geočtyřka
17. 2. 2008
Cestou na Slovensko jsme se poctivě připravovali na lov kešek, bohužel ranní chumelenice a mrazivý vichr nám nedovolili víc, než odskok na Apollo, kde Marťa(n) odlovila svou první životní keš. Po cestě nás sice hnal vítr do zad, ale aj tak nezbylo než pošilhávat na břeclavský zámek, splav, hodonínské rybníky i ZOO, jakož i zámek v Holíči a senické náměstí a jinde, kde údajně - a docela určitě- jsou další kešky. Tak nám doufám neutečou. Na místě samém, tedy u babičky kdesi v Tramtárii není ani h.., teda těch je tam dost ale keška žádná.
Po cestě zpátky se naskytovala ještě příležitost na trnavském nádraží nebo stadionu, eventuálně v bažinách kdesi u Váhu, ale po zralé úvaze a s ohledem na čas jsme mířili rovnou do Hodonína, kde se nám zamlouvala ZOO (mimochodem, znakem tamější ZOO není slon, ale zebra :)) ).
Tady po trošce bloudění a hledání té správné světové strany bez kompasu jsme konečně našli ten správný orientační bod a po delším pátrání geokačka Marťa objevila tu pravou skrýš, z čehož měla náležitou radost (budiž jí to přáno). Po zápisu a výměně dárků jsme tedy pelášili vpřed, ještě nás čekala cesta do Mikulova a při té příležitosti jsme odbočili k Janohradu, kde si Marťa odlovila u " toho strašidelného stromu "(už byl soumrak a docela se bála) svou třetí kešku a tím se stala - dle mého skromného amatérského názoru - už ostřílenou geokačerkou.
Pokud tedy náhodou objevíte v bloku kešky nalepenou takovouto známku (viz níže), tak to jsme my. P.
Výstřih z logu na geocaching.com:
Po cestě zpátky se naskytovala ještě příležitost na trnavském nádraží nebo stadionu, eventuálně v bažinách kdesi u Váhu, ale po zralé úvaze a s ohledem na čas jsme mířili rovnou do Hodonína, kde se nám zamlouvala ZOO (mimochodem, znakem tamější ZOO není slon, ale zebra :)) ).
Tady po trošce bloudění a hledání té správné světové strany bez kompasu jsme konečně našli ten správný orientační bod a po delším pátrání geokačka Marťa objevila tu pravou skrýš, z čehož měla náležitou radost (budiž jí to přáno). Po zápisu a výměně dárků jsme tedy pelášili vpřed, ještě nás čekala cesta do Mikulova a při té příležitosti jsme odbočili k Janohradu, kde si Marťa odlovila u " toho strašidelného stromu "(už byl soumrak a docela se bála) svou třetí kešku a tím se stala - dle mého skromného amatérského názoru - už ostřílenou geokačerkou.
Pokud tedy náhodou objevíte v bloku kešky nalepenou takovouto známku (viz níže), tak to jsme my. P.
Výstřih z logu na geocaching.com: