Nové houbařské objevy

Jak bylo předesláno, vyrazili jsme s Aničkou v sobotu, po akci Soutok, ještě na houby.

Jelikož  při každém "odskočení" do lesa koukám, narozdíl od jiných, taky po houbách, měl jsem vytipováno několik míst a tak jsme šli víceméně najisto. Objevili jsme taky další místa, vesměs s výskytem lišek varianty bledé, pak hromady růžovek čili muchomůrek růžových, tedy supr jedlých, a také holubinek druhu zelených, také docela chutných. Pak pár lesních žampionů či bedliček na zpestření. Anička, jako naprostý houbařský laik, se rychle učila a dokonce už i samostatně sbírala; mé nadšení ovšem opadlo ve chvíli, když jsem jí vyndal z tašky učebnicovou muchomůrku bílou, prý bedla... :)) Tak jsem jí odebral houbařský  "certifikát", čímž tímto důrazně varuji všechny, kdož se odváží sbírat tyto druhy či, nedejbože, konzumovat houby z Aniččiny kuchyně :)) Nicméně byla aj sranda a navíc všichni žijí, tak to pro tentokrát dobře dopadlo.

Během hodiny a něco jsme tedy zaplnili kabele a domluvili se na zítřek, že vyrazíme zase, bohužel bez Verči, která šla zase makat.

Neděle

Dnes jsme tedy vyrazili podle domluvy, bohužel až odpoledne, na houby. V plánu jsme měli objet jiná místa s nadějí, že si zahoubaříme taky na hřibcích, což nám bylo včera odepřeno.

Je 16. hodina a jedeme směr Střelnice, pak někam bokem do hustšího lesa a zde nacházíme poměrně dost babek a suchohřibů. Po vyčištění úseku, jenž nám byl "přidělen", jedeme dál směr Valtice s nadějí, že objevíme něco lepšího. Bohužel, dnes nám již nebylo víc přáno, a tak se spokojíme sebráním růžovek a holubinek, abychom nešli naprázdno. Objíždíme hájenku a při cestě zpět zajíždíme ještě na druhou stranu valtického lesa, kde mám svá suchohřibová místa, bohužel dnes prázdná. Pak sjíždíme ke kolejím, to už Anička jede na prázdné duši a pak šlape pěškobusem, naštěstí poslední asi dva km, domů. Tím teamové houbaření končí a na další dny ostávám sám.

Další dny

Další čtyři dny se mi povedlo vyrazit vždy navečer na kole do lesa, volím pouze osvědčenou lokalitu na Pohansku, pokaždé nacházím hromadu lišek, k tomu růžovky, pár bedel či modráčků, a tak se nikdy nevracím s prázdnou. Houby jsou řádně zmraženy, lišky usušeny a tím končí období "prašivek" a já se těším na následné želetavské houbobraní. Ale o tom zas příště.