Docela příznivá cyklistická sezóna začla již v únoru, postupně přibývaly další akce i přes docela chladné léto. Postupně se rozjížděla i Cyklotlupa a již jsme zdolávali pálavské kopečky či jarní Prýgl, seč pěšky. Ale již byl i první společný soutok a Lichtensteinské stezky, pak nastal útlum a nějak vypadly akce Macocha a Ochoz. Ochoz byl nakonec zachráněn náhradní akcí na Prýglu, na poslední chvíli. Pak už jsem ale já nezaváhal a opět vystartoval na K24, Cyklomaratón, s cílem pokořit čtyřstovku. To se mi opět nepovedlo, leč odcházím spokojený a mám skvělou kondičku na další výpravu a příležitost přišla již brzy. mezitím jsem ještě brázdil Klánovický les i Prahu na skvělém PGME.

A hned nato jsme se domluvili s bratislavskou sekcí na šílené výpravě Dunaj- Nitra. Počasí přálo a tak jsem to pojal jako jedinečnou výpravu po vlastní ose, což vyneslo, krom suprových zážitků, také 580 km na kole. Krátce nato jsem již šlapal do Brna na akci Dvůr černohorské hraběnky a brzy poté již jsme chatařili na Vyškovsku, což byl, z hlediska cyklistického, jen trapný pokus. Pak celé prázdniny relativní klid, který byl zakončen houbobraním pod Sitnem (pěšky). Krom vzpomínek na mladá léta jsem taky zaznamenal nejlepší houbařskou sezónu v životě. Pochybuji, že bude i lepší. Vůbec letošní houbařská sezóna byla výjimečná, jakoby po Černobylu. A to mě čekaly ještě objevy milionů stročků, lišek a strmělek u nás. 

Cyklosezóna skončila vesměs Koulením kola, pak ještě bylo pár drobných vyjížděk, ale to už nestojí za řeč. Něco málo jsem i pobruslil, dost i pěšky, to hlavní se ale odehrálo na kole a letos mi vyneslo 2851 km. Falkenstein jsme letos vynechali, Prýgl již byl opět pěšky a ještě bylo pár posezení včetně vánočního bowlingu a Silvestra.