Akce "Geokeška" - Ochozská kachna právě skončila.
Akci perfektně zorganizovala Jiřka. Pečlivě vybraná a prověřená trasa, doslova kamínek po kamínku, abychom náhodou nepíchli :)), s příslibem jízdy "od hospody k hospodě" s vyhlídkou na "Ochozskou kachnu" a koupající se slečny nás vybičovaly k nadlidskému úsilí a dokonce bez brblání. Inu, šéf se musí poslouchat.
Nehledě od ideálně vystihnutého počasí, když uvážíme, že večer před akcí se kvůli dešti rozhodovalo o jejím zrušení.

Dlužno říci, že trasa nebyla určena pro žádné měkoty a takovýmto terénem jsme jeli poprvé. Ale určitě ne naposled. Přesouváme se tak do kategorie krosu, poloprofíků :)) Jízda mezi balvany a kalužemi má taky své kouzlo, otázkou zůstává, jak dlouho nám vydrží naše kola, nemluvě o trpících pozadích některých z nás. V zájmu spravedlnosti však nutno dodat, že tenhle terén byl jen na některých úsecích, konkrétně přes Stránskou skálu a pak před Ochozem, něco bylo lesní cestou a většina dobrá asfaltka.

Tedy jsme se dostavili ke startu, tentokrát všichni načas, resp. někteří i s hodinovým předstihem. Pět minut na nákup,čtyři, tři, dva, jedna... a startovní výstřel. Cesta ubíhala v pohodě, četné zastávky u slibované zvířeny a pár "tankovacích" stanic neměly chybu. Do vody se nám nechtělo, chladné dopoledne nás od toho odradilo. Škoda, posléze už bylo docela horko, ale to už jsme parkovali U Votrubů a s nadšením si jednomyslně objednali vyhlášenou "ochozskou kachnu". S chutí jsme zkonzumovali všechno, co jsme si poručili, zalili pivem a proložili zmrlinou, kafíčkem... "jen tá kachna tam chýbala, jen tá kachna".... :-((
Bohužel, přišli jsme "pět minut po dvanácté", což byla jediná kaňka na jinak povedeném výletě. Ale, poněváč jsme si všichni pochvalovali supr výlet, navíc Miloš si parádně zajezdil, někteří si málem i zahoubařili, tak jsme se shodli, že tento nebo podobný výlet se stejnou motivací zorganizujeme někdy znovu. A možná už docela brzy. Zvláště když už víme, co třeba udělat pro to, aby nám kachna neuletěla :)).

Cesta zpět už byla malina, sfrčeli jsme dolů jak orli z Tatier :) naštěstí bez nehody, od brzd se jen kouřilo. Vůně hřibků napověděla, že něco by se snad i našlo, ale jaksi nebyl čas.. Nojo, šéf to držel pevně v rukách a nepovolil žádné odchylky od plánu, a když už neměli ani pořádné pivo, tak jsme oželeli aj to. Zato jsme obdivovali překrásnou přírodu kolem Svitavy a nejen tam. Cesta pošmurným Brnem okolo Cejlu už byla jen špatným snem. Cílovou pásku jsme přetrhli tři, ostatní se postupně oddělili o trochu dřív, páč to měli domů blíž. V závěru už byla Jiřka totálně vyřízená, prý zas na ni něco leze.. Kontrolní otázka: Jestlipak to přežije?

Tentokrát jsme fotili snad všichni, tak bude chvíli trvat, než to probereme.
Zúčastnili se: Jiřka, Mirek, Zdena, Zdenál, Miloš a Pavel. Ujeli jsme skoro 40 km, někteří i víc. Průměr 11,0 vzhledem k terénu (a našemu věku, výbavě, kondici..) slušný.
Díky za supr den!
Pavel