partner(ka) lovil nedaleko odtud chudáky žabky...

O něco dál je přechod do obory po schůdkách a v řece je prý podemletý a povalený bunkr. A u něj... to ještě nevím, páč jak jsem přelezl schody i s kolem, následoval brod přes potok a já nechtěl riskovat mokré slipy a nachlazení... Tedy bunkr na mě bude čekat na dobu, až bude vhodná ke koupání :-)))

Po několika km dlouhé trase, rovné a nekonečné jako nevím co, jsem odbočil na Lanžhot (myslel jsem si to) a vyjel jsem někde před Lanžhotem směrem od SK... To ale už byl asfalt a tak se frčelo i proti větru docela dobře, na staré břeclavské jsem zabrousil k tomu zoufalému místu, co kdysi bylo prý Hotel Hvězda a tam vylovil tu vyhlídnutou kešku. U chodníka jsem vyrušil kačku, jak sedí na vejcích, no taky sis nemusela vybírat místo zrovna na smetišti...

A to už byla BPS na dosah, tak jsem se posléze ocitl doma :-))

Viděl jsem zas plno nového, kytky, obrovské stromy, vodu, jelena (nejdřív jsem myslel, že je to kůň :-)), srny, zajíce, volavky, čápy, káňata i sokolíky, přejetou užovku a dokonce (živé) vlaštovky!!

Tímto počinem jsem otestoval cestu k Soutoku a teď na jaře, pokud nejsou komáři a úmorné horko, metry kopřív a bodláků, mohu vřele doporučit. Ujel jsem rovných 50 km, tedy asi o 8 víc, než je legální cesta od Pohanska, není-liž pravda.

Fotky se připravují.

=pgnext=

13. 4. 2008 Mikulov a okolí

Dnes jsme s Marťou vyrazili na Kopeček pro Čmuchalovu kešku, kterou sice já už mám odlovenou, ale na Kopeček si vyjdu rád kdykoliv. Vzali jsme to zadem a dnes tam bylo kupodivu několik mudlů, ale naštěstí se měli brzo k odchodu. Tady byl odlov snadný, protože jsme měli dobrou přípravu. Výšlap na Kopeček dá dost zabrat a normálně by to mohl být konec výletu, ale jelikož jsem Marťu nabudil k dosažení jubilejní dvacítky ještě dnes, tak jsme se vybrali na Turold. Kdo tam ještě nebyl tak ať neváhá, jedinečná podívaná se skýtá ze všech míst, zejména z vrchnějších teras. Tam je ale potřeba vylézt a pro nás to byla hračka, ovšem zas by to nebyla baba, která by nebrblala. OMG, jestli já se dožiju vděku.... Ale nahoře už bylo dobře, Čmuchalovu keš jsme našli o to lehčeji, o co hůř se k ní dostává a připsal jsem si bodík taky. Tím máme Mikulov na 80% odloven, zbývá nám multina na Kopečku, ale k tomu je potřeba počítat sochy a to jsme zase nestihli.

Pro dnešek nám chyběla ještě jedna keška a ta byla v tomto okamžiku nejblíže na Kočičí skále.

Vzali jsme to tedy přes prostřední terasu zadem na Klentnici a Kočičí skála byla už na dohled. Na ní jsme trochu polezli, květou pryskyřníky, hlaváčky a ještě cosi podobného konikleci, ale ne tak chlupaté. Pak jsme hledali onu skálu, co byla vyfocena v nápovědě. Tedy skálu jsme našli snadno, ale neměli jsme k ní ten správný úhel a navíc si autor (opět Čmuchal) spletl pojmy "při zemi" a "na úpatí skály" což je samozřejmě rozdíl, díky kterému jsme byli pomalu zoufalí.

Nakonec jsme se vrátili opět tam, kde jsme začali a najednou, jak se odkryl nový úhel pohledu na skálu, se keš objevila v plné parádě a byla naše. Připsal jsem si 33. bodík a Marťa taky, svůj kýžený 20.

Ještě jsme se trochu pokochali okolí, něco pofotili a vybrali se domů. Po cestě zpět jsme si všimli dvou balónů, co se vznášeli nad Pálavou a vyskakovali z nich parašutisti. Nádherná podívaná, škoda, že už jsme byli daleko, přistávali někde před Klentnicí a posléze i balóny.

19. 4. 2008 Den Země v Mikulově

Na den Země v Mikulově se přihlásil pouze Miloš a tak jsme se domluvili na 8. hodinu že vyrazíme, podle počasí, nejspíš na kolech. Trasu jsem navrhl přes Lednici. Bylo pod mrakem a předpověď nevěštila dobré počasí, ale riskli jsme to. Tedy jsme vyrazili, ale abychom se cestou snad nenudili, vzali jsme to "zkratkou" na Janohrad a odtud do Lednice a dál. Na Vysokém rohu jsem už lapal dech z posledních sil, ale to jsem netušil co ještě zvládnu. Po sjetí serpentýnek jsme to vzali poza Mušlovský rybník polňačkou přes Mušlovskou alej, tedy po známé modré zadem do Mikulova. Tam jsme měli zajištěné hlídání kol, a pak to byl už kousek na Turold. V Mikulově nás přivítala poloslunečná obloha a vypadalo to, že to vydrží.

Den Země se už tradičně koná pod Turoldem, kopcem a lomem to neznámým i pro spoustu Mikulovčanů. Já jsem chtěl hlavně do jeskyně, páč naposledy jsem tam byl před 5 lety.

Kvůli tomu jsme vlastně chvátali tak brzo, než se vytvoří fronta. Naštěstí fronta nebyla, snad i kvůli několika sličným děvám, které dělaly průvodkyně.

Slovy Miloše "tak toto si musím vyfotit" jsme se hned uvedli a v jeskyni jsme ještě excelovali pár hlodama. Třeba s tím rumem nebo "placenými" netopýry...

Mezitím jsme vesele fotili a po vzhlédnutí jeskyně jsme se vyškrabali na hořejší terasu tím nejneschůdnějším směrem. Miloš jako pravý zálesák sice pochyboval, že to vylezeme, ale když jsem mu řekl, že to zvládám s dětmi, nechal se přesvědčit. Pak jsme to vzali dokola po úpatí z lpravé strany až k bunkru. V těch místech jsem nebyl snad 15 let a tak mě to zajímalo, jak to tam vypadá. No perfektně, ne? Miloš prohlásil, že se sem vypraví s nějakou slečnou...

Od bunkru jsme sešupli zase dolů, dali menší občerstvení, a jelikož do začátku country kapely byla ještě hodina, navrhnul jsem vylézt na Svatý Kopeček, mimo jiné i proto, že tam mám za úkol spočítat sochy v kapličkách. Samozřejmě jsme to vzali přes Kozí Hrádek, a pak už jsme opravdu chvátali na Kopeček a už jsem začal nahlas nadávat, co jsem si to vymyslel za pitomost. Nohy se mi už podlamovaly a myslel jsem, že mi upadnou. Ale neupadly a fofrem jsme druhou stranou pádili znovu pod Turold. Měli jsme půl hodiny zpoždění, ale kapela taky a tak jsme vlastně stihli začátek. Chlapi hráli jak o duši, opřeli se do toho a bylo vidět, že mají radost z hraní. Jednotlivé písně prokládali povídáním a historkama, takže čas rychle ubíhal. To už bylo pod mrakem a padlo i pár varovných kapek.

V 15 hodin jsme zvedli kotvy a šli pro kola, kde jsme ještě stačili pozdravit Toma a Radka, kteří prý zrovna slavili narozky, ale párty jsme se nezúčastnili. Po sklence dobrého sedleckého vína jsme sedli na naše okřídlené oře a hnali do Břeclavi.

Cesta už byla pohodová po cyklostezce č. 41, tedy podél kolejí, kde jsme ještě zkoukli "Zapomenutý hřbitůvek".

v Sedleci jsme přehoupli na druhou stranu k Nesytu a podél něho, tou rozbitou cestou, do Hlohovce. To už začlo v dáli bouřit a ještě víc jsme šlápli do pedálů, nakonec jsem to dostal na 20km/h polní cestou kolem Rybničního zámku, Apolla, a pak už po asfaltu ještě rychleji směr Břeclav.

Na konci Charvajdy začalo kapat a tak jsme se rozhodli nezastavovat se u Andulky, kde jsme měli ohlášenou inspekci. Pak začlo trochu víc lít a to jsem už uháněl mezi kapkama jako drak, v centru jsme se rozešli a než jsem dojel domů, byl jsem promoklý. Tak jsem se sušil jako pejsek a kočička na šnůře. Nohy jsem si necítil a říkal jsem si, že na kolo týden nesednu, ale to už jsem měl předběžně domluvené s Milošem, že zítra jedeme na Soutok, zvláště když bere sebou "své" kočky, a večer jsme si to, sice bez těch koček, potvrdili. Dal jsem 53 km, pro mě šíleným tempem 17,2 v průměru.

I fotky budou, už se na tom pracuje.

=pgnext=

20. 4. 2008 Soutok Moravy a Dyje - SK

Už delší dobu jsem plánoval prověřit trasu k soutoku na slovenské straně, podél řeky Moravy.

Tak jak jsme se včera domluvili, dnes se stalo. Milošovy "kočky" se nějak vymluvily, a tak jsme jeli sami. Tedy v 10 na pěší, ještě jsem si koupil sušenky a START. Po asfaltce po staré lanžhotské do Lanžhota a na hranici se SR, což je střed řeky Moravy. To bylo 15 km a na mostě sdílný policajt, zakrátko jsme se dozvěděli jak opravoval střechu na baráku a snad bychom tam byli ještě teď... rozloučili jsme se, popřál nám dobrou cestu a už jsme prchali po hezké cestě ochranné hráze.

Aby to nebylo tak nudné, Miloš navrhl cestu popři řece a tak jsme se probahnili na ni. Cesta byla blátivá, a když ne blátivá tak plná výmolů, kaluží nebo trávy. Postupně přibýval i písek a kola začly být pěkně těžké.Tak to trvalo až do 19. km s tím rozdílem, že už nebylo tolik bláta, páč obsah písku v půdě se blížil se pohyboval od 28 do 49%, někdy i 98. Kupodivu nikdo nebrblal a teprve teď jsme ocenili, že baby s náma nejsou. Nakonec jsme zase najeli na původní asfaltku, kde jsme si vyjasnili směr (já jsem pořád mířil na opačnou stranu) ale navigátor Miloš mě přesvědčil, že se mýlím a jelikož už tady kdysi byl, dal jsem na něj. Po pár km přišel most-zkratka a za ním byl říční kilometrovník 51, tedy jsme pokračovali až po km 48, abychom zjistili, že jsme patrně soutok minuli a tak jsme se kousek vraceli zpět. Tam byla odbočka na louku s Řopíkem a asi po 1 km jsme narazili na asfaltku-signálku a po kratším bloudění tedy přímo od řopíku přes ni po lesní cestě mírně doleva a za chvíli tu byl soutok v plné své kráse... Na tachometru bylo 27 km a něco.

Zde jsme pofotili, posečkali, pokecali... Pro soutok je - jak jsem se zmínil už před rokem - typické, že na české straně je hafo turistů, na slovenské 2 až nikdo a na rakouské - kromě loupeživých rybářů - ani noha. Mám zato, že oni uznávají své hranice mnohem dál než jen po střed řeky...

Na soutoku je na slovenské straně taky socha "obcujících ufonů", a teprve tady jsem pochopil, že to je série 12 soch podél Dyje, a tedy to je umělecké dílo (!) a ne kýč, jak jsem kdysi zmínil o podobné soše na Pohansku... no ať si to každý přebere jak umí.

Cesta zpět byla už po té dobré cestě až k hranicím. To jsme měli v nohách 38 km a normálnš bychom za 15 km byli doma..Tady však Miloš upozornil, že "nedaleko" odsud je perfektní a zajímavý ranč pro zbloudilé cyklisty. Tak jsme se vydali podél Moravy směr Hodonín... po 3 km jsem už měl obavy, že dojedeme až do Hodonína, navíc cesta byla čím dál horší a mizernější a mám za to, že sem, navzdory hezkým zážitkům, mě už nikdo nedostane. Opět - stejně jako "stezky" u Nesytu- jakoby to nebyla hlavní cyklotrasa Morava, ale nějaká traktorka plná kamení..

