Jdi na obsah Jdi na menu
 


Expedice Dunaj - Nitra

6. 7. 2010

..." Není to tak dávno, co vznikla prvotní vize cyklovýletu kolem Dunaje. Mezitím se však do bratislavské cyklotlupy narodily dvě sportovkyně a tak plány načas musely stranou.
Rok se sešel s rokem a tentokrát jsme již nezaváhali; po náročné přípravě a pečlivé organizaci Aničky vykrystalizoval plán na několikadenní výpravu jižním Slovenskem, v konečné verzi jako čtyřdenní výprava plus dva dny pro břeclavskou delegaci.
Nakonec se vystříbřila i účast a z původně zamýšlených davů nakonec zůstali Pavel (BV/CZ); Anička, Juraj, Kvetka, Elenka, Tomáš, Denisa, Peter (BA/SK).
Byla pečlivě vybrána i trasa, která využívala pokud možno cyklostezky či málo frekventované okresní a místní komunikace. Na překlenutí Dunaje a Váhu byla částečně využita kompa.
Jednotlivé etapy jsou v tabulce; v cíli byla naplánovaná oslava narozenin a všeobecná relaxace, jež však byla narušena prací a dvěma kratšími výlety. Večer pak ještě táborák.
Jako mezistanice byly využity sídla členů v BA, V.M. a SV., jejichž nabídku a pohostinnost jsme s potěšením a s díky přijali...."

Tolik uvádím na stránce Moravské cyklotlupy. A teď podrobněji:

I. Příprava:

Příprava, jako vždy, na poslední chvíli. V předvečer ještě tisknu a fotím mapy, ukládám do GPS trasy a různé waypointy včetně geocache, především na sólo cestu do Blavy. Baterie nabité v předstihu a NAŠTĚSTÍ už mám kolo připraveno již z předešlé akce K24, a tak stačí jen nabalit  "nejnutnější" věci. Nakonec to vydalo na dvě napěchované kabele. Koho by zajímalo, co vše jsem bral, seznam je tady:

Oblečení: tenisky, šlapky, 2x ponožky, 2x slipy, plavky, 2x kraťasy, 4 trika, tenčí tepláky+ bunda, pláštěnka, kšiltovka

Výbava kolo: pumpička s redukcí, redukce na autoventilek, šlaušek, cyklorukavice, hadr, klíč 19/22 trhák, klíč univers.0-22, kombinačky jemné, šroubovák kříž., 2x šroubováky, nýtovač řetězu, stahovák na kliky, klíč 14/15 trubkový, lepení + rychlofleky + náhradní lepidlo, světlo LED, blikačka bílá a červená, přilba, brýle cyklo, 2x upínací guma (pavouk), provázek

Kosmetika a ostatní: opalovací krém, repelent, antiperspirant, mast na opruzeniny, zubní pasta+kartáček, hřeben, mýdlo, ručník, plato Ibalginu, vlhčené ubrousky, 2x obvaz, doklady, zdrav. karta, peníze, GPS, foťák, mobil, mapy, nákresy, náhradní karta 2 GB, tužka,

Jídlo a pití: kousek pečiva, 3 láhve (celkem 3,15 l vody)

Chybělo / zapomněl jsem: náhradní baterie

Jiné pojednání: Vzhledem k povaze výletu a zajištění noclehu nebylo potřeba počítat s věcmi na stanování, táboření, zavrhl jsem také holení :)) Část oblečení jsem měl na sobě, vše jsem odšlapal v šlapkách, osvědčila se kšiltovka na slunce, vítr a déšť. Vynechal bych plavky, zredukoval trika na 2 ks, vynechal bych klíč trhák, přidal bych trochu jídla a 1l vody, olej na kolo nebo vazelínu a pár šroubků.

Přesto balení trvalo pár hodin a nakonec jsem byl rád, že jsem ještě v rozumném čase stihl vyrazit.

