Dnes jsme s Marťou vyrazili na Kopeček pro Čmuchalovu kešku, kterou sice já už mám odlovenou, ale na Kopeček si vyjdu rád kdykoliv. Vzali jsme to zadem a dnes tam bylo kupodivu několik mudlů, ale naštěstí se měli brzo k odchodu. Tady byl odlov snadný, protože jsme měli dobrou přípravu. Výšlap na Kopeček dá dost zabrat a normálně by to mohl být konec výletu, ale jelikož jsem Marťu nabudil k dosažení jubilejní dvacítky ještě dnes, tak jsme se vybrali na Turold. Kdo tam ještě nebyl tak ať neváhá, jedinečná podívaná se skýtá ze všech míst, zejména z vrchnějších teras. Tam je ale potřeba vylézt a pro nás to byla hračka, ovšem zas by to nebyla baba, která by nebrblala. OMG, jestli já se dožiju vděku.... Ale nahoře už bylo dobře, Čmuchalovu keš jsme našli o to lehčeji, o co hůř se k ní dostává a připsal jsem si bodík taky. Tím máme Mikulov na 80% odloven, zbývá nám multina na Kopečku, ale k tomu je potřeba počítat sochy a to jsme zase nestihli.
Pro dnešek nám chyběla ještě jedna keška a ta byla v tomto okamžiku nejblíže na Kočičí skále.
Vzali jsme to tedy přes prostřední terasu zadem na Klentnici a Kočičí skála byla už na dohled. Na ní jsme trochu polezli, květou pryskyřníky, hlaváčky a ještě cosi podobného konikleci, ale ne tak chlupaté. Pak jsme hledali onu skálu, co byla vyfocena v nápovědě. Tedy skálu jsme našli snadno, ale neměli jsme k ní ten správný úhel a navíc si autor (opět Čmuchal) spletl pojmy "při zemi" a "na úpatí skály" což je samozřejmě rozdíl, díky kterému jsme byli pomalu zoufalí.
Nakonec jsme se vrátili opět tam, kde jsme začali a najednou, jak se odkryl nový úhel pohledu na skálu, se keš objevila v plné parádě a byla naše. Připsal jsem si 33. bodík a Marťa taky, svůj kýžený 20.
Ještě jsme se trochu pokochali okolí, něco pofotili a vybrali se domů. Po cestě zpět jsme si všimli dvou balónů, co se vznášeli nad Pálavou a vyskakovali z nich parašutisti. Nádherná podívaná, škoda, že už jsme byli daleko, přistávali někde před Klentnicí a posléze i balóny.