No už se nedalo vrátit zpět a tak po 5,6 km konečně odbočka na onen kýžený ranč... musím říct, že tady bylo opravdu příjemně a hezky, hned na začátku nás přivítala "delegace pejsků, kteří se s náma hned zkamarádili, a to jsme neměli sebou ani buřta :-)) Tady jsme trochu spočli, pofotili, pojedli, dali něco na zapití žízně a pak už druhou stranou, kousek po perfektní tzv.Anglické aleji a pak betonkou do Lanžhota. Z Lanžhota jsme zamířili ještě na Pohansko a na Pohansku byla poslední zastávka. Kilometrů 55, lidí milión, ostatně jako vždy za hezkého počasí.

Pak následovala rychlovka domů, to už byla brnkačka. Ujel jsem 63 km.

Díky Milošovi za navigaci a společnost, bez něj tam bloudím ještě teď.

Poznatky z této cesty:

- Pojem "nedaleko" - podle Miloše - se rovná vzdálenosti 5,6 km :-))

-Cesta je zajímavá, je tam hezké okolí lužního lesa, plno jezírek, tůněk, potůčku a slepých ramen řeky s krásou co k tomu patří. Ovšem chybí tady klasika- čápí hnízda.

- Stav stezky na české straně Moravy je bída a utrpení

- Cyklostezka podél Moravy na slovenské straně(a prý až do Bratislavy): zpevněná, udržovaná hrubší asfaltka.

- A ještě jeden poznatek od "bratov Slovákov": cyklistické značky nic neříkající, značení slabé, mizerné až žádné; značení soutoku žádné.

Kdo tam bude tedy chtít zavítat a nezná cestu, ať se mě zeptá.

27. 4. 2008 Jaro na Prýglu (II)

Odemknutím Prýglu jsme definitivně otevřeli cyklistickou sezónu i pro ty méně odvážné a zimomřivé. Na akci jsme se dlouho těšili a připravovali, k této události jsme si pořídili nové trika, někteří přilby či další vybavení, (některé dámy prý i nové plavky) a Andulka i nové kolo. Bylo načase, ten šrot byl už vážně nebezpečný a tímto počinem byla naše rychlost konečně odbržděna na nějakých 10,4 v průměru a jak se naučí na tom jezdit a přehazovat a -zejména - nepadat, budeme na tom ještě o něco lépe.

Vše bylo zorganizováno do nejmenšího detailu, chvíli sice vypadalo, že pravá ruka neví, co dělá levá, nakonec se ale vše povedlo i s tajnou akcí pro Andulku. Ještě že to Mirek nevykecal.. :-))

Tedy z pohledu břeclavského jádra:

Odjezd jsem přesně naplánoval, však jsem si za to taky slíznul kritiku ze strany Andulky. Bodejť, dovolil jsem si narušit její sobotní biorytmus už tak rozhozený posunem letního času a reakce byla jako když probudíte medvěda ze zimního spánku :)))

Nakonec se ale ukázalo, že jsme tak-tak stíhali a příště bude odjezd ještě o 12 minut dřív. Tento strategický plán jsem narušil já se svým 15 minutovým zpožděním, které jsme postupně eliminovali- i díky Andulce, která tentokrát nečekaně a spořádaně stepovala před barákem- na nějakých 8 minut v cíli. Mezitím ještě naložení Miloše.

Ostatní už probíhalo podle plánu, vyzvednutí klíčů u Jiřky, ubytování v Domečku, ještě jsme stihli pozdravit Jůru v akci- tedy v práci, odjezd na Prýgl... Ostatní tam už byli a tak se po nachystání a přivítání mohlo vyrazit.

Dál už budu stručný, páč jsme to všichni zažili a krom světlých výnimek to jiných stejně nezajímá :-)))

Tedy vyrazili jsme z levé strany po asfaltce, krátká zastávka jako vždy na Kozí Horce, pak na hrad Veveří, kde byla hlavní pauza. To už jsme byli rozehřátí a tam i po zbytek cesty byla promenáda našich nových dresů. (Dámská promenáda v plavkách se - naštěstí pro dámy a buhožel pro pány- kvůli chladnému počasí a studené vodě nekonala..). Na Veveří jsme opět pochodili zákoutí, dali svačinku, kafe i vzorek vína, Zdenál pivo a někteří i medovinu. Pak dravci,ochozy a mezitím bujaré veselí a focení. Pak jsme se rozhodovali, krerou cestou se vydat, dámy přehlasovaly tu kratší, ale náš dvorní navigátor Zdenál nás jakoby omylem opět zavedl na tu delší přes Veverky a tak už se nedalo nic dělat, kupodivu dnes Jiřka opravdu zanechala brblání doma a tak to probíhalo v naprosté pohodě a nakonec mu všichni děkujeme. V dáli začalo bouřit a padlo i prvních pár kapek a jelikož jsme to měli do cíle daleko, už jsme počítali se slejvákem. No nebudete věřit, ale všude okolo pršelo, jenom nad náma ne. Tak jsme dorazili až do přístavu a sedli do restaurace trochu spočnout, případně se osvěžit.

Pak jsme naložili kola a vyrazili "domů". Po cestě jsme si všimli mokré silnice a spousty kaluží a teprve z vyprávění jsme se dověděli, jak všude lilo i s kroupama. Prýgl a jeho duchové nám tedy byli příznivě nakloněni, za což se jim odměníme některou další návštěvou.

Pak večerní posezení, kde jsme popřáli Andulce k její třícítce (té poslední) :-))) :-)) a bowling, na kterém se projevila rostoucí výkonnost a s takovou jim o vánocích rozbijeme bank. Dlouho vedla Jiřka, pak jí sláva stoupla do hlavy a únava do ruky a tak skončila stříbrná. Vyhrál Mirek, na poslední chvíli se přehoupnul přes stovku a jeho hody byli jako vždy rozvážné, vyrovnané a stabilní. Ostatní jsme šlapali v závěsu za Jiřkou, hlavně Zdenál, docela dobře koulel i Miloš a Majka jakožto (ovšem nikoliv v bowlingu) naši nováčci.

V Domečku se pokračovalo v oslavě zdařilého dne, likvidovalo se vínko červené aj bílé a dobroty z domácích zásob, Miloš nenápadně zmizel spát a Andulka zaspala při klábosení, čili u mého monologu...

Na druhý den jsme se sešli 4, vypravili jsme se pěšky na Špilas, obloha bez mráčku, teplíčko... pak jsem se se Zdeňulou předvedl na bruslích a nakonec jsme se - po rozloučení se Zdenulou- odebrali za Jůrou do jeho "bojového stanoviště" tedy do Probe, na kafe a trochu pokecat. Pak naložení kol, báglů a Adios, Brno....

Tady by mohl článek a akce oficálně skončit, ale jelikož jsme toho měli málo, sešli jsme se večer ještě u Verči na "čaji po páté", samozřejmě na kolech, pokecali jsme (pochválil jsem Verču, že jako správný hospodář jímá dešťovku do kádí a Andulka objevila, podle barvy kádí, že je to teplá a studená :-)) ..... a těsně před soumrakem jsme dojeli domů.

Shrnutí:

Najeli jsme okolo Prýglu 24 km, někteří ještě o deset víc, pěšky na Špilas asi 6 km, se Zdenulou na bruslích skoro 1 km a já s Andulkou na kolech ještě dalších 20-28 k Verči. Úrazy - kromě poškrábání se Andulky v mém autíčku a prvního pádu na kole u téže osoby-naštěstí veškeré žádné.

Akce skvělá, zážitky perfektní a nálada ještě lepší.

Zúčastnili se Anička, Miloš, Majka, Jiřka, Mirek, Zdena, Zdenál, Jůra jako čestný host, Verča jako posluchačka a já.

Do jádra MCT - konkrétně do břeclavského - se definitivně začlenili Miloš a Majka, která s tím prozřetelně počítala a tak její zápisné - kvalitní sedlecké víno- padlo k úžitku ostatním :-)))

=pgnext=

30. 4. 2008 Pálení čarodějnic

Kdo si počká, ten se (snad) dočká. Článek připravuje Andulka.

Ale aby se mezitím jen tak nekoukalo, napíšu pár postřehů já:

Tedy ve čtvrtek jsem se vetřel do přízně našich dam, které měly v plánu soukromě pálit čarodějnice. "Tak přijď v 8 k bazénu", dostal jsem echo, kde holky právě nacvičovaly aquabely :-)) Tedy jsem se vypravil, vzal i láhev vínka a pak jsme měli mezipřistání u Aničky. Tam měla Verča v úschovně své fungl nové kolo a tak jsem se nabídl, že pojedu na něm. Břeclavským lesem to je pohoda, Verčino kolo jelo skoro samo, ještě že jsem měl světlo a blikačky. U Verči jsme kolem půl desáté zakotvili, Verča rozdělala ohýnek, Andulka nakreslila na papír čarodějnici (prý autopotrét), otevřelo se vínko, holky si očoudily buřty a oslava nabírala to správné tempo....

Kohouti už kokrhali, když jsme uhasili oheň, naštěstí Andulka zajistila odvoz, i když ani spaní u Verči by nemuselo být nepříjemné :-))))) (Pavel)

A konečně dlouho očekávaný příspěvek od Andulky:

Pálení čarodějnic

Při našich sportovních aktivitách nás napadla myšlenka podle starého zvyku o filipojakubské noci z 30.4. na 1.5. pálit čarodějnice. Sice jsme to měly časově dosti nabité nicméně co s načatým večerem, že? Sháněly jsme kdo by se k nám přidal a nikomu se tak pozdě nechtělo. A tak jsme si řekly, jejich škoda. Při posledních krůčcích z nákupu v supermarketu se do naší přízně vetřel Pavel . Dlouho netrvalo, což u mne nebývá zvykem, abych se tak rychle domluvila, a bylo dohodnuto, že počká v osm před bazénem. Mezi nákupem a slavením jsme chtěly s Verčou protáhnout tělo na aquaerobiku. Pavel spořádaně čekal přesně ve 20.00 hodin před bazénem. Tak jsme se nalodili na Věrčině „žihadlo“ a hurá vstříc temné noci.

S přestávkou vyložení nákupu (mimo jiné 5 narvaných igelitek) u mne jsme pokračovali dál v cestě. Tedy my dvě autem a Pavel, že vyzkouší Verčinu funglovku – tedy nové kolo.Vybaven blikačkami, které si tam samozřejmě musel sám nainstalovat šlapal jak o dušu. .

No nic, zkrátím to, protože vždycky začnu od Adama a konec už nikdo nevnímá. Takže u ohýnku jsme si prvně očmudili kousek špekajdu do žaludku, ten jsme zavlažili lokem lahodného moku od Pavla a v konečné fázi jsme spálili tu pověstnou čarodějnici, mnou vlastnoručně vytvořenou. Od půlnoci jsme lákaly jediného muže do rozkvetlého sadu pod strom, ale statečně odolával až do ranního kuropění kdy jsme se rozloučili a zajištěným odvozem dopravili zpět do svých domovů. V tak skvělé náladě a rozpoložení jsme ještě „začerstva upekli“ prvomájovou pivní mušku – letos první.

=Anička=

KVĚTEN

1. 5. 2008 Pivní muška I

Letošní první Pivní muška a kolečko Lednicko -Valtickým areálem (LVA) byla domluvena o půlnoci při pálení čarodějnic.

Tedy ne žeby se nám chtělo zrovna moc jezdit, ale holky zjistily, že si můžou na chvilku odskočit od plotny a tak byl start v 10:30 u Andulky. Verča byla už spořádaně na místě a já jsem dorazil tentokrát přesně, ale Andulka, asi proto, že to má nejblíž, měla 15 min. sekeru. Vlastně se po minulém vyburcování vrátila do normálu, žejo.