II. Den první (1.7.2010): Cesta do Blavy

Vyrážím cca ve 12:40 a před sebou mám cca 90 km. Do Bratislavy vedou, kromě dálnice či rakouské alternativy, 4 trasy. Jedna z nich je silniční "stará" cesta, kterou nemíním, kromě Lanžhota, použít. Nachystal jsem si tedy tři trasy, "Zelenou", jež vede podél Moravy a naučními stezkami (není nijak zvlášť značená a vede po hrázi Moravy nebo pod ní, místy nepřístupná); "Fialovou", oficiální, dobře značenou cyklotrasu tzv. Iron Curtain Greenway (dále ICG), nově značená též jako Eurovelo E8- Stezka železní opony, jež vede po signálkách a hrázích od hranice CZ až po Devín; a "Modrou", tzv. rychlou trasu, jež je kompromisem obou předchozích, občas je zkracuje po "naftařských" obslužních cestách, či vede částečně přes obce a po silnici 3. třídy mezi nimi, mimo hlavní tah.

Tyto tři trasy se samozřejmě v některých úsecích různě slučují či zase rozcházejí.

Najíždím tedy na silnici do Lanžhota a brzy přejíždím Moravu (14. km) a jsem na Slovensku. Odbočuji vpravo po značené ICG, po ní jedu až na spojnici MSJ - Hohenau. Cesta je dobře zpevněná "prašná" asfaltka, ale celkem ucházející, s posypem malých oblázků. Je docela rychlá a bez převýšení. Mírně a skoro neznatelně se svažuje tak, jak teče řeka. Posléze je třeba přejít mostkem přes Myjavu;; kdo si netroufne, tak může obejít kousek k hlavní silnici a zpět. Za chvíli přifrčíme na spojnici a zde právě je možnost pokračovat všemi trasami. Rovně (po hrázi, jak je ten bunkr) bychom tedy pokračovali po Zelené, nepříliš kvalitní cestě; dáme se tedy doleva a jedeme kousek po spojnici směr MSJ, asi po 300 m se nabízí; odbočka Rychlé, kterou zavrhuji kvůli možné záplavě a jedu ještě dál, než najedu na ICG, jež je zde dobře značena a má dokonce i odpočívku. To je cca 27 km a jedu dál. Vede přes nezáživné pole, občas lemované stromy nebo lesíky a párkrát s připraveným brodem z nedávných záplav; dovede nás až k Malým Levárom, kde je opět odpočívka, tentokrát totálně zdevastovaná. Jsem na 37. km a dělám strategickou chybu, nevšímám si šipky GPS a pokračuji dál po ICG kolem Rudavy, které se chci (pokaždé neúspěšně) vyhnout, cesta se zoufale vyplaveným asfaltem a já skáču přes ostré kameny každou chvíli očekávajíc defekt. Pak se to trochu zklidňuje, nekonečným rozpáleným krajem bez živáčka přijíždím do Suchohradu, kde není dokončen úsek a stezka bez varování končí při ujetých 53 km.

Mám dost již této, zajisté zajímavé, cesty, ale chci trochu zrychlit a tak se vracím směr Jakubov, konstatuji ztrátu 8 km, ale nyní již jedu po okresce a pak se šipka uklidňuje na přímý směr, který mě zavede do Lábu, kde mám v klidném parčíku obědní pauzu. To už je 16:30 hodin a ukazuje to k bratru 67 km.

Pak už po této cestě dál přes Zohor (73km), kolem skládky veškerého bordelu po rozbité asfaltce na Devínské Jazero (78 km) a Devínskou Novou Ves (86 km), pak do Devína, kde ční hrad a začínají kopečky, nikterak strmé, ale po předešlé cestě zdrcující. Dávám tedy časté zastávky a zklidňuji tempo; naštěstí také začínají stromy a slunko též přestává tolik pálit, pomalu se tedy plížím po slušné cyklistické až do Karlové Vsi, kde mám dnes konečnou. Ubytovávám se u ségry Aničky, to už je 19 hodin, našlapáno jest 100 km průměrem 18,4; upravují se plány a kola, dávám sprchu a něco k jídlu a jde se na pivo. Tož, docela veget, ne?

