Velikonoční nadílka
Velikonoční nadílka se tentokrát konala na třikrát, nejprve s předstihem s MCT na "Kameňáku", pak s menším předstihem u Marti v Mikulově a nakonec v reálu na SK kdesi pod Nitrou. A právě o té je zde pár řádků.
Tedy, detaily není třeba rozebírat, snad jen, že jsme pravidelně popíjeli vínečko u ségry Andulky, samozřejmě ve větší míře s Jurajem, a ostatními členy či návštěvami tamtéž. Nejdříve samozřejmě malokarpatské "šuškavé víno", jenž tentokrát šuškavé ani nebylo a bylo "celkom dobré". Pak jsem vytáhl eso své, leč šlo o Milošovu slivovici, náhodou prý vynikající, omylem považovanou za víno. Ale což, když už bylo nalito...
V neděli se konal zlatý hřeb pořádaný turistickým jádrem "bratislavské sekce MCT", tedy šéfovala ségra a pořádal se výšlap na Zobor(+580), takto poslední kopec pohoří Tribeč, týčícího se nad Nitrou, ba čo viac, přímo na Žibricu(+617), což je další a vyšší kopec trochu dál tamtéž.
Tedy, dopravili jsme se autem na P k LÚ Zobor, odtamtud po žluté, pak zelené, pak po nijaké až jsme zkřížili cestu červené, vinoucí se ze Zobora na Žibricu a dál. Po ní jsme se někdy veselo, více však s funěním plazili a přibližovali k hrozivému kopci, samozřejmě za zpátečnických řečí že "toto nikdy nevylezeme" a pod. Ale vylezli! Po zanechání vzkazu příštím generacím ve Vrcholové knize a focení a odpočívce jsme se odebrali zpět, i kvůli zhoršujícímu se počasí. Cesta údolími a dalšími kopci a vlnami byla nekonečná a nakonec, jako vždycky, byla na nohy těžší ta z kopce. Před Zoborem tlupa zahla po vrstevnici do základního tábora, leč někteří nejodvážnější a zřejmě i největší "marodi" jsme riskli Zobor, což nebylo moc rozumné kvůli bolavým kolenům. Nakonec jsme s klopýtáním zdolali i tento nádherný kopec a v základním táboře už netrpělivě stepovala ségra, opuštěná tlupou, kteří jako předsunutá hlídka vyrazili dřív domů nachystat "lekhé občerstvení". Tedy u bráchovy rodiny v Čápore, že... Lehké občerstvení se změnilo v lehké obžerstvení s několika chody švagrové s dcerami vlastnoručně vyrobených mis a dortů a po koštu vynikajícího rybízového vína už nezbylo, než se odebrat domů a natáhnout se kamsi na gauč. Leč ještě večer jsme stáhli lahvinku vínka lehce růžového i bílého, není-liž pravda...
Celkem našlapáno odhadem 14 km, total převýšení 220m, nastoupáno cca 600m a taktéž slezeno.
Účastníci výpravy: Anička - šéf výpravy, Juraj, Monika, Evka, Jaro, Lubka, Marianka, Pavel; koledníci Hela, Peter, Katka, Martin, Maťko; oheň u krbu střežili Elenka, Tomáš a Dianka a samozřejmě babka Monika. Tož tak.
Foto (veřejné)
Autor: Pavel