No tedy jsme vyrazili pěkně oklikou přes zámek na Janohrad, kde, jak známo, mají dobře vychlazené pivo. Ani tentokrát nezklamali, kromě toho, že o 15 % podražili. A to nečepují kdovíjakou značku, že. Mezitím jsem odeslal zprávy všem našim dámám a odpovědi na sebe nenechaly čekat.

Tady jsme splkli, dali to kýžené pivo, pokecali a vypravili se dál ke 3 Gráciím. Trochu jsme se cestou zpotili a Andulka se začla vyslíkat, no moc nechybělo a byla by tam Grácie čtvrtá :-))) Ale usoudila, že na tak důstojné akci musí zachovat dekórum a tak z toho nic nebylo. A jelikož se Majka rozhodla přijet za náma, plán jsme trochu upravili tak, abychom se sešli ve Valticích, Na Rychtě (restaurace).

Pak už cesta pokračovala v pohodě lesní pěšinkou, a nebyl bych to já, kdybych si nevymyslel jako vedlejší produkt výletu hledání geokešky. Tentokrát jsem ji ( u Huberta) ani s pomocí boží (tedy Aničky) nenašel. Jako hledač se tedy neosvědčila a tak budu muset přesvědčit někoho s lepším geo-čichem :-)))

Zkaženou radost mi posléze nahradila keška na Belvederu, kde jsem ji našel hned bez přípravy. Do Valtic jsme přijeli na minutu přesně a Majka tam už čekala. Po občerstvení v restauraci sedla na kolo a vyjeli jsme doprovodit Verču domů. Ta to měla už odšlapané ráno a test nového kola ji docela zmohl. Andulka se zprvu zdráhala vyšlapat valtický kopec, ale když jsem ji pohrozil, že ji vyměním, šlapala jak o duši a zdá se že aj v pohodě :-)) A pak že to nejde...

Na cestě do BV u kolejí mikrokeška, kterou jsem měl v plánu najít a po krátkém hledání se povedlo.Pak lesem šupem do Břeclavi a odloučila se i Andulka.

S Majkou jsme se rozhodli zase změnit plán a pošlapat zpět do Valtic. kde měla odstavené autíčko. Tedy zas cestou lesem kolem Huberta i Dianina chrámu (Rendezvous), kde jsem ji vylákal do houští ukázat jí zdejší keš. Tam jsme zase splkli, dokonce pozdravili aj geokačera z Brna, který , asi proto, že jsme ho vyrušili v hloubání, nebyl moc sdílný. Pak už cesta kolem Svaté Anny a nádraží do Valtic, kde jsem se důstojně rozloučil i s poslední dámou dnešního výletu a stejnou cestou zas zpět domů.

Shrnutí:

Dvě kešky, Andulka a Verča 32 cyklokilometrů, Majka 20, já 59. Průměrná rychlost první půlka 14,4, po odbrždění Verči pak navýšena na 15,1 celkově. Hezký prvomájový výlet, nakonec se holky dočkaly aj té pusy ;-))

Fotky jsme nepořídili, neboť (naštěstí) nebylo čím.

=Pavel=

3. 5. 2008 Cyklovýlet k soutoku Moravy a Dyje

Sice na soutoku jsem letos počtvrté, tak nemohu říkat o nějakém odemykání z mé strany, ale chtěli jsme tato překrásná místa ukázat aj ostatním a je nejvyšší čas, než čápi vyletí z hnízd a než se rozmnoží komáři a naroste dvoumetrová lebeda..

I když akce pouhý týden po slavnostním Prýglu, přeci se přihlásili všichni a navíc aj další noví lidi a nakonec nás byla pěkná "tlupa".

Akci jsme spojili s veřejnou akcí města Břeclav (Otvírání Lichtensteinských stezek) a soukromou akcí Andulky a tak jsme se těšili na super zážitky.

Setkali jsme se u farního kostela v Poštorné ze všech stran téměř na minutu přesně, kde jsme si prohlídli překrásný kostel a kulturní program před ním. Pak jsme po zaregistrovaní vyrazili, páč nás čekala ještě dlouhá cesta.

Trasa vedla zadem po Lichtensteinské k Pohansku, co je zámeček v této stejnojmenné oblasti. Tam byla pauza na svačinu, občerstvení a jiné potřeby, nákup zásob pro ty, co si nevzali jídlo, páč to byl poslední ostrůvek civilizace a pak následovala jenom džungle.

Naštěstí zde jsou slušné asfaltky, kde se dá odbrzdit a tak to občas vypadalo jak o závodech. Pak méně příznivá panelka a hrubá drť, ve finále už jen lesní pěšinka, ale není to tak hrozné zvláště když tam je sucho jako dnes.

Po cestě jsme mohli obdivovat "dravce", totiž čápy, kdo by náhodou nevěděl, na četných hnízdech. Dnes všichni seděli na vejcích, zklamaný Mirek musí navštívit soutok v létě, až budou učit lítat mladé, pak si vychutná focení...

Byl jsem zvědav, jestli to ten (čáp) odvážlivec nebo zoufalec na blízkém plotě nevzdal, zatím ne, ale jak jsem viděl hejno čumilů, co se přibližovalo na metr k němu, mám obavy, jestli to s nervama vydrží...Rád bych se tam mrknul za tři týdny, jestli se mu povedlo vysedět mladé.

Na soutoku bylo dnes hafo lidí, že se k němu nedalo téměř dostat a musela se vystát řada. O oblíbenosti tohto místa z české strany jsem už psal ódy jinde a nebudu se opakovat. Jedním slovem - nádhera. My, co jsme byly před časem na rakouské straně a minule aj na slovenské, víme své.

Cesta zpět byla rychlá, páč v dáli nad Pálavou se zatáhlo a bylo jasné, že tam aj vydatně prší. Pak se přihnal silný protivítr a dočkali jsme se aj prvních kapek. "Kdo je připraven, není ohrožen" řekla by Jiřka a ti, co měli prozřetelně "gumovou ochranu" totiž pláštěnky, si libovali; ostatní jsme docela promokli studeným deštěm prokládaným kroupama... Naneštěstí zrovna na otevřeném úseku, kde nebyly stromy...

Tak jsme se pokorně jako zmoklé slípky táhli dál, déšť nás rozhodil natolik, že jsme zapoměli aj na solidaritu a někteří hnali dál, jiní čekali pod bukem a další se rozhodli zamířit domů; já s Andulkou jakožto znalí místa jsme to vzali kolem Lán, jak bylo domluveno, kde jsme v protisměru potkali Pavla s Evou, naše "uprchlíky", kteří se rozhodli jet domů, ale proč to hnali na zcela opačnou stranu do Lanžhota, je mi dodnes záhadou...tak jsem je vyvedl z omylu, tedy jsem je doprovodil do Břeclavi a pak jsem se hodinu hledal s ostatními.Ti nakonec byli objeveni u Pohanska, kam to vzali zkratkou po původní trase.

Naštěstí jsme měli dostatečnou časovou rezervu a posléze, jak přestalo pršet a dokonce vykouklo i sluníčko, se opět zlepšila nálada, ale na odpolední program jsme si netroufli, páč ne každý měl sebou suché prádlo a tak jsme zakotvili u Andulky.

Tam bylo důstojné zakončení výletu, přání Andulce, která slavila krásné x-tiny :)) a projevila se jako skvělá hostitelka a (my to už víme dávno) jako vyhlášená kuchařka. Jen té pečené kachny jsem se nedočkal, jen té kachny.. :-((

Dámy si tedy povyměňovaly recepty a kulinářské zkušenosti, Anička vše zpestřila svým zážitkem z "páternosteru", který, spolu s ní, jednou vstoupí do dějin :-))

Bylo dobře, kvalitní vínko červené aj bílé zahřálo na duši i na těle a pak jsme se důstojně rozloučili s přespolními; sluníčko zas svítilo jakoby se nechumelilo,my místní jsme vyrazili ještě na losování cyklopasů pod Zámek, kde jsme přejali důvěru ostatních, ale nevyhráli jsme nic, jednou to bylo těsně vedle... Potkali jsme aj Miloše, prohodili pár slov a jelikož jsme si nechali u Andulky bágly, vrátili jsme se zpět, kde jsme ještě pokračovali v oslavě.

Shrnutí:

Cesta je pohodová, rovina, vhodná i pro menší děti a výlet v různé délce mohu jen doporučit.

Počasí nám ukázalo i svou druhou tvář, tedy kdo se poučil už ví, že se vyplatí mít pláštěnku, teplé oblečení, náhradní suché triko a ponožky, nůši jídla a v neposlední řadě blatníky. A přilbu, která chrání "palicu" nejen před kroupama :-))

Najel jsem 66 km, Verča 55, ostatní kolem 50, doporučuji seřídit tacháče, můj je přesný :)) Průměrka 16,4, což se už přibližuje k normálu :)) Magda a Eva se řadí do kategorie závodníků, ostatní jsme je občas doháněli. Verča si už zvyká na nové kolo, šlapala docela rychle. Andulka se sžila s novým kolem tak, že si ho bere (málem) do postele :))

Bylo nás 11: já, Anička, Verča, Zdenula, Zdenál, Mirek, naši noví známí Eva a Pavel; pak noví lidi Magda, Luboš a Lída, takto opět brňáci. Podle jejich slov se jim líbilo a tak doufáme, že to nebyla naše poslední společná akce.

Omluvili se Majka a Jiřka, která to řídila z bunkru a kterým jsme podali hlášení. Miloš měl trochu jiný program a nakonec jsem se viděli. Děkujeme všem za účast a skvělou společnost.

=Pavel=

A co na to Anička:

"Tradiční výlet na soutok se letos skloubil s veřejnou akcí, což bylo krásným zpestřením. Sešli jsme se v hojném počtu, tedy břeclaváků tradičně zdravé jádro v počtu tří, ovšem brňáci se nějak naklonovali, těch se dostavilo 8. Sraz byl u poštorenského kostela, kde bylo oficiální zahájení s kulturním programem, možnost navštívit tuto krásnou památku, letos uplynulo 110 let od vysvěcení kostela . Pak už jen vyzvednout cyklopasy a vyrazit na trasu. Jsme si vybrali tu kratší, která končila na Pohansku , tam jsme prošli kontrolou, posvačili , poklábosili a pokračovali dál už svou trasou až na soutok. Po cestě jsme se kochali krásami přírody.

Výlet nám trošku pokazila „matka příroda“. Seslala na nás vláhu, kterou zemědělci určitě s radostí přijali, ale nám byla trošku nepříjemná mokrá sprška. Pofukoval studenější větřík a nebylo příjemné šlapat v mokrém oděvu. Někteří nás opustili a odjeli do svých domovů, zbytek se vydal na chvilku na pokec u vínečka. Počasí se ovšem umoudřilo, dokonce začalo svítit i sluníčko a po rozloučení s ostatními jsme se ještě, jakožto domorodci, vypravili kolmo na slosování cyklopasů. I tady nás ovšem zastihla menší přeháňka, ale my jsme vytrvali, abychom zjistili, že štěstí kroužilo těsně kolem nás a žádnou z cen jsme nevyhráli. Budíž nám to tedy útěchou, aspoň nemusíme mít starosti co s tím. Stejně ta hlavní cena v podobě nového kola - podle Pavla - nebyla nic moc :))

Na neděli se nikdo neodvážil přenocovat, tak si břeclavské jádro zopákne tradiční Pivní mušku, letos v pořadí druhou :))

Sportu zdar."

4. 5. 2008 Pivní muška II

Je vidět, že naše kondice neustále roste, protože vypravit se na další jízdu po včerejší padesátce by nás loni nenapadlo ani ve snu.

Po počátečních zmatcích (nebudu komentovat, prý jsem na vině zase já), kdy Andulka čekala u Kančí obory a po půlhodině už obracela kolo domů, jsme konečně s Verčou dorazili a tak jsme vyrazili :-))

Cesta na Janohrad je v pohodě, navíc jsme potkali Miloše jak frčí domů a nebylo potřeba ho přemlouvat, aby se obrátil a přidal se k nám.Tím bylo břeclavské jádro kompletní, tedy skoro, chyběla Majka, která měla jiný program.