III. Den druhý (2.7.2010): Blava - Velký Meder

Ráno v 6 hod. dáváme budíček, balíme a krátce po sedmé vyrážíme, jede se velmi příjemně z kopce až k mostu Lafranconi, kterým profrčíme a vedle Dunaje, nyní již za Petržalkou, na nás čekají Kvetka s Peťom; to je krátko po osmé hodině a jede se tedy po cyklostezce vedle Dunaje na Čunovo, Vojku a Bodíky, kde je polední pauza. Koupání v Šulianských jazerách je příjemné a trvá od 11. h až do 16. h odpolední, voda teplá a ještě přijatelně čistá, s dobrým logistickým zabezpečením, páč přijela Denisa na střídání s Petrem a kromě dítěte dovezla hafo dobrého jídla, což s uspokojením kvitujeme, páč naše žaludky byly po úmorné cestě docela zcvrklé. Regenerace sil se tedy povedla a v plné parádě v nové sestavě dáváme další půlku cesty, jež vede do Gabčíkova, kde na hrázi trochu fotíme, máme 16:30 a zbývá nám  ještě Sap, Medveďov, Kľúčovec a neplánovaně také Čiližská Radvaň, což ještě netušíme a kousek dál ještě do Mederu, kde je cíl dnešního putování a skutečně se nám podaří z posledních sil dorazit po sedmé hodině večerní a po 94 km v nohách. UFF!

Ubytováváme se u Petra a jeho rodičů. Náročný den zakončujeme náročnou zkouškou žaludků, neboť nás hostitel nakrmil pečeným kolenem proloženým pivkem a paní domácí Anička připravila ještě k tomu vynikající buchtu, saláty a čalamády a tak pějeme ódy na její kuchařské umění. Po tomto všem nezbývalo, než zalehnout do postele a v klidu trávit; nic jiného se po tomto úmorném dni nedalo ani dělat :))

IV. Den třetí (3.7.2010) Velký Meder - Svätoplukovo

Vstáváme v 7 hodin a rychle balíme; čeká nás další dlouhá etapa, teď již trochu do kopečku a navíc opět s předzvěstí saharského slunce, které v otevřené krajině pálí dvojnásob. Naštěstí fouká mírný větřík, který nás trochu zchlazuje; vyrážíme v sestavě Pavel, Anička, Juraj, Kvetka směr Kolárovo, překonáváme most přes M. Dunaj a vedle Váhu jedeme na Dedinu Mládeže, kde je občerstvovací přestávka. Pak už jenom Neded a jsme ve Vlčanech, kde cesta u Váhu končí a přepravuje se kompou. Kompa premáva a tak ještě předtím jdeme stranou, kde  se osvěžujeme v chladných vodách Váhu, jenž zuřivě teče a musíme si dávat pozor, aby nás proud nestrhl. Chladíme se dobrou hodinu, než dorazí doprovodný vůz a dochází ke střídání, odstupuje definitivně Juraj a nastupuje Denisa, což je příliv nových sil a příslib k odbrždění a rychlému finiši do cíle, k němuž nám chybí 28 km. Nakládáme se tedy na kompu, na druhé straně vystartováváme a opravdu, pravděpodobně s vidinou brzkého konce, uháníme vpřed vstříc zvyšujícímu se větru, naštěstí se za Jatovem stáčíme kolmo k němu a tak již docela v pohodě profrčíme .Rastislavicemi, P. Kesovem, Mojmírovcami a jsme v Šalgově. To už máme Svätoplukovo v hrsti, skládáme kola, bágly a někteří i hlavy u ségry nebo babky Moniky, podle uvážení, doplňujeme kalorie a relaxujeme před večerní debatou.

