Pivní muška 1
Jako vždy, nejlepší akce jsou nečekané a jak jsme se včera domluvili, tak jsme dnes učinili. Ovšem jsem to zas popletl a čekal jsem v klidu na signál "divoká sviňa", to už holky stepovaly venku a já v klidu ještě podřimoval... no pak jsem ale vyběhl, děvčata spořádaně čekaly u Kančí obory a jelo se na Janův hrad, kde se sesedlo a usedlo k pivu. Akce tak nečekaně dostala název Pivní muška a tentokrát poctivá, páč bahno litovelské točené jsme měli všichni a po tom sprintu chutnalo výborně.
Další cesta byla jako vždy klasika, lesama někudy do Valtic vyprovodit Verču, která už finišovala domů a my zase, ostatně jako vždy, jsme se nasomrovali k ní na kafe. Tedy cestou kolem Rybničního zámečku, kde jsem lovil poklady a sbírali podběl, Tři Grácie, kde se holky nenechaly fotit až kolem Bažantnice a Sv.AnnyValtic, kde jsme ještě Verči ukázali naší novoobjevenou krosovo-kozačkovou trasu, jak jsme oněhdy klopýtali na nádraží, však víte, že?
U Verči jsme zase splkli až do prvních kapek, které měly přijít až zítra, ale jelikož jsme v krajině, kde zítra znamená už včera, tak jsme se ani nedivili, že přišly už dnes a tak, zrovna po dojezení poslední vynikající buchty, jsme nasedli na naše okřídlené oře. Cesta byla už pohodová, nakonec rychlé rozloučení, páč začlo kapkat trochu víc, naštěstí ale brzy ustalo a tak jsem ještě zasucha stihl domů. Navykládáno spoustu hlášek, pomluveno vše co šlo, naplánovali jsme detaily čarodek a zmínka byla i o trdlobraní, tož paráda, ne? Apropos, víte, co jsou to "poplamúchy?"
Přítomno zdravé BV-jádro, tedy Verča, Pavel a Anička, která zároveň testovala zraněnou nožku a prý zatím dobrý, ujeli jsme 31 km a já ještě kousek. Tož tak!
(Článek přejat ze stránek MCT; Autor: Pavel)