Na Janohradě bylo plno turistů, dali jsme jedno chlazené a hurá přes les do Valtic. Tady jsme Verču odevzdali do péče rodiny a po občerstvení a poplkání jsme vyráželi zpět přes les, kde se Miloš od nás odloučil, páč měl v Lednici ještě nějaké "povinnosti". Do BV to už byla brnkačka a ještě za hezkého sluníčka jsme dorazili domů. Udělali jsme 25 až 31 km, Miloš dnes přes 70.

=Pavel=

8. 5. 2008 Vinohradský košt

Ej, veselo. preveselo bylo dnes v Brně, potažmo na Vinohradech, sluníčko, holky, víno, zpěv... Je vidět, že vinohradští pánové umí zorganizovat, zajistit vzorky, pozvat vzácné hosty, zasponzorovat vystupující a vytvořit všude skvělou náladu.

A my, co jsme tam byli, máme hezký zážitek ze kulturní akce, skvělého vínka a dobrého jídla, konkrétně z divočiny, není-liž pravda :))

Tedy přítomna byla- kromě různých ministrů a "ex"- delegace MCT z Břeclavi, konkrétně Pavel a Anička, která mohla tentokrát dělat řidiče, kdyby chtěla :-)) Dále zástupci z Brna jako Jiřka a Zdena a naši noví přátelé Lída a Luboš, posléze se svými "ratolestmi"...

Nakonec - a naštěstí - se nekonal ani zamýšlený brusling či výšlap do Kančí obory, taky kdo by to po nás, po tak perném dni chtěl, že?

=Pavel=

10. 5. 2008 Dvojitý výšlap na Kopeček a spol.

Dnešní den byl jako stvořený na nějakou túru a tak jsem byl domluven s děckama, že si odpoledne vyrazíme na kešky. Dopoledne jsem ale totéž slíbil Majce a tak jsme se potkali na Kopečku, kde jsme luštili kešku- multinu. Jelikož jsem předtím měl sochy spočítané, vydali jsme se hledat mikrovku, ve které jsme našli souřadnice finálky, kterou jsme bez přístrojů nenašli a ani skusmý odhad nám nevyšel.

Pak jsme přes kopeček zamířili Nad zatopený lom, kde Majka zalogovala a ještě hupkem na Turold, tím mě už známým strmým výstupem ke kešce na Turoldu. To už bylo poledne a Majka prý ještě nemá navařeno, tedy jsme se rozloučili a zamířil jsem pro děcka.

Tentokrát byla na návštěvě Domča, která chtěla taky objevovat kešky a tak ještě s Marťou jsme vyrazili na Kozí Hrádek, kde holky vytáhly kešku přímo pod nohama turistů a musím říct, že šikovně a nenápadně. PAk jsme šlapali na Kopeček, kde jsme vybrali multinu, jejíž souřadnice jsem měl z dopoledne a na kterou jsem se připravil z mapy u Marti.Tedy super. Pak ještě Nad zatopený lom, kde jsme nechali Domču pátrat, nakonec potřebovala taky trochu naťuknout. Pak jsme se kochali přírodou a pomalu kráčeli domů. Dál už se nám dnes nechtělo. V nohách máme asi 5 krutých km, já jednou tolik a co se kešek týče, dnešní bodování bylo takovéto:Já1(41),Majka 2(4), Marťa 1(21) a Domča 3 (3).

Pavel

11. 5. 2008 Opět na soutoku

Výprava na soutok se pro velký úspěch znovu opakovala, což jsme s Milošem jako šerpové s nadšením přijali, zejména když se hlásila dámská klientela :-)). Obloha bez mráčku a teplé ráno dávaly předzvěst pohodového výletu.

Cílem výpravy byl kromě soutoku samotného taky řopík, který, ačkoliv nezničitelný, poražen řekou čeká docela opomenut na své další objevitele.

Popři kochání se krásám přírody byl výlet využit aj na lov geokeší (hlavně pro Majku) a v neposlední řadě též jako pokus o Pivní mušku. Pokus proto, že se muška stopovala až k soutoku, tam jsme ji konečně chytli a otevřeli jedno plechovkové, ale se stoupajícím horkem to nebylo ono a to druhé jsem pokorně dovezl zase domů. Muška - chiméra se rozplynula, vystřídali ji komáři, nikoliv pivní, ale pořádní, živí a krvežízniví.

Cesta k řopíku byla trochu náročná, Miloš si zvolil variantu přes džungli, my ostatní jsme šlapali dál až se došlo k řebříku. Zde byl náznak pochybností, zda-li tam opravdu musíme (Jiřka), ale jakmile měla kolo za plotem, už nebylo vyhnutí. Musím ovšem s potěšením uznat, že naše dámy byly více jak trpělivé a vidět, že jsou to ostřílené turistky a ne žádná tintítka.

Tak statečně vydržely jak odběr krve od komárů, přebrodění potoka a šlehání kopřiv a trávy vysoké po pás, hlavně cestou k řopíku. Jiřka si namočila střevíček, ale kupodivu moc nebrblala a tak už se kopřivama ani nezabývala, dokonce měla radost, že nebude mít reuma :-) Majka zas v záchvatu geokačerské horečky okolnosti vůbec nevnímala :-). "Tak je to spravne, tak to ma byt ".

Přírodní krásy popisovat nejde, jednoduše tam musíte být. Zato jsme ale došli k poznatku, že jakmile sebou vezmete dvě dámy, tak se dají dohromady a začnou mluvit - tedy hlavně pomlouvat chlapy - a zapomínají šlapat. Ale přiznám se, že my s Milošem jsme měli téma obdobné :-))

A tak jsme namísto plánované rychlosti 15 udělali jen 13, čímž jsme nabrali časový skluz a část cesty k Františkovu rybníku musela být vypuštěna (s čímž se předběžně počítalo).

Na cestě zpět jsme se ještě zastavili u Pohanska a pak jsme doprovodili Majku na nádraží, kde jsme se důstojně rozloučili :-)). Po cestě jsme s Jiřkou ještě pozorovali na Dyji tři čiperná káčatka, jak už obratně umí plavat a lovit pod dohledem své mámy.

Ujeli jsme 42 km, průměr 13,0. Přítomni: Jiřka, Majka, Miloš a já

Poznatky z cesty .

- Čápi sedí na hnízdech, čápata pravděpodobně ještě nejsou. Vylíhla se první káčata

- kopřiva a lebeda rostou jak houby po dešti a tak se k soutoku, pokud na tom budete trvat, bez újmy nedostanete

- počet komárů na soutoku už překročil milión

- Výskyt klíšťat (na našich tělech) dnes veškerý žádný

- Ostatní cesty - myšleno okruh kolem Lán až k druhé brance u soutoku - pokud se vypravíte brzy před probuzením komárů, jsou v pohodě i po zbytek roku

=Pavel=

16. 5. 2008 Mikulovská Muzejní noc

Na echo ohledně muzejní noci v Mikulově se břeclavské jádro domlouvalo, že je nutné nejen šlapat do pedálů a zvyšovat si fyzičku, ale občas i té kultury je třeba. Domluva byla trošku kostrbatá nicméně jsme se zhruba během hodinky sešli a potkali se přímo na místě konání. Někdo musel neočekávaně pracovat (že jo Pavli,..), někdo zase musel nutně utratit nějaké prašule co ho doma tížily….

Akce byla oficiálně zahájena v 19 hod., což jsme s Verčou samozřejmě nestíhaly, ale to hlavní jsme už viděly. Jako správné zvědavé baby jsme začaly s prohlídkou břitové věže, která bývá jen zřídka přístupná a navíc i tentokráte byla otevřena pouze na vlastní nebezpečí. Vystoupaly jsme až nahoru a ten pohled opravdu stál za to. Pak jsme chtěli stihnout v zámecké knihovně variace na Košilelu Christiana Morgersterna v podání DC Vaiceand.cz. A nebyly jsme samotné, tady jsme se potkali s dalšími – Majka, Miloš a……. Odsud jsme spěchali na zámecké nádvoří zkouknout rytířské souboje v turnaji pro královnu. A tady se k nám přidal poslední člen silného břeclavského jádra – Pavel. Nicméně po turnaji jsme chtěli ještě hodně zkouknout tak jsme se trošku rozdělili, abychom se v závěru zase sešli a rozloučili u obřího sudu s přípitkem ve 23.00 hod. Místy mi to připomínalo dostihy, v tak krátkém časovém rozmezí stihnout tolik aktivit-. Ale opravdu to stálo za to.

Zúčastnění: Pavel, Verča, Majka, Miloš, Anička, Dáša.....

Fotky budou následovat, pokud se mi to podaří odeslat.

Autor: Anička

Dodatek :

Nebýt Miloše, bychom se o této skvělé a nepochopitelně utajené akci nedozvěděli. Muzejní noc v Mikulově byla zároveň zahájením muzejních nocí v republice, tedy proto tolik slávy.

Chtěl bych podotknout, že v přilehlém zámeckém parku bylo postaveno napoleonské ležení v počtu asi 40 stanů a podle rozhovoru s některými vojáky jsem usoudil, že se bude zítra bojovat a střílet skoro stejně jako před 199 lety... škoda že u toho nebudeme, vojáci leštili flinty a plnili strožoky slámou, nastávající měsíční a teplá noc jim přála, leč naše holky se mi nepodařilo "udat", holt je budu mít nadále "na krku"; evidentně už odvykly od takového parádního spaní, nemýlím-li se :-))

=Pavel=

17. 5. 2008 Po památkách LVA

Letos se organizace akce „Po památkách LVA“ ujala Verča. Plán byl skvělý, na místě se jen upřesnily některé maličkosti. Sešlo se opět zdravé a silné břeclavské jádro, které plynule pokračovalo s přestávkou na spaní po muzejní noci. Tentokrát se přidalo i zdravé jádro brněnské, tedy jen její nejsilnější článek Jiřinka, takže jsme byli čtyři. Ani ten pes nám nechyběl a byli jsme jako „Čtyři z tanku a pes“. Samozřejmě někteří se jaksi nemohli vymotat a přijeli trošku se zpožděním.

Když jsem dorazila k Verči tak ta jako správné ranní ptáče a správná hospodyňka „šuchotala“ cosi v zahrádce. Této činnosti zanechala, když jsem se jako prvá dořítila kolmo v09.08 hod. na místo srazu – před jejich dům. Usedly jsme u pramenité vody a vyčkávaly příjezdu ‚opozdilců‘. U kafíčka jsme pak rozebrali plán a vzhledem k velmi teplému počasí a už pokročilé době jsme se rozhodli, že vynecháme kulturně vzdělávací činnost a přímo vyrazíme po památkách. Projeli jsme snad všechny , které po cestě k Janohradu (mimo jiné hlavnímu místu pivních mušek) potkali – rendezvous, Sv. Hubert, Tři grácie – tady stojí za zmínku, že jsme si tam trochu zapózovaly, zda můžeme těmto Graciím konkurovat, pak přes Apollónův chrám, kolem Loveckého zámečku na kýžený Janohrad. Zde se uskutečnila ‚Pivní muška V‘ (Pivní muška IV se uskutečnila v úterý 13.5.v podvečerních hodinách spojená se sběrem kopřivy jakožto léčivé byliny). Vzhledem k tomu, že byla polední hodina tak jsme zasytili naše žaludky, dopřáli jim něco lahodného moku a trochu změnili plán. Vydali jsme se přes les, louky do zámecké zahrady, tady se pokochali krásami zámeckého parku, osvěžili se zmrzlinou a pokračovali cestou kolem rybníků zpět do základního tábora. Skvělým zakončením fantastického dne bylo posezení u ohýnku , byť byly odpolední hodiny a grilováním . Tím skončil zase jeden příjemně prožitý den. Přišlo rozloučení , zamávání na cestu a rozprchli jsme se do svých domovů.

Účast: Anička, Verča, Pavel, Jiřka a u grilování Verčin hafan, čistokrevní pouliční jezevčík, jak se jen jmenuje...