V. Den čtvrtý (4.7.2010): Svätoplukovo

Je neděle a máme naplánován relax. Možná bychom měli jít do kostela, v plánu je také oslava narozenin a jmenin drobotiny, dobrý oběd či večerní táborák. Ale aby toho nebylo málo, lanařím Aničku na "krátký" cyklovýlet do Nitry, když už ji máme v logu. Jako paní hostitelka musí ovšem vařit, což ji zachraňuje před potupou, kategoricky to zamítl i zničený Juraj, nitranských kopečků se zalekla i Kvetka; nastupuje tedy mladá garda Denisa, Peter a jak jinak se mnou; nakonec i Tomáš, který dostal do poledne povolenku :-))). Vyrážíme tedy směr Cabaj, krossovou "zkratkou" kolem družstva a pak už přímo na Nitru, která se kvapem blíží, páč to je jen pár km, pak městem dozadu kolem řeky Nitry, kde probíhá právě soutěž "Mistrovství SR v lovení na splávek", tedy zatím jen příprava, zastavujeme na chvilku, pokecáme s nejbližším účastníkem a trenérem a vyrážíme "do hor" , tedy pod Zobor ke kmotře, tedy krstné mámě, je doma a při pohoštění si příjemně popovídáme a odpočineme. Dokonce jsme ji málem snědli i nedělní oběd, předpokládám jako vždy pečenou kachnu, kterou ale stihla schovat; to už musíme frčet, tedy sfrčíme ze Zobora ako orli z Tatier a zastavujeme se opět u našich rybářů; preteky sú v plnom prúde a my pozorujeme, jak chytré mašinky mají terazky ti rybáři, různá krmítka, speciální pruty a sedačky a v neposlední míře i krmící a lovné směsi, což je alchymistickým tajemstvím každého rybáře a kulíme oči nad uměním i úlovky. Dozvídáme se zas plno nových věcí a musíme zas utíkat, páč poledne je na krku, Tomáš má průser, páč už to stejně nestihne a teď  záleží, jak dovedně umí žehlit, nu což, my chlapi to máme těžké :))

Přijíždíme tedy rovnou k obědu, po něm si někteří dávají šlofíka, jiní makají a k večeru vyrážíme ještě na druhý okruh. Tentokrát se přidala Kvetka a Juraj, Tomáš a Elenka; žehlení tedy dopadlo úspěšně a krátkou trasu, naplánovanou šéfkou trochu prodlužujeme do Rastislavic k hospodě, kde dáváme kofolu a holky chtěly ještě zmrzku, která už je zavřená. Pokračujeme pak přes Kesov na Štefanovičovou, místně zvanou Taráň do Urmína, čili Mojmíroviec, kde dámy objevují zmrzlinu a já v rámci diety piju sírovou vodu z pramene u Gábriša, což je artézská studna s mírně sírovou vodou, byť síru ani chlór z proklamovaného rozboru necítit... Z Urmína je jen kousek do Šalgova a dojíždíme v rozumném čase na večeři a k táboráku.

VI. Den pátý (5.7.2010) Etapa 1.: Svätoplukovo - Dropie

Dnes nás čeká nejdelší cesta výpravy, asi 170 km, jíž jsme si ještě prodloužili neplánovanou objížďkou, že?...

Byla vytvořena sestava já, Anička, Peťo, Kvetka a vyrážíme krátko po 6. hodině ranní a využíváme prvních pár chladných hodin na svižné šlapání; jede se rychle a cesta krásně ubíhá a tak jsme docela brzo u vlčanské kompy, která nepremáva... Tož rozhodlo se jet jihem do Palárikova a Kolárova; jede se opět svižně a dokonce objevujeme zkratku mimo Andovce do Komoči; prodloužení oproti plánu tak narostlo "pouze" o 12 km, zato však kvůli další Petrově zkratce, kterou ovšem Anička objíždí, a následně odlišné cestě dosahujeme ještě trochu úspory; přijíždíme do Dropie, čili Tuzoku v 11 hodin a na kontě máme 81 km a zde si můžeme dovolit pár hodin pauzu, na kterou právě bublá guláš nad ohýnkem; mezitím se krmíme koláči nebo buchtama od Anky, hotová poezie :)) Dáváme dobré kafe, kontrolujeme drůbež s právě líhnoucími se kuřátky a Peter donáší roztomilé mačiatko a tak máme my a hlavně Peťka o zábavu postaráno.. Dáváme vynikající kotlíkový gulášek pana domácího Imriška, který se opravdu vyšvihl a někteří si přidávají... Pak je čas zvednout kotvy, páč den se krátí a cesta je dlouhá...

