Kdo si počká, ten se (snad) dočká. Článek připravuje Andulka.
Ale aby se mezitím jen tak nekoukalo, napíšu pár postřehů já:
Tedy ve čtvrtek jsem se vetřel do přízně našich dam, které měly v plánu soukromě pálit čarodějnice. "Tak přijď v 8 k bazénu", dostal jsem echo, kde holky právě nacvičovaly aquabely :-)) Tedy jsem se vypravil, vzal i láhev vínka a pak jsme měli mezipřistání u Aničky. Tam měla Verča v úschovně své fungl nové kolo a tak jsem se nabídl, že pojedu na něm. Břeclavským lesem to je pohoda, Verčino kolo jelo skoro samo, ještě že jsem měl světlo a blikačky. U Verči jsme kolem půl desáté zakotvili, Verča rozdělala ohýnek, Andulka nakreslila na papír čarodějnici (prý autopotrét), otevřelo se vínko, holky si očoudily buřty a oslava nabírala to správné tempo....
Kohouti už kokrhali, když jsme uhasili oheň, naštěstí Andulka zajistila odvoz, i když ani spaní u Verči by nemuselo být nepříjemné :-))))) (Pavel)
 

A konečně dlouho očekávaný článek od Andulky:

Pálení čarodějnic 

Při našich sportovních aktivitách nás napadla myšlenka podle starého zvyku o filipojakubské noci z 30.4. na 1.5. pálit čarodějnice. Sice jsme to měly časově dosti nabité nicméně co s načatým večerem, že? Sháněly jsme kdo by se k nám přidal a nikomu se tak pozdě nechtělo. A tak jsme si řekly, jejich škoda. Při posledních krůčcích z nákupu v supermarketu se do naší přízně vetřel Pavel . Dlouho netrvalo, což u mne nebývá zvykem, abych se tak rychle domluvila, a bylo dohodnuto, že počká v osm před bazénem. Mezi nákupem a slavením jsme chtěly s Verčou protáhnout tělo na aquaerobiku. Pavel spořádaně čekal přesně ve 20.00 hodin před bazénem. Tak jsme se nalodili na Věrčině „žihadlo“ a hurá vstříc temné noci.

S přestávkou vyložení nákupu (mimo jiné 5 narvaných igelitek) u mne jsme pokračovali dál v cestě. Tedy my dvě autem a Pavel, že vyzkouší Verčinu funglovku – tedy nové kolo.Vybaven blikačkami, které si tam samozřejmě musel sám nainstalovat šlapal jak o dušu. .

No nic, zkrátím to, protože vždycky začnu od Adama a konec už nikdo nevnímá. Takže u ohýnku jsme si prvně očmudili kousek špekajdu do žaludku, ten jsme zavlažili lokem lahodného moku od Pavla a v konečné fázi jsme spálili tu pověstnou čarodějnici, mnou vlastnoručně vytvořenou. Od půlnoci jsme lákaly jediného muže do rozkvetlého sadu pod strom, ale statečně odolával až do ranního kuropění kdy jsme se rozloučili a zajištěným odvozem dopravili zpět do svých domovů. V tak skvělé náladě a rozpoložení jsme ještě „začerstva upekli“ prvomájovou pivní mušku – letos první.

=Anička=