=Anička=

A opět pohled z jiného azimutu:

Ráno jsem jako vždy nestíhal, balení jak na Aljašku, nepřipravena zahrádka, nakládání kol a to jsem chtěl ještě do obchodu pro pití, něco k jídlu atd...Tedy jsme se fakt o cosi opozdili, ještěže jsem to, jak jsem předeslal, ošulil a dojel autem, jinak bychom dnes ani nezahájili :))

Vše jsme ale dohnali vynecháním pěšího programu ve Valticích, což bychom měli někdy o burčákobraní napravit...(nenápadné echo pro Verču :))

Hlavním a neplánovaným hřebem programu se stala samotná Anička, která u Apolla hodila dost škaredý držkopád a ze začátku to nebyla žádná sranda. Naštěstí to přežila bez vážnější újmy a těch pár modřin bude muset nějak zamaskovat. Holt přilby nevymysleli na parádu a zavěšena na kole neochrání ani Fittippaldiho a na zbytek cesty a pro příště má(me) ponaučení, kdo je připraven není ohrožen, a netýče se jenom "gumové ochrany" před deštěm, ale i přilby a používání přední brzdy....

Zbytek cesty už probíhal v pohodě, jen nevím, zda se jednalo o tu pravou pivní mušku, jelikož byla ve znamení nealko a zmrzliny, tady bych to prozatím nechal na zvážení.

Na kole dnes Andulka natrénovala nejvíc, hodilo jí to asi 39 km, my ostatní o 12 méně. Počasí odpoledne se opět umoudřilo, bylo dusno, teplo a nakonec zas "zoncna rumplovala" jak by řekl Jůra :-))

Díky Verči za skvělý nápad a zázemí, i když jsem se té kači opět nedočkal, příště si ji snad donesu... :-)))

=Napsal a narýpal Pavel=

18. 5. 2008 Pěškobusem do Klentnice

Dnes jsem zlanařil geokáčata Toma a Marťu a vybraki jsme se pěšky na kešky do Klentnice. Marti se moc, pravda, nechtělo, a první kilometr brblala jako správná ženská, ale pak už to rozchodila a byl klid.

U kočičí skály byla první zastávka, kde hledal své štěstí Tom. Nakonec se mu to s malou nápovědou povedlo, což vzhledem k jeho věku (8) je odpustitelné.

Tedy jsme se zapsali symbolicky taky a já vyzvedl svůj první životní GC(geocoin).

Pak začlo bouřit a my s hrůzou pozorovali černé mraky stahující se k Pálavě. Cvíli děcka propadali panice, nakonec jsem rozhodl, že do Klentnice je to blíž než do Mikulova a tam se schováme.Naštěstí nad Pálavou ještě nepršelo a tak jsme vystoupali k Sirotčímu hrádku pro kešku u jeskyně, kde jsem vložil GC, aby putoval dál. Pak ještě rychle na Stolovou horu, kde se nám - díky pomoci od Zdenuli při luštění bylinek a Majky při počítání souřadnic, a taky díky kompasu- poměrně brzy povedlo najít kýženou kešku. Za doprovodu hromů a prvních kapek jsme pádili dolů, naštěstí to ještě vydrželo hodinu, než jsme přicupitali domů, i když všude okolo zjevně pršelo. Pak ještě zalogovat na internet, to už přímo lilo ale my už byli v suchu.

Výsledek dnes Tom3, Marťa2 a já 1; celkově tedy Tom4, Marťa22 a já 42.

ČERVEN

1. 6. 2008 Moravský kras

Tak jsme se konečně dočkali a vyrazili do Moravského krasu kolmo.Ráno jako vymalované,obloha bez mráčku,ptáčci pěli a do toho se dořítil rozzuřený "žlutý sršáň" se dvěma včelkami:))Ovšem nutno podoknout,že přesně podle harmonogramu.(jenom pro vysvětlenou-včelky:Anička a Majka,sršáň:Pája)Tak,nevím,proč byl tak ubrblaný...Naložili jsme moje kolo,vyrazili směrem Domeček,proběhla první vykládka,vyzvednutí klíčů a hurá na společný start-Skalní mlýn.Velitel vozu měl vytýčenou trasu tzv.nejkratší dle mapy.cz.Jen jednou jsem chtěla jet jinou odbočkou a už bylo zle.Prý zbytečná zajiížďka,vrátili jsme se a pokračovali dále dle mapy.cz.A tak jsme mlčely a nechaly velitele rozhodovat.A co se stalo?Zabloudili jsme,vraceli jsme se a vyšlo nám to na stejno:))Nicméně na start jsme dorazili včas.Tam už čekal Mirek,Lída s Lubošem a Zdeňula se Zdenálem.Opět vzorně dle harmonogramu(ten celý sestavoval na minuty Pavlík,že..)Provedla se ještě menší úprava mého kola - pánové děkuji moc a vyrazilo se směr první bod-Kateřinská jeskyně.Tam nás nečekala jenom jeskyně,ale i skupina fotících se Japonců:)).Pokračovali jsme Suchým žlebem směr Balcarka.Ta ovšem byla zavřená a tak naši posedlí Geokačeři (Majka,Pája a už to chytlo i jinak celkem klidnou a rozumnou Zdeňulu..)šli hledat "kešku".Pokračovali jsme do Ostrova u Macochy.Tam jsme si vyšlápli první z větších kopců a podívali se na místní kostel a starý větrný mlýn.A opět řádili geokačeři.Potom ,asi už z toho sluníčka,jsme nějak omylem jeli sice na Sloup,ale neplánovanou zkratkou,čímž jsme vynechali vtipně ten nejvyšší bod trasy.Ale my se nevzdáváme,proto po příjemném občerstvení a osvěžení se v hodpůdce před Sloupsko-šošůvskými jeskyněmi,jsme přece jenom jeli na Sloup,prohlédli si místní krásný kostel (kačeři opět řádili,byla tam nějaká kěška) a potom si vyšlapali ten největší kopec v tom největším vedru...Ale stálo to za to.Novodobá kaple v Šošůvce je opravdu moc pěkná.A uspokojeni byli opět i kačeři.Od kaple jsme už pokračovali zase zpět směr Pustý žleb a Skalní mlýn.Sjezd Pustým žlebem byl opravdu bonbónek a třešínka na dortu dohromady na závěr.Fakt krása.Na Skalním mlýně jsme si ještě chvíli poseděli a občerstvili se pivem,uzeným pstruhem,klobáskou na grilu,někdo si vysomroval i čerstvý chléb:))...Domluvili jsme si taky večerní tečku-Ohňostroje na Pryglu.(díky Lubošovi a Lídě za dobrý tip,opravdu jsme je měli jako na dlani a bylo to nádherné)

Co říci na závěr?Krásně prožitý den!!

P.S.Sršáň s posádkou a Mirkem se stavili ještě v kostele ve Křtinách-taky nádhera.

A je fakt moc škoda,že se nemohla zúčastnit Verča,určitě by se jí to líbilo.Ale už se jí blýská na lepší časy,tak snad příště?

Jiřka

A další pohled od Páji:

Po letitém plánování se akce konečně povedla zorganizovat.

Inu, vyplatilo se počkat, než Jiřka dozraje a zúročí své organizátorské zkušenosti. Tentokrát jsme dostali i nalajnované trasy a mapky. K tomu jsem zpracoval zmíněný itinerář příjezdu, připravili jsme přespání v Domečku a bylo objednáno skvělé počasí a solidní účast; tedy už stačilo jen vyrazit.

Výlet byl skvělý, podrobněji už popsat nelze. Japonci mě nepřekvapili, ale by mě zajímalo, jak se ti Japonci dozvěděli že máme Macochu? K.....šikmooké :-))))

Otázka geocachingu: kešky jsme hledali proto, že tam prostě byly. Snad jsme nikoho moc neobtěžovali (tady si nejsem moc jistý). Teda Zdenula se perfektně předvedla, dokonce si zamazala o kameny triko a tak se ji budu muset revanšovat nějakou sladkou odměnou :-) (nebo Vanišem)

Zájem projevil i Zdenál a Luboš s Lídou; Mirek byl neutrální....

Ohňostroj na Prýglu - no comment. Jedním slovem: fascinující. Dík za pěknou podívanou, na kterou jsem se léta těšil. Tropická noc, obloha plná hvězdiček, komáři neštípali, kapsáři neřádili; vůně sena, perfekt výhled... pravda, trochu jsem "blódil" a už jsem se smířil s tím, že se nikdy neuvidíme, ale nakonec zvítězila solidarita nad škodolibostí a dopadlo to dobře. Jinak mi vysvětlete, jak mám já, nevědomý člověk z dědiny, pochopit takovou banální věc, že šaliny č. 1 a P1 nemají stejnou trasu, nebo "přestoupíš na Mendláku na 1 Hybešovku.. ale kterým směrem? A je to šalina, trolejbus, autobus nebo nedejbože rikša? Lístky si někde kupte... ale KDE, za kolik a jaké pásmo?A kde vzít drobné?

Takže považuji za zázrak, že jsme se tam vůbec dostali, neztratili se, nic nás nezajelo a dav nás neušlapal... Vzít sebou Jiřku jako průvodce po šalinách brněnských byl počin víc než prozřetelný.

Jinak každá památka, jeskyně nebo atrakce by zasloužila samostatnou návštěvu a samostatný článek nebo knihu, ale tolik času bohužel zde nemáme vymezeného.

Pavel

14. 6. 2008 Po MVZ s Českým Rozhlasem

Už tradiční akce ČRo Po Moravských vinných stezkách byla tentokrát pořádána v Mikulově.

Vzorek MCT ve složení já, Miloš a Majka spolu s Alicí jsme se přidali k houfu cyklistů odhodlaných dnes k čemukoliv.

Slavnostní akce byla zahájena na náměstí a odstartována se zpožděním kvůli zpožděnému vlaku s cyklisty. Nu, normálka. Ale narušilo to už tak napjatý harmonogram trasy, navíc podceněné terénem i kilometry. Přesto se našlo trochu času na zastávky u některých zajímavých míst, například přírodní muzeum ponožek v malebné vesnici s podivným názvem Herrnbaumgarten ("hernajs") v blízkém rakouském příhraničí s muzeem kuriozit tamtéž.

Trochu náročnější vlnitý terén, "kopce jak sviňa" s překrásnou podívanou na panorama Mikulova, Pálavy, Falkensteinu či Valtic spolu s malebnými zákoutími sklepních uliček ve Falkensteinu, Poysdorfu či Hernajsu dali této trase osobitý punc. Upravené rakouské vesničky, liduprázdné jako vždy, páč tamní obyvatelé mají asi pořád něco na práci, můžeme obdivovat i po 20 letech budování kapitalizmu u nás. Ovšem tak vysoký koeficient škaredých ženských my rozhodně nemáme :-))

Časová tíseň nás vybičovala k nadlidským výkonům, v tomto terénu jsme 60 km zvládli vražedným tempem 16,4, což normálně nebývá ani po rovině.

Trasa byla docela dobře vyznačená, ale shodli jsme se, že my bychom to zvládli líp. Některé "checkpointy" nebyli dostatečně popsány a člověk musel občas využít svůj 6, smysl nebo místní znalosti. Hledání razítka v Hlohovci patrně zůstane nejčernějším bodem programu.

Přesto to byl supr výlet, který stojí za opakování, zejména v burčákové sezóně :-)

Další postřehy prý budou na stránkách Českého rozhlasu.

Pavel

22. 6. 2008 8.ročník Cyklomaratónu K24

Jak to probíhalo z mého pohledu:

Letos jsem se Cyklomaratónu zůčastnil podruhé. Po zkušenostech z loňska, kdy jsem jezdil na kole Winora sestrojeném někdy kolem roku 94, jsem si řekl, že na tomhle kole cyklomaratón už nikdy více. Nicméně jsem na něm jezdil vesele dál i letos a skoro to vypadalo, že už se ho nezbavím. Měl jsem natrénováno 1000 km a nemohl jsem se rozhoupat, CO, KDY a ZA KOLIK. Nakonec jsem se rozhoupal v předvečer závodu a zakoupil jsem kolo Diamondback.. no dobře, nechlubím se, pro profíky hotový šunt, ale u mě je to o dvě kategorie výš zejména brzdama, převody a odpružením.