Etapa 2.: Tuzok - Blava

... loučíme se tedy s Petrem, Peťkou a Imrichem; přidala se Denisa a už vyrážíme z Tuzoku, naštěstí se slunko od rána občas schová za mraky a tak se jede poměrně dobře alespoň zpočátku; projíždíme dědinami jako Sokolec, Bahelov atd. do Gabčíkova, kde je delší pauza na hrázi.

Zde na vlastní oči pozorujeme a někteří aj pochopili, jak pracují vzdouvadlá nebo- li plavební komory, do kterých vplouvají lodě kvůli překonání výškového rozdílu hráze a posléze klesají nebo stoupají k dalšímu pokračování plavby podle toho, kterým směrem mají namířeno. Chytrá mašinka :))). Anička, jež je už mírně unavena, ovšem vyráží pro jistotu hned po pravé straně a tak má skoro hodinový náskok, který my, skalní vražedným tempem proti zvyšujícímu se protivětru zdatně zmenšujeme a ještě daleko od kompy u Vojky eliminujeme; nakonec se tedy rozhodneme přejít na druhou stranu Dunaje, dáváme tedy malé pivo a necháváme se převézt kompou, tentokrát mnohem modernější a s vlastním motorem, na druhou stranu.
Odtud ještě dvacka km na Rusovské jazerá, kde se rozhodujeme skočit do vody a opravdu tak i činíme; voda je teploučká a průzračná jak krystal, schováváme se po hlavy před komáři, ve vodě ještě svačíme, což nám zachraňuje život před posledními 20 km, které jsou ještě před námi. Dokonce se Anička zabývala hříšnou myšlenkou nechat se odvézt domů, čímž by se ovšem historicky zostudila a naštěstí sebrala poslední síly a zachovala dekórum. To už opravdu těžko, přetěžko šlapeme po nábřeží večerní Bratislavou, ovšem nevídaně krásnou a pak netrvá dlouho, než překonáme poslední pěškovýšlap nahoru přes serpentinky; o co pomaleji jdeme, o to víc nás žerou komáři a zachraňuje nás až útěk do útrob paneláku. Nacpání kola do metrového výtahu, jež je hotovým porodem, je už jen poslední epizodou dnešního dne... Nevím, jak ostatním, ale mně už nezbývají síly ani jít na pivo, tak se schlazuji, něco pojíme a už se jde spát... dnes 185 km a prima den.

