Sluneční víkend 

5,6.Pěší muška

Dnešní víkend jsem měl službu zas s Aničkou a tak jsme se domluvili na nějaké té projížďce :))
Nu, což o to, myšlenka to ušlechtilá, ale domluva je jedna věc a realizace druhá. Kromě klasického skluzu, kterým začínám být už proslulý, jsem tentokrát zaregistroval prázdnou duši a hned jsem si vybavil všechny ty džungle, kterými jsem se včera prodíral. Anička tedy ještě posečkala a já se ujal výměny duše, protože jsem správně předpokládal, že to tak bude rychlejší. Použil jsem tedy zánovní duši z Tesca, která na tuhle příležitost čeká už pár let a po krátké výměně jsem tušil, že budou problémy s foukáním. Tedy huštěním. Tedy s ventilkem. Kompresorek má popraskanou hadičku a s pumpou tento druh ventilku nezvládám. Tak následoval pěškobus na benzinku, kde už jsem dorazil s Aničkou.
Pokud teď předpokládáte zdařilý konec, tak bych asi tak obšírně tohle nepopisoval. Tedy po zdárném nafouknutí se ozvala rána a kolo pokleslo. Naštěstí nebylo potřeba žádné nářadí a tak duše šla ven a objevila se lochna jak po přestřelce na Sicilii. Jal jsem se za asistence Aničky lepit a dokonce se nám podařilo správně pochopit přiložený návod pro blbé, ale dalo to zabrat :-)))
Po rychlém zalepení a nafouknutí jsme konečně vyrazili na Pohansko...
Tady by příběh mohl končit, páč to už byla klasická akce s pokecem u kofoly, jako obvykle. A skutečně skončil, páč to zase bouchlo a zasyčelo a kolo opět smutně pokleslo. To byl tedy konec, domů jsem šlapal pěškobusem a Anička nacvičovala pomalou jízdu 5-6 km/h, což sice kdysi bravurně zvládala, ale to ještě na starém kole :))
No, v tom horku jsme vlastně ještě U Ludvy dali Pivní mušku 6, a ještě nákup po cestě.. Jo, kdo nemá v hlavě, má v nohách a dnes to platilo doslovně...
Přesto bylo veselo a při mnoha příhodách, zejména Kterak Anička s Verčou šly do kina jsme se dooost nasmáli...:-))
Tož, historicky nejkratší cyklojízda byla ukončena, ale zítra je taky den a my vyrážíme už po ránu a snad ten deficit doženeme.Cca 13 km.
(Pavel)
---------------------------------------------------------------------------------
6.6. Novomlýnská muška
Dnešní tropická neděle se nesla v duchu dobrodružné výpravy k Novým Mlýnům. Nutno zmínit, že kýžený cíl se nám několikrát beznadějně vzdaloval, ale houževnatost a odvaha nás přecijen neopustili.
První překážkou se ukázal opět defekt, a to zakrátko po startu od Kančí obory. Nicméně duše vydržela až k Janohradu. Pak ale nepomohlo ani přifouknutí a šlo se lepit. Můžete třikrát hádat, kdo zase píchnul :)) Naštěstí, po zkušenostech ze včerejška, už jsme měli to správné nářadí a měli nacvičen ten správný grif, a tak byla jen otázka času, jak rychle to půjde. No zatím jsme to nestihli v závodnické normě, ale postupně se také vypracujeme :)) Lepení tedy bylo zdárně provedeno, s využitím asistence Aničky a nářadí, které taky pomohlo. Pro vodu jsme nemuseli daleko, bylo jí tam k dispozici hafo, dokonce přímo na silnici. To byla další překážka a tak se kus jelo po hrázi. V tu dobu už jsme měli zpoždění oproti plánu a saharské slunce začlo pálit, ale ještě jsme to nevzdávali.
U "bulharského jezu" tedy elektrárny jsme sledovali v bouřlivé vodě vyskakující velryby, byla to opravdu krása a takové rybyska jsem ještě neviděl. Podle všeho to byli tolstolobici, a že jich tam bylo!
Dál byla v plánu cesta po hrázi, zde jsem využil diplomacie a navrhl zkratku přes Bulhary, což se vyplatilo, tam jsme přešli na druhý břeh a po brodu, kde jsme vykoupali nožky v čisté svěží vodě, se zase napojili na hráz, která ale byla zarostlá a tak jsme pokračovali neznámou lesní cestou, alespoň tedy kousek ve stínu, abychom pak skončili u Přítluk. Pak už rychlou silnicí z kopečka k Novým mlýnům, tedy nejdříve do dědiny na odpočívku k pomníku, kde byl oběd. Pak už zbývala jen cesta zpátky, ještě jsme se mrkli k hrázi, kde se mrskal další obr a stačilo trochu drzosti a odvahy a byl by oběd pro celý regiment, ale nakonec přecijen doskákal zpět do vody.
Cesta zpět už byla po normální silnici, nakonec docela ve stínu do Bulhar, kde jsme dali Pivní mušku číslo sedm, pak už po hrázi a lesem stejnou cestou do Lednice.
Zde jsme udělali konečné posezení v zahradní restauraci Koruna, oněhdy doporučovanou Milošem a opravdu tam bylo příjemné posezení, to jsme ještě podávali hlášení Verči, která makala v práci a pak už jsme zas po stinné janohradské cestě uháněli domů, Anička si dokonce pochvalovala, že se jí nějak lehce šlape.
Závěrem je možno konstatovat, že jsme zas objevili pár nových cest a viděli nevídané, trochu se přismáhli na sluníčku i osvěžili ve vodě, a tak jsme příjemně využili tento první, skoro letní víkend. Tož, tak!
Anička, Pavel, 54 km. Foto se také chystá.
(Pavel)