A tak jsem ještě do noci montoval, šrouboval blatníky, tachec, světla...dotáhnout všechny matice a seřídit brzdy, znáte to.. Na druhý den jsem měl ještě plno shánění a balení, tak jsem byl rád, že jsem to do startu v rozumném čase stihl. Trochu jsem riskoval tím, že jsem kolo "nezajezdil" ale říkám si, však ho zajezdíš dnes dost. Měl jsem v plánu radikálně zvýšit svůj výkon a letos dosáhnout 300 km.

Na start jsem dorazil sólo, protože všichni známí mě pokládali za blázna, páč mnozí tolik nenajezdí ani za celý rok. Tak jsem dorazil svým "žlutým sršněm" na místo činu, naštěstí byl v areálu předposlední volný flek a po registraci než jsem to zkompletoval, omrknul, něco pofotil a oblékl se -do barev Moravské cyklotlupy, kterou jsem tímto zastupoval a reprezentoval- a hodinka do startu uběhla jak nic.

Tedy jsme se seřadili ke startu a pak už to bylo na nás...

První kolo jsme hnali jako šílenci, i když jsem si říkal, že to nebudu přehánět jako loni, kdy jsem to nemohl vydýchat. Nechal jsem se předjet skoro všemi abych nepřekážel :-)) a pak jsem se zavěsil na skupinku mládeže, kteří rozráželi vzduch pro mě celkem přijatelným tempem. Tedy ze začátku. Pak jsem zjistil, že mi síly ubývají, ale oni tempo nezvolnili. Tak jsme dokroužili kolo v čase kousíček přes hodinu. Do druhého kola jsem pokračoval dál, ale už sám a zvolnil jsem na vydýchání.

Tady se už projevila krize z "nevyseděného sedla" a myslel jsem, že je to můj konec. To jsem neměl za sebou ani 50...

Po druhém kole jsem si dal pauzu, protože jsem zvolil taktiku "dvojkol" což se mi osvědčilo z loňska. Na jídlo jsem ještě neměl pomyšlení, zato jsem natankoval pití a vystartoval. Držel jsem si tempo nad 20 v průměru a to jsem hodlal zachovat až do konce.

Po čtvrtém kole, kdy už bylo před soumrakem, jsem nahodil světla a trochu pojedl. Jednak jsem měl domácí zásoby, a taky jsem vzal za vděk výborné chlebíčky či rohlíky, co připravili pořadatelé, resp. naše kuchařky :)) ještě jsem kopl do sebe sponzorskou kofolu s tonikem a takhle nadopován jsem vyrazil v ústřety novým dobrodružstvím :))

Po chvilce jsem dohnal dvojici mladíků, kteří šlapali slušným tempem a přitom měli čas na pokec, což byla předzvěst toho, že nebudou nijak kvaltovat. V Měníně se přidal další maník, se kterým jsem nahodil řeč a kterého to trochu brzdilo, ale přesto se rozhodl jet s námi.

Byl to Pavel (s.č.117,tímto ho zdravím). S mladíky jsme se občas střídali ve vedení a po dojetí kola jsme s Pavlem pokračovali dál.To bylo kolo šesté, mě krize přešla a po krátké pauze, posilnění a oblečeni do teplejšího jsme se domluvili, že vydržíme ještě další dvě kola.

Bodejť, byla teplá vlahá noc, měsíček svítil na cestu... mnohem lepší, než se plahočit ve vedru, prachu a kličkovat mezi kamióny.

Tak skončilo i tohle dvojkolo, ptáci již zpívali a kohouti kokrhali a měsíček vybledl...to bylo mé 8 a byly 4 hodiny ráno. Vyhlásil jsem spánek, Pavel prý zajede domů, ale jak jsem posléze zjistil, jezdil dál :-)))

Nejdřív jsem se natáhl jen tak v autě, abych trochu vychladl, zavřu oči a když je otevřu, je 6 hodin :-)) Tak nic, teď je třeba jezdit, dokud nás Oskar nesežehne...vykřehlý a polámaný z auta jsem zamířil na výbornou horkou hovězí s nudlemi, která mě postavila na nohy a vyrazil jsem na další dvojkolo, což měl být normálně konec, páč už jsem měl skoro splněno. Ale znáte to...

Jak jsem byl někde v půli, nejednou slyším dvouhlasný nadšený zpěv... nojo, to měl někdo veselou noc.. otočím se a vidím jezdce na kole, no už mám asi halucinace.. Jak mě dojel, tak byli najednou dva, sympatičtí "čalouníci" na tandemu. To se někomu zpívá, když jsou dva na jedno kolo :)))

Další pauza, tentokrát na klobásku. Jeden závodník říká holkám v kuchyni: Tak výbornou klobásu jsem ještě nejed. Ale opravdu! Odkud to máte? Nemohl skončit s ovacemi. Ale výborná opravdu byla.

Po téhle pauze jsem se rozhodl, že dám ještě jedno kolo, což se i stalo, jelo se parádně s pocitem vítězství nad sebou. To bylo pravé poledne, když jsem dojel do "depa" a tak jsem šel pod sprchu, něco jsem opět pojedl a nařídil si budík na 13:50, abych stihl závěrešné kolo, na které jsem si nechal celé 2 hodiny.

V budově byl příjemný chládek a zaspal jsem hned, naštěstí jsem zaregistroval budíka a tak jsem vyrazil na start.

Tam jsem potkal opět Pavla, který už zjevně rezignoval, ale když jsem ho ujistil, že se pojede pomalu, "na vítězství", případně se v půli vrátíme, tak se přidal. No, v půli jsme se opravdu vrátili, ale směrem dopředu, páč to už bylo jedno :-))

Tak jsme krátce před koncem dojeli. Prokecali jsme toho spoustu, asi je jasné o čem :-)) Pak balení, počkání na výsledky..

Poděkování patří organizátorům a všem, co ce o nás starali, všem klukům a holkám na startovní čáře a v kuchyni, všem závodníkům za skvělou společnost, Pavlovi, který mi dělal společnost 5 kol a kamarádům, kteří mi na dálku fandili.

Udělal jsem 340,8 km průměrem 20 a něco. V první chvíli jsem si řekl, že na kolo týden nesednu. Hned za čerstva ale prohlašuji, že pokud vydržím se zdravím i do příště, troufnu si na 400. Tož abych začal trénovat, ne? Naštěstí už vím, jak na to, délka je to šílená, ale netěžší není vyšlapat to, ale "vysedět" v sedle. Nakonec, pocit vítězství nad sebou samým za to stojí.

A voo tttom ttto je :-))

=Pavel =

Odkazy na stránky K24, Moravskou cyklotlupu, galerii fotek z K24

ČERVENEC

8. 7. 2008 Brněnské scuk

První prázdninové posezení jsme zdárně spáchali ve stylové restauraci Air na Zelňáku. Příjemné posezení v prostředí ve stylu stíhací perutě nejen kachen, ale aj letců s vystavenými originálními exponáty nemělo chybu.

Sice tam ten šlankovní číšník nebyl, ale byl tam jiný neméně sympatický. Tak doufám že dámy nelitovaly, nám chlapům to bylo tak nějak jedno :-)))

Výběr káv je opravdu obrovský, v kombinaci se zmrzlinama nebo desítkama míchaných nápojů si každý přijde na své. Nehledě na pivo, podle Zdenála prý dnes opravdu plnotučné :-))))

A tak jsme tedy ve spokojenosti zkonzumovali co se do nás vešlo, škoda, že nevaří a člověk se musel "natlačit" předem nebo aj po...

Jiřka se chystá něco zorganizovat, víme už asi KDE, jsme zvědaví, JAK se s tím popere a KDY se toho dožijeme a nakonec KDO se zůčastní.

Anička nám předala pozdrav od Verči, která je - skoro už tradičně- v plném pracovním nasazení a tímto ji také zdravíme.

Kromě už jmenovaných se zůčastnili ještě Mirek, Jarka, Zdena, Zdeněk a Pavel. Omluvili se Majka, Miloš, Evka a Eva s Pavlem.

Foťáky si každý šetří, tak se spokojíme alespoň pár amatérskými záběry.

Pavel

19. 7. 2008 Cyklovýlet okolo Brna, aneb ....

Akce "Geokeška" - Ochozská kachna právě skončila.

Akci perfektně zorganizovala Jiřka. Pečlivě vybraná a prověřená trasa, doslova kamínek po kamínku, abychom náhodou nepíchli :)), s příslibem jízdy "od hospody k hospodě" s vyhlídkou na "Ochozskou kachnu" a koupající se slečny nás vybičovaly k nadlidskému úsilí a dokonce bez brblání. Inu, šéf se musí poslouchat.

Nehledě od ideálně vystihnutého počasí, když uvážíme, že večer před akcí se kvůli dešti rozhodovalo o jejím zrušení.

Dlužno říci, že trasa nebyla určena pro žádné měkoty a takovýmto terénem jsme jeli poprvé. Ale určitě ne naposled. Přesouváme se tak do kategorie krosu, poloprofíků :)) Jízda mezi balvany a kalužemi má taky své kouzlo, otázkou zůstává, jak dlouho nám vydrží naše kola, nemluvě o trpících pozadích některých z nás. V zájmu spravedlnosti však nutno dodat, že tenhle terén byl jen na některých úsecích, konkrétně přes Stránskou skálu a pak před Ochozem, něco bylo lesní cestou a většina dobrá asfaltka.

Tedy jsme se dostavili ke startu, tentokrát všichni načas, resp. někteří i s hodinovým předstihem. Pět minut na nákup,čtyři, tři, dva, jedna... a startovní výstřel. Cesta ubíhala v pohodě, četné zastávky u slibované zvířeny a pár "tankovacích" stanic neměly chybu. Do vody se nám nechtělo, chladné dopoledne nás od toho odradilo. Škoda, posléze už bylo docela horko, ale to už jsme parkovali U Votrubů a s nadšením si jednomyslně objednali vyhlášenou "ochozskou kachnu". S chutí jsme zkonzumovali všechno, co jsme si poručili, zalili pivem a proložili zmrlinou, kafíčkem... "jen tá kachna tam chýbala, jen tá kachna".... :-((

Bohužel, přišli jsme "pět minut po dvanácté", což byla jediná kaňka na jinak povedeném výletě. Ale, poněváč jsme si všichni pochvalovali supr výlet, navíc Miloš si parádně zajezdil, někteří si málem i zahoubařili, tak jsme se shodli, že tento nebo podobný výlet se stejnou motivací zorganizujeme někdy znovu. A možná už docela brzy. Zvláště když už víme, co třeba udělat pro to, aby nám kachna neuletěla :)).

Cesta zpět už byla malina, sfrčeli jsme dolů jak orli z Tatier :) naštěstí bez nehody, od brzd se jen kouřilo. Vůně hřibků napověděla, že něco by se snad i našlo, ale jaksi nebyl čas.. Nojo, šéf to držel pevně v rukách a nepovolil žádné odchylky od plánu, a když už neměli ani pořádné pivo, tak jsme oželeli aj to. Zato jsme obdivovali překrásnou přírodu kolem Svitavy a nejen tam. Cesta pošmurným Brnem okolo Cejlu už byla jen špatným snem. Cílovou pásku jsme přetrhli tři, ostatní se postupně oddělili o trochu dřív, páč to měli domů blíž. V závěru už byla Jiřka totálně vyřízená, prý zas na ni něco leze.. Kontrolní otázka: Jestlipak to přežije?

Tentokrát jsme fotili snad všichni, tak bude chvíli trvat, než to probereme.

Zúčastnili se: Jiřka, Mirek, Zdena, Zdenál, Miloš a Pavel. Ujeli jsme skoro 40 km, někteří i víc. Průměr 11,0 vzhledem k terénu (a našemu věku, výbavě, kondici..) slušný.

Díky za supr den!

Pavel

SRPEN

19. 8. 2008 Posezení u kafe AIR II

Signál k posezení vyslala Zdenula a bylo jasné, že se jí na luxusní dovolené na hradě po nás stýskalo :-))) a tedy jsme u toho nemohli chybět. Jiřka se ujala organizace a za příznivé konstelace hvězd se jí povedlo zajistit skvělou účast v příjemném prostředí. Slétli jsme se ze všech stran jako Simpsonovi k televizi, pěšky, kolmo, autem, vláčkem... jak to šlo. Ani berle dokonce nebyly překážkou. Poprvé byla s námi Dana, své dojmy snad vyjádří, ale zas tak nesmělá nevypadala. Což je jedině dobře.

