Houbařský zpravodaj

I uplynulý týden se nesl ve znamení sběru hub. To jsem byl nejprve kdesi na Vysočině, odkud jsem donesl pár posledních hřibů. Prozatím se růst zastavil, i když je možno najít i mladé, vesměs červavé  plodnice hřibu smrkového, borového či dubáku. Pár zaschlých bedlí. Znamená to, že po deštích se ještě nové neobjevily a ty starší za tepla červivějí. Nu, co už.

Proto jsem s potěšením přivítal  poslední zbytky lišek bledých, a pár mladých bedlí, jež doposud zhusta rostly na Pohansku a jejichž  růst se také zastavil. To bylo ovšem před týdnem. Poslední dva dny konstatuji  výskyt  zdravých a velkých bedlí, je ovšem třeba za nimi jet daleko až k soutoku,a k tomu  po hrázi. Odměnou byly dvě kabele bedlí v nejrůznější velikosti a špičkové kvalitě. Definitivně se zastavil růst růžovek, ale s nadcházejícím babím létem se snad ještě jedna vlna objeví. Pomalu jsem se smiřoval s tím, že už to lepší nebude, ještěže mám své nové lokality na Pohansku, páč valtický les jsem definitivně pro letošek vyloučil. To by se ale nesmělo objevit Brno!

Jo, v pátek jsem objevil novou lokalitu, někde nad Jehnicemi, sice malinkou, ale zato s kapitálním úlovkem kotrče kadeřavého, čili beraní hlavy. Sice to nebyl můj prvoobjev, ale letos jsem ho zařadil mezi svůj repertoár. Možná to byl choroš oříš, ale detaily budu zjišťovat v zimě. Škoda, že roste velmi ojediněle, ale letos jsem si opravdu pochutnal na vynikající dršťkovce a ještě trochu zavařil.

Dnes jsem byl v Brně opět a ve zbývající době do večera jsem se samozřejmě opět vypravil na houby.  Tentokrát jsem zvolil lokalitu U Buku, toťkaj někde mezi Soběšicama a Útěchovem. Pamatuji si na krásné lesy a hafo lišek, jež jsem zde objevil, myslím, že loni na kole při výpravě kolem Melatínu. Dnes to ovšem ze začátku bylo zoufalé, první hodina jedna bedla a nula-nula nic. Změnil jsem les a po chvíli jsem objevil kolonii stročka trubkovitého, slovensky lievik trúbkovitý, kterého jsem znal už ze Štiavnického houbobraní (od jehož sběru jsem musel ustoupit kvůli výskytu tuny kovářů, a taky mne odradil Juraj, krerý se bál jeho nedůvěryhodného vzhledu- stejně jsem jich pár tajně zamíchal do smaženice :-)) ) tedy naplnil jsem kabelu, pak už jsem se vracel a naplnil ještě baťoh... Byl jsem navýsost spokojený, páč jsem se těšil na novou chuť a nové speciality, které z něj zajisté vytvořím :))

Uložil jsem tedy obsah do auta, a jelikož jsem měl ještě hodinu času, zabrousil jsem zas do jiného lesa. Zde po lieviku ani stopa, zato už z dálky svítily klobouky bedlí a než jsem k nim došel, objevil jsem deset dalších. Paráda! Bedle malé i velké, kulaté i rozložité a vesměs zdravé. Udělal jsem kolečko snad ani ne 100 m a už jsem měl plnou kabelu. Tyto poputují jinam, páč mám doma dost svých a čeká mne práce s tím stročkem, že...

Letos jsem tedy zařadil do svého rejstříku hned čtyři nové houby: Lošák jelení, Lošák ryšavý, Kotrč kadeřavý a Stroček trubkovitý. Předběhl jsem tak svůj závazek, že každý rok zařadím do sběru jednu (jedlou) houbu. Není to tak dávno, co jsem objevil  Lišku bledou, Choroše šupinatého,  Líhu nahloučenou, Ucho Jidášovo či Pečárku císařskou. Chce to jen nebát se lesa, trnů, kopřiv či divočáků, trochu vědeckého zkoumání a výsledek se dostaví.

Jo, lidičky, takový Hřib kovář, uvelebený v mechu, s prosvítajícími posledními paprsky slunce před západem, s kloboukem jako německá přilba a jasně krvavěčerveným spodkem, s břichatým zlatožlutým síťovaným třenem, to je hotový orgasmus ! :) A že jich letos (těch kovářů), bylo! :))

Pavel