VII. Den šestý (6.7.2010): Sólo na Moravu

Tak jako na začátku, stejně dnes mě čeká poslední úsek cesty do BV. Počasí se zhoršilo, ale zas nesvítí slunko, čili zlepšilo. Vstávám po šesté a za hodinu už jsem na cestě; sjíždím rychle Karloveský kopec na Devínskou cestu, zde se rychlost zabržďuje kvůli silnějšímu protivítru, který mě bude obšťastňovat až do cíle a kopečkům, kterých se zbavím až za Devínem... Nejhorší ale ještě mělo přijít a v Devíně tak- tak stíhám úkryt před deštíkem, který trvá dvacet minut; natahuji též pláštěnku a čekám až zmírní; pak už jedu střídavě mokrou cestou mezi občasnými deštíky stále. Nasazuji tedy "rychlou trasu", ovšem rychlost je již nevalná kvůli celkové únavě, vymluvit se můžu i na silnějící protivítr a mírné stoupání  po celou trasu. Dalším deštíkem ztrácím další půlhodinu, je půl desáté a mám natočeno sotva 20 km, hrůza, pak se probouzím a trochu zmírňuji ztrátu, jedu důsledně podle šipky a tak konečně zajíždím i do Jakubova, za nímž trochu tápu, než najdu tu správnou odbočku po těžební naftařské asfaltce, která mě přivede do Gajar, protivný protivítr mě sráží na kolena, to už mě předbíhá traktor se dřevem.. tedy napnu poslední síly, dobíhám traktor, který mě v závěsu dovede třicítkou až do Malých Levár a to mi zlepšuje skóre, pak už opouštím okresky a sjíždím na ICG, kterou už znám a jež mě posléze dovede až domů... V dáli bouří, ale zůstává to za mnou, pak párkrát zkápne, pak ještě víc, natahuji pláštěnku a to už křižuji spojnici MSJ - Hohenau, tentokrát opravdu podle šipky rovně, což je blbý nápad, páč se hrubé kamení míchá s bažinami prokládanými bahnem, no což... po vyše dvou kilometrech vyjdu na lepší cestu, ušetřil jsem jeden km, ale jsem jak prase, naštěstí opět prší a za chvíli je kolo umyto... pak dokonce vychází sluníčko, mám posledních 20 km a už mě nemůže nic překvapit... dokonce před Lanžhotem uhýbám z hlavní silnice a testuji cyklostezku; je opravdu dobrá, ale zajíždím 1 km, což se mi stane osudným... Před Břeclaví se strhne vítr a v dáli bouří a dávám závod s bouří, už se zdá, že vyhrávám, jěště kilometr... první kapky.. dávám pláštěnku... pak vichr, který mě úplně zastavuje.. posledních 400m slejvák jak sviňa, vichr jak ve špatném filmu.. naštěstí pláštěnka něco zachytila a kabele mají své návleky, které jsou opravdu užitečné a tak vše přežilo v suchu. Cesta tentokrát měla pouze 92 km s čistým časem 5:30; tedy na tu bídu pořád supr a to je konec putování.

 VIII. Závěrem

Expedice, bláznivý nápad, pro někoho možná životní výkon, který zajisté vstoupí do dějin každého z nás. Otestovala naši zdatnost při spalujícím slunci, ovšem při ideálním povrchu a minimálním převýšení. Dokázali jsme, že cesta je zvládnutelná i v amatérských podmínkách bez valné přípravy a přitom se slušným nákladem. Za daných podmínek je tedy zvládnutelná hranice 200 km za den s polední pauzou a odpovídajícími přestávkami a tempem.

Co je ovšem nezměřitelné, je odvaha a síla některých z nás, kteří se zapřeli a dokázali, byť ne žádným rekordem, překonat sami sebe. V neposlední řadě se pak ukázala síla kolektivu a spolupráce; cesta se obešla bez defektů, poruch a zranění.

Speciální poděkování patří všem hostitelům, kteří se nás nezištně ujali, jmenovitě a popořadě Aničce v Bratislavě a Svätoplukovu, paní Aničce s rodinou v Mederu, Petrovi a Denise z Mederu, babce Monice a panu Imrovi a ostatním, kteří se na tom podíleli.

Děkuji také všem účastníkům, kteří se na tuto, zajisté ne poslední, výpravu vypravili a za vynikající výkony, které podle svých možností podali. I když se to mohlo zdát jako závod, nešlo o závodění ani porovnávání výkonů; zvítězil každý svou účastí a odvahou.

Konec

Pavel

Odkazy:

Oficiální album

Článek na cyklotlupě

Soukromé album

Mapy

Tabulka výkonů:

 

cyklovyprava-dunaj-nitra-tabulka.jpg

 

Logo expedice:

 cedulka-expedice-dunajcz.jpg