Díky dovoleným se povedlo vytáhnout Miloše a po dlouhé pomlce aj Verču. Majka se zotavuje u móře z předchozí dovolené :)). Nezklamaly Eva a Jarka, nakonec došel aj Mirek.

My s Milošem jsme zvolili cestu do Brna na kolách, potřeboval jsem projet Birkovu trasu a nachystat nějaké indicie k budoucí akci. Počasí bylo nádherné, v poledne už docela pálilo ale cesta ubíhala rychle a tak vzduchové chlazení fungovalo bezvadně. Po krásné jízdě pod Pálavou jsme překonali trochu ospalé vesničky s nezáživným okolím a posléze se blížili k Brnisku, kde to začlo být opět zajímavé svrateckými náhony, soutokem nebo vůbec parádní cyklostezkou kolem Svratky, nemluvě o krásných slečnách, co se tam proháněly na bruslích :)).

Po dobrém obědě v areálu stadionu v Komárově jsme dorazili do města, kde na nás už čekala Zdenula a ještě jsme měli čas k odlovení jedné "kešky" a návštěvu Radnice i radniční věže.

Posezení se odehrálo v restauraci Air v prostorách Zemského muzea. Příjemná atmosféra a možnost zaparkovat kola neměly chybu.Tentokrát na nás obsluha neměla moc času a evidentně nestíhala. Mladík se trochu pletl v objednávkách a trochu ošulili úpravu kafe, ale my to celkem chápeme.

Probrali jsme všechny záležitosti, popřáli oslavencům Evě a Milošovi a pak jsme se důstojně rozloučili.

Na nádraží nás ještě brněnské zdravé jádro doprovodilo, pak jsme už čekali na ten správný vláček. Po cestě Miloš poodhalil obsah svého baťohu, který se stává živou legendou. Dámy, nevěřily byste vlastním očím: souprava na vytahování klíšťat, manikůra, šitíčko, tabletky na úpravu vody... Když jsem se ho zeptal, jestli existuje nějaké nářadí, které nemá, vytáhl superuniverzální nožík a má opravdu skoro vše. A to měl prý odlehčené vybavení. Další obsah je mi záhadou.

Jisté je jedno, totiž že s Milošem se nikdy neztratíte :-))).

Bylo nás jedenáct :)) Anička, Dana, Eva, Jarka, Jiřka, Miloš, Mirek, Pavel, Verča, Zdena a Zdeněk.

Sejdeme se na Falkensteinu :))

Pavel.

23. 8. 2008 Cyklovýprava na hrad Falkenstein

Dlouho plánovaná akce se přeci jen povedla. Do poslední chvíle nebylo jasné,co nám připraví počasí, páč předpověď nehlásila nic příznivého. Ale když ráno vykouklo sluníčko a mraky byly potrhané, bylo rozhodnuto.

Sice místy foukal svěžejší vánek, ale bylo docela příjemně.

Sešli jsme se u Verči a pak vyrazili po Liechtensteinské vpřed. První smrťák (kopec) nás čekal pod Rajstnou, pak v každé dědině dolů sjezd, na konci výstup. Postupně jsme překonali Schrattenberg, "ponožkovou" dědinu Herrnbaumgarten, Poysbrunn až jsme dorazili do Falkensteinu.

Jelikož jsme neměli sebou Hráškovou a navíc Verča měla nové kolo, tak jsme tam dorazili podezřele brzo. Alespoň jsme mohli navíc spatřit falkensteinské klenoty "Kellergasse" (sklepní ulička), "Marichorotte"(kaplička), Kreuzberg (křížová cesta), zčásti "Weinlehrlpfad" (vinařská naučná stezka), falkensteinský kostel a samotný hrad Falkenstein, tedy jeho zříceninu, což byl hlavní cíl cesty.

Hrad jsme tentokrát dobyli i zevnitř, je to tam udržované, moc zajímavé a krásné výhledy do daleka. Pak byla ještě pauza na sváču a už se valilo domů.

Cesta zpět byla už převážně z kopce, sfrčeli jsme až do dědiny Klein Schweinbarth, kde jsme vylezli na památné místo "Südmahrerkreutz", opět s krásným rozhledem.

Pak už se jelo krásnou stezkou pořád z kopce mezi zrajícími hrozny až do Mikulova, a po zastávce na švestkách zas dál do Sedlece (se zastávkou na jabka :-)).

V Sedleci jsme tentokrát nekoštovali víno, nechávali jsme si chutě na burčák v Hlohovci, který jsem jim nasliboval a který nebyl. To byla snad jediná temná skvrna na dnešním povedeném výletě.

Nakonec jsme zase zakotvili u Verči na kafe, za které jí moc děkujeme, plkali bychom až do půlnoci kdyby nezačlo pršet. To jsme ještě někteří museli šlapat do Břeclavi a tak jsme promokli jak slepice. Tak nám třeba! :-)))

Na start a do cíle nás přijela podpořit Anička, na dálku nám fandila Jiřka a snad i další. Dále nám Miloš představil Pavla (to už je třetí :)), který s námi poctivě šlapal a snad se mu to i líbilo. Verča jako jediná propagovala Moravskou cyklotlupu v dresu. Brněnské jádro důstojně reprezentovali Zdenula a Zdeněk. Se mnou nás tedy bylo šest. Udělali jsme 53 km, břeclaváci +20 k tomu.

Cesta byla bez defektů a bez nehod a tak zdar dalším akcím!! Všem díky za společnost a hezký výlet.

5. 10. 2008 Koulení kola z Lednice do Brna (III)

Tradiční, již III. ročník "koulení" se odehrál v tuto sobotu. Původně byla přislíbena hojná účast tlupy, kterou jsem si prozřetelně pojistil přizváním geokačerů. Nakonec jsme reprezentovali tlupu pouze dva a celková atmosféra se nesla v duchu keškobraní. Připojuji ohlasy našich nových geopřátel:

"Sice sme cyklovylet nejeli, ale za to sme kouleli. Byla to super akce a jsem z toho nadsen a i me nohy jsou z toho nadsene :D Dojeli sme jako 14. v case 5:54:36 a jsme spokojeni velice. A priste se zucastnime asi jako cyklo jezdci. Diky za akci :)" (strejdaCZ)

"...Díky za opravdu pekne vyvedenou akci na který sem nabral plno zajímavých postrehu pár fajn kamarádu kterí se mnou lovili :-) a poznal peknej lán cesty kterej opravdu stojí za to...

Jen více takovýchto príma akcicek..." (DrakMrak)

"...Moc se mi líbí originální nápad s obousmernou multinou, jiste to ocení kaceri z jihu i ze severu. Díky za peknou multikešku." (vulpo)

"Podarená multina. Lovil jsem ji behem Cykloeventu Birkovo kolo, takže jsem nakonec projel na kole celou trasu. U finálovky se nás šešlo nekolik, takže jsme nakonec skoncili v Židlochovicích v hospudce, kde jsme si pekne pokecali. Pekné to bylo, díky." (tonda_BM)

"Byl jsem jeden z koulecu za DRTIKOL team. Event jsem absolvoval, ale ríkal jsem si, že na cache nebudu mít cas tak ji asi neodlovím. Po ceste kousek od cache me dojela jedna sympatická dáma a ta mi s cache pomohla. Nadjel jsem si na kole a zrovna tam logovala skupinka v niž byl i muj profesor z fakulty informatiky (neznám prezdívku, ale tímto ho zdravím ;-)) a požádal jsem je jesli mi tam nenalepí tu nálepku, že hrozne spechám :-). V tom už jsem musel vybehnout a vystrídat kolegu s koulením a upalovat smerem do Brna. Fotky pridám, ale až zítra dnes už na to nemám sílu. Díky za takovou rychlo cache (asi moje nejrychlejší v historii)

PS: Dojeli jsme osmí v case 5:32:38" (Macounek)

"Týmový odlov v rámci stejnojmenného cykloeventu. Projeli jsme si celou trat z Lednice do Brna, najeli spousty kilometru, nalezli spousty pekných kešek, vcetne této, za kterou patrí velký dík. Zhruba v pulce trati jsem utrpel pomalý defekt a jelikož se mi nechtelo opravovat, užil jsem si až do Brna nekolik dofukování :) Koulece drevených kol jsem obdivoval, fakt parádní výkon a zajímalo by me, jak dopadlo to utopené kolo, jehož lov z reky jsme cestou videli :)" (vkrejci) a.t.d.

Pokud nerozumíte některým pojmům, neřešte to. Vše pochopíte, až se stanete geocacherem :-))

A jak pokračovala akcička dále? Nutno podotknout, že na startu nás pozdravila a podpořila Anička. V cíli nám zase s baťohy "píchla" Jiřka a pro zbloudilou Alici zašla Zdenula. Jiřka mezitím stihla ještě napéct skvělé rohlíčky a vyzvednout klíče od Domečku, Zdenula zase zvládla objednávku bowlingu... Tak jsme se pomalu scházeli do Probe, kam dorazil ještě Zdenál a nečekaně také Lída s Lubošem.... a čekaně nedorazili další lidi... Vše jsme zas náležitě probrali a prodrbali, navíc jsme dali bowling, na kterém se nám všem mimořádně dařilo. Ale nastupující fyzická a společenská únava už nedovolila některým členům setrvávat déle, než bylo nezbytně nutné a tak jsme se odebrali rychle do svých pelíšků.

Na druhý den jsme s Majkou ještě nerušeně lovili kešky, mezitím odevzdali klíče a pokecali s Jůrou a rozloučili se s Jiřkou... a hurá tadam...tadam...tadam.. na vláček. Podle mého skromného názoru jedna z nejvydařenějších letošních akcí.

ZÁŘÍ

18. 9. 2008 Podzimní bowling v Brně

Ač léto ještě, už podzim se nám klube jak palec z děravé ponožky)) a tak jsme opět zavítali do Probe na tréninkové utkání v bowlingu. Jura na nás myslel, zamluvil nám opět stůl, za což mu dodatečně díky. Nahrnula jsem se sem do červeného šera protkaného cigaretovými ozony)) a zjistila jsem, že jsem přišla první. Pak už to šlo ráz naráz, přišel Zdenál, pak Majka s Pájou (s keškou), za chvilku Jiřinka (s mňamky řeckými věnečky) a pak Verča s Aničkou a během chvilky i Mirek. Celkem se nás sešlo 10, páč k osmé hodině přišla ještě Gina se svou švagrovou Olinkou. Utvořili jsme 4 družstva, poněkteří kouleli dvakrát, někteří byli solidární a kouleli spolu, prostě se celý večer koulelo o stošest (možná i očima), někdy to sice bylo, jak říká Zdenál rigoláda, ale myslím si, že hlavní je zúčastnit se) a zase si to po čtvrtroku zkusit ... a výsledek že není až tak důležitý ;). Kdyby vám přeci jen vrtalo hlavinkou, kdo měl kolik bodů, tak Mirek mi poskytl počty: nejlepší byla Anička (100) - gratulujem!!!, Gina (57), Olga (50), Mirek (88), Pája (79),Věrka (68), Majka (77), Zdeněk (67), Zdenula (72). Jiřinka byla tentokrát jako fotograf, páč ji koulet nedovolila zraněná ruka. Probíralo se kde co, vinobraní v Mikulově, keškobraní i koulení kola, které nás čeká. Čas kvapil a do Břeclavi a Valtic cesta dlouhá, takže holky a Pája museli na vlak, poněkeří zítra vstávají do práce anebo na cesty, takže v osm hodin jsme se rozprchli tu do MHD nebo autíček, abychom se dostali do svých domovů a spát. Když to tu tak sepisuju, musím ještě napsat, že to byl zase jeden moc fajn večer, za který díky všem zúčastněným.

Dobrou noc a hezké sny a mějte se sluníčkově, i kdyby se mračilo.

":o)) Zdenula

ŘÍJEN

18. 10. 2008 Okolo Prýglu cestička..

Ano, Prýgl je uzamčen a připravuje se na přezimování. Zdravé jádro cyklotlupy bylo opět u toho a důstojným způsobem jsme zamkli Prýgl a tím ukončili cyklistickou sezónu. Dál do vody a na kola mohou jen opravdoví nadšenci a/nebo blázni:)).

Sešli jsme se jako obvykle v přístavišti a vyrazili- dnes pěškobusem- po pravé straně, což byl dobrý nápad kvůli sluníčku, které nás hřálo. Sice ne až tak moc, ale my měli sebou jiné, vnitřní "zahřívadlo", které padlo k užitku hned na startu, čímž jsme zároveň připili na zdraví naší oslavenkyni Jiřince.

Cesta ubíhala v pohodě a posléze jsme dokráčeli na hlavní cíl- hrad Veveří, kde jsme složili bágly, hlavy i kosti. Tam jsme dali kapku vynikajícího vínka od Zdeňuly, Jiřčino kafe z termosky i vynikající jablečno-ořechový štrúdl z téhož zdroje.

Na řadu přišly i zásoby, co kdo nesl, aby to pozpátku nebylo tak těžké. Cesta zpět byla neméně pohodová, se zastávkou v restauraci U Kotvy a marným hledáním (jedlých) hřibků.

Prýgl nás dnes uctil mimořádně nádherným počasím a překrásnou podzimní přírodou. Hromada zážitků, humoru a povídání. Na své si přišli i kačeři, kteří s vydatnou Mirkovou pomocí a trpělivou podporou ostatních našli princeznu Krasomilu, našli a tak jejich spokojenost nebrala konců.

Výlet se povedl; byl to opravdu balzám na duši, i když těla jsme měli trochu (a někteří i víc) unavena :-))

Zúčastnili se Zdenula + Zdenula ml., Mirek, Jiřka, Majka, Miloš a já. Všem díky za krásný den. Foto bude následovat.

Pavel

Zdenula píše:

V sobotu bylo, tak jak píše Pája, neskutečně krásně, přímo letně. Přiznám se bez mučení, že jsem spletla hodinu a přišly jsme k přehradě s dcerou Zdenčou o hodinu dřív, ale ničeho jsme nelitovaly. Bylo to neuveřitelné, protože ještě ráno jsem se na námraze na mostě v Žabinách klouzala jako na klouzačce. A pak sluníčko svítilo skoro na opalování. A protože chytat bronz nás nebaví, tak jsme chvilinku pošontaly kolem a protože jsme nechtěly rušit rybáře, tak jsme si povídaly na lavičce, ale to už přišel Mirek. Netrvalo dlouho a dojela i Jiřinka a Pája s Majkou a Milošem. Pak jsme se vydali na cestu. Po cestě jsme jako vždy povídali a povídali, probrali jsme toho plno: od pečení - ten Jiřinčin štrůdl byl úžasný , až po motory. Bylo opravdu i na krátký rukáv, i ty kraťasy jsme potkali :), i když k večeru i teplejší vrstva se snesla. Cestou našel Pája houby - klouzky rozsypané kolem cesty, po které jsme kráčeli, ale daroval je jedné bábince, které tímto činem udělal velkou radost). V neděli jsme si se Zdenčou daly malé repete, ale sobotnímu výletu s vámi se to nevyrovnalo a i proto dík všem zúčastněným. Zdenula ":O))

LISTOPAD

22. 11. 2008 Mikulovský Bowling

Dnes ráno se ještě chumelilo a malinko přituhávalo a nebylo jasné, jaké počasí bude dál. V jednu hodinu jsme se vydali od židenického dělnického domu ,dík Mirkovi, bravurnímu řidiči :), směrem k Mikulovu a bohužel jen sami dva, páč Jiřinka nám ochořela. A to nás už SMSkou bombardoval Pája, že už tlačí zelí :) a že se taky pomalu chystá na cestu. Ale to už jsme přijeli k Majce, která také příliš nehýřila zdravím. Za chvilku se ohlásil Miloš a my se všichni vydali na zdolání mikulovského kopečku a kousek pod ním se k nám připojil i Pája.

Vylezli jsme na Kopeček a prohlédli jsme všechny stavby a stavbičky, co se tam nacházejí. Slunce nevydrželo a asi bylo taky zvědavé :), co se kde děje a vykouklo z pod mraků a posvítilo si na nás. Pěkně se odráželo od krystalků sněhu rozsypaných v jemné vrstvě po trávě. Bylo vidět daleko široko. Pěkně jsme to obešli, viděli jsme i kamenolom a od něj jsme se vraceli kolem sklípků a pak jsme se už schovali do tepla hospůdky.

To už se blížilo 16 hodin, na kdy nám Majka objednala bowlink. V hospůdce na nás už čekali Anička a Verča s Květošem, a tak jsme se dali všichni do koulení. Po hodině koulení jsme ještě chtěli posedět a popovídat, ale nebylo kde, bylo plno. Proto jsme se vydali do jiné hospůdky, kde jsme ochutnali víno a dali si malou mňamku a povídali a povídali. V 20 hodin jsme se s Mirkem museli zvednout k odchodu a dali se směrem k Brnu.Toť asi vše, opět bylo moc prima, díky všem za krásné odpoledne a večer a nejvíc, "hostitelce" Majce a Mirkovi za odvoz.

(Zdenula)

-----------------------------------------------------------------------------

Tož, řečeno je vše a moc hezky, a jelikož byl bowling hlavním hřebem večera, dodávám tedy výsledky a k tomu mé subjektivní komentáře:

Zdenula 93 b.

Venku chumelilo, ale Zdeňulka to tam šupala jakoby se nechumelilo :))

Několik desítek za sebou ji přineslo triumfální vítězství. Pukrle před tímto výkonem!

Květoš 90 b.

Květoše neznáme, ale až ho poznáme, možná budeme taky čubrnět! Prý to hraje podruhé v životě, jo povídali že mu hráli...

Pája 76 b.

Bronz mi zajistil až prémiový hod díky poslední desítce, jinak bych skončil v pr..opadlišti dějin

Miloš 72 b.

Stabilní Milošovy hody mu zajistily bramborovou medaili, nebýt pár kixů mohlo to být krapět ještě lepší, než jsme doufali.

Majka 70 b.

Počáteční vedení se nemohlo nechat bez povšimnutí, ale pak jsem ji začal fotit a to ji (prý) rozhodilo. Její potenciál je ale obrovský a ještě nám ukáže, zač je toho loket!

Verča, Mirek 67 b.

Životní výkon Verči mile překvapil, dokonce i koule už došla až na konec a to svižným tempem cca 9,6 km/h, zdejší dráha a Květoš jí očividně prospívají.

Favorizující Mirek byl tentokrát něč(k)í(ý)m rozhozen, to nám musíš vysvětlit, půjdeš na kobereček!

Anička 58 b.

Kdepak zůstaly ty stovkové výkony z Probe?

Aniččina křivka je zlomenější než Londýnská komoditní burza, což zároveň naznačuje, že nám ještě může ukázat záda! Už aby to bylo...

(Pavel)

PROSINEC

18. 12. 2008 Devátý vinohradský bowlingový turnaj...

...byl prodýchnut předvánoční atmosférou a taktéž ztěží akceptovatelnou kouřovou clonou. Sešlo se nás jen několik, přesto jsme se, doufám, dobře pobavili, pojedli, pokecali i si zahráli.

Kromě bowlingu - o kterém bude ještě řeč- jsme taky probrali věci příští i minulé, soukromé i pracovní. V přípravě jsou tedy Silvestr v Brně a Novoroční bowling v Břeclavě. Pohovořili jsme krátce aj s Jůrou, zajistili Domeček, tedy Silvestr může proběhnout tak, jak si představujeme. Podrobnosti ještě nejsou známy, ale team Z+Z už na tom pracuje :-). Kmotrou Břeclavského bowlingu bude Verča.

Zdenál jako jediný zachoval dekórum cyklotlupy a přifrčel si to na svém legendárním neukradnutelném rakovi ; kličkujíc mezi auty a kapky a zřícenej z vinohradského kopce už z dáli připomínal vodníka :-).

Anička nachystala pro nás překvapení jak to umí jen ona a obdarovala nás malými dárky, které nás potěšily.

Bowling u družstva Sokolíků ještě v půli vypadal rozpačitě a výsledky věštily os(t)udný propadák. Ale to jen do chvíle, než jsme přišli na finesy zdejší dráhy a nově dosekaných koulí. Pak se Bowlingová Štěstěna usmála, vyslala paprsek přes kouřovou clonu a následovala série Jiřčiných excelentních desítek ; záhy jsem jsem se probudil i já a vše dobře zúročil; tak jsme to dotáhli až do konce. Zdenál se držel svého zlatého středu, nicméně štěstí bylo už vyčerpáno. No, na takového chlapa to mohlo být aj lepší, ale budiž.

Sokolíci tak s 273 body získali 14. místo a zároveň první losovací o ceny. Krize očividně zasáhla aj Černou Horu coby hlavního sponzora turnaje, přesto hra i ceny potěšily.

Co se dělo v táboře Tlupáků přesně nevím, jisté je, že s 213 body získali čestné 19. místo, což je samozřejmě pouze otázka náhodného složení družstva; zde své špičkové kvality opět potvrdila Zdenula, naopak Verča s Andulkou sestupují do Divize cvrnkání kuliček :-)), zato ale můžou očekávat nebývalé štěstí v lásce.

Individuálně tedy Pája 121 (se neskromně musím pochválit), Zdenula 89, Jiřka 84, Zdenál 68, Verča 64, Anička 60 bodů.

(Pája)

---------------------------------------------------------------

Protože si každý svůj foťáček šetří, aby se mu neopotřeboval, povedlo se pouze pár fotek.

31. 12. 2008 Country Silvouš 2008

Je už tradicí, že Silvouše trávíme v Brnisku; letos díky Zdenálovi byl zajištěn program a tak jsme se po počátečních organizačních zmatcích - za které mohu samozřejmě já - přesunuli na místo činu, tedy do restaurace u Baláků až hen kdesi v Krpolu.

Zde v docela příjemném prostředí u kvalitní country v podaní skupiny J.A.N.E se rozproudila zábava, prokládaná házením kloboukem, tombolou vlastní i oficiální, dobrým jídlem i pokecem, ale především dobrým tanečkem, dokonce i Miloš zapoměl na lov místních děvčic a pochvaloval si vitálnost těch našich :-)). Zdenál jako jediný rozděloval svou přízeň spravedlivě mezi všechny dámy, Luboš byl trochu zdrženlivější, Miloš si oblíbil Majku a Lídu a já jsem si po létech klidu parádně zakřepčil s příjemnou Zdenulou. Dojemné, jediné oko by nezůstalo suché :-))

Zábava nebrala konce a když nás vyhazovali, teprve vítali Nový rok v Brazílii :)) Jelikož byla furt dobrá nálada, chtěli jsme ještě na diskošku o patru níže, do subterrainu, odkud se linula hlasitá hudba. To byla ale herna a tolik peněz nám zase nezbylo :-))). Nu což, jdeme na kešky nebo do hajan? Únava se projevila a tak rozhodnutí bylo jasné. Venku jsme si ale neodpustili důstojný novoroční zpěv; z pohledu nezasvěceného spíš nedůstojné novoroční hulákání. Totéž jsme zkoušeli i v autobusu, zde jsme to ale trapně nedokončili. Než jsme se dopravili do Domečku a ulehli, bylo už brzké ráno a kdyby nebyl svátek, normálně by někteří už nenormálně vstávali do rachoty, prinejmenším Jiřka, jak je všeobecně známo :)).

Po krátkém spánku ještě přišla popřát Jiřka a při kafe od Žida jsme posnídali a pak zvedli kotvy, páč jsme ještě měli před sebou málo úspěšné novoroční keškobraní a cestu domů. A pak dohánět spánkový deficit.

Majce se splnili předpovědi, s kterými strašila předem a skončila na zemi jak široká, tak dlouhá. Naštěstí to ale "dopadlo" ještě poměrně dobře.

Menu

Akce 2008

